Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na co si jako měl zvyknout?
Děti se řešily průběžně, od maturity (jejich) je to teda takové volnější ![]()
U nás to bylo tak, že jsme si ty pořádné konflikty a krize, co přicházejí po x letech, odbyli hned na začátku, protože s dětmi to prostě je náročnější a řeší se výživnější situace. I v tom teoretickém případě, kdy by měli všichni zúčastnění svatozář, natož s normálními lidmi.
Kladlo to dost nároky na komunikaci a domluvy - a v podstatě jsem celkem dlouho počítala s reálnou možností, že se rozejdeme, protože může nastat situace, kde se zásadně neshodneme, a muž upřednostní logicky děti přede mnou.
Myslím, že mě to celkem vnitřně zocelilo a změnilo to můj náhled na některé věci, ale to platí asi o každé náročné situaci.
@1mila2 píše:
Nechapu otazku. Z ceho se dostaval?
Otázka měla znít: jak dlouho se váš chlap dostával z toho, že se rozešeli s mámou svých dětí a tudíž nemá děti stále u sebe.
@DobroXzlo píše:Úplně nerozumím, z čeho se má dostat?
Ahoj všem,
mám zlatýho chlapa. Skvělý mužský po všech stránkách. Jo, chyby má. Něco mi leze na nervy, ale nikdo není dokonalý… Koneckonců s náma ženskýma to taky nemají jednoduché, co si budeme povídat
Ale moje otázka směřuje spíše těm ženám, které začaly vztah s mužem, co už má děti. Jak dlouho vašemu chlapovi trvalo, než se z toho tak nějak dostal a zvykl si? A jak to poznamenalo vás samotné nebo váš vztah? Prosím.. Nestojím o poznámky, že tohle máte za sebou a už nikdy víc… Zajímají mě odpovědi od těch, co s takovým chlapem žijí a jsou spokojení a vztah jim jinak klape. Díky
@DobroXzlo píše:
Otázka měla znít: jak dlouho se váš chlap dostával z toho, že se rozešeli s mámou svých dětí a tudíž nemá děti stále u sebe.
Tak to asi nikdy.
@Knihomyš píše:
Na co si jako měl zvyknout?
Děti se řešily průběžně, od maturity (jejich) je to teda takové volnější
U nás to bylo tak, že jsme si ty pořádné konflikty a krize, co přicházejí po x letech, odbyli hned na začátku, protože s dětmi to prostě je náročnější a řeší se výživnější situace. I v tom teoretickém případě, kdy by měli všichni zúčastnění svatozář, natož s normálními lidmi.
Kladlo to dost nároky na komunikaci a domluvy - a v podstatě jsem celkem dlouho počítala s reálnou možností, že se rozejdeme, protože může nastat situace, kde se zásadně neshodneme, a muž upřednostní logicky děti přede mnou.
Myslím, že mě to celkem vnitřně zocelilo a změnilo to můj náhled na některé věci, ale to platí asi o každé náročné situaci.
Naše, vlastně ty jeho, jsou daleko mladší. Chodí na základku. Jedné 7 a druhé 11. Někdy mám pocit, že puknu. Trpím s ním. A tak chci vědět, že se to dá zvládnout. Vím, že dá… Jen mě zajímají zkušenosti druhých ![]()
@DobroXzlo píše:
Naše, vlastně ty jeho, jsou daleko mladší. Chodí na základku. Jedné 7 a druhé 11. Někdy mám pocit, že puknu. Trpím s ním. A tak chci vědět, že se to dá zvládnout. Vím, že dá… Jen mě zajímají zkušenosti druhých
My máme sedmileté, ještě opožděné.. a trpím pořád ![]()
Můj měl dceru ve střídavé péči, takže nijak netrpěl. Dcera s nami dobrovolně trávila víc času, než s mámou. Pokud tak trpí, proč je nevídané víc (střídavka, rozšířený styk, nezajede za nimi častěji než je v rozsudku atd.) ?
@káťa píše:
Můj měl dceru ve střídavé péči, takže nijak netrpěl. Dcera s nami dobrovolně trávila víc času, než s mámou. Pokud tak trpí, proč je nevídané víc (střídavka, rozšířený styk, nezajede za nimi častěji než je v rozsudku atd.) ?
U nás ho má téměř denně, k tomu ještě X krát na telefonu (dáreček k vánocům) a trpí stejně.
@Venetia píše:
U nás ho má téměř denně, k tomu ještě X krát na telefonu (dáreček k vánocům) a trpí stejně.
A proč trpí, když ho má skoro denně ? Přece kdyby žil s matkou, tak se s ním vídá skoro nastejno, ne ?
@káťa píše:
A proč trpí, když ho má skoro denně ? Přece kdyby žil s matkou, tak se s ním vídá skoro nastejno, ne ?
no protoze s nim neni porad preci .Nemuze ho ukladat do postylky ,spinkat s nim ,rano ho budit a delat mu snidanicku ataaak ![]()
@Venetia píše:
no protoze s nim neni porad preci .Nemuze ho ukladat do postylky ,spinkat s nim ,rano ho budit a delat mu snidanicku ataaak
Kolik je synovi ? Že otec trpí, že ho nemůže ukládat do postýlky a spát s ním ???
@káťa píše:
Kolik je synovi ? Že otec trpí, že ho nemůže ukládat do postýlky a spát s ním ???
@Venetia píše:
My máme sedmileté, ještě opožděné.. a trpím pořád[/, citace]
Edit. nějak je mi to sympatičtější, než když otec na dítě úplně kašle.
Příspěvek upraven 15.03.19 v 09:45
@káťa píše:
Kolik je synovi ? Že otec trpí, že ho nemůže ukládat do postýlky a spát s ním ???
sedm …ale je pozadu ..tak pocitej s projevem tak ctyrleteho ditete
@DobroXzlo Jako muž bych si na to asi nezvykl nikdy. Jen by postupně uplynuly roky, po které by mělo smysl se tím zaobírat a pak by to dítě, které jsem nemohl vídat tolik, kolik jsem chtěl a jehož podstatná část dětství mi díky tomu unikala, bylo už dospělé. ![]()