Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jediná rada - vypadnout na pár dní někam do hotelu typu OREA s polopenzí, bazénem a animačními programy pro děti, tam si odpočinete všichni.
Podle mě jsi vyčerpaná převážně z práce, kde se bojíš, cítíš úzkost a jsi celé dny napjatá. Poté jsi v napětí i doma. Nic tě při dovolené netěší, protože bys potřebovala totální relax a s dětmi a nemocným manželem to nejde. Je tady vidět fakt deprese, každý den to samé, jen vařit, starat se… a totální nechuť se k tomu dokopat. Jedna masáž ti nepomůže. Je třeba zaměřit se na tu pravou příčinu nebo příčiny. Já bych zvažovala jinou práci, jestli je to možné. A děti jste nemohli o dovolené dát na chvíli někam na prázdniny (babička…)? Potřebovala bys být podle mě fakt chvíli doma bez dětí - spát třeba do 11ti, nevarit (jen něco rychlého, lehkého), zajít si do lesa, do bazénu… aspoň 3 dny bez dětí ![]()
Jak já tě chápu. Pracuji ve školství, takže jsem mívala cca 6 týdnů v kuse dovolenou. Jeden rok to na mě padlo. Ve škole to bylo náročné, závěr roku vyloženě psycho. Hned první den prázdnin jsme jeli na dovolenou s přáteli a já odpočítávala minuty, kdy budu moct doma zatáhnout žaluzie a schoulit se ve tmě pod postel a hlavně s nikým nemluvit. Připadala jsem si na pokraji zoufalství, existence mě nebavila a neumím si představit, že bych musela chodit do práce a být neustále happy a akční. Tak jsem strávila týden doma ve tmě a tichu a pak začala chodit na intenzivní psychoterapii. Do začátku školního roku jsem se dostala z nejhoršího, ale v psychoterapii jsem pak pokračovala ještě několik let. Naštěstí se mi tyhle stavy už nevrátily, pak jsem nastoupila na MD a RD a zatím dobrý. Jsem zvědavá, až se vrátím do práce.
Soucítím s tebou a radu snad jen krom dobrého psychologa bohužel nemám.
Nepřijde mi to jako nedostatek tělesné energie nebo lehké přetížení, takže se vůbec nedivím, že vám žádné volno baterky nezvládá dobít. Působí to na mě tak, že vy žijete něco, co vůbec žít nechcete a tak jste vnitřně celkově nespokojená. Žijete to, co máte pocit, že byste žít měla. Žijete pro uspokojení ostatních. Ale kde je vaše uspokojení? Co doopravdy chcete žít? Když člověk nežije to, co žít chce a není tím, kým být chce, tak má jakákoliv dovolená jen velmi krátkodobý efekt - pokud tedy vůbec nějaký má… Asi bych si sedla sama se sebou a nacítila bych to, kým skutečně chci být a jaký život chci mít. A pak bych se pokusila co nejvíc z něj převést do reality… Dokud budete všechno dělat z povinnosti a nebude v tom radost, tak budete žít jako robot. A budete ráno vstávat s čím dál větší nechutí…
@andiedvorakova píše: Více
Tam je lrusvih, ze ja dost pres e vim co bych chtela, prenu si to uz od 15 let, kdy jsem byla sama, bez kluka, dlouho mi vlastbe trvalo najit si partnera a tohle byla jedina vec, ktera me uklidnovala - ze muj zivot bude i tak slvely… naplneni toho je nekolik moznosti, asi 3, ale ani jedna neni proste realna. Pozdeji se mi splnil ten druhy sen - ten muz a deti. A ty sny sly do pryc. A ted je pozde, nemame teticku v americe po ktere bychom dedili, a nejde to. Mam veci co se tomu blizi, ale neni to „to“. A nejde to, musela bych byt nekdo uplne jiny, s uplne jinymi moznostmi, a s 7 miliony by to zaridit slo. Ale momentalne zvladnu za 1 rok nasetrit tak 100 tis, takze jsem si spocitala ze toho proste nejde dosahnout.
Tak premyslim cim jinym si dobit baterky a nejde to nicim… chvili teda pomuze lezet na zahrade na lehatku a poslouchat ticho.. ale ted je teprve prvni den nasi dovolene vlastne hezky, teplo a klidny den bez navstev, kdy to jde.
Zakladatelko…„Život není to co chceme, ale to co máme“
/Arnošt Lustig/
Co se vybodnout na polorozpadlej barák, jít do bytu? Ušetříte peníze, čas i nervy.
Asi budeš muset udělá zásadní změnu ve svém životě, jinak brzy vyhoříš.
Taky mě zajímá proč pracuješ, když máš mimino a práce tě stresuje?
@Blue2 píše: Více
V byge jsem byla nestastna. Ro je aspon to cim si muzj aspon zdanlive plnit svuj sen (je to ruina ale mam pocit ze ziju ten sen, kdyz se muzu projit po zahrade, ven si dat lehatko a pestovat tam zeleninu a prechod z vnitrka ven bosky s cajem.
To je to jediny co me drzi a tak nejak mi ty sny plni, ale samozrejme to je strasne " delulu. " Ale aspon to. V byte jsem byla na prasky, usetrili jsme, ale ve fi ale jsem. usetrene penize dala za nejakku pseudozabavu, ktera mi pomohla aspon trochu nepripadat si jako v kralikarne v kleci. (Nakupy, a pomazde kdyz jsem. z bytu nekam vypadla, solila jsem jenom penize. A sedet na lavicce s vlastnim cajem v termosce a nechavat se okukovat cizimi, a pod lavickku pocitat vajgly od cigaret, mi proste radost nedelalo. Jsem introvert.
No a duvod vseho ostatniho - potrebujeme penize.
A dalsi duvod add - mam depky z toho ze mi nejde vykonavat rutinni cinnosti a pak mam depky z bordelu ktery generuju a nezvladam ho udrzovat. ![]()
@Apolena05 píše: Více
jojo, a když trochu máknem, tak občas i to, co chceme… když se štěstí chvíli zdrží ![]()
Myslím, že bys nebyla šťastná ani kdybys žila na zámku. Hodně věcí je o nastavení v hlavě. Být tebou zvážím nějaký terapie. Působíš negativně a vyhořele, chtělo by to odbornou pomoc.
Zakladatelkou, asi základ je to, aby jsi napsala, co byl tvůj sen. Co ty jsi chtěla.
Pak se dá vést nějaká debata. Tady každý může střílet od boku, ale ráda bez toho, aby jsi řekla základ nejde.
Politování ti nepomůže. Chce to vypustit páru, říct co jsi chtěla a co jsi nechtěla.
Co máš a po čem toužíš atd.
Dá se vše nějak udělat. Alespoň trochu. Pokud vedle sebe máš člověka, co je ochoten to a tebou podstoupit. ![]()
To by mě taky zajímalo co je ten sen za 7 mil..
…že by cesta kolem světa?
Ahoj, potřebuju se vypovídat…
Měli jsme doma náročný rok…nemoci, a hlavně moje horší adaptace v práci… sedne si to snad, ale bylo to často provázeno emoce. i a na palici. Náročná péče o děti, plus jsme neměli moc možností dovolené, přišli jsme o jednu zahraniční. Manžel problémy se zády…
Mám čtyřtýdenní volno (ruzne kombinace ho, pčr a dovolené) s tím, že načerpám energii.
A jsem. naprosto v depce,.že se tak neděje. Návštěvy příbuznych, spousta sociální interakce, do toho děti jsou doma ze školky, takže denně vaření zábava pro ně… někdy se probudím a těším se na další den. Manžel chodí po rehabilitacích,.bere léky, s mladším jsem byla už za svoji dovolenou 2× u doktorky (přetržené klíště a podezreni na zanet dutin). Dneska jdu koupit mastičku na afty pro starsi, mám 2.den bolestivlu mns a snažím se o svém životě nepřemýšlet. Z návratu so práce mám už teď depresi, a nějak nevím co s tím. Zkusím se objednat na masáž, nic víc mě menapadá. Nemám na nic chuť, ani jít někam nakupovat. Nemáme hlídání, prarodiče ještě pracují a slečna na hlídání má dovolenou, ale já už jsem ve fázi, kdy o to ani nestojím… žiju jen pro uspokojování potřeba dětí a když mám volno, koukám se na yt na videa jak lidi přestavují zámky a venkovská sídla, která nikdy mít nebudu. Ale aspoň že to mě baví… nebaví mě už ani koukaf na filmy, proste nic. Dám mladší spát, a jdu s ní. Vždycky ráno se těším, až už bude večer. Manžel pomáhá maximálně, taky je ale vyhořelý, má stejné pocity jako já. Štve mě všechno, polorozpadlý barák našich, jehož údržba stojí hrozně peněz, místo, abych viděla jak jsou tu děti šťastné. Vidím kopřívy, místo toho abych měla radost z vedle obsypaného keře malin. Z ávštěv v dobe dovolenych jsem strasne unavena, trochu vystresla a otravena, ale co je nejhorsi je to, ze jsem za ne rada, protoze v momente kdy tu neni a je ticho, na mne pada depka a snad bych ani nevstala a neuklidila. A deti se nam podari zabavovat jeste hur, mimino se v noci budi…
Opravdu je rodicovstvi takove? Prejde to nekdy?
Podotykam, ze jsem ingrovert a jeste k tomu ADD takze neustala stimulace byt i hodnými detmi + napriklad jako ADD pro mne bylo velice obtizne udrzovat poradek i bez deti. A to si vemte, jak „snadno“ to bez deti jde, ale pro mne to uz tehdy byl problem a vyzva…
No co ted aktualne resim, je, jak dobit baterky. Mam moznost si na dve hodiny nekam zalezt, mam moznosti…vyuzivam…ale nepomaha to. Na masazi ksem.byla.i na zacatku dovolene, no k lepsimu prubehi dovolene to neprispelo.. uz nejak nevim… jestli je to normalni (do jiste miry asi ano a ja jsem vysoce citliva ), a jinak proste nemam tipy cim ty baterky nacerpat. Pomaha mi pobyt v prirode - na chalupe, to ano, ale bohuzel zas kvuli absenci pracky, slozitostech s vodou, bordelu a dispozici je to tu v mnoha ohledech slozitejsi. Coz ale mozna neni zas tak spatne, clovek se pak rad vraci do sveho pohodli. No a ta mns tomu vsemu vubec nepridava…
Uz mi zbyva jen tyden dovolene a kdyz si to uvedomim, je mi z toho vseho do breku…