Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dvoulétá neposlouchá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.8.16 12:15
Nechápu anonym…mám taky dvouleťáka a slovo ne u nás teď frčí. Zeptám se…chceš jogurt? odpoví NE. chceš banán? NE. Tak co chceš..řekne jogurt…vyndám jogurt otevřu ho a malý začne ječet, že jogurt ne, že chce banán. 
A takhle to máme se vším. Chceš si hrát? Chceš malovat? Dáš mi pusinku? Převlékneme? Oblékneme? Svlékneme? Hajni si! Sedni si! Stůj! Všechno tohle a mnohem víc okomentuje, že prostě Ne. Myslím, že je to normální. Někdy se scénou, někdy bez scény.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:16
Mám dotaz, jsi na ni sama, nebo má i tatínka? Bydlíte sami v bytě, nebo třeba s rodiči? Řekla bych totiž, že pokud není tatínek, tak ta autorita kolikrát klesá 
Jinak asi doporučuji nějakého dětského psychologa - vzít ji tam sebou, jestli třeba není hyperaktivní pár takových dětí znám, potřebují více trpělivosti, často bývají nesoustředěné a „neposlušné“. Určitě by ti tam poradili, jak na to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:20
Zkouší tě co vše jí projde. Prostě chce jít až za tebou vytyčené hranice, protože si začíná uvědomovat svojí osobnost. Taky mám skoro dvouletou a taky někdy můžu mluvit horem dolem, zakřičet, plácnout po zadku a k ničemu to není. Zatím jí vždy zkusím zabavit něčím jiným a většinou to je úspěšný a když ne a začne se třeba hodně vztekat tak zabavím dudlík, hračky atd. a jde se uklidnit do postýlky. Hodně mi ale pomohlo ke všemu jí brát sebou, nechat jí dělat takové ty,,dospělácké,, věci jako utírat prach, povysávat kobereček atd. a od té doby co je do všeho zapojená a díky tomu pochopila co ano a co vážně ne tak kupodivu i poslouchá, takže třeba když zavolám z kuchyně na ní do obýváku podej mi čistou utěrku tak s ní fakt s ní přiběhne, uklidí hračky apod. a v ničem neodporuje. Ale každé dítě reaguje samozřejmě jinak. Doktora určitě ne, proč taky? Aby napsal prášky a ty měla doma otupělou mumii? To radši ať se prcek povzteká, však ono se to časem spraví a pokud ne tak bych toho lékaře volila až v pozdějším věku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:22
Normální 2-leté dítě. Je v období vzdoru, začala si uvědomovat svou osobu a zkouší se prosazovat, mít na něco vlastní názor… to je pro další vývoj velmi důležité a naprosto v pořádku. Tyhle situace teď budeš zažívat nějaký ten pátek, možná i pár let. Chce to nastavit mantinely, být důsledná, ale zároveň se připravit na to, že ty scény budou a zkoušení toho, co vydržíš a kam až může zajít, jen tak nezmizí a je to v pořádku. Neboj, nebude to trvat věčně. Ve 4 letech už to s nimi jde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:22
Také mam dvouleťačku a je to samé v bledě modrém.. Řekla bych, že to k jejich věku prostě patří, chce to velkou trpělivost i mě dochází občas síly jelikož jsem většinu času na ní sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:28
Mam kluka a je to nemlich to samé. Někdy mam pocit, ze si ze mne snad děla srandu. Do toho tritydenni miminko. Nejhorší je to večer, kdy je jak na speedu. Snad jediný z koho ma respekt je kočka, smutné fakt. Já doufám, ze z toho vyroste. Když děla scény venku, tak ho popadnu a jdeme domu. Doma ho proste ignoruju a jdu pryč. Ono totiž to ma stejný efekt jako rozcilovani a zákazy - tedy žádný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:28
@cajkp píše:
Nechápu anonym…mám taky dvouleťáka a slovo ne u nás teď frčí. Zeptám se…chceš jogurt? odpoví NE. chceš banán? NE. Tak co chceš..řekne jogurt…vyndám jogurt otevřu ho a malý začne ječet, že jogurt ne, že chce banán.
Musela jsem sw usmat. Presne jak u nas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 12:50
Jak může být rozmazlená, když tvrdíš, že jí nerozmazluješ? Někdo jiný?
Ty hranice jsou důležité. Režim a hranice, pozitivní kritika, lásky kopec, ale prostě režim a hranice. Mnohem větší záhul to bývá pro rodiče, aby fakt byli důslední, platilo, co řeknou a neexistovala výjimka. Bohužel ale to není věc týdne, ba ani měsíce, tohle se zúročí až tak okolo pěti šesti let, kdy dítě začne opravdu chápat, kdy dozraje nervová soustava a dítě doslova do písmene respektuje. Do té doby to té hluboké nádoby jen leješ. Tomuhle období okolo dvou tří let se ne nadarmo říká malá puberta, ti prckové právě zkouší, kde rodič ty hranice má, co snese. A rodič to prostě vydržet musí. Protože když nebude pevný a jistý (ne přísný, ale pevný), nebude si jisté ani to dítě. A je to normální. Proto taky nerodičům, kteří říkají, že mimino by nechtěli, že až tak tříletého, tak jím říkám, no, horší už je asi jen povedený puberťák.
Ale je taky možné, že tam nějaká ta hyperaktivita může být, nebylo by na škodu třeba upravit jídelníček (méně potravin s vysokou energetickou hodnotou, které dítě příliš rychle stráví a s přebytečnou energií si pak neví rady), hodně aktivit, které si vyžádají hlavě fyzické vybití (nic nenáročného, ideálně procházka v přírodě, pobíhání objevování… ) a hlavně ten režim a důslednost rodičů.
Pak mě napadá, nepíšeš o své rodině, pokud třeba s otcem máme na výchovu jiný názor, tím by se to vysvětlit taky mohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 13:17
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit od nějaké maminy, která ví jak na děti.
Je mi dvacet a mám dvouletou dceru. Nějak na ní nevystačím. Hrozně mě štve, že neposlouchá. Vím moc dobře, že mi rozumí. To Vím. Z její strany absolutní ignorace. Nevím jak se u ní vybudovat nějaký respekt. Všichni mi říkají ať s ní zajdu k doktorovi, protože tohle už normální není. Cokoli jí řeknu ať udělá, tak odpověď vždy zní ne s vysmátým obličejem.Vždy když jdu třeba s nikým na oběd, tak všichni o ní musí vědět. Leze za lidmi skáce po nich a když jí to zatrhnu, tak scény jako bych jí vraždila. Je straně rozmazlená. Už jsem s nervam v koncích. Může mi někdo poradit co tím mám dělat. Mám okolo sebe hodně dvouletých dětí, ale takhle se nechovají. Přitom jí nerozmazluju.Jsem na ní řekla bych docela přísná. Je to opravdu hrozný. Dělá si co chce
mám dlouleťáka, slovo ne má velmi rád.. ovšem u mne nepochodí. Co to znamená, že jsi přísná? jestliže někde jsme, dělá něco, co nemá, tak upozorním max 2×, pak prostě odcházíme. On velmi rychle pochopil, že pokud něco chce, tak si nemůže vystakovat. řvaní a ústupky fakt ne. Prostě jasně, stručně - nelíbí se Ti to, nebude zábava, hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 13:24
To samé u nás, úderem druhého roku - do té doby zlaté dítě je jak ďáblík. Začlo to tím NE, teď se vzteká, bouchá vším okolo, lehá si na zem, v noci ječí třeba hodinu… už to trvá skoro 3/4 roku. Jediné, co jakžtakž pomáhá je ignorovat co dělá, klidně větu zopakovat jako by se nic nedělo a odvést pozornost jinam. Když je to akutní, tak prostě beru na ruce, udělám co je třeba a nechám dovztekat někde v koutě (třeba dneska ráno se nechtěl jít umýt po snídani a zapatlanýma rukama mířil k sedačce, tak jsem ho čapla, umyla, a šla si dělat svoje - chvíli se poválel a dobrý, zase jak sluníčko). Kamarádka nedávno říkala, že měli to samé v bleděmodrém, skončilo to ve 4 letech, tak se modlím, ať je to u nás dřív
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 13:26
Jo a kecy o rozmazlenosti mám na talíři pořád - nad radou „tak ho pořádně ztřískej“ nebo „kdybych ho měla na týden u sebe, tak ho dám do latě hned“ už jen protáčím oči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 13:34
Dej dítěti možnost mít volbu a říkat ne, ale zároveň mu dej vyžrat důsledky.
Chceš jogurt? Ne.
Chceš banán? Ne.
K jídlu bud buď jogurt nebo banán. Můžeš si vybrat jogurt nebo banán. Nic jiného nebude.
Dítě si nevybere, nebo vybere a pak stropí scénu, že tohle nechtělo.
Ok, znovu zopakovat, že mělo na výběr, rozhodlo se tak a tak a důsledkem je, že bude budď o hladu nebo si sní tu načatou věc.
Další jídlo až za dvě hodiny, špunty do uší, nasadit gramofonovou desku a připravit si na večer pro sebe panáka na pevné nervy.
Pokud dítě obtěžuje ostatní, tak prostě dítě balím a jdeme pryč (nebo ho zabavím jinak, děti často prudí, protože se nudí). A ještě mu pro jistotu zopakuji, že prdelku ať si dělá z plastelíny a ne z maminky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 14:06
Ne prášky určitě ne, to jsem taky proti. Na to je navíc malá. Myslela jsem jen se poradit, kdyby už opravdu byla tak v koncích, že by jí nic nezabralo.
Ale třeba to zabavit malou tím, přibrat ji k dospěláckým pracem, tak to je úplně super 
děti mají rády, když můžou dělat to co máma a táta, cítí se důležité 
ovšem asi ne na každé to platí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.16 14:19
@Svistice píše:
Dej dítěti možnost mít volbu a říkat ne, ale zároveň mu dej vyžrat důsledky.
Chceš jogurt? Ne.
Chceš banán? Ne.
K jídlu bud buď jogurt nebo banán. Můžeš si vybrat jogurt nebo banán. Nic jiného nebude.
Dítě si nevybere, nebo vybere a pak stropí scénu, že tohle nechtělo.
Ok, znovu zopakovat, že mělo na výběr, rozhodlo se tak a tak a důsledkem je, že bude budď o hladu nebo si sní tu načatou věc.
Další jídlo až za dvě hodiny, špunty do uší, nasadit gramofonovou desku a připravit si na večer pro sebe panáka na pevné nervy.
Jen bych chtěla dodat, že mu to neprochází, prostě když jsem otevřela jogurt, tak dostane jogurt a jestli ho nechce tak nebude mít nic…většinou to dopadne tak, že sní jogurt a poté i ten banán 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj, potřebovala bych poradit od nějaké maminy, která ví jak na děti.
.Vždy když jdu třeba s nikým na oběd, tak všichni o ní musí vědět. Leze za lidmi skáce po nich a když jí to zatrhnu, tak scény jako bych jí vraždila. Je straně rozmazlená. Už jsem s nervam v koncích. Může mi někdo poradit co tím mám dělat. Mám okolo sebe hodně dvouletých dětí, ale takhle se nechovají. Přitom jí nerozmazluju.Jsem na ní řekla bych docela přísná. Je to opravdu hrozný. Dělá si co chce 
Je mi dvacet a mám dvouletou dceru. Nějak na ní nevystačím. Hrozně mě štve, že neposlouchá. Vím moc dobře, že mi rozumí. To Vím. Z její strany absolutní ignorace. Nevím jak se u ní vybudovat nějaký respekt. Všichni mi říkají ať s ní zajdu k doktorovi, protože tohle už normální není. Cokoli jí řeknu ať udělá, tak odpověď vždy zní ne s vysmátým obličejem