Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@arinecka píše: Více
Tak to se rozchazime v definici. Ja beru jako domluvene manzelstvi takove, jak jsem pak popsala v dalsim prispevku. Partnera „domluvi“- vybere nekdo jiny - tradicne rodice. Ale musi podlehat souhlasu obou budoucich manzelu.
Ale chapu i tvoji definici - jako manzelstvi „z rozumu.“
Ale ted nevim, prislo mi, ze zakladatelka smerovala spis k te „moji“ definici, nicmene se muzu mylit
Pac kdyz to ctu zniva, tezko rict…
@Beruska999999 píše: Více
Těžko říct, ona psala Prostě když člověk rezignuje na lásku, ale chce nějak pokračovat v rodu Takže asi fakt z rozumu
Každopádně jí je teprve 23 let, takže nějaká rezignace na lásku mi přijde dost předčasná.
@Anonymní píše: Více
Stejnou dohodu meli i muj kamarad s kamaradkou - hranici meli 35r. Taky si oba nasli nekoho jineho, ale v jejich pripade by byvalo bylo lepsi, kdyby se ridili puvodni domluvou. ![]()
Také se přidávám k názoru, že řešit tohle ve 23 letech je strašně brzy. Neboj, toho pravého určitě najdeš
@Hobitka píše: Více
Tihle měli hranici nižší. Ale domlouvali to jako puberťáci, takže s představou že “ve 30 už budou patřit do starého železa”
![]()
@Týnuška95 píše: Více
Já měla spolužáka, co se hned po maturitě ženil. Musel, rodiče jehovisti mu domluvili svatbu. Kupodivu velmi příjemný, hezký a sympatický kluk, ten mohl holky přehrabovat hráběma. Takže ano, u jehovistů to tak múže být.
Neblbni. Domluvíš si sňatek, přijdou děti, a pak se ze šest let zoufale zamiluješ a nebudeš vědět, co s tím. Taky pokud možno opusť myšlenku, že jsi nositelkou nějakého zvlášť úžasného genu, který nesmí zaniknout.
@TRG píše: Více
Ano, oni taky říkají, že si na sebe zbyli Ale i to je osud.
Holka, je ti 23. Buď v klidu, užívej života
pan Pravý na tebe teprve čeká ![]()
@Dani65 píše: Více
Jak víš, že to byl sňatek z rozumu? ![]()
Vsak takhle začíná spousta vztahů. Kluci to prostě zkoušejí na holky kolem sebe. Jedna zájem nemá a jiná naopak ano. A stejně tak holky. Když na tom klukovi není nic špatně tak prostě to prostě zkusí. A čas ukáže jestli přeskočí jiskra, zamilujou se do sebe. A vztah bude ke spokojenosti obou fungovat. Když ano třeba se dokonce jednou vezmou a založí rodinu. Když ne jdou dříve či později od sebe. Tak z čeho si usoudila, že je to vztah z rozumu? Z toho, že on prve balil tebe a ona si taky nebyla jistá, že o něj stojí? Jestli ti to sama ta kamarádka řekla, že si ho bere z rozumu a on to měl taky tak. Tak samozřejmě beru zpět. Jen mě to zajímá. Protože v okolí mám páry co se dali dohromady za různých situací a z různých důvodů. A nenapadlo by mě si myslet, že mají manželství z rozumu jen proto, že to ze začátku randění třeba nebyla láska jako trám. Takže bych je ani nedávala takto za vzor, že to může fungovat. Když se ti dva mohli ve finále brát z velké lásky a přesvědčení, že se i přes krkolomné začátky našli a jsou si souzeni.
Jinak zakladatelko je ti 23 let. Užívej si života. Zkus rozklíčovat z čeho tenhle tvůj názor pramení. A počkej až potkáš toho pravého. Čas máš. Jako kdyby ti bylo třeba kolem čtyřicítky a stála bys o dítě tak i tohle pochopím. Ale v tomhle věku si dopřej tu možnost na to jít klasickým způsobem.
Začni navštěvovat místa, kde můžeš přijít do kontaktu s potenciálními partnery. Ideální je třeba nějaký sport, kroužek, třeba deskoherní klub, závody nebo hospodský kvíz?
Zkus si oťukat pár lidí, abys získala nějaké zkušenosti se seznamováním. Nemusí jít přeci hned o hledání manžela a lásku až do stáří. Jenom zkus s někým zajít na kafe, zjistíš, že to není raketová věda ![]()
Nevím jestli je to odpověď na tvou otázku ale u nás máme model, kdy dotyčná ve věku cca 40 vzala na milost kamaráda, který do ni byl roky zamilovaný a v podstatě ji sloužil. Nejsou manželé, mají dítě. Jestli to funguje i jinak než navenek těžko soudit. Čili u dotyčné rozum, u dotyčného láska až za hrob
Jinak ve 23 letech je úsměvné takto přemýšlet, mas život před sebou.
@Karinkas píše: Více
Asi protože to ona kamarádka sama tak nazývá. Z rozumu. A oba, že si na sebe zbyli, že nikdo jiný už nebyl. To ovšem neznamená, že se nemají rádi a necítí k sobě úctu. A vlastně ještě jedna maminčina kamarádka se taky takhle vdala, nikdo se nenašel, chtěla rodinu, děti, už měla roky a pak se jeden objevil, nebyl místní a vzala si ho. V podstatě se na tom prý domluvili. A taky to fungovalo, co mohu soudit.
Jsi ještě hodně mladá. Ale tahle domluvená partnerství často fungují. Ona láska vyprchá a je celkem dobře, když se partner vybíral i rozumem.
@Anonymní píše: Více
Driv to domlouvali rodice a vis proc? Ne kvuli stesti mladych nebo pokracovani rodu, ale kvuli svemu vymenku.
(To byla smlouva, ze nekomu z potomku prenechaji majetek a on je za to bude financovat ve stari. Proto musel byt protejsek hlavne bohaty- v jejich vrstve)
Proc by to dnes nekdo delal?