Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, tak mě napadla jedna věc. Mám synovce, kterému bude brzy 10 let, je to moc fajn kluk, skromný, veselý, vděčný za každou prkotinu, ale má jeden problém, který se mnou sestra každou chvíli probírá a slíbila jsem jí, že to zkusíme vyřešit tak to sem s jejím povolením vkládám. Je totiž šašek a hrozně si přeje, být slavný a oblíbený. To je hodně dětí, pravda, ale když je někde mezi dětmi, nechá se sebou zametat, dělá všechno co mu kdo řekne (zmaluj si obličej fixou, namoč ruku do wc) a pak se tomu taky směje, protože je rád že se baví i ostatní a taky si myslí, že je to zábavné a že je oblíbený, přitom z něj mají všichni akorát srandu a skutečné kamarády nemá žádné, přijdou za ním jen když má ze sebe dělat pitomečka nebo když má něco dobrého nebo třeba narozeniny aby se přišli na oslavu zadarmo najíst. Se sestrou to probírala synovcova třídní i další lidé v okolí, ale on to ne a ne pochopit a dál se ponižuje, protože si myslí, že to jeho postavení posílí… Setkala jste se s tím u dětí některá? Děkuji moc…
S něčím podobným jsem se setkala. Ten kluk má nízké sebevědomí. Proč? Co může stát za tím komplexem? Je v rodině přehlížený, nebo má málo pozornosti, tak si to kompenzuje takhle? Nebo je naopak zvyklý být středem pozornosti a vyžaduje to pořád? A co ve škole? Je hodný, bezproblémový, nebo i tam se snaží na sebe strhnout pozornost? Asi tyhle otázky bych si kladla a hledala odpovědi. Ale z toho co píšeš, je asi uvnitř nešťastný. Měl by s ním někdo zapracovat na přirozeném sebevědomí, aby se měl rád.
Brachanec to same, i presne s tim wc, kamaradi taky jen kdyz mel treba oslavu, tak se s nim tak mesic normalne bavili, hodne se mu smali ze se bavi vice s holkama. Byli s nim i v poradne, pak kdyz si priznal v puberte ze je gay tak to ponizovani se a poutani pozornosti prestalo. Nerikam ze musi byt taky gay ale ze pricin muze byt hodne. Takze komunikovat komunikovat
@Romilda píše:
S něčím podobným jsem se setkala. Ten kluk má nízké sebevědomí. Proč? Co může stát za tím komplexem? Je v rodině přehlížený, nebo má málo pozornosti, tak si to kompenzuje takhle? Nebo je naopak zvyklý být středem pozornosti a vyžaduje to pořád? A co ve škole? Je hodný, bezproblémový, nebo i tam se snaží na sebe strhnout pozornost? Asi tyhle otázky bych si kladla a hledala odpovědi. Ale z toho co píšeš, je asi uvnitř nešťastný. Měl by s ním někdo zapracovat na přirozeném sebevědomí, aby se měl rád.
Přesně tak, děti jsou někdy moc kruté.
@Romilda On má teď čerstvě malou sestřičku, ale choval se úplně stejně i předtím, nevypadá to že by se to zhoršilo nebo zlepšilo od té doby, je s tím v pohodě a v rodině to mají dobře promyšlené co do věnování se a pokud kluk chce, může jít kdykoliv k nám a bavit se tady, bydlíme přes ulici a syn se odstěhoval, takže tu i spává, když si chce od mimča odpočinout. Ve škole je hodný a má i dobré známky, jenom občas udělá i v hodině nějakou tu blbost, ale jinak dobrý. On je hlavně takový „trubka“, všem všechno uvěří, na všechno skočí, všechno udělá.
V komunikaci je skoro pořád veselý a fakt pohodový, myslí si že je oblíbený a že má spoustu kamarádů, ale děcka z něj mají přitom pořád bžundu, ale zase malému klukovi nemůžete říct, že žádné kamarády nemá a že se mu akorát posmívají. Je to těžké, no. :/
@Romilda píše:
S něčím podobným jsem se setkala. Ten kluk má nízké sebevědomí. Proč? Co může stát za tím komplexem? Je v rodině přehlížený, nebo má málo pozornosti, tak si to kompenzuje takhle? Nebo je naopak zvyklý být středem pozornosti a vyžaduje to pořád? A co ve škole? Je hodný, bezproblémový, nebo i tam se snaží na sebe strhnout pozornost? Asi tyhle otázky bych si kladla a hledala odpovědi. Ale z toho co píšeš, je asi uvnitř nešťastný. Měl by s ním někdo zapracovat na přirozeném sebevědomí, aby se měl rád.
Naprostý souhlas. Já bych zakladatelko ještě zkusila dokola vysvětlovat, třeba že vůbec není v pořádku si malovat fixou po obličeji nebo dát ruku do wc, protože… A s trochou štěstí si to bude pamatovat pro příště a aspoň některé věci nebude opakovat. Jinak chápu, že to sestru mrzí, ale ono je možné, že z toho zkrátka vyroste. Moje dobrá kamarádka byla v dětství šílený otloukanek a dneska úplně normální ženská. Ale přiznávám, že tohle zoufalé žebrání o pozornost a snahu zavděčit se jsem opravdu většinou viděla u dětí, co byly doma přehlížené.
8-mi letému bych normálně řekla, že má dělat jenom to, co se chce jemu a ne to, co si přejí ostatní cizí lidi. Kromě paní učitelky.
A na různých příkladech bych mu ukazovala, jak jsou zajímaví lidé, co měli svůj vlastní názor na věc.
Měli jsme na střední škole holku, co se snažila všem vyhovět, až se z toho skoro zcvokla. Ty holky, které ona považovala za kamarádky, o ní říkaly, že ji rády nemají, protože si od nich nechá poroučet. Ve 4. ročníku se nervově zhroutila.
@Bromelia píše:
@Romilda On má teď čerstvě malou sestřičku, ale choval se úplně stejně i předtím, nevypadá to že by se to zhoršilo nebo zlepšilo od té doby, je s tím v pohodě a v rodině to mají dobře promyšlené co do věnování se a pokud kluk chce, může jít kdykoliv k nám a bavit se tady, bydlíme přes ulici a syn se odstěhoval, takže tu i spává, když si chce od mimča odpočinout. Ve škole je hodný a má i dobré známky, jenom občas udělá i v hodině nějakou tu blbost, ale jinak dobrý. On je hlavně takový „trubka“, všem všechno uvěří, na všechno skočí, všechno udělá.V komunikaci je skoro pořád veselý a fakt pohodový, myslí si že je oblíbený a že má spoustu kamarádů, ale děcka z něj mají přitom pořád bžundu, ale zase malému klukovi nemůžete říct, že žádné kamarády nemá a že se mu akorát posmívají. Je to těžké, no. :/
A chodí do nějakého kroužku?
Myslím, že by mu prospělo něco jako karate atd., přišel by do jiného okruhu, měl trenéra, který by mu tohle netoleroval, pomohlo by to na sebevědomí…
Nebo zkusit třeba skauty atd.
@LaPaloma Problém je, že on to nebere tak, že mu někdo poroučí, bere to tak že si ze sebe umí udělat srandu. V kolektivu dětí, které takové nápady nemají, se chová úplně normálně a ani s takovými věcmi nezačíná, to jenom kdyby někdo řekl.
@free333 Do kroužku chodí, chodí do Junáka a tam v pohodě, ale tam má dobrý kolektiv a tohle se tam neděje, protože s tím nikdo nepřijde.
@Lalelale píše: .Moje dobrá kamarádka byla v dětství šílený otloukanek a dneska úplně normální ženská. Ale přiznávám, že tohle zoufalé žebrání o pozornost a snahu zavděčit se jsem opravdu většinou viděla u dětí, co byly doma přehlížené.
Myslím, že sem byla něco podobného. Ovšem ruka ve wc atd mi teda přijde brutal, to je snad už šikana ne? No každopádně jsem přehlížena byla a sebevědomí nula. Výhody to má teď v dospělosti, dokážu jet se smetánkou na hory a zrovna tak s huličema pod stan a zapadnu.
@Bromelia píše:
@LaPaloma Problém je, že on to nebere tak, že mu někdo poroučí, bere to tak že si ze sebe umí udělat srandu. V kolektivu dětí, které takové nápady nemají, se chová úplně normálně a ani s takovými věcmi nezačíná, to jenom kdyby někdo řekl.@free333 Do kroužku chodí, chodí do Junáka a tam v pohodě, ale tam má dobrý kolektiv a tohle se tam neděje, protože s tím nikdo nepřijde.
A tak co se zaměřit hlavně na ty kamarády z Junáka?
Někdy opravdu záleží, jak se ty děti sejdou, hlavní je, že ho to nějak netrápí…
Uvidíte, co bude v pubertě, tam by to už mohlo být až nebezpečné, pokud by každého takhle poslouchal…
Já třeba pamatuju, když se kluci, s kterýma jsme chodili ven za barák, hecovali, třeba kdo vyleze po tom bezpečnostním žebříku na střechu kotelny, kdo přejde splav u řeky, kdo bude jezdit nejrychleji bez držení na kole, kdo sežene cigarety atd. atd.
Za tímhle chováním bývá nízké sebevědomí a touha se zavděčit.
@Koblizkova1980 píše:
Za tímhle chováním bývá nízké sebevědomí a touha se zavděčit.
Souhlasím s Vámi. Když jsem byla na ZŠ, toužila jsem za každou cenu mít nějakou kamarádku. Když se někdo takový objevil, dělala jsem vše, co mi ten člověk řekl, abych udělala.
Proč jsem to dělala? Proto, že jsem kamaráda/kamarádku nechtěla ztratit, chtěla jsem se zavděčit. Bála jsem se, že budu opět sama. Protože nejsem dost dobrá. To je přesně ono.
U kamarádství by se nemělo toto pociťovat. Dobrý kamarád by neměl synovce zakladatelky do ničeho nutit, zvlášť pod pohrůžkou konce přátelství. To není kamarád, ale manipulátor.
Když se mi to rodiče pokoušeli vysvětlit, paličatě jsem si stála za svým, dokud jsem si nenabila hubu.
Podle mě jedině vysvětlovat a mluvit do duše…