Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Měli jsme doma obrázkovou Bibli pro děti. Četli jsme si v ní a já jsem dětem vysvětlila, že až jednou umřeme, tak půjdeme do nebe, kde to je velmi krásné.
Krátce na to nám v rodině umřelo několik lidí a děti to díky Bohu zvládly celkem dobře, protože věděly, že třeba babička je v nebi, a že se tam s ní jednou všichni potkáme. ![]()
Ahoj, řeším tohle s téměř šestiletou dcerou už minimálně tři roky, zemřel jí dědeček. Řešíme s přestávkami. Cítí velký strach a úzkost, vysvětluju, jak je to s nebem, že starý člověk má už unavené a bolavé tělo, tak jde dušička do nebe. Bohužel to odmítá přijmout, pláče, že nechce moji ani její smrt. Vysvětluju, ukazuju své rodiče, že jsem dospělá a oni tu pořád jsou. Že pak se zas uvidíme. Nepomáhá to. Je to pro mě strašně vyčerpávající téma. Vydržím dost, ale někdy už to pak úplně nedávám. Nepláču samo před ní, ale smutek ze mě už někdy po delší debatě cítí. Když jsem v koncích, utnu to a zavedu řeč jinam s tím, ať myslí na jiné věci. Myslíte, že je to špatné? Brání jí můj smutek to přijmout? Ch jo.
Měla jsem to přesně v tomhle vku, strašně jsem se bála, že umřu já nebo naši, a pak i jako starší jsm se bála, když jeli někam beze mě, a že se třeba vybouraj a umřou. spolužákovi v první třídě umřela maminka, tak to bylo pro mě náročný a dodnes to moc nedávám. jsem dost citlivá i na energie a tak
Řešila jsem se synem relativně nedávno a kromě vysvětlování a povídání jsem nasadila homeopatika a po dlouhé době, světe div se, po 14 dnech to přešlo. Jinak je to prý v tomhle věku celkem typické. Držím pěsti, sama vím, jak je to vyčerpávající. A ahoj ![]()
@Genovesa myslím, že to bylo Gelsemium sempervirens, ale hledali jsme s paní lékárnicí ty vhodné, ve hře byla i jiná, tam je potřeba vzít v úvahu, jak se dítě projevuje, na co je citlivé apod., takže u každého jinak. Celkem dobře poradí a jsou homeo zásobeni v lékárně u nádraží, v bývalé Sidii, vedle hotelu. Myslím, že je to Ave, tam mi vždycky poradí. Uvažovala jsem i krizových kapkách od Bacha, tuším s názvem Rescue Remedy, pro děti jsou ve formě cucavých pastilek
Pamatuju si to sama u sebe, když jsem byla malá. Ani nevím, proč jsem o smrti začala tenkrát přemýšlet. Mamce jsem brečela v posteli, že nechci, aby umřela, že ji mám hrozně ráda. Upřímně mě to nikdy nepřešlo (a to je mi dnes 23 let), jen jsem o tom přestala jako malá mluvit, protože jsem viděla, jak to mamku trápí. Zajímavé je, že se nebojím svojí smrti, ale bojím se smrti svých blízkých.
To je v tomhle věku přirozené. Jen je holt dcera úzkosnější a tak to hůře snáší. Strach ze smrti je základní existenciální téma, se kterým se dřív či později musíme nějak vyrovnat.
To že si tím projde teď je vlastně lepší, než kdybyste to před ní tajila a dopadlo to na ní poprvé až ve vyšším věku.
Jinak klidně před ní plačte, nehrajte pocity, které nemáte. Není to nic nedůležitého, dědečka (otce/tchána) je potřeba oddtruchlit a to že dítě vidí, že taky truchlíte je daleko lepší, než když se ve snaze je ochránit zkoušíme zlehčovat naše i dětské pocity.
Tím že se pláče a mluví se o tom, jak je člověku těžko a není mu za to nadáváno že je slaboch a nebo mu bodře doporučováno, že už se má vzchopit, tak tím se přirozený smutek odplavuje.
TOhle je dobrý článek na podobné téma http://www.umirani.cz/…ruchli-jinak
a Cesta domů vydává i zajímavé knížky pro děti, které pomáhají takovéhle těžká témata probrat.
@Ou Moc Vám děkuju za Váš příspěvek. Tohle jsem potřebovala vědět. Odkazy projdu. Díky.