Introvert, ale nechci být sama
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Je mi líto, ale na anonymní Vám asi moc žen reagovat nebude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Proč, když se stydím?
Jestli někdo hledá kamarádku, tak já se jí ozvu nazpět.
No, zkusila jsem to.
Praha
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
KDYBYS MI MLUVILA Z DUSE…CO NA TO? ANI NEVIM, SNAZIM SE NECO DELAT, MIT KONICKY, ALE STEJNE JSEM NESPOKOJENA, PODRAZDENA A NEMAM KLID V DUSI. DRZ SE… V PRAZE TO BUDE OK. JSEM NA TOM HUR
@Anonymní píše:
Přestěhovala jsem se do nového města, porodila dceru, s přítelem jsem svatbu nestihla. Zemřela mi tchýně. Rodiče mám daleko. Mám jednu kamarádku, z vysoký, se kterou si dopisuju, bohužel se vidíme jednou za rok, na půl cesty. Ted už ani to není možné, jelikož mám miminko. A jsem sama…Je mi hrozně smutno, po porodu se vše změnilo. S přítelem se hádáme, hledáme chyby, zvyšujeme hlas před malou, což jsem si nikdy v životě nechtěla připustit. Naštěstí se ovládáme a víme, co je pro nás nejdůležitější. Každý den je v práci do 5 hodin.
Chodí cvičit. Běhat. Na pivko s klukama. Já jsem doma s malou, není to závist. Když mi jí pohlídá, tak stejně nemám kam a co, možná si zajedu do města nakoupit nějakou knihu, nebo se prostě projít.Měla jsem tak bouřlivý život, párty, vysoká škola, dvě práce, velkou lásku…
Nestěžuju si, jsem štastná, ale cítím se sama. Mám „kamarádky z práce, z okolí“ to ale není 100%
Potřebuju k sobě kamarádku. Upřímnou maminku, s miminkem z mého okolí. Strašně se potřebuju vyzpovídat. Mojí mamce to nejde, prostě se jí nesvěřim, nikdy jsem to nedělala, existuje blok a já se přes něj nedostanu. Vždy měla raději syna, vím to a cítím to.
Je spoustu věcí, které mě teď ženou do depresí. A já „hniju“ já nežiju…
Jsem introvert, lidem nedůvěřuju, trvá mi, než se k někomu dostanu blíž (i když máme hodně přátel z přítelovo strany) stydím se…
Jsem mladá. Myslím si i chytrá. Mám ráda posezení u kávy. Miluju kávu a její vůni. Jezdím na kole, kol. bruslích. Miluju táboráky, kytaru. Proč jsem sama?
Je tu někdo, kdo hledá taky dobrou kamarádku?
B.
Budu ráda, za příspěvky.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Hledám kamarádku, mám 2 děti, přítel nás už dávno opustil, a
kamrádky si hledat neumím staré přátele mám 200km daleko.. jestli máš
zájem mno tak se ozvi 
Praha 10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
A kolik Ti je? Já mám sice několik dobrých kamarádek s dětmi, ale
určitě by se místo pro další našlo 
Mám roční holčičku, Praha 3.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zakladatelko, myslím, že kamarádek najdeš spoustu, jak začneš s holčičkou chodit na hřiště, do školky apod… no a jak vidím i tady se ti už začínají ozývat maminky…Ale najít „dobrou kamarádku“ bude asi těžší. Ikdyž mám kamarádky a není problém mít další, tak taková opravdová „dobrá kamarádka“ mi pořád chybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, pokud stále ještě hledáš kamarádku, tak se ozvi . Jsem z Prahy a vím jak je těžké si najít
někoho s kým si člověk může popovídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, jako kdybych cetla o sobe. Opravdova kamaradka mi taky moc chybi 
. Je mi 30 let, jsem z Benesova a mam 3 leteho
chlapecka. Moc rada bych mela kamosku na pokec, cvico atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Čekáme druhé miminko a dcera beze mě nechce spát
- Chci být v šestinedělí sama, je to divné?
- Přiznávám se, si nedokážu být celý život věrná
- Vyplatí se investovat do bytu v pohraničí?
- Rekonstrukce bytu 3+1 - cena, délka trvání
- Proč se někomu bere za zlé to že nechce děti?
- Městský byt - nájem
- Mám na to být zdravotní sestra?
Přestěhovala jsem se do nového města, porodila dceru, s přítelem jsem svatbu nestihla. Zemřela mi tchýně. Rodiče mám daleko. Mám jednu kamarádku, z vysoký, se kterou si dopisuju, bohužel se vidíme jednou za rok, na půl cesty. Ted už ani to není možné, jelikož mám miminko. A jsem sama…
Je mi hrozně smutno, po porodu se vše změnilo. S přítelem se hádáme, hledáme chyby, zvyšujeme hlas před malou, což jsem si nikdy v životě nechtěla připustit. Naštěstí se ovládáme a víme, co je pro nás nejdůležitější. Každý den je v práci do 5 hodin.
Chodí cvičit. Běhat. Na pivko s klukama. Já jsem doma s malou, není to závist. Když mi jí pohlídá, tak stejně nemám kam a co, možná si zajedu do města nakoupit nějakou knihu, nebo se prostě projít.
Měla jsem tak bouřlivý život, párty, vysoká škola, dvě práce, velkou lásku…
Nestěžuju si, jsem štastná, ale cítím se sama. Mám „kamarádky z práce, z okolí“ to ale není 100%
Potřebuju k sobě kamarádku. Upřímnou maminku, s miminkem z mého okolí. Strašně se potřebuju vyzpovídat. Mojí mamce to nejde, prostě se jí nesvěřim, nikdy jsem to nedělala, existuje blok a já se přes něj nedostanu. Vždy měla raději syna, vím to a cítím to.
Je spoustu věcí, které mě teď ženou do depresí. A já „hniju“ já nežiju…
Jsem introvert, lidem nedůvěřuju, trvá mi, než se k někomu dostanu blíž (i když máme hodně přátel z přítelovo strany) stydím se…
Jsem mladá. Myslím si i chytrá. Mám ráda posezení u kávy. Miluju kávu a její vůni. Jezdím na kole, kol. bruslích. Miluju táboráky, kytaru. Proč jsem sama?
Je tu někdo, kdo hledá taky dobrou kamarádku?
Budu ráda, za příspěvky.
B.