Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Halucinace - hledání dětí v peřinách
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.6.11 21:18
Já teda odborník nejsem, spíš mě zaujalo to téma… Ale domnívám se, že to je normální. Dlouho jsi na děti čekala, tak je přirozené, že máš strach, aby se jim nic nestalo.
Pokud tě to otravuje a je to časté, tak zajdi k odborníkovi, ale nemyslím, že bys byla rovnou blázen. Každá máma má nějaký strachy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:20
Měla jsem to taky, u obou holek a časem to přešlo, ani nevím jak. Ani mě nenapadlo řešit to s psychologem 
Ale pokud tě to hodně trápí, tak nějakého vyhledej.
A nepomohlo by, vždycky jak jsi je chodila kontrolovat do postýlek, tak si stejným způsobem „naordinovat“ že je musíš jít zkontrolovat do pokojíčku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:21
Pokud se to objevuje hodně často a pravidelně, určitě by to na poradu s odborníkem bylo..
Jinak nahodilá situace, ojedinělá epizoda, kdy se probudím uprostřed noci, nevím „kde jsem, čí jsem“(s nadsázkou), hledám děti nebo přemýšlím, jestli je vůbec noc, co se děje, to se občas stává každému..
Nebo se to může stávat v té situaci, že usnu neplánovaně s dítětem během dne, probudím se a „nevím, čí jsem“..
Pokud se to ale stává pravidelně, normální mi to nepřipadá. Jen ty ojedinělé epizody, jak jsem popisovala, které vznikají z velké únavy a nutnosti probuzení z příliš hlubokého spánku. Ale říkat manželovi, že leží na dítěti mi normální fakt nepřijde 
Zkus se poradit s odborníkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:21
Taky nejsem odbornik… a souhlasim s nazorem ze kazda mama ma sve strachy!!! Na deti jsi opravdu dlouho cekala a to ze jsou vymodlene te cely zivot bude nabadat k vetsi opatrnosti!!!
Nemyslim si, ze jsi BLAZEN, nechci se te dotknout, ale kdyz uz kvuli toho mas strach ze spani, budis manzela a vraci se to tak casto, uz to hranici se slovem NORMALNI strach… zkusila bych se poptat u odborniku, treba postaci jen konzultace…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:22
Luďo to je naposto nomální!!!
Já naší malou hledám už půl roku.
Nakojím jí, vrátím do postýlky a jdu spát, usnu, třeba za hodinu se leknu, že jsem jí tam zapoměla vrátit a že na ní ležíme.
Nejsi blázen, neboj, je to normální, spánek má různé fáze a tím, jak se budíš kvůli dětem, třeba při tom kojení a nebo, že pláčou, pak usneš, ale vypadne ti ta důležitá informace, že si je do postýlek vrátila. Protože už spíš zas jinou fází spánku. Vůbec se nestresuj a říkej si, že takhle velké děti už by se zalehnout nedaly 
Já se taky často leknu, že mi s tý postele spadla, pak šmátrám rukou kolem postele, pak si řeknu vole spi, blbneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:25
Ještě pro uklidnění, švagr je psychiatr, tak proto vím, že je to v poho, ono to přjde. Pokud to nemáš každou noc, tak buď v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:26
Když jsem kojila, tak jsem to měla taky - byla jsem zpitomělá a nevěděla jsem, jestli jsem u kojení třeba neusnula nebo tak…
Teď bych to možná přičítala tomu, že jsi byla podvědomě zvyklá je „cítit“ někde a když tam nejsou, tak se ti nějak vrátilo, vzbudíš se pitomá a prostě je hledáš… Tak co si říct, jak sis to řekla předtím - první je půjdeš hledat do pokojíčku a až když tam nebudou, tak začneš prohledávat peřiny
Nebo nepomohla by videochůvička? Měla bys ji u postele a hned bys mohla mrknout, jeslti tam jsou. Věřím, že by tě to zase brzy přešlo, když už jsi to překonala jednou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:28
Ahoj,
tak já tě taky uklidním. Jednu dobu se mi to stávalo taky a párkrát dokonce i manželovi. Je to prostě normální strach o děti a o to, aby se jim něco nestalo. Já se takhle budila hodně nocí, že mám jednoho nebo oba zamotané v posteli v peřině a že se udusí nebo je zalehnu. Prostě jsem byla celou noc napjatá a vynervovaná. Třeba by ti pomohl nějaký čaj pro klidný spánek nebo něco podobného, aby ses v noci uvolnila.
A neboj, přejde to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:28
Videochuvicka mi prijde supr napad, kdyz Ti minule pomohly ty monitory dechu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.11 21:29
holky díky za uklidnění, že jsem asi normální 
Jano…nahodilý to není…je to zas každou noc…ještěže manžel mi nenadává za to, že ho budím, stahuju mu eřinu a kecám bláboly…chápe mě, ale taky lituje, že se pořádně nevyspím…
alisek - dík, že vím, že to má někdo taky tak…že v tom nejsem sama 
a to že se o ně bojím…no už teď se děsím chvíle, až je budu muset pustit samotný do školy…nebo nedejbože na diskotéku…to zešílím… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.6.11 21:31
video chůva dobrej nápad…ten čaj se bojím si dát, že bych spala moc tvrdě a neslyšela je…manžela nevzbudí ani kdyby se vedle něj střílelo…
- Citovat
- Upravit
15.6.11 21:31
Anonymní, nezlob se na mě, ale na rozdíl od ostatních mi to normální nepřijde. Každou noc budit a vyloženě šílet, kde mám děti, normální není..
Taky jsem byla zpitomělá, sem tam jsem se probudila, hledala dítě, přemýšlela, jestli jsem už kojila nebo budu teprve kojit, ale nahodile, ne dennodenně. Přičítala jsem to velké únavě a hormonům.
Viděla bych to u Tebe na nějakou úzkostnou poruchu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:35
Anonymní, měla jsem to taky. Probudila jsem se, s děsem jsem prohrabávala peřiny a ptala se manžela, kde je malej!? Jako blázen si nepřipadám a podle rakcí ostatních a jejich stejné zkušenosti je to asi fakt normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.11 21:36
Já bych si dala postel k nim do pokojíčku. Nebo si je dejte zpátky do ložnice, pokud to takhle blbě neseš…
Jinak taky se mi to občas stávalo.
Teď už Majda chodí z pokojíčku v noci za náma do ložnice sama 
, takže někdy se vzbudím, co mě to tlačí - a ejhle, dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
zdravím maminy,
mám problém a doufám, že mi někdo poradí…ale třeba mě jen pošlete k odborníkovi, kam nejspíš patřím…
mám vymodlený dvojčata po pětiletým snažení, který nadevšechno miluju a ožná že tady toi vše začíná. ze začátku jsem to vše připisovala hormonům a kojení…ale teď????
začalo to po návratu domů z porodky, noc co noc jsem se budila (ty moje když už tak hodinový spánky
) s tím, že mám dítě nebo obě děti v posteli a jsou zamotaný v peřinách a já se bojím zalehnutí…tak začnu prohrabávat peřiny, ve kterých děti vidím a ony se jakoby rozplynou… 
mnažle ajsem občas budila, že zalehnul dítě…ten mě vždycky uklidňoval, že jsou v postýlkách…bylo mi poraděno, že když se takhle vzbudm, nemám hledat v peřinách, ale říct si nejdřív, že je jdu zkontrolovat do postýlek…to zabralo…koukla jsem, že blikají monitory dechu a tím mi bylo jasný, že tam jsou a jsou v pořádku…jenže před dvěma měsíci jsme děti odstěhovali do jejich pokojíku a mě se ty halušky vrátily…hystericky prohledávám peřiny, budím manžela a říkám mu, že leží na dítěti… 
a teď co s tím? už nekojím, hormony to po osmi měsících po porodu snad bejt nemůžou…bojím se každý noci…nespím pořádně 
zažil jste to někdo? co vám pomohlo? je tu nějakej psycholog…kterej mi poradí?
díky moc