Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dítě ve 43 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.12.24 13:27
@markytka3 píše: Více
Ono je rozdíl trochu tomu pomoct a hrnout to obrovskou silou. Víc se rozepisovat nebudu, to už sem nepatří.
Znami se snaží o dítě přes 10 let a to ví, že je u nich dost zásadní problém. Těhotenství a donošení dítěte by se rovnalo zázraku. Nedovedu si představit, že bych hrnula tolik let tolik energie do něčeho takového. Proto jsem si tohle v hlavě srovnala, než jsem chtěla děti. A stejně jsem jednu dobu uvažovala o odopci k dětem, které mám.
Já zakladatelce přeji jen to nejlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.24 14:50
@Aries6 píše: Více
Ono právě už děti máš, tak sis nějak představovala, jak to bude, kdyby to nešlo… A teď si představ, že bys právě narazila na neplodnost. A to dlouhodobou. Já se těm tvým známým nedivím. Člověk bojuje, dokud může, často i s větrnými mlýny. To už je tak nějak lidská přirozenost, nevzdávat se, pokud něco OPRAVDU chceš.
Adopce je určitě nádherná myšlenka i skutek. Ale vážně to není pro každého, někdo prostě ví, že by tím touhu po vlastním dítěti „nezahojil.“ Ono těm známým třeba taky jednou dojde dech a adopci zváží nebo i zrealizují. Anebo taky ne a po letech se toho zázraku dočkají, takových případů je nemálo.
Já se tu určitě nechci dohadovat, a nemám ráda přísloví. Ale tady opravdu platí, že „po bitvě každý generál“ a nikdy nevíš, co bys nakonec dělala, kdyby ti ten život vyšel jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.24 16:14
@taralevoe píše: Více
Ale já výše píšu, že nevím, jak by to bylo. Vše, co píšeš, si uvědomuju. Mám na to proste jen názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mandarinka104
13.12.24 17:51
@Z81 Zdravím, založila jsi zde moc krásnou diskuzi. Ikdyž věkově sem nepatřím, moc hezky se to čte. Docela příjemné zpestření potkat tady taky nějakého vzdělaného člověka, který se umí tak elegantně vypořádat s hejty. Jenomže to je zkrátka émimčo, že někteří nerespektují názory ostatních a vydupávají ty svoje. Jak říkáš jsou ublížení, jejich ventil. A jak jsi to myslela s tou ČR? Obecně nebo žiješ v zahraničí?
Každopádně. Přála bych vám, tobě a partnerovi, aby se váš sen splnil 
- Citovat
- Upravit
13.12.24 23:23
Pozitivní tt jsem dostala ke svým 42.narozwninam. Dite přišlo po 10 letech snažení ( v te dobe bylo synovi 22let a dceři 14). Měli jsme už za sebou obrovskou partnerskou krizi, diagnózu neplodnosti. V CAR nám říkali o šanci 10% pokud půjdeme do asistované reprodukce (kvuli veku bychom to uz platili ) - tak jsme se na to vykašlali. A najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Těhotenství bylo tedy zle (nemoc), po porodu me cekala operace, musela jsem hned do prace… a pak jeden průšvih za druhým (podnikání v pr., covid, nemoci, smrti v rodině)
Je to náročné, ale tohle dítě je prostě úžasné - zrovna dnes jsme se oba dojímali nad tím, jak se nám to povedlo.
Ale život prostě nenaplánuješ - musíš si užívat to, co máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.24 23:30
@Z81 píše: Více
U nás byla disboza neplodnosti u partnera. Byla to hrozná zprava. No a nakonec možná pomohlo: ja dala výpověď, začala se připravovat na nový pracovní projekt (vlastní firma). Vybrečeli jsme potok slz, poplakali si u terapeutu a tím vyřešili partnerskou krizi.
Jeli na dovolenou - obyčejné jarnaky na Šumavě. Ale tak skvěle - počasí, vzduch, atmosféra, příroda, harmonie. Něco neopakovatelného. Pak jsme přijeli a nečekaně si udělali mimino. Byl to hrozný šok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.24 22:09
Ahoj zakladatelko, ráda bych ti vyjádřila podporu. Je mi 43 a od března se s přítelem snažíme. Ja už mám syna 10 let, přítel dítě nemá. Byli jsme již na vyšetření. Přítelův spermiogram v pořádku a já jsem na tom, vzhledem k věku, hůř. Otěhotnění není nemožné, ale…stejně tomu věříme. Ale náhodě to ponechavat nebudeme, necháme si pomoct klinikou. Snad se zadari. A tobě také přeji mnoho štěstí. Děkuji za tuto diskuzi, ráda se sem kouknu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.25 15:43
@Z81 Zdravím tě a zároveň po letech pasivního pročítání zdejších diskuzí postuji svůj úplně první příspěvek
Aktuálně je mi 42 a řeším své druhé IVF. Vlastní děti bohužel nemám (zatím) žádné, řekněme, že některé životní okolnosti nebyly úplně šťastné, ale bojuji a nevzdávám se.
Mám za sebou již jedno IVF a z něj plynoucí dva transfery před 3 roky. Oba transfery skončily sice „úspěšně“ (pozitivním těhotenským testem), nicméně v 8tt shodně zamlklým těhotenstvím. Na klinice mi tehdy doktorka rozmluvila mnou poptávanou genetiku s tím, že mám embryí málo (že je to pro ně „riskantní“) a že si příroda stejně poradí. Jistě, to si věru poradila. Hojení ran a psychiky už je jiná kapitola.
Časem jsem se rozhodla pro v pořadí druhou kliniku, odkud jsem po několika velmi varovných indiciích nakonec odešla ještě před stimulací, no a teď řeším otázku kam (ideálně v Praze) dál. Nějaké zkušenosti a představu o tom, jak by kvalitní klinika zhruba měla postupovat a fungovat sice mám, přesto si stále kladu otázku, jak to opravdu adekvátně vyhodnotit. Na nějaké experimenty už nemám náladu, čas a ani peníze. Velmi bych ocenila skutečnou empatii, která je v tomto oboru stále poměrně nedostatkovým zbožím. Vůbec nepotřebuju, aby mi někdo věci maloval narůžovo. Vím, kolik mi je. Znám své AMH, statistiky a prognózy. Nechci nereálné sliby. Ale bylo by velmi osvěžující konečně slyšet trochu jinou rétoriku.
Jsem ráda, že je nás tu takových víc. A všem vám držím palce a fandím!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.25 22:26
@Z81 Ahojek. Já mám dvě děti 13 a 9. Rodila jsem ve 28 a 32letech. Pak přišel rozchod a před 3mi roky potkala nynějšího manžela, on děti nemá, ale chtěl by aspoň jedno. Teď rekonstrujeme dům a zároveň jsme v nájmu. Takže teď to prostě nejde. Hledám někoho kdo to zažil nebo zažívá. Protože mě to pak vychází také cca na 43 roku, tedy pokud bude vše v pořádku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.25 12:59
@Michajela ahojky, jsem na tom podobně, mám tedy dva kluky z prvního manželství, mají 10 a 7 let, mně bude tento měsíc 43 a příteli tento měsíc 38. Přítel vlastní děti nemá, moc bychom chtěli jedno společné dítě, zatím zkoušíme přirozeně několik měsíců, nevede se. Minulý měsíc biochemické těhotenství, vajíčko oplodněno, ale neuhnízdilo se a odešlo s MS, strašně jsem to obrečela, klidně napiš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
