Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mam tri rychle za sebou a nemenila bych, ja naprosto miluju pozorovat sourozenecke vztahy. Ale jsou jeste male, 6r, 4r a 18m.
@Faris tři děti, někdy je to na mašli, ale nelituji.
klidně jeste počkej, ať se ti to rozleží, malej je ještě maličkej. ![]()
když vidim miminko, hned bych chtěla další.. jenže je to závazek na celý život, no. ![]()
Mám dvě a neumím si představit jen jedno. Takové dítě mi přijde jako chudák ( i když reálně chudák být nemusí, jak to jistě spousta jedináčků napíše). Z práce vím, že v dospělosti jedináčci často trpí tím, že jsou sami na stárnoucí rodiče nebo staré rodiče. Jsou sami na to, aby naplnili rodičovské touhy. Není to lehký úděl.
@Faris Jestli má trauma že byl nejstarší ze tří dětí není to jeho chyba ale chyba rodičů (ve výchově). Co budou zažívat vaše děti přeci záleží jen na vás. Jinak máme sedm dětí a neměnili bychom (i když připouštím, že pro okolí jsme trošku extrém). ![]()
Příspěvek upraven 04.11.18 v 21:00
Já myslím že žádná máma nelituje dítěte, které má. To ale neznamená, že ty musíš litovat toho, ze další nemáš.
@Faris Mám tři. Samozřejmě, že s jedním je to jednodušší, víc svého času, finančně méně náročné, klidnější. Pro mě je ale to, co dávají sourozenci sobě navzájem i tu lásku, kterou dávají nám něco, co stojí za pár obětí ![]()
Ale ještě bych klidně počkala. Mezi prvními dvěma máme 2,5r rozdíl, mezi druhou a třetím 3r a za mě tři roky ideál ![]()
Mam stejně staré dítě jako ty. Manžel mi už od narození malého říká, že musíme mít víc než jedno dítě, protože bych ho prý hrozně rozmazlila. Pořád ho muchlam, mazlím a říkám mu jak je krásný a roztomilý a pořád kolem něj něco řeším, pozoruji ho
… Navíc toužím prožít to celé ještě aspoň jednou, pro mě je to asi návykové, těším se na další miminko.
Mám 2 děti 2 a čtvrt roku od sebe, umí se krásně poštěkat, ale už si spolu hezky vyhrajou, jsou to parťačky, nechtěla bych mít jedináčka. A dvě děti se do běžného auta přeci vejdou?
Řekla bych, že mít jen jedno dítě bude určitě snazší a jednodušší než mít dětí víc. Jde o to, jestli ti dalěí dítě bude za to stát…a to je samozřejmě individuální.
My máme zatim jedno, asi druhé přijde (snad), ale až to budu cítit, že chci další dítě, plně se mu věnovat a ne se hnát za nějakou představou, že máme mít 2 děti.
@K92 píše:
Mam stejně staré dítě jako ty. Manžel mi už od narození malého říká, že musíme mít víc než jedno dítě, protože bych ho prý hrozně rozmazlila. Pořád ho muchlam, mazlím a říkám mu jak je krásný a roztomilý a pořád kolem něj něco řeším, pozoruji ho![]()
… Navíc toužím prožít to celé ještě aspoň jednou, pro mě je to asi návykové, těším se na další miminko.
huh, ja myslla, ze to je normalni. Delam to stejne.
No a co na případné druhé dítě říká partner? To je docela podstatné a důležité…
Prober to s ním a pokud souhlasí, máte na to sílu, prostor a finance, určitě bych do toho šla. ![]()
Jinak my máme děti dvě, ta druhá přišla celkem rychle, rychleji než jsme čekali. Ale jsme moc rádi, že ji máme. Děti jsou dva roky od sebe. Ono těch otázek a pochybností je pořád dost… a správný čas na dítě, at už první, druhé nebo třetí není asi nikdy.
Závidím ti klidné a hodné miminko a přeji at to druhé se povede podle stejné šablony ![]()
Taky mame tri po sobe (takhle to planovane nebylo). Je to fajn, jak to je. Jsou partaci.
Dobrý večer, chtěla bych se dozvědět Váš názor. Budu úplně upřímná, prosím o co nejupřímnější odpovědi. Je mi 30, partnerovi 40. Jsme spolu 7 let. Děti nechtěl, málem rozchod. Teď syna (10 měs) miluje nadevše a je ten nejlepší táta. Takže by druhé dítě zvládl určitě, pokud bych se rozhodla, že ho chci. Ale já nevím. Těhotenství bylo krásné, porod příšerný, šestinedělí v pohodě, protože syn byl a je opravdu zlaté a nenáročné dítě. Takže celou dobu krásně spíme, žádné probdělé noci ani proplakané dny. To znamená, že mám čas i na sebe, v klidu vařit, cvičit, jíst atd. Navíc bydlíme ve dvougeneračním domě s tchyní, která ho ráda nakrmí a pomazlí. (Je starší a ne uplně pohyblivá, takže hlídat na delší čas jí ho nedám, nestihla by za nim běhat). Takže jedno dítě zvládáme všichni krásně a v klidu. A já teď nevím, zda se toho komfortu vzdát a pořídit si další. kladu si otázky: Co když druhé nebude tak hodné? Co když se budeme kvůli němu hádat? Co když nebudu mít čas na prvního syna? Jaká je nejlepší doba mít děti od sebe? Budeme muset koupit větší auto. Co spoření, vysoká škola, lyžáky, kroužky… Sama jsem jedináček byla 17 let, pak se mi narodil brácha. S bratrem se milujeme, jezdí k nám pravidelně a hlídá mi syna. Naše rodina opravdu funguje skvěle. V podstatě jsme ale oba s bratrem vyrůstali jako jedináčci, a tudíž jsme oba trochu sobci… partner je naopak ze 3 dětí nejstarší a co mi vypráví..nechtěla bych, aby můj syn musel zažít to samé jenom pro to, že měl dva mladší sourozence, což si nevybral. A teď prosím hlavně ty, co mají více dětí. Litujete toho? Řekly jste si někdy, že kdybyste měly jedno, že by to bylo lepší, jednodušší?
Finančně? Kvůli práci? Klidně posílejte anonymní odpovědi, ale fakt upřímně. Díky.