Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Anonymní: tak to teda fakt gratuluji, takový život jako máš ty bych opravdu nechtěla… ale vybrala sis sama
hlavně že jsi šťastná
a nechápu, proč to bylo buď placení nájmu nebo rozchod… jako kdyby neopustil školu, tak by ses s ním rozešla nebo co? panebože to je fakt přístup
@PupuP koukam kazde to mame nastaveno jinak
slecna/pani nic nemela a nema, ovsem do „sveho“ podedeneho bytu, ktery by nemela z ceho platit se vratit muze
nezavidim, ale take bych nesnesla, ze nic nemam a zivi me jen chlap, radsi mam nasetreno abychom to SPOLU vse financne zvladli ![]()
@Ivule86 píše:
@PupuP koukam kazde to mame nastaveno jinakslecna/pani nic nemela a nema, ovsem do „sveho“ podedeneho bytu, ktery by nemela z ceho platit se vratit muze
nezavidim, ale take bych nesnesla, ze nic nemam a zivi me jen chlap, radsi mam nasetreno abychom to SPOLU vse financne zvladli
Vždyť psala,ze ho podedila
tak
@Anonymní píše:
Dobrý den, už odmalička chci dítě brzo, ale přijde mi, že mít v 19 dítě v dnešní době (plánovaně) je takřka nemožné. Myslím tím, když to beru zodpovědně (chci být zabezpecena a nevěstu se na rodiče). Proto bych se vás chtela zeptat, jestli jste některá měla dítě takhle brzo? A bylo to plánované? A jak jste na tom byli např. s financemi, bydlením apod. Moc děkuji za vaše zkušenosti
Ahoj. Nechci Tě odrazovat, jen napíšu, co pozoruju kolem sebe.
Zhruba před měsícem jsme měli „slezinu“ se spolužáky a spolužačkami 20 let po maturitě. Asi 8 lidí, kteří se tam sešli se vdávalo/ ženilo mezi 18-25. A víš co, všichni jsou rozvedeni. Na toto téma se rozvinula docela zajímavá debata, proč tomu tak je.
Vím, že 8 lidí je jen malý vzorek, ale já tento trend pozoruju i kolem sebe. Zaznamenala jsem jen velmi párů, kteří se brali mladí a jejich vztah by přežil 20+ výročí.
Takže pokud chceš dítě takhle brzy, asi bych spíš počítala, že na něj po nějakém čase zůstaneš sama. Samozřejmě Ti přeju, abyste byli výjimka, co potvrzuje pravidlo.
Kvůli mě ne, kvůli dítěti, které jsme si udělali. V pořádku mi to samozřejmě nepřijde, doteď mě to mrzí, byl tak blízko u konce, ale tenkrát to bylo buď společné bydlení a tedy placení nájmu nebo rozchod. Dřít nějak nemusel, šlo mu to samo. Vybral si práci na kterou je šikovnej
On pracuje jen pár dnů v měsíci, jinak je s námi doma
Byla jsem studentka, neměla jsem nic. On měl ještě méně
Není to tak, že bych přišla do hotového, začínali jsme spolu od nuly. Teď momentálně, i po těch letech, co spolu jsme, jsem pořád finančně nesamostatná. Nedělám si žádnou rezervu bokem, máme jeden společný účet. Mám jen rp. Ale mám výhodu v tom, se kdyby se cokoliv stalo, můžu se kdykoliv vrátit domů nebo do svého bytu, který jsem podědila. Neříkám, že mě to neštve, že do rodiny nepřináším žádné peníze. Ale děti máme teď malé a chci být s nimi a ne pracovat, když máme peněz dost.