Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zas tahleta diagnóza u normálního projevu malého dítěte, které prostě projevuje svůj temperament a zájem o věci okolo. Vážně si maminky myslí, že dítě bude ležet v postýlce nebo sedět tiše u hraček?
Neboj, bude hůř. Můj mi v 10 měs. spal jen 40 min. dopol. s 40 min. odpol. Když jsem ho posadila do písku, nehrabal se v něm lopatkou, ale přelez obrubník a pelášil po čtyřech pryč dost velkou rychlostí. Toužil pořád něco objevovat, hrabal v šuplících a ve skříňkách, nehrál si, páč ho hračky nezajímaly. Dnes je mu 20 měs. a musím mít oči i na zadku - hlavně na hřišti, už od 15 měs. sám vylez na klouzačku a sklouznul se, sám si vyleze na houpačku a na různý prolejzačky…
@misaatom pf, počkej za půl roku, za rok
se nezastavíš tuplem ![]()
To co popisuješ dělaly obě naše děti, syn od cca 10m i třískal hlavou do všeho, pokud nedostal co chtěl. Kolikrát i do krve. Teď už tro nedělá, ted hází věcma nebo švihne o zem sebou
A nebo se nafoukne a jde trucovat do rohu/pod postel/za dveře ![]()
Spaní taky není nic moc, od 7m spí jen 1× denně, někdy ani to ne ![]()
S hyperaktivitou bych byla opatrná, to je závažná diagnoza. To co ty popisuješ je normální dítě ![]()
Ahoj, mám doma momentálně přesně to samý, jak kdybys popisovala našeho 10m kulíška
Chvilku v klidu neposedí, u všeho se staví, na všechno se snaží vylézt (vyleze na nízké poličky a boxy na hračky, snaží se vylézt na nižší stolky a židle, to se mu ještě nedaří, takže pořád padá a musím být pořád ve střehu, aby si nerozbil hlavu), taky vytrvale ťapká kolem nábytku, věší se na troubu (pověsí se na to madlo od trouby a „houpe“ se na dvířkách, já už ji radši ani nezapínám ze strachu, že ho neuhlídám
), šmejdí ve všech skříňkách a vyhazuje ven věci. Se sourozenci se naučil hrát na honěnou a od té doby si myslí, že nám má zdrhat pořád. Utíká teda taky zatím jen po kolínkách, ale jsou to fofry, že mu nestačíme. No a přebalování to je taky kapitola sama pro sebe. Přesně jak píšeš, nevydrží chvilku v klidu ležet, takže mi u toho zdrhá a různě se koulí, to je výživný ho očistit
Spí hodinu dopo a hodinu odpo, usíná cca ve 21h a vstává v 7h. Ale ještě to nic není proti staršímu synovi, protože ten v jeho věku už normálně chodil, resp. běhal a byl větší a celkově statnější a silnější, takže ten už i na ten stolek, židli nebo pohovku hravě vylezl a zpátky to bral šipkou po hlavě, vylízal vrchem z postýlky a skákal dolů, to teprve byl záhul uhlídat. Beru to tak, že to jsou holt kluci, živí a neposední (dcera byla klidnější), navíc potřebují využívat všech nových dovedností, on má vždycky takovou upřímnou radost, když se mu povede nějaký nový „kousek“
O hyperaktivitě se u kojence nedá mluvit, na takovou diagnózu je spousta času. To, že teď jako mimčo u ničeho nevydrží, vůbec neznamená, že u ničeho nevydrží třeba ani v šesti letech, to už může být úplně jinej.
@misaatom tak to je tvoje dite jeste zlate
nas v 10m uz spal jen dvakrat denne a to po 20ti minutach (kolem 9hod dopoledne 20 min a kolem druhe hod odpoledne 20min.) Tot vse. Vic ani ranu.co se tyce toho vstavani u nabytku a obchazeni tak to delal od 7m a nic jineho delat nechtel, jakmile se toto naucil. Furt se jenom nekde sapal. A co se tyce prebalovani
kazda vymena plonky me stala spousty sil
pral se semnou takovym zpusobem, ze jsem kolikrat nemela skoro ani sanci mu nasadit novou plinu ![]()
Rekla bych, ze je to deti v tomto veku naprosto normalni ![]()
@misaatom píše:
Chci se zeptat, jaká jsou vaše miminka v deseti měsících. Vím, že každé je jiné, ale bojím se, jestli můj chlapeček není hyperaktivní. Malý spí dopoledne dvě hodiny a po obědě tak jednu. Pak už cca do deseti večer nespí. Pořád se staví na nožky, obchází nábytek. Nechce si hrát, je těžké ho zaměstnat, pořád chce stát a někam se snažit dosáhnout. Když si sedne, chvíli si hraje, ale u ničeho dlouho nevydrží. Ručičkama rád mlátí do věcí. Po čtyřech leze neuvěřitelnou rychlostí. Nemá rád, když ho přebaluju, chce utéct, nevydrží chvíli ležet. I u jídla, jakmile se nasytí, tak sice pusinku otevírá a chce ještě jíst, ale už se vzpíná a chce utéct ze židličky. Jak,,živé" jsou vaše děti v tomto věku? Je to normální, je jen divoký nebo by mohl být hyperaktivní.
je to naprosto normální dítě.. ![]()
@hanka.br. Jen mě zajímá, jaké jsou jiné děti ve stejném věku. Bydlím na vesnici a žádné maminky s dětmi tu nepotkávám, tak nemám srovnání.
Často píšete, že kolem roka a půl to bylo ještě horší a pak ve dvou letech. Kolem roka a půl je hodně maminek znovu těhotných a pak se jim narodí mimčo, když je prvnímu dva a víc. Jaké byly ty začátky? Já se spíš bojím těhotenství. Měla jsem císaře, tak bych měla být opatrná na jizvu. Ale neumím si představit, jak to dělat. Dítě stejně budu muset zvedat do autosedačky, do kočáru nebo někam do výšky, kde ho přebalím (pokud nebude chtít na nočník), nebo ho přebalit na zemi, ale to se zase s tím pupkem nezvednu
. Musí to být opravdu náročné a obdivuji maminky, co to zvládají, ale na druhou stranu skoro každý má dvě a víc dětí, tak to musí jít zvládat. Druhé dítě určitě chci, je to radost a rodiče a manžel moc a moc pomáhají, tak to snad bude ok
. Člověk může být rád, že jsou děti zdravé a vůbec se zadařilo je počít v dnešní době ![]()
@misaatom píše: Často píšete, že kolem roka a půl to bylo ještě horší a pak ve dvou letech. Kolem roka a půl je hodně maminek znovu těhotných a pak se jim narodí mimčo, když je prvnímu dva a víc. Jaké byly ty začátky? Já se spíš bojím těhotenství. Měla jsem císaře, tak bych měla být opatrná na jizvu. Ale neumím si představit, jak to dělat. Dítě stejně budu muset zvedat do autosedačky, do kočáru nebo někam do výšky, kde ho přebalím (pokud nebude chtít na nočník), nebo ho přebalit na zemi, ale to se zase s tím pupkem nezvednu. Musí to být opravdu náročné a obdivuji maminky, co to zvládají, ale na druhou stranu skoro každý má dvě a víc dětí, tak to musí jít zvládat. Druhé dítě určitě chci, je to radost a rodiče a manžel moc a moc pomáhají, tak to snad bude ok
. Člověk může být rád, že jsou děti zdravé a vůbec se zadařilo je počít v dnešní době
Tak já mám děti s větším časovým odstupem - u prvního těhotenství jsem trpěla nadměrnou nevolností a celý těhotenství prozvracela a část kvůli tomu proležela v nemocnici, tak jsem s dalším tak nespěchala. Bylo mi jasný, že rok a půl starý dítě bysme při těchto problémech doma nezvládli. Takže já mám mezi dětmi odstup 4 roky, což znamená, že těhotná jsem byla, vždycky když starší mělo 3 roky a to už šlo, to už je přece jen dítě samostatnější a leccos už zvládne samo, nemusí se přebalovat, nosit, pochopí, když maminka něco nemůže… A udělala jsem dobře, protože všechna těhotenství jsem měla diagnostikovanou hyperemesis gravidarum a strávila hodně času po doktorech. A nechtěla bych být těhotná s úplně malým prckem.
@zzpet Je to těžké rozhodnutí. Někdo zase říká, že kolem třetího roku jsou děti vzdorovité a hodně žárlí. Ale je pravda, že tříleté dítě a starší už je samostatnější a víc mu člověk vysvětlí. Já bych ale ráda měla druhé co nejdříve kvůli práci
. První těhotenství jsem měla super, ale kdo ví, jak to bude u druhého. No popřemýšlím…
@misaatom píše:
@zzpet Je to těžké rozhodnutí. Někdo zase říká, že kolem třetího roku jsou děti vzdorovité a hodně žárlí. Ale je pravda, že tříleté dítě a starší už je samostatnější a víc mu člověk vysvětlí. Já bych ale ráda měla druhé co nejdříve kvůli práci. První těhotenství jsem měla super, ale kdo ví, jak to bude u druhého. No popřemýšlím…
Tak u nás naštěstí se žárlivostí problém nebyl, starší děti se vždycky na miminko hodně těšily a když jsem s nimi něco nemohla, že jsem musela ležet, tak jsem jim vždycky řekla, že když to vydrží, tak zas budem mít miminko a pak si budem hrát i s miminkem a oni to v tom, jak byli natěšení na sourozence, takto brali. Dokonce se už oba snažili pomáhat, chystali se mnou výbavičku - přišlo mi, že si to taky už užili, jak z toho měli rozum. Já jsem si dávala pauzu jednak kvůli těm nevolnostem (hlavní důvod, jinak to holt nešlo), jednak i kvůli tomu, že bydlíme v 5.patře a nemáme výtah, takže jsem chtěla, aby starší dítko bylo tak velký, že ty patra vždycky a bez protestů vyšlape, abych ho nemusela těhotná vláčet do schodů. Do dvou let to nedali celý nikdy, máme i docela vysoký schody, tak se jim to jako malým blbě šlo, to ušli třeba dvě, v dobré náladě tři patra (a když byli unavení, tak kolikrát po pár schodech už nechtěli a byla scéna) a pak jsem musela vynášet. Takže i toto jsem si chtěla trochu ulehčit. Ale třeba známá to zas měla v pohodě - odstup mezi dětmi jen rok, ale k ní vždycky přišla sousedka, co byla doma s dvouleťákem, rozvalili se všichni na zahradu, když bylo teplo (bydlí v domku), kámoška si odpočívala, ženský pokecaly a sousedka dohlídla na obě děti, takže těhotná za nimi nemusela běhat
Jestli třeba máš nmožnost nějakýho hlídání pro starší dítko, když bys byla podruhé těhotná a necítila ses dobře, tak se dřívějšího těhotenství určitě nemusíš obávat.
@misaatom píše:
Chci se zeptat, jaká jsou vaše miminka v deseti měsících. Vím, že každé je jiné, ale bojím se, jestli můj chlapeček není hyperaktivní. Malý spí dopoledne dvě hodiny a po obědě tak jednu. Pak už cca do deseti večer nespí. Pořád se staví na nožky, obchází nábytek. Nechce si hrát, je těžké ho zaměstnat, pořád chce stát a někam se snažit dosáhnout. Když si sedne, chvíli si hraje, ale u ničeho dlouho nevydrží. Ručičkama rád mlátí do věcí. Po čtyřech leze neuvěřitelnou rychlostí. Nemá rád, když ho přebaluju, chce utéct, nevydrží chvíli ležet. I u jídla, jakmile se nasytí, tak sice pusinku otevírá a chce ještě jíst, ale už se vzpíná a chce utéct ze židličky. Jak,,živé" jsou vaše děti v tomto věku? Je to normální, je jen divoký nebo by mohl být hyperaktivní.
mojí dceři je 13 měsíců. odeber ze spánku svého syna 2 hodiny a máš ji v bledě modrém doma. ![]()