Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak říkala moje mati: boj se až to přijde!
Vůbec to teď neřeš, je to za x měsíců… mladší nám zaplul do smečky úplně prirozene. Navíc starší si ani jednou nebude pamatovat, ze byl sám. Bude si už pamatovat, ze bracha tady vždycky byl.
Fakt se nestresuj!
Tehotne maji vselijake myslenky. Urcite ji neuskodi, kdyz se nauci chvili si hrat sama, nepotrebovat furt maminku, pockat atd. To vis, ze ma clovek nekdy pocit, ze by se mel rozkrajet, aby vse stihl, ale ono se to zvladne. Musi. U nas se mimco prizpusobit zavedenemu rezimu a bylo.
Ve třech letech už by měla být aspon trochu samostatná a schopná hrát si sama. Začněte to trénovat, neměla by potřebovat tvoji asistenci u všeho.
To má hodně maminek. Že začátku to bude náročné, ale zvládneš to…
Aby to zvládla i tvá dcera, doporučuji ní na to připravit. Kup si panenku a simuluje si situace.
Já osobně jsem prvního syna vedla od malinka k samostatnosti, aby se nepodělal když nebylo po jeho. Ale na sourozence stejně každé dítě reaguje jinak.
Lásku a čas rozdělíš stejně dobře mezi 2 i 10 děti… ![]()
@Wani Je samostatna, jenom si proste nechce hrat sama. Nebavi ji to samotnou. Znam spoustu takovych deti, i starsich a ucitelky ve skolce mi rekly, ze je to uplne normalni.
@Anonymní píše:
@Wani Je samostatna, jenom si proste nechce hrat sama. Nebavi ji to samotnou. Znam spoustu takovych deti, i starsich a ucitelky ve skolce mi rekly, ze je to uplne normalni.
Tak se to bude muset naučit, jak se zabavit o samotě a použít svoji představivost. ![]()
Hm, tohle měli kamarádi. Maminka furt holčičce vymýšlela program. Ta se sama absolutně neuměla zabavit a ano po porodu to byl problém. Úplně s mámou přestala mluvit a upnula se na tátu. Za pár měsíců to přešlo a dneska už je to v pohodě. Maminka to samozřejmě tehdy oplakala.
Takže jestli chceš, aby to u vás přešlo líp, tak nech holčičku, ať si hraje sama. Nestůj jí furt za zadkem. Dopřej jí její vlastní prostor. Jestli to jde, dej jí do školky, ať má kolem sebe i jiný lidi.
Prosím anonym. Nejedná se o mojí zkušenost.
Ona za těch cca 8-9 měsíců bude zase už úplně jinde. Já jsem dceru před porodem dávala na dva dny do dětské skupiny a taky jezdivala s tatem sama k babičce, aby si zvykla být bezeme. Po porodu byla úplně v pohodě. Pomahala, věděla že teď miminko kojim tak musí chvilu počkat. A s hraním, jsem kolikrát seděla na zemi kojila a u toho si s ní hrála. Ještě ji nebyly 3 roky než se malá narodil.
Úplně vidím sebe, jeste dva dny před porodem jsem toto přesně řešila, děti jsou o 2 roky. Teď je mladšímu rok a už půl roku se krásně zabaví navzájem, nedovedu si uz představit, ze by dcera byla sama. Jestli si vaše holcicka nerada hraje sama, sourozenec je nejlepší, co ji můžete dat! Hra s dospělým je sice fajn, ale přiznejme si, proti blbnutí s bráchou/ segrou trochu nuda 😀 jinak k vašemu dotazu, u nás i ty začátky byly v pohodě, miminko malou fascinovalo, trochu zarlit začala, až tak v půl roce, kdy malý začal vyžadovat víc pozornosti, ale vykompenzovalo se to tím, ze už pro ni byl tak trochu parťák.
No jasně že jo, tyhle pocity má naprosto každý, tomu věř. A připrav se na to, že ten vztah k prvorozenému fakt bude jiný. Nějakou dobu i horší ![]()
@Dobrej_tym No ja mam prave spis opacnej problem.. Bojim se, ze to miminko nebudu umet milovat tolik jako ted dceru. 🙈
@Anonymní píše:
@Dobrej_tym No ja mam prave spis opacnej problem.. Bojim se, ze to miminko nebudu umet milovat tolik jako ted dceru. 🙈
No jasne, to ma kazdy. Pak za par tydnu se zas budes desit, ze miminko milujes tak nejak automaticky a starsi te stve.
Ono se to srovna. Kor kdyz nechas obcas mimco tatovi a budete se starsim chodit sami.
Ver tomu, ze laska se nedeli. Budes mit v zivote dalsi navic. Ale tezko se to popisuje, to musis zazit. Bezdetna taky pred otehotnenim uplne nechape tu obrovskou lasku k vlastnim detem.
Jo a muj syn si pred porodem hral sam hodiny denne a po porodu stejne zarlil a vyzadoval hodne pozornosti ![]()
Ahoj holky,
momentalne jsem na zacatku druheho tehotenstvi a me najednou prepadl strach, co bude po porodu? Mam doma uz 3 letou holcicku, kterou miluju nadevsechno a zkratka si neumim predstavit, ze cas, ktery s ni ted travim (jsem s ni skoro nonstop) budu muset za nekolik mesicu “rozdelit” mezi ni a miminko.
Mozna budu za pitomce, ale nemuzu se toho pocitu zbavit a je mi to pri tom pomysleni vzdycky hrozne lito. 
Bojim se, aby nemela pocit, ze je odstrcena, ze sourozenec je nepritel a ja si za ni nasla “nahradu”. Vzdycky si predstavim treba situaci, kdy budu kojit a dcera si treba bude chtit hrat nebo neco podat. Vim, ze se musi naucit to obcas pochopit, ale ona je takova, ze me u vseho potrebuje a ani si treba sama nehraje, to u nas proste neexistuje. A tak se chci zeptat, jestli jste nektera mela podobne pocity a jak to nakonec po prichodu miminka bylo?