Dítě za každou cenu/potrat

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.05.19 15:20
Dítě za každou cenu/potrat

Dobrý den, dámy,
nikdy bych nevěřila, že budu v této situaci. Ale osud mi zahrál s kartami a já se potřebuji zoufale vypovídat.
Jsem mladá žena (22let), studentka VŠ (příští rok dodělám 2 předměty a půjdu ke státnicím). Pracuji na DPP + něco málo na sebe. Jsem v 9tt, těhotenství je neplánované, ale od začátku jsme to s partnerem brali tak, že se stalo a i jsme se těšili. VŠ bych dodělala s individuálem „na pohodu“, brigáda kterou mám bych dělala i při RD atd.
Partner se dostal do těžké finanční situace a během víkendu otočil o 180 stupňů, s tím, že nás nedokáže uživit a jediné řešení vidí v tom, abych šla na potrat. Otočil i ve vztahu ke mně. Prý mě stále miluje, ale uvědomil si, že by mi zničil život, že pro mě je moc starý. (Zde vidím jasný vliv jeho okolí, který prostě neustál). V potratu vidí jediné řešení. Zkrátka nyní jsem na vše SAMA.

Můj postoj je následující:
dítě bych si přála nechat. Nedokážu si představit, že bych dala pryč „to co nosím pod srdcem“. Z praktického hlediska řeším následující problémy:
BYDLENÍ - mám možnost bydlet v bytě mého známého s tím, že by mě tam nechal bydlet za režijní náklady tzn. 1000Kč a voda, topení dle spotřeby (není to zn. ideál, ale potenciální řešení). FINANCE - budu brát rodičák + na DPP jsem schopna si vydělat cca 2 000Kč (během rodičáku) + potenciálně mohu břibrat další agendu (pracuji z 80% z domova) + mám od rodičů naspořeno cca 100 000Kč (nevím jestli mohu počítat s jejich pomocí) + mám možnost v případě nouze bezúročné půjčky od zaměstnavatele - nedokážu objektivně určit, zda mi peníze vystačí.

OTEC DÍTĚTE - řekl mi, že pokud si to nechám, zníčím ho. Že se nedokáže dívat na to, že bude na světě jeho dítě, že by mi finančně musel pomoct (bere to jako samozřejmost), ale v tu chvíli nebude moct plnit své finanční závazky a dostane se do existeční nouze. Nadnesla jsem možnost, že si dítě nechám, ale po něm nebud nic chtít, ale tuto možnost nebere (viz. výše)

Vím, že jít na potrat se jeví jako nejrozumnější řešení, ale zároveň je to řešení, které se mi příčí a vás se dámy ptám, jak byste se zachovaly? Nechaly byste si dítě nebo ne? Já momentálně nedokážu jednat moc konstruktivně a s chladnou hlavou. Nedokážu říct, zda bych to vše sama zvládla. Vše je moc čerstvé, ale zároveň vím, že času nazbyt není. Na kontrolu na gyndu jdu koncem týdne.

A druhá otázky, ženy, vy které jste podstoupily potrat na vaší žádost, jak jste se s tím vyrovnaly, litovaly jste někdy svého rozhodnutí?

Děkuji všem, kteří mi napíšou svůj názor.

Zároveň prosím o zachování anonymu. Moje rodina o tom zatím neví a z přátel to ví jen minumum lidí.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.05.19 15:22

Ještě doplním, že největší strach mám z toho, že bych po potratu už nemohla mít děti.

Zakladatelka

J.O.V
Kecalka 377 příspěvků 06.05.19 15:25

Nech si ho :srdce: zvládneš to jako jiné maminky.

Crystal87
Generální žvanilka 24126 příspěvků 06.05.19 15:25

Zakladatelko za mě bych na potrat nešla. Zvlast, pokud ty sama potrat nechceš.

mrs.starbucks
Stálice 52 příspěvků 06.05.19 15:27

Myslím, ze sama znáš nejlíp odpověď na svou otázku ;) (“Můj postoj je následující:
dítě bych si přála nechat. Nedokážu si představit, že bych dala pryč „to co nosím pod srdcem“.”)

stankaSR
Zasloužilá kecalka 501 příspěvků 06.05.19 15:28

Nebude to prechádzka ružovou záhradou, ale pokiaľ si dokážeš privyrobiť, máš kde prebývať a nemusíš byť pod mostom, tak by som na potrat určite nešla.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.05.19 15:28

Ja na potratu byla kdyz byly starsimu diteti 4 mesice a pohoda. Dalsi dite jsem mela bez problemu a psychika taky v pohode. Ale kazda jsme jina, nekdo by si to neodpustil. V me situaci bylo nemozne privest na svet druhe dite tak brzy.

Paola21
Závislačka 4060 příspěvků 06.05.19 15:29
@Anonymní píše:
Dobrý den, dámy,
nikdy bych nevěřila, že budu v této situaci. Ale osud mi zahrál s kartami a já se potřebuji zoufale vypovídat.
Jsem mladá žena (22let), studentka VŠ (příští rok dodělám 2 předměty a půjdu ke státnicím). Pracuji na DPP + něco málo na sebe. Jsem v 9tt, těhotenství je neplánované, ale od začátku jsme to s partnerem brali tak, že se stalo a i jsme se těšili. VŠ bych dodělala s individuálem „na pohodu“, brigáda kterou mám bych dělala i při RD atd.
Partner se dostal do těžké finanční situace a během víkendu otočil o 180 stupňů, s tím, že nás nedokáže uživit a jediné řešení vidí v tom, abych šla na potrat. Otočil i ve vztahu ke mně. Prý mě stále miluje, ale uvědomil si, že by mi zničil život, že pro mě je moc starý. (Zde vidím jasný vliv jeho okolí, který prostě neustál). V potratu vidí jediné řešení. Zkrátka nyní jsem na vše SAMA.

Můj postoj je následující:
dítě bych si přála nechat. Nedokážu si představit, že bych dala pryč „to co nosím pod srdcem“. Z praktického hlediska řeším následující problémy:
BYDLENÍ - mám možnost bydlet v bytě mého známého s tím, že by mě tam nechal bydlet za režijní náklady tzn. 1000Kč a voda, topení dle spotřeby (není to zn. ideál, ale potenciální řešení). FINANCE - budu brát rodičák + na DPP jsem schopna si vydělat cca 2 000Kč (během rodičáku) + potenciálně mohu břibrat další agendu (pracuji z 80% z domova) + mám od rodičů naspořeno cca 100 000Kč (nevím jestli mohu počítat s jejich pomocí) + mám možnost v případě nouze bezúročné půjčky od zaměstnavatele - nedokážu objektivně určit, zda mi peníze vystačí.

OTEC DÍTĚTE - řekl mi, že pokud si to nechám, zníčím ho.Že se nedokáže dívat na to, že bude na světě jeho dítě, že by mi finančně musel pomoct (bere to jako samozřejmost), ale v tu chvíli nebude moct plnit své finanční závazky a dostane se do existeční nouze. Nadnesla jsem možnost, že si dítě nechám, ale po něm nebud nic chtít, ale tuto možnost nebere (viz. výše)

Vím, že jít na potrat se jeví jako nejrozumnější řešení, ale zároveň je to řešení, které se mi příčí a vás se dámy ptám, jak byste se zachovaly? Nechaly byste si dítě nebo ne? Já momentálně nedokážu jednat moc konstruktivně a s chladnou hlavou. Nedokážu říct, zda bych to vše sama zvládla. Vše je moc čerstvé, ale zároveň vím, že času nazbyt není. Na kontrolu na gyndu jdu koncem týdne.

A druhá otázky, ženy, vy které jste podstoupily potrat na vaší žádost, jak jste se s tím vyrovnaly, litovaly jste někdy svého rozhodnutí?

Děkuji všem, kteří mi napíšou svůj názor.

Zároveň prosím o zachování anonymu. Moje rodina o tom zatím neví a z přátel to ví jen minumum lidí.

Dítě si nech, využij nabídky známého. Tvůj přítel (doufám, že brzy ex), je pěkný vůl. Nechce ti zničit život, ale na potrat to jo, to by tě posílal. :roll: Předpokládám, že za svou finanční situaci si může sám a stejně tak z 50 % může za to, že jsi vůbec těhotná - tak ať se k tomu postaví jako chlap.

J.O.V
Kecalka 377 příspěvků 06.05.19 15:30
@Anonymní píše:
Ja na potratu byla kdyz byly starsimu diteti 4 mesice a pohoda. Dalsi dite jsem mela bez problemu a psychika taky v pohode. Ale kazda jsme jina, nekdo by si to neodpustil. V me situaci bylo nemozne privest na svet druhe dite tak brzy.
tak že potrat je pohoda aha 8o
Tarjei
Závislačka 4906 příspěvků 06.05.19 15:31

Někde tam hluboko v :srdce: vis, co chces. Tak to udělej a nekoukej doleva doprava. Drzim palce. Kdybys chtela pomoct, muzu s ledascims poradit…uz jsem stara uschla vetev :mrgreen:

Yasmina21
Zasloužilá kecalka 609 příspěvků 06.05.19 15:32

Nechala bych si ho. :srdce: Dítě je to nejcennější, co člověk v životě má. :andel: :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.05.19 15:33

Já napotratu byla…z podobného důvodu jako ty. Nijak mě to nezasáhlo :nevim: dnes už mám dvě děti a jsem fakt ráda, že tehdy to tak dopadlo ( i co se otce dítěte týče atd.) Užila jsem si fajn mládí a pak poznala manžela, byla svatba a děti až po svatbě. Jsme úplná, spokojená rodina :-)
Záleží hodně na tobě, tvé psychice… a jestli se ti chce žít jako matka samoživitelka. Pokud ale ty cítíš že potrat nechceš, neustojíš ho, tak se budeš trápit a dítě si nechej.

(anonym je jasný díky)

Enmamma
Závislačka 3888 příspěvků 06.05.19 15:33
@Anonymní píše:
Dobrý den, dámy,
nikdy bych nevěřila, že budu v této situaci. Ale osud mi zahrál s kartami a já se potřebuji zoufale vypovídat.
Jsem mladá žena (22let), studentka VŠ (příští rok dodělám 2 předměty a půjdu ke státnicím). Pracuji na DPP + něco málo na sebe. Jsem v 9tt, těhotenství je neplánované, ale od začátku jsme to s partnerem brali tak, že se stalo a i jsme se těšili. VŠ bych dodělala s individuálem „na pohodu“, brigáda kterou mám bych dělala i při RD atd.
Partner se dostal do těžké finanční situace a během víkendu otočil o 180 stupňů, s tím, že nás nedokáže uživit a jediné řešení vidí v tom, abych šla na potrat. Otočil i ve vztahu ke mně. Prý mě stále miluje, ale uvědomil si, že by mi zničil život, že pro mě je moc starý. (Zde vidím jasný vliv jeho okolí, který prostě neustál). V potratu vidí jediné řešení. Zkrátka nyní jsem na vše SAMA.

Můj postoj je následující:
dítě bych si přála nechat. Nedokážu si představit, že bych dala pryč „to co nosím pod srdcem“. Z praktického hlediska řeším následující problémy:
BYDLENÍ - mám možnost bydlet v bytě mého známého s tím, že by mě tam nechal bydlet za režijní náklady tzn. 1000Kč a voda, topení dle spotřeby (není to zn. ideál, ale potenciální řešení). FINANCE - budu brát rodičák + na DPP jsem schopna si vydělat cca 2 000Kč (během rodičáku) + potenciálně mohu břibrat další agendu (pracuji z 80% z domova) + mám od rodičů naspořeno cca 100 000Kč (nevím jestli mohu počítat s jejich pomocí) + mám možnost v případě nouze bezúročné půjčky od zaměstnavatele - nedokážu objektivně určit, zda mi peníze vystačí.

OTEC DÍTĚTE - řekl mi, že pokud si to nechám, zníčím ho. Že se nedokáže dívat na to, že bude na světě jeho dítě, že by mi finančně musel pomoct (bere to jako samozřejmost), ale v tu chvíli nebude moct plnit své finanční závazky a dostane se do existeční nouze. Nadnesla jsem možnost, že si dítě nechám, ale po něm nebud nic chtít, ale tuto možnost nebere (viz. výše)

Vím, že jít na potrat se jeví jako nejrozumnější řešení, ale zároveň je to řešení, které se mi příčí a vás se dámy ptám, jak byste se zachovaly? Nechaly byste si dítě nebo ne? Já momentálně nedokážu jednat moc konstruktivně a s chladnou hlavou. Nedokážu říct, zda bych to vše sama zvládla. Vše je moc čerstvé, ale zároveň vím, že času nazbyt není. Na kontrolu na gyndu jdu koncem týdne.

A druhá otázky, ženy, vy které jste podstoupily potrat na vaší žádost, jak jste se s tím vyrovnaly, litovaly jste někdy svého rozhodnutí?

Děkuji všem, kteří mi napíšou svůj názor.

Zároveň prosím o zachování anonymu. Moje rodina o tom zatím neví a z přátel to ví jen minumum lidí.

Miminko si nech, chceš ho, tak bys potrat určitě psychicky neustála. A partner by měl přestat myslet na sebe, předpokládám, že není chromý ani mentálně retardovaný, takže vydělat peníze může. Proč bys mařila lidský život kvůli tomu, že partner nemá peníze. Já bych rozhodně dítě nedala.

elan
Kecalka 267 příspěvků 06.05.19 15:33

Dítě bych si nechala, požadovala alimenty na sebe a na dítě a přestěhovala se do bytu od známého.

Moni0101
Ukecaná baba ;) 1345 příspěvků 06.05.19 15:34

Nechala bych si ho. :srdce: Cely zivot jsem vedela (uz od 17), ze potrat je pro mne osobne nepripustny. Pokud opravdu budes chtit, zvladnes to, uz ted premyslis velice dospele a konstruktivne. Rozhodne se partnerem nenech do potratu dotlacit. Mam dve zname, co nechtene otehotnely se zenatym (a to jim bylo obema kolem 30, prvni dite), obe se rozodly pro potrat a dva roky (ci vic) byly v depresi, partneri je nechali, nic moc…

No a se mnou si osud krute zahral, cekala jsem dcerku s velice vaznou vvv srdce neslucitelnou se zivotem a nakonec jsem se rozhodla z lasky k ni nechat jeji dusi odejit do nebe a i tak je to neskutecne tezke s tim zit. Mnohem jednodusi bude pro tebe zaopatrit zdrave detatko. Hodne stesti :srdce:

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama