Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Stejně jako je snazší mít jedno dítě oproti dvěma, tak je snazší nemít žádné oproti jednomu. Přesto sis ten život „zkomplikovala“, dítě sis podle toho, co píšeš dost vydupala. Litujes snad toho, že ho máš? Tak vidíš
Stejně tak budeš šťastná za druhé, pokud se ho rozhodnete mít.
Mám tři, třetí byl neplánovaný, rychle po sobě, jsem s nimi sama a nelituji, jak bych mohla, jsou to moje děti.
@Fofrník jednoznacne je to chyba rodicu. On ted teprve na nasem vztahu pozoruje, ze mama se nemusi jen rozcilovat, honit a rvat po detech, a ze tata by mel byt doma a venovat se a pomahat. On to vubec neznal. Naflakali si tri deti rok po sobe a pak se z toho mama mohla zblaznit.
@Karleon píše:
Nikdy, nikdy, nikdy bych nechtěla mít jen jedno dítě.
No kdybys to druhe mit nemohla, tak s tim tezko neco nadelas
Zas z toho nedelej kovbojku.
Rozhodni se rychle
dcera byla prvni rok naprosto zlate mimino a od roka hruza, zachvaty vzteku na hodinu denodenne a podobne. Chut na druhe me rychle presla. A hlavne snad zalezi, co chce manzel, ne? Muj ani druhe hned nechtel, stejne jako ja
@Faris Jsem ze tří dětí, mám dva bratry a stejně jsem se celé dětství trápila tím, že nemám sestru, nedovedu si představit, že bych neměla ani ty dva. Osud byl ke mně ale štědrý a dopřál mi dvě dcery a já jsem za ně moc šťastná.
@Šarlota4 píše:
No kdybys to druhe mit nemohla, tak s tim tezko neco nadelasZas z toho nedelej kovbojku.
Ptala se nás, jak to máme my a chtěla, abysme byly upřímné a já to takhle hluboko uvnitř sebe prostě cítím.
Ta otazka je spatne polozena. Mam jedno dite, dalsi neplanuju, ale kdybych ho mela, tak mu dam vse co tomu prvnimu. Proste kazda normalni mama nelituje, ze ty deti ma a miluje je.
Za me je urcite fajn mit alespon 2 deti. Uz kvuli nim samotnym. Samozrejme, nekdy se to nesejde a nerozumi si. Se segrou jsme o 6 let (uz je to pry jak jedinacci) a poradne si rozumime az poslednich 5 let. Ale jsem fakt mooc rada, ze ji mam. Uz proto, ze jednou to bude jedina prima rodina.. i kdyz me jako mala stvala.
Ja mam dva kluky necele dva roky od sebe (mladsi ma 10 mesicu) a uz ted vidim, ze si spolu hraji (honi se kolem postele, lezou za sebou po byte, napodobuji se navzajem).. Ten starsi mladsiho sice dost prudi, coz je fakt des (nechce mu nic pujcovat, dela mu zabrany, aby nekam nemohl lezt, maji dost boje o moji prizen - kdyz mazlim jednoho, druhej vriska, kdyz mazlim oba, odstrkuji se a dost casto pak vriakaji atd..), ale kdyz se chvili nevidi (starsi chodi par dni do skolky) tak se pusinkujou, hladi, starsi se rozdeli o cokoli.. Uplne me dojimaj. A proto bych urcite nemenila. Dokonce bych uvazovala o tretim, ale nemame pro nej misto (a nechci ukrajovat z urciteho komfortu ani nam, ani tem dvema). Pravda, nekdy je to narocny, nekdy me stvou, jsem u navena a urcite mam mnooohem min casu pro sebe. Ale nemenila bych. Nebude tzi tak vzdycky.. Auto vetsi nepotrebujem, financne mi rozdil jedno/dve deti az tak neprijde (dve/tri uz jo), narocnosti a casem pro sebe - no, musi se zapojit i manzel (u prvniho nemusel)..
@Anonymní píše:
Stejně jako je snazší mít jedno dítě oproti dvěma, tak je snazší nemít žádné oproti jednomu. Přesto sis ten život „zkomplikovala“, dítě sis podle toho, co píšeš dost vydupala. Litujes snad toho, že ho máš? Tak vidíšStejně tak budeš šťastná za druhé, pokud se ho rozhodnete mít.Mám tři, třetí byl neplánovaný, rychle po sobě, jsem s nimi sama a nelituji, jak bych mohla, jsou to moje děti.
Nevydupala jsem si nic. Proste jsme o tom dost mluvili a po dvou letech od te krize jsme to zkusili. On se pritel tehdy bal, ze by nebyl dobry otec, ze je stary a ze by nas nezabezpecil. Vyresili jsme finance, bydleni atd. Ja jsem jen chtela do triceti mit aspon „zadelano“ a kdyby mi jasne rekl, ze deti nechce, pak by to byl duvod s nim nebyt. Bohuzel. Nastesti se situace zmenila a on zmenil nazor. Nijak jsem netlacila.
@Anonymní píše:
Rozhodni se rychledcera byla prvni rok naprosto zlate mimino a od roka hruza, zachvaty vzteku na hodinu denodenne a podobne. Chut na druhe me rychle presla. A hlavne snad zalezi, co chce manzel, ne? Muj ani druhe hned nechtel, stejne jako ja
Kdyz s nim je to tezky, on puvodne nechtel ani to prvni:))) Tohle rozhodnuti je teda spis na me. Kdybych s tim prisla, nerekl by ne.
@Faris píše:
@Fofrník jednoznacne je to chyba rodicu. On ted teprve na nasem vztahu pozoruje, ze mama se nemusi jen rozcilovat, honit a rvat po detech, a ze tata by mel byt doma a venovat se a pomahat. On to vubec neznal. Naflakali si tri deti rok po sobe a pak se z toho mama mohla zblaznit.
Tohle není o třech dětech rok po sobě ale o povaze matky. Méme (mimo jiné) dvojčata dva roky od sebe a taky to šlo (a netrvdím že to bylo vždy jednoduché). ![]()
Mně se na naší velké rodině (3 děti) hodně líbí ta interakce mezi sourozenci. Náš nejmladší (roční) je nejštastnější když je víkend nebo večer a sourozenci jsou konečně doma a řádí. Pozoruje je a směje se na celé kolo, snaží se zapojit do hry. Nejraději si pouštíme hudbu na plné pecky a tančíme. Jako je to fuška a někdy jsem opravdu unavená, ale já jsem za velkou rodinu moc ráda…
Mám jednoho syna a chci, aby zůstal jedináček. Mám bratra mladšího o rok a půl a dětství s ním bylo peklo, vždycky jsem si přála být jedináček… Nerozumíme si doteď, i když je nám oběma přes třicet, naštěstí bydlíme daleko od sebe. Takže vždy neplatí řeči, že dítě potřebuje sourozence, jinak je chudák, a jak skvěle si dvě děti vyhrajou. Rozhodni se podle toho, jak to cítíš ty a tvůj partner.
@Karleon proč?