Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podvedl Tě jednou, podvedl Tě podruhé, podvede Tě po třetí, po čtvrté… A je to vůl, že se Ti s tím svěřuje. No, sama musíš uvážit, zdali s ním být. Přiznám se, že Tě nechápu. Ale rozhodně si myslím, že ta bolest na Tebe dolehne z ničeho nic a pojede vše na novo. A také nechápu, jak můžeš milovat někoho, kdo Ti dal 2× nůž do zad, to spíše není ani tak láska, jako zvyk a citová závislost, proto Tě „s veselou“ podvedl podruhé, a udělá to znovu, tomu věř.
Probírali jsme to a já jsem mu řekla, že tedy asi nechce v našem vztahu pokračovat, když tohle dělá a že to jen neumí říct na rovinu. Tak mi řekl, že prostě by mě jinak neopustil, že by to nedokázal a že už neví, co má udělat, abychom se k sobě začali chovat líp. No já dělám hysterické scény, on to řeší takhle… Je fakt, že jsem si v tom taky nemohla pomoct, byla jsem naprostý blázen, brečela, rozhazovala věci, bouchala dveřma. Prostě taky jsem nevěděla, co udělat. Dřív nám to vážně klapalo a najednou se to postupně vytratilo a jsme dva zoufalci, kteří k sobě ztratili cestu.
![]()
Ještě mě napadla jedna věc, myslím, že chlap, který to takhle vyžvaní partnerce, tak se s ní nechce rozejít, naopak, je si jí tak jistý, že je to takový pokus, zda to ona vydrží. Anonymní to vydrží, pro něj utvrzení, že její výhružky jsou plané. Tím pádem má volné pole působnosti, může si dál nerušeně odskakovat jinam, protože nad ním v podstatě nevisí žádná hrozba trestu. Nejdřív se ještě bude tvářit provinile, ale postupem času se z odhalení další nevěry, jeho provinění a následného odpuštění stane taková oběhraná fraška, kterou je potřeba si odbýt a jednoho dne uvidíš, jak ta lítost nad činem už není vůbec upřímná, případně vymizí úplně. Je možné, že i přijdou výčitky, že je to vlastně tvoje chyba, protože… dosaď si jakýkoli důvod, třeba to, že v úterý byly drobky na stole.
Samozřejmě vždycky může existovat nějaká vyjímka, že právě on bude ten, který to udělá dvakrát a už nikdy, ale mnohem pravděpodobnější je scénář, který jsem popsala. Tak jestli ten kolotoč chceš celý podstoupit, tak si připrav hodně čokolády a kapesníků, obojí budeš potřebovat.
A koukám, že drobky už jsou na stole, on tě podvedl, protože ty jsi jančila. No třeba si na mě za pár měsíců vzpomeneš, možná to vydržíš i pár let, možná celý život. Některé páry praktikují „volnou lásku“, ale pokud k ní jeden dojde jen proto, že toho druhého nechce ztratit, tak je to zoufalství a ne světonázor
Díky. Ne, řekl mi, že to samozřejmě není moje vina. Ale bavili jsme se i o našem vztahu a říkal, že prostě je tak zoufalý z něj, jak je to mezi námi, že neví, jak to má řešit. A že mu vadí, že mu nevěřím a jsem hysterická a proto ode mě furt utíká, prostě nechodí rád domů atd…
Jestli vám není nad padesát a neuvažujete v duchu - potřebuju někoho na stáří, tak se pokuste upřímně prokousat ke konstatování, že vám to neklape a nejste schopni to zkloubit..na to následuje rozchod a nový začátek jinde.
Vím, píše se to lehce a pocity jsou těžká záležitost, ale já moc jiných „šťastných“ řešení nevidím.
Tak udělala jsem následující. Nevím, jestli je to správná věc.
Myslela jsem si, že po té první aférce, kdy jsme se spolu rozešli, ale stále spolu bydleli a on se rozhodl pro mě.. že to bude trvat delší dobu, než si oba zase porozumíme, ale že jsme se proto rozhodli, protože se máme rádi. Domluvili jsme se na pravidlech, že už to nebudeme vytahovat a budeme se snažit dál. Ale já jsem to nějak nevydržela a při první příležitosti mu to samozřejmě začala vyčítat a vlastně sme se snažili oba hrozně krátkou dobu, když to teď vezmu nějak objektivně z ptačího pohledu. Já jsem se hned za týden trápila, jestli to opravdu ukončil atd.. a je pravda, že to udělal. Já vím, že je to pro chlapa ponižující, když mu pořád ženská volá a kontroluje ho, ale myslela jsem, že to prostě časem přejde, až se utvrdím, že je to opravdu všechno pravda. Asi je největší problém v tom, že já jsem si původně hrozně moc přala, aby se vrátil ke mě a dělala fakt strašný věci.. jenomže asi jsem to doopravdy nechtěla. Jsem dost konzervativní a důvěra a věrnost je pro mě prioritou vztahu a asi jsem měla muži říct, že to není to, co chci. Ale v tamtu chvíli jsem si říkala, že jsme měli hezký vztah a byla by škoda nevyzkoušet ho napravit.
Máme dost velké finanční problémy a já kvůli tomu mám dost často hrozné úzkosti, vysvětlila jsem mu, že se chovám špatně kvůli tomu a že pokud se nezmění tato situace, tak asi ani moje chování nebude jiné. Muž neví, co chce.. tvrdí, že mě miluje, ale že teď spolu být nemůžeme, že kdybychom neměli finanční problémy, že by bylo asi všechno jinak. Že nás to oba tíží a voláme o pomoc, abychom se měli dobře a byli na sebe hodní, ale místo toho se spíš viníme a nenacházíme řešení. On touží po tom, abychom byli od sebe a zjistili tak, jestli opravdu chceme být spolu nebo je to zvyk z nutnosti závazků. Ale když jsem se zeptala, jaká ta změna bude - tak jediné, co udělal je, že si lehnul na 2 dny do obýváků, samozřejmě mi navrhoval sex.. atd. Ale myslím, že tím se vážně nic nevyřeší.
Dneska jsem si odnesla pár věcí k rodičům a řekla jim, jestli by jim nevadilo, kdybych u nich chvíli byla - zatím né na trvalo, jen přechodně. Napsala jsem mu, jakým způsobem si rozdělíme práci cca na půl, kterou děláme společně a že mu nechci nic uzurpovat, jen jsem to vymyslela, aby to fungovalo nějak v praxi, když se neuvidíme pořád. On mi navrhoval, že by spal v práci na gauči - ale fakt nechci, abychom jeden neměli vůbec kam jít. Chtěl být sám a abychom byli od sebe (ale pokud bychom spolu bydleli, tak by se nic nezměnilo, že)… Tak jsem to udělala takto, stejně se budeme muset vídat dost často kvůli různým věcem, jež máme společné a na nichž jsme na sobě závislí.
Já bych byla nejradši buď se definitivně rozejít nebo prostě být spolu, on chce pauzu. Hrozně mi vadí, že naprosto neví, co chce a tím, že bych se pořád ptala, tak nic nevyřeším. Je to dospělej chlap a neví, co se životem. Milovala jsem ho za to, že si vždycky uměl poradit, ale po tom, co jsme se dostali do finančních problémů, tak začal od všeho utíkat a nevěděl si rady, odcizili jsme se a začali ty nevěry. Vím, že dřív byl proutník, ale do těch problémů s nikým jiným než se mnou nebyl. Prostě to bylo vidět, že mě miluje. duší a že sme byli šťastní, pak se to změnilo…
Já jsem proto, aby lidé řešili věci společně a né se rozcházeli a až si dořešili problémy, tak se k sobě vraceli. Prostě počkám, až si ujasní, co chce, a pak se budu rozhodovat dál ve všem.. nemůžu snést to, že na všechno odpoví, že neví a že to má zápory i klady. Vždycky to byl chlap, který si šel za tím, co chtěl a věřil tomu a většinou toho i dosáhnul. Obdivovala jsem ho za mnoho věcí, ale vidím, že teď už půl roku chodím a ztěžuji si na život. Asi jsem ho neměla původně přemlouvat, aby se mnou byl, když si tím nebyl jistý a já to asi v hlouby duše nechtěla. Asi bych si měla taky rozmyslet, co chci. Protože žádný závazek není tak velký, aby spolu lidé museli žít a nemohli ho řešit domluvou odděleně.
Už ho nechci přemlouvat, nemám strach, že budu sama, ale vím, že mi bude hrozně chybět, že nikoho nebudu mít už ráda stějným způsobem. Pokavaď chce rozluku a sám si ujasnit, co chce - asi by to měl dostat.
![]()
Hlavně na jednu stranu doufám, že zase neobrátí moc rychle, nebo nevím, co je moc rychle. Za jak dlouho si člověk uvědomí, že chce s tím druhým být i s jeho chybami a že chyboval a už musí začít řešit problémy jinak?
A hlavně, jak bych tomu mohla tentokrát plně věřit, když jsem nevěřila ani prvně? Co by se muselo změnit?
Jsem ráda za tadyto vypovídání… ![]()
Já bych to utla…tak on podvede a ještě vlastně neví co chce a ty budeš ta trpící, která bude čekat na jeho rozhodnutí? panečku ty musíš mít opravdu silné nervy..Já bych byla jednoznačně pro rozchod..budeš čekat a on se stejně vůbec nezmění. Myslím, že těch problémů je už nakumulováno příliš
Myslím, že teď je prioritou nějak vyřešit ty finanční problémy, nebo neodejdeš jen ze vztahu ale taky s dluhy. Při řešení financí zjistíte, jestli spolu můžete fungovat. Moc to rozebíráš, moc se snažíš ho pochopit a odezva? Popřemýšlej.
Silné nervy právě nemám.. Když se zeptám člověka, co chce - očekávám, že mi odpoví a né, že řekne, že je zmatenej (kdyby mu bylo 16, tak bych to pochopila). Ale co tohle je?? Jako problémy spolu máme kvůli penězům, protože já nemůžu žít s dluhami na krku a trápí mě to každý den a jsem z toho fakt v prdeli a muž sice má dny, kdy ho to zkolí, že už ho takový život nebaví, ale normálně dokáže na rozdíl ode mě fungovat. Nevím, jestli je to tím, že chlapi tedy nedávají najevo své pocity, protože mi už jakou dobu tvrdí, že ho to taky trápí, ale já s tím prostě nemůžu žít. To je rozdíl.
Odezva je taková, že on chcce přemýšlet, já chci činy.
a jednání ať už jakékoliv, abych si mohla uspořádat život. jenomže lidi ve stresu asi nejde nějak tlačit do rozhodnutí. Asi fakt v životě nezbývá než někdy počkat, jak se to vyvine a co nakonec budu chtít já.
Protože já sama se nechápu. Proč s ním chci být? A chci to vůbec? Ale mám celkem dobrou náladu
Já nevím, tak dlouho bylo všechno v pořádku a pak přišla nějaká krize a sere se to. Měla bych strach, že až se stane něco dalšího, co nezvládneme - zase uteče od problému…
Sám mi řekne, že je ubožák, kterej tak utekl od problémů a neváží si tím lidí, kteří ho mají rádi…ale že kdyby bylo všechno v pořádku mezi námi, kdybychom si i přes ty problémy byly oporou, nehádali se jako psi už půl roku, že by se nikdy nic podobného nestalo.
Rovnou by mohl říct, že mě nemá rád atd.. ale lidi, kteří spolu žijí nějakou dobu se přece mají rádi tak jako tak, jinak by spolu nebyli. ![]()
Udělá to pokaždé..podle mě takový člověk se už nezmění. Jak píšeš, opakovaně utíká od problému..nestojíš mu podle mě za to, aby se on sám snažil změnit. Kdyby tě miloval, tak by ti nepodrážel opakovaně nohy..a navíc, která z nás by byla klidná po zjištěné nevěře. Já jsem hysterka snad od narození, kor když by mě chlap podvedl-nechtěla bych ho do smrti vidět. Ty jsi se snažila..je jasné, že trvá než se dáš zase dopořádku a obnovila by se důvěra..ale on ti nepomohl, naopak tě opakovaně zklamal. Ani se nesnažil tě podpořit..tohle není člověk do života.
Když jsme začali mít ty problémy, tak jsem si vyhledala psychologickou literaturu..o pasivně agresivních osobách, protože jsem nevěděla, proč můj partner takhle reaguje - že mizí z domu místo aby ten problém řešil. A přišlo mi, že je to přesně on - že jsou to hrozně složití lidé, kteří si nedokážou přiznat, že něco nechtějí nebo, že jsou v něčem špatní. Pořád svádí vinu na partnera a místo, aby se s něčím vypořádali, tak se to v nich projevuje tím, že když to vezmu v našem případě
Mají tedy partnerku, se kterou byli šťastní x nějaký problém
(místo, aby ho řešili narovinu vědomě nevědomě vyjadřují negativní pocity).. protože mají pocit, že nemůžou něco nechtít nebo že se jim nemůže něco podařit.. prostě se nesrovnají, když něco není podle jejich plánu…a furt to popírají, ale jedna část jejich osobnosti na to musí reagovat. Pamatuji si jenom, že v té knížce bylo, že jejich chování hodně záleží na partnerovi, že potřebují velkou podporu, aby dokázali žít s tou negativitou (že mají v sobě zakořeněno, že nemůžou dělat špatné věci, že nesmí být s ničím nespokojeni atd.).. Byla to celkem zajímavá četba, dost jsem se v tom viděla..
Je fakt, že dokud jsem mu věřila a podporovala ho, udělal všechno, co mi na očích viděl
Jenže život není jen o dobrých věcech.
No uvidím.. ale fakt mám hrozně dobrou náladu, nevim, jestli nejsem psychopat..
Nejvíc mě fascinuje, že mi připadá, že o mě chce nějak bojovat, protože mi řekl, že chce být sám, urovnat si, kam se jeho život bude dál ubírat.. a že by možná bylo dobré, abych si našla někoho jiného a byla s ním šťastná, že on si nikdy ničeho neváží a že naše první roky byly to nejhezčí, co kdy zažil, že asi myslel, že je to snad sen, že nemůže být nic už krásnějšího a pro mě to bylo stejné.. a že si mě nezaslouží a asi chce pro mě někoho lepšího… Nevím tedy, jestli se podceňuje nebo mě už nemá rád jako předtím - to člověk těžko pozná dle těchto slov. Mrzí mě, že za poslední rok jsem měla pořád v sobě jenom kritiku a nikdy mu neřekla nic hezkého.. třeba proto začal mít pocit, že mi není dost dobrej.
Víte třeba, proč milujete svého partnera? ![]()
Hm, nezlob se na mě, ale partner ti dle mého dává najevo, že chce konec, akorát je srab a zakrývá to „pauzou“..Ví že ty chceš všchno nebo nic a protože on ví, že NIC by bolelo, tak dělá, že neví..
Mezi řádky se dá docela číst, že trvá na odloučení, že tak nějak počítá, že při té odluce se to ještě více utne a pak to nechá vyhnít.
Navíc, hnát tě do náruče dalšímu mužovi, ala, že si to zasloužíš…bla bla bla.. pubertální řeči, kde ti chce naznačit : Víš já už o tebe nestojím, ale zaonačím to tak, že si zasloužíš lepšího!!! Zasloužíš si být štastná a já jsem hrozný vůl, protože si nevážím toho co můžeme mít..
Vidíš a slyšíš jen to, co směřuje k tvému názoru, že máte šanci a že se milujete - vůbec nevnímáš jeho signály, že chce konec, ale je zbabělý..
Já si také myslím, že jeho navrhované „pauzírování“ je jen výmluva. Hele, k problémům finančním se staví, jako malej Jarda, což se ukazuje, že je slaboch jak víno a tenhle typ člověka by Ti ani neřekl „konec“. Pauza značí většinou konec. Tak běž k vašim a žij si po svého, bez slabocha a fin. problémů a sama si po čase utříbíš, v čem je Ti lépe. Co Ty víš, třebas potkáš někoho jiného a nakonec se zasměješ tomu, proč jsi byla s tím „pauzírovačem“
.
Zařiď se podle sebe a ať si jde pán pauzírovat. Já si myslím, že Ti to odloučení zlepší nervovou soustavu po všech stránkách a na to bych, být Tebou, teď dávala největší apel. Odvykneš si na něj, to je jen otázka času.
Tak jak bylo psáno, jasně se chce s tebou rozejít. Nechápu tvoji větu, že tě fascinuje, jak o tebe bojuje? Následně píšeš, že říká, že si tě nezaslouží, přeje ti štěstí s někym jiným - myslím, že prostě neumí říct narovinu - nechci tě. Ono už to upřimné doznání o nevěře - asi čekal, že už to nevydržíš a odejdeš. CHlapy mají dělat činy a kecy, to jsou výmluvy. Neponižuj se a kašly na něho.