Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mě by teda dělalo starosti, že dvouleté dítě nejí normální stravu. To si popravdě nedovedu vůbec představit. Pokusila bych se na tom zapracovat, nabízet, nic nemixovat. Na kojení bych se pokusila nejdříve domluvit, že jen doma a jak to jen půjde, utla bych to úplně. Ale že dne na den bych mu teď tuto jistotu také nebrala. Držím palce ![]()
Mám podobný problém, ale ne teda takový extrém, že bych mixovala jídlo. Skoro dvouletá dcera taky vyžaduje kojení často a to kdekoli, dřív to tak nebylo, když byla zabavená, klidně vydržela bez kojení i v mojí přítomnosti. Teď někdy jí a někdy nejí. Snažíme se zabavovat, ale nefunguje. Chtěla jsem přestat postupně, ale zřejmě to utnu, pokud se to do druhých narozenin nezlepší. Nevím, jak uspat, se mnou vyžaduje kojení, s ostatními je v klidu a usne při zpívání či pohádce. Když se zkrátka stará někdo jiný, není problém, ale nesmím tam být. Jinak bohužel vztah je momentálně nanic a hádky pořád
Snad se mi povede z toho všeho nějak vybruslit. Ale na jednu věc jsem asi přišla, že jak nejsem chovací typ, tak moc nechovám malou, a asi to potřebuje víc, tak se snažím. Všimla jsem si, že lidi chovají a utěšují i větší děti, asi jsem divná, myslela jsem, že už je dost velká tolik se chovat ![]()
Já chovám i desetiletou. Ale musím se o tomu přemáhat.
Ona to chce, ale mě už to přijde divné. Tak se snažím najít kompromis. Že sedí vedle mě a já jí objímám, místo toho, aby byla na klíně… Prostě se jí snažím utěšit víc jako dospělou než dítě. Třeba by ti to taky tak šlo