Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě si nevěří - 6 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.6.21 10:08
Čistě za mě…je už taková povaha a nikdy nebude „lev salonu“, ale trenujte po malych kruccich. Jako se trenuji svaly. Po rijde na to, ze to nic není a tim si sebevedomi zvýší sam. Neklast velke překážky, jen drobnosti a pomalu pridavat. Nejhorší pro něho bude, když vse za nej budete delat vy rodiče. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 10:12
Samostatné úkoly, když je splní, tak jednoduchou pochvalu a pak to ještě pochválit před někým koho si považuje(třeba tatínek, tréner atd). Jinak nejvíc pomohlo, že děti chválí někdo jiný. Jako rodiče tě má prokouknutou a ví, že ho máš ráda a ceníš si ho.
Zlepší se to ve škole a nějakém kroužku(kde bude mít možnost vyhrávat)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 10:16
Netlač ho, je citlivejsi. Jsou deti/lidi spontannejsi a jsou zaraženejsi. Jestli nema problemy, ze by se stranil furt nebo nedela scenky, tak bych to neresila. To same, kdyz te poprosi, abys mu pomohla neco vyridit, tak bych mu pomohla, je jeste malicky.
My jsme jeden cas trenovali ‚etiketu‘, jak by ‚to‘ rekl. Chtel se na koupaku seznamit s detma a abych to sla vyridit. Tak rikam: ok, ja pujdu, ale co bys rekl ty tem detem? On, ze nevi. Tak ja: hele, ja bych rekla: ahoj, nechces jit se mnou stavet hrad? Schvalne, rekni to nahlas…a on si tu frazi takhle osahal. Obcas jsme jeste probrali, co nejhorsiho se muze v te infarktove situaci stat…ze to dite rekne: ne, nechci. Tak co udelas? Nic, pokrcis ramenama a reknes: tak čau 
Je to jen trenink. Ale myslim, ze je dulezity ho v tech rozpacich nenechat. Kdyz ne, tak ne, tak teda jdu, no… A je asi rozdil mezi vecmi, o kterych se nediskutuje (u me v praci proste budes zdravit) a vecmi, ktere jsou na volbe toho ditete (kdyz se neseznamis, tak nevadi, jen si budes hrat sam)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 10:18
No to je bohužel daň za český vzdělávací a často i výchovný přístup, kdy se především kritizuje chyba a tak to u křehčích duší vede k panice z toho, že se chyba udělá.
Nemusíš křičet - vyčítky a panika že není dost dobrý a tudíž ho rodiče nemají rádi jsou často daleko zraňujícnější. to že to tak není, neznamená, že on to tak nečte. Stejně tak pro něj je snesitelnější být slabý, než čelit tomu, co prožívá, když má pocit že selhal a je zaplaven panikou co se stane.
Ve skutečnoti nehceš tretat (i kritika je chyba) chybu, ale odměňvoat žádoucí chování. Funguje to při výcviku psů a je to výrazně efektivnější i při výchově dětí, než orientace na chybu - posilování žádoucího chování.
To fakt není rozmazlování, naopak to vede k tomu, že jde daleko snáze nastavit jasné, bezpečné a funčkní hranice.
Potřebujete se ideálně oba s mužem dohodnout, že teda by možná chtělo přehodnotit model, tkerým jste byli úspěšně vychováváni vy a zkustit to jinak.
Ono to dost pomůže i při případném řešení běžných partnerských konfliktů a vlastně všech konfliktů mezi lidmi.
Hodně šikovný je na to koncept tzv. výchovy bez poražených, nejlepší je zůčastnit se nějakého workshopu, vedou to jen certifikovnaí lektoři, kterří mají reálnou kvalifikaci pro to, aby někomu něco říkali o výchově. Ne jen náhodná banda lidí, co absolvovala pár víkendů
https://www.vychovabezporazenych.cz/
Nebo k tomu je kniha
https://www.kosmas.cz/…-porazenych/
další slušné knížky k tématu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 12:56
Moje téměř devítiletá dcera má se sebevědomím také problém. Jakmile „něco provede“, začíná okamžitě plakat, třese se…jakmile je trochu přítomna stresu (ať se jedná o možnost, že něco nestihne, nebo let letadlem, nebo výlet se školou), začíná ji bolet břicho, rozkašle se.
Dlouho jsem přemýšlela, co s tím…navštívila jsem proto dětskou psycholožku, aby mi poradila techniky, které by jí mohly pomoci se zklidnit. Velmi nám pomohla rada s pravidelnými rituály a pozitivními afirmacemi. Co jsou pozitivní afirmace je pěkně sepsáno tady: https://psychologie.cz/…n-si-uverit/
My jsme si doma vytvořily afirmační kartičky s texty nebo třeba pozitivními hezkými obrázky. Pročítá si je před spaním, když se bojí, nebo se o nich bavíme, když vím, že ji čeká nějaký stres.
Zároveň se snažím ten její stres a strach nějak nezeslabovat - jsem prostě nějak přítomna a podporuju ji. Ale pořád si myslím, že to musí za mé podpory zvládnout a překonat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 13:49
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosím o radu, jak zvýšit dítěti sebevědomí. Doma v pohodě, i když někdy ho musím podpořit, to zvládneš, to udělej sám, však se to učíš, nic se nestane, když to na poprvé nepůjde, pomůžu ti.. Odpověď.. To nezvládnu.. Nebo něco říct tatínkovi a že mu to mám říct já.. Třeba se jen zeptat, jestli si může půjčit to nebo že potřebuje pomoct s tím.. Tak mu vždy říkám, je to tvůj tatínek, mu můžeš říct všechno.. Tak smlouvá, že společně se ho zeptáme.. Podotýkám, že po něm nekřičíme, jednou v životě dostal pleskanec od táty na zadek, jinak vše řešíme domluvou.. Když už zvýším hlas, tak mi řekne proč na něj křičím, že to neudělal schválne, nebo řekne promiň a že do příště na tom zapracuje.. Už se mu bojím říct jakoukoliv kritiku, dnes třeba dělal blbiny u snídaně a poskakoval a tančil u toho a rozsypal čaj, tak mu říkám, ať se zklidní a vysaje to a hned prostě zamrznutý úsměv, že to neudělal schválně a chce se mu z toho až brečet.. A to je doma..V cizím prostředí, i třeba ale tam kam chodíme už déle.. Jako školka, logopedie aj. Prostě kuňká, nahlas nepozdraví, jde vidět, že když má klukům říct ahoj v šatně, je z toho nervózní, ale přitom vykládá pak jak spolu blbnou.. Když se ho na něco někdo zeptá mimo domov, jen řekne ano ne hmm.. Chtěla bych zapracovat na tom, ať není tak vyplašený z lidí, dětí, cítí se přirozeně v jejich blízkosti a nehlídá se pořád tak, zda dělá vše správně, ať se nebojí, že řekne něco špatně, ukazuji mu, že i mi dospělí občas uděláme chybu, že se to stává každému.. Nebo jestli je to povahou a že je introvert a nic s tím nejde dělat.. Nevím, ale chtěla bych mu aspoň přes prázdniny trošku dodat sebevědomí a pomoct před nástupem do školy ať je průbojnější a více si věří.. Pokud máte zkušenosti, nebo nápad, tip jak na to, moc děkuji.
Má kamaráda? Co je spolu poslat třeba na tábor?
Musí se otrkat, aspoň trošku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
30.6.21 15:28
Můj odhad je, že hlavní problém bude klasická autoritativní výchova. Některé děti mají náturu, že jsou od přírody odolnější a direktivní výchova se na nich nepodepíše tolik jako třeba na jiných, které jsou méně odolné a citlivější nebo jak to říct.
Pokud ti vadí, že dítě blbne a tančí a rozsype čaj a tvoje reakce je, ať SE ZKLIDNÍ, tak to podle mě je reakce, ze které čiší nadřazenost, ne respekt nebo pohoda a láskyplné prostředí. Mám na mysli ten konkrétní slovní obrat, ať se zklidní. Jak by ses cítila, kdyby ti tvůj manžel řekl, ať „se zklidníš“?
Doporučuji knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Je to celé o respektující komunikaci, o tom, jak dítě podpořit, pochválit, pokárat ale přitom netrestat atd.
- Citovat
- Upravit
30.6.21 15:40
@pet p píše:
Můj odhad je, že hlavní problém bude klasická autoritativní výchova. Některé děti mají náturu, že jsou od přírody odolnější a direktivní výchova se na nich nepodepíše tolik jako třeba na jiných, které jsou méně odolné a citlivější nebo jak to říct.
Pokud ti vadí, že dítě blbne a tančí a rozsype čaj a tvoje reakce je, ať SE ZKLIDNÍ, tak to podle mě je reakce, ze které čiší nadřazenost, ne respekt nebo pohoda a láskyplné prostředí. Mám na mysli ten konkrétní slovní obrat, ať se zklidní. Jak by ses cítila, kdyby ti tvůj manžel řekl, ať „se zklidníš“?
Doporučuji knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Je to celé o respektující komunikaci, o tom, jak dítě podpořit, pochválit, pokárat ale přitom netrestat atd.
Nesouhlasim. Tohle fakt nebude pricinou toho, ze je dite citlivejsi. To by musela fakt přitvrdit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
30.6.21 15:43
@FlorenceF Jenkins píše:
Nesouhlasim. Tohle fakt nebude pricinou toho, ze je dite citlivejsi. To by musela fakt přitvrdit
Nerozumím. Jakože autoritativní výchova není příčinou toho, že je dítě citlivější? Nic takového ani nepíšu.
- Citovat
- Upravit
30.6.21 15:54
@pet p píše:
Nerozumím. Jakože autoritativní výchova není příčinou toho, že je dítě citlivější? Nic takového ani nepíšu.
Reagovala jsem na ten priklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
30.6.21 16:27
@FlorenceF Jenkins píše:
Reagovala jsem na ten priklad.
Byl to jen příklad a něco, co sama zakladatelka zmínila. Jak to u nich běžně chodí, to už si musí přebrat ona sama. Třeba dojde k tomu, že co píšu, je úplný nesmysl. Anebo třeba naopak.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dobrý den, prosím o radu, jak zvýšit dítěti sebevědomí. Doma v pohodě, i když někdy ho musím podpořit, to zvládneš, to udělej sám, však se to učíš, nic se nestane, když to na poprvé nepůjde, pomůžu ti.. Odpověď.. To nezvládnu.. Nebo něco říct tatínkovi a že mu to mám říct já.. Třeba se jen zeptat, jestli si může půjčit to nebo že potřebuje pomoct s tím.. Tak mu vždy říkám, je to tvůj tatínek, mu můžeš říct všechno.. Tak smlouvá, že společně se ho zeptáme.. Podotýkám, že po něm nekřičíme, jednou v životě dostal pleskanec od táty na zadek, jinak vše řešíme domluvou.. Když už zvýším hlas, tak mi řekne proč na něj křičím, že to neudělal schválne, nebo řekne promiň a že do příště na tom zapracuje.. Už se mu bojím říct jakoukoliv kritiku, dnes třeba dělal blbiny u snídaně a poskakoval a tančil u toho a rozsypal čaj, tak mu říkám, ať se zklidní a vysaje to a hned prostě zamrznutý úsměv, že to neudělal schválně a chce se mu z toho až brečet.. A to je doma..V cizím prostředí, i třeba ale tam kam chodíme už déle.. Jako školka, logopedie aj. Prostě kuňká, nahlas nepozdraví, jde vidět, že když má klukům říct ahoj v šatně, je z toho nervózní, ale přitom vykládá pak jak spolu blbnou.. Když se ho na něco někdo zeptá mimo domov, jen řekne ano ne hmm.. Chtěla bych zapracovat na tom, ať není tak vyplašený z lidí, dětí, cítí se přirozeně v jejich blízkosti a nehlídá se pořád tak, zda dělá vše správně, ať se nebojí, že řekne něco špatně, ukazuji mu, že i mi dospělí občas uděláme chybu, že se to stává každému.. Nebo jestli je to povahou a že je introvert a nic s tím nejde dělat.. Nevím, ale chtěla bych mu aspoň přes prázdniny trošku dodat sebevědomí a pomoct před nástupem do školy ať je průbojnější a více si věří.. Pokud máte zkušenosti, nebo nápad, tip jak na to, moc děkuji.