Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podvést a dost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.2.13 00:32
Já si myslím, že jsi ve fázi jakési citové otupělosti a že ta bolest ještě přijde..možná tím jak jste se hádali došlo jeho nevěrou k vyvrcholení toho všeho a tobě se paradoxně ulevilo..je otázkou jestli takový vztah lze slepit. Jestli dokážeš i po dvou nevěrách znovu důvěřovat a jestli on se opravdu změní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.13 00:38
Ale v otupělosti bych neprožívala ty hádky ne? To jsem se nevyváděla za poslední měsíc - fakt jsem trpěla z každý maličkosti. Stačilo cokoliv a byla hádka a ty jsem fakt prožívala naplno… 
Nevím, jestli bych mohla znovu důvěřovat - po té první se mi to nepovedlo, ale chtěla jsem mu dát šanci (oba jsme to pokazili svým chováním). Opět jsme neposlouchali, co ten druhý chce a jeli si to svoje… Cítila jsem, že o muže nechci přijít, ale zároveň jsem věděla, že mu to hned neospustím, myslela jsem si, že to pochopí, ale on to bral jako zradu největší, že jsem mu opět nezačala důvěřovat…
- Citovat
- Upravit
9.2.13 00:44
No tak po tomhle už bych nevěřila asi nikdy 
podvedl jednou-dala jsi mu druhou šanci, podvedl podruhé a tím totálně pohnojil jakýkoli pokus o znovuobnovení důvěry..já si myslím, že není možné to jen tak přejít a vlastně tímhle vyřešit vaše neshody jak píšeš. Možná ted cítíš, že se tě to nedotýká..ale časem to začne hrozně hlodat a bolet. osobně bych se už nesnažila takový vztah slepit..tvůj partner tě vůbec nepodpořil. naopak, při každé rozepři by to udělal znova… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 00:46
A navíc z toho co píšeš mi přijde, že i názorově jste každý úplně jinde, když se vlastně v ničem neshodnete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 00:48
A už vůbec nechápu proč ti o tom vůbec řekl, když ví, že ti jednou již velmi nevěrou ublížil a že jsi mu řekla, že bude velmi dlouho trvat než bude tvá důvěra obnovena..musel vědět, že tímhle krokem vztah definitivně odrovná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 00:49
Nechtěla bych být s chlapem, který se jde přiznat k nevěře, to je prostě sobec. Uleví svému svědomí, ale ublíží tobě, chobot. Když už neumí udržet ptáka v kalhotech, měl by aspoň umět držet hu. u, evidentně nezvládá ani jedno. Upřímně doufám, že když mě manžel někdy podvede, udělá to tak, abych na to nepřišla. Vyprdni se na něj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.13 00:54
No řekla jsem mu, že nechci prožívat už nic podobného znova a že chci, aby mi řekl, kdyby se něco dělo, abych tím netrpěla a mohli sme to normálně ukončit. Protože když člověk ví, že chce mít s někým zdravý vztah - neudělá to, že ano. Takže to značí nějaký problém, který se buď musí vyřešit a nebo vztah/manželství ukončit.
Vim, že to první mi řekl až po několika měsících a že bylo doma totální dusnu a já nevěděla proč a dělala jsem psí kusy, abych to zpravila a nevěděla jsem, co je špatně…
Je jasný, že jsem mu řekla, že fakt nehodlám prožít život s člověkem, který řeší naše problémy takovým způsobem.. prostě mi jde teď asi o to odpuštění, který jsem pocítila.. dost mě to překvapilo.
Myslela jsem si, že bych měla být vzteklá, zoufalá, smutná.. ale já cejtim odpuštění!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.2.13 00:56
Nejradši bych doufala ve věrné páry 
Tak je známo, že nevěra většinou značí nějaký problém, že ano - pokud to není jednorázovka si myslím.
- Citovat
- Upravit
9.2.13 00:57
Jak jsem psala..myslím, že ta bolest teprve přijde a pokud ne tak ti to jedině přeju, ale můj názor je opačný. Podle mě si žádnou další šanci nezaslouží..budiž mu odpuštěno, ale ty si zasloužíš vedle sebe někoho kdo tě nepodvede za prvním rohem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.13 06:58
Mě také příjde, že se usmíváš a nevyvádíš už jen proto, že vlastně ani nic jiného dělat nejde..jen pokrčit rameny a říct: hm a co jako..protože vyvádění a hysterčení jsi už dělala a bylo to úplně k prdu, akorát jste se podle mě kvůli tomu definitivně nerozešli - protože jste to řešili.
Z mého pohledu - on to řekl znovu schválně - možná chce rozchod- musí mu být jasné, že v období po nevěře, kdy mu nedůvěřuješ je tohle poslední kapka.
Takže já bych se zamyslela, zda to není skrytý záměr. Řešíte neřešitelné - on podvádí, ty odpouštíš, ale nedůvěřuješ a trápíš se..věty o tom, že se strašně milujete jsou hloupé ( to nemyslím zle) - protože to si většinou v těchto vypjatých chvílích plných výčitek a špatného svědomí lidé říkají a utvrzují se v tom..ono ublížit někomu nevěrou a ještě mu řící, že ho to už s partnerkou nebaví a že je mu leckdy lhostejná, není zrovna košer, tak každej mlží a slzí, jak se ale jinak osudově milují.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
9.2.13 07:39
@Lizbeth píše:
Mě také příjde, že se usmíváš a nevyvádíš už jen proto, že vlastně ani nic jiného dělat nejde..jen pokrčit rameny a říct: hm a co jako..protože vyvádění a hysterčení jsi už dělala a bylo to úplně k prdu, akorát jste se podle mě kvůli tomu definitivně nerozešli - protože jste to řešili.
Z mého pohledu - on to řekl znovu schválně - možná chce rozchod- musí mu být jasné, že v období po nevěře, kdy mu nedůvěřuješ je tohle poslední kapka.
Takže já bych se zamyslela, zda to není skrytý záměr. Řešíte neřešitelné - on podvádí, ty odpouštíš, ale nedůvěřuješ a trápíš se..věty o tom, že se strašně milujete jsou hloupé ( to nemyslím zle) - protože to si většinou v těchto vypjatých chvílích plných výčitek a špatného svědomí lidé říkají a utvrzují se v tom..ono ublížit někomu nevěrou a ještě mu řící, že ho to už s partnerkou nebaví a že je mu leckdy lhostejná, není zrovna košer, tak každej mlží a slzí, jak se ale jinak osudově milují..
absolutní souhlas
- Citovat
- Upravit
9.2.13 08:22
Fráze jako „já vím, že on miluje mě“ se objevují poměrně typicky u žen podváděných, u žen týraných, je to věta klasické oběti, která bude toho svýho tyrana omlouvat až donekonečna, jen aby nemusela splnit to, co si předsevzala (ještě jednou a bude konec).
Ale jinak ta fáze klidu, tu mám teď taky, naprostý klid, vyrovnanost, jenže u mě je to důsledek definitivního rozchodu, já už mám klid, už nemusím řešit s kým je, kde je, už mě to vlastně ani moc nezajímá.
Těžko říct, čím je to u tebe zpsobené, řekla bych, že ty jsi se rozhodla přijmout fakt, že bude souložit jinde a tvoje hlava se rozhodla s tím faktem žít. Jestli tohle je život, který chceš žít, tak prosím, ale spíš je to tak, že než abys ho opustila, tak raději mu budeš tolerovat i vraždu. Jednou se ohlédneš a budeš se bít do hlavy, na co jsi myslela a proč jsi s ním promrhala víc času než byla nezbytně nutné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.13 08:40
Díky,
no přijdu si právě úplně pitomá, že z toho nedělám tragédii atd… jako je mi jasný, že nevěra se ve fungujícím vztahu neodehrává, že..
Jen si říkám, že ho fakt mám ráda, že mi to nemůže bejt jedno.. 
přece.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Máme už tak rok partnerskou krizi s velkým K. Neshodli jsme se s mužem v mnoha věcech a hodně se odcizili, on mě podvedl a rozešli jsme se. Pak jsme se k sobě vrátili, protože on chtěl. Řekla jsem si, že mu dám ještě jednu šanci - že ulítnout může každý a že když to byla krátkodobá záležitost, že to vyzkoušíme od znovu. Nepovedlo se, opět jsme se hádali přestože se oba milujeme a máme se rádi. Nevím, kde je ta chyba - prostě oba chceme, ale nerozumíme si. Byla jsem dost hysterická a zhroutil se mi svět, když mi oznámil svojí zradu a dodnes jsem mu to plně neodpustila, dokonce jsem mu řekla, že vybudovat novou důvěru bude trvat velmi dlouho. A dneska se mi svěřil, že to udělal znovu s někým jiným a že potřebuje čas, aby si ujasnil, kam chce, aby se jeho život ubíral. A já? Já se jen ptala s kým a kde a přestože mě to bolelo, tak už to nebylo jako to první. To jsem brečela skoro celý měsíc od rána do večera a nemohla jíst, nic. Já jsem tohle přijala skoro s úsměvem. Co se to děje? Po 3 měsících jsme se spolu konečně normálně bavili a nehádali asi 4 hodiny o našich pocitech a nepohádali se!!! A já mám radost, že se něco stalo, něco, co ukončilo ty naše věčné boje a sváry a jsem naprosto klidná, protože vím, že se náš vztah musí nějak změnit, jinak zamíří ke konci. Vážně se nechápu - nic jsem nevyčítala, neházela talířema nic - jen mám úsměv na tváři. Při první nevěře jsem se ho furt ptala, jestli se mnou zůstane, jak se rozhodl apod.. a dělala psí kusy, aby se mnou zůstal. A teď, přestože jsem na něm finančně závislá je mi to vlastně jedno. Buďto to skočí a my se budeme ještě půl roku z toho vypořádávat /kvůli bytu, společným penězům/ a nebo se něco stane a začneme znova a já už asi nebudu mít potřebuju se bát a něco mu vyčítat… to že přijde pozdě, to že nedá o sobě vědět. Je to hodně blbý? Prostě mám pocit, že když se něco stane, že mi o tom řekne. Tu první ženu zarputile zatloukal a já byla na prášky, protože se náš vztah zkazil už dávno předtím a nevěděla jsem, co s tím dělat. Ale teď mi řekl, že se opil a s někým se vyspal a neví, co bude dál a chce, abych to věděla, že prostě teď spolu nebudeme.. Určili jsme si přesná pravidla - že si dáme měsíc na rozmyšlenou oba, s nikým mezitím nebudeme nic mít. A dala jsem mu na vybranou (protože nechci nějaké měsíce čekání a pauzy, jak se tomu říká a čekat v nedohlednu, co bude), že si to oba rozmyslíme a do konce měsíce si řekneme, jestli se rozejdeme nebo naprosto změníme náš život - práci, bydlení všechno… Jen mě tak napadá - Jsem blázen?
Po první nevěře jsem brečela a vyhrožovala, že pokud ještě někdy něco provede, tak už s ním v životě nepromluvím a po tom, co se rozhodl, že spolu zůstaneme a že si vybral mě - tak jsem ho pořád špízlovala, co kde dělá a jestli náhodou s tou druhou ještě není…
No nejsem vážně blázen, že ho miluju a vím, že i on miluje mě?
Slzil tady, že to nechápe, že je hroznej vůl, že problémy řeší takovým způsobem, že si mě cení nejvíc na světě a nechce mě úplně opouštět. 
Nevim, co se stalo - jindy bych chtěla hned vědět, co chce atd.. ale já to nechci, asi jsem konečně pochopila, že ho nemůžu k ničemu tlačit a že štěstí si tak nevysloužím, že člověk musí sám chtít.
Ale vůbec nevím, co chci já.. jetli chci rozchod nebo tu změnu života. Chci obojí a necítím absolutně nic - zatím?? Né, že bych necítila nic k němu - chybí mi každou chvíli, co není doma, miluju když je se mnou - i když se hádáme o blbostech. Tohle jsem ještě vážně nezažila - jsem klidná, co se to se mnou děje? Jsem spíš žena, co by po něm hodila talíře i s vidličkami a ono nic.. cítím absolutní klid a vyrovnanost. A to jsem to dost nečekala - vážně ne!
Myslela jsem si, že prostě časem získá mojí důvěru a já ho začnu podezírat a pak zmizí i naše spory. Je možný, že zmizí další nevěrou?
Normální logika by mi velela zmateně zbalit saky paky a utýct od takovýho chlapa - ale nic takovýho nepociťuju. Jsem magor?
Nebo je vážně možný, že jsem mu díky tomu, že mi to řekl konečně odpustila to, co se stalo před půl rokem a co jsem měla pořád v hlavě? 
a dávala to najevo