Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Introvert - party
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.1.21 00:17
Jediný takový člověk rozhodně nejsi, já tohle taky nikdy nevyhledávala, ani v pubertě. Chodila jsem s kamarády třeba posedět do čajovny, zahrát si deskovky, na výlety… Ale chlastat a „pařit“ na párty nebo se jen tak poflakovat po sídlišti ne. Nikdy jsem nepochopila, co na tom kdo má a nechápu dodnes.
Nenuť se do něčeho, co ti není vlastní. Spolužáci nemusí nutně být přátelé. Zkus si přátele najít jinde, na základě nějakého společného zájmu a podobného smýšlení, ne toho, že jste náhodou ve stejné třídě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.21 00:37
Pit? V 16? Taky nejsem na party, nebyla jsem v 18 ani v 25 ani ted po tricitce. Ale v 16 by me ani rodice nepustili na nejakou party s alkoholem. Takze pokud se ‘stydis’ za to ze jsi introvert, vymluv se na rodice.
- Citovat
- Upravit
31.1.21 07:18
Buďto jsi introvert, nebo extrovert. To je dáno, není to podle toho, jak se zrovna vyspíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.21 07:22
Takový dotaz je tu každou chvíli. V šestnácti je naprosto normální nepít, nekouřit a nechodit na párty. To není nic, za co by sis zasloužila nějakou extra pochvalu. Spíš ostatní by potřebovali zaracha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.21 07:26
Tahle typologie lidí je od C. G.Junga, tak si o tom něco přečti. Ono totiž existuje více možností. Než je tato černobílá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.21 08:19
Můžeš si dělat co chceš, když nechceš na party tak tam nechoď, na tom není co k řešení, kazdyho baví něco jinyho.. Já jsem dítě discotek, v 90satkach jsme od 15let chodili na discoteky všichni, pátek, sobota a vzpomínám na to bláznivé mladí ráda..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.21 08:51
@Anonymní píše:
Ahoj všichni!
je mi 16 let.. Jsem holka, introvert.. Občas i extrovert.. Mám ale malý problém a doufám, že mě někdo vyslechne popř. poradí.
Mám pár kamarádů, kterých si opravdu vážím.. Ale už k věci…
Když mě kdokoli pozve na párty, nebo slučák se třídou, klidně i jít se skupinou teenagerů ven, tak vždy odmítnu a mám stres. Nevím, jestli jsem asi jediná, ale já jsem snad jediný člověk, co pro mě není zábava chodit ven s kamarády a pít a bůh ví co jiného. (treba i akce nebo čochy)…
Všichni mi rikaji, ze me nechapu, ze je to zábava a tak..
Já to přestávám chápat..
Buď jsem rozumná nebo doslova z toho “posraná”..
vždy se tam jen chlastá, kouří, nebo dělá bordel.. A já nemam nejmenší důvod tam jit…
prosím, jak by jste mi s tímto pomohli?
mě by opravdu na party nikdo v životě nedostal..
(vim ze je to divne psat, ale díky za všechny odpovědi.. popr. mi můžete dat vedet, jak jste to meli vy).
A ten důvod, proč s nima nejdeš, je čistě jen to, že ti nevyhovujou ty činnosti, náplň času, nebo proto, že ti je mezi tolika lidmi nepříjemně?
Pokud ta první možnost, tak OK.
Pokud je ti ale mezi tolika lidmi nepříjemně, což by odpovídalo tomu, že jsi údajně introvertní, tak s tím možná něco dělej. Do budoucna se ti může stát, že tě někdo pozve na akci, kde se nebude chlastat a kouřit, ale budou se tam dít věci zajímavé, ráda bys šla, ale obava z více lidí ti to neumožní. A to by byla škoda. Ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.21 15:14
A seš si jistá, že je to tam opravdu tak hrozné, jak to popisuješ, když jsi tam nebyla? Nevidíš to jako semeniště hříchu, abych sis omluvila, že nemáš sociální odvahu tam jít? To se ptám proto, že jsem byla v tom věku stejná. Vlastně jsem se svým způsobem těšila, ale nikdy nešla. Prostě už mi to pak přišlo jako blbý nápad a že nebudu mít s kým se tam bavit a budu všem připadat nudná a tak… No ono se to zlomilo, když jsem si jednou řekla, že tohle srabáctví mě nebude ovládat. Že sice můžu být introvertní, ale že nejsem zrovna šťastná, že nedokážu překonat sebe sama, trochu se uvolnit, být spontánní. Chtěla jsem taková být. Tak jsem prostě jednou šla. Hrozně mě překvapilo, jak super to bylo, když jsem se přestala svazovat vlastní hlavou. Nebylo třeba se zlít jako prase, nebo se zhulit nebo cokoliv. Do dneška se mě drží to, že jdu kamkoliv hrozně ráda - dokonce teď dost trpím. A pokud umíš asertivně a zcela samozřejmě říct „dík, dám si koktejl, dva, to brko dej dál“, tak si z tebe nikdo utahovat nebude. Musíš si v tom ale trochu věřit. Tyhle blbý kecy nejsou cílený na ty, co nechtějí dělat, co ostatní, ale na ty, co projevujou, že jim chybí sebevědomí. O to, jestli piješ nebo hulíš ani tak nejde… Neproseď mládí doma, pak ti to bude líto. Život je o překonávání sebe sama. Takže pokud tam někde vevnitř bys přece jen chtěla, tak se nenech odradit sama sebou. Když jsi to nezkusila, nevíš přece, že to budeš nesnášet… Přemýšlej na tím, čeho se vlastně bojíš? Sebevědomá holka, co ví, co chce, se do ničeho, co dělat nechce, navézt nenechá - a nikdo se tomu ani nepodiví 
On je čas si doma číst a pak je čas taky vyjít ven a občas si něco užít Na to nemusíš být extrovert.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Luc-1
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni!
).
je mi 16 let.. Jsem holka, introvert.. Občas i extrovert.. Mám ale malý problém a doufám, že mě někdo vyslechne popř. poradí.
Mám pár kamarádů, kterých si opravdu vážím.. Ale už k věci…
Když mě kdokoli pozve na párty, nebo slučák se třídou, klidně i jít se skupinou teenagerů ven, tak vždy odmítnu a mám stres. Nevím, jestli jsem asi jediná, ale já jsem snad jediný člověk, co pro mě není zábava chodit ven s kamarády a pít a bůh ví co jiného. (treba i akce nebo čochy)…
Všichni mi rikaji, ze me nechapu, ze je to zábava a tak..
Já to přestávám chápat..
Buď jsem rozumná nebo doslova z toho “posraná”..
vždy se tam jen chlastá, kouří, nebo dělá bordel.. A já nemam nejmenší důvod tam jit…
prosím, jak by jste mi s tímto pomohli?
mě by opravdu na party nikdo v životě nedostal..
(vim ze je to divne psat, ale díky za všechny odpovědi.. popr. mi můžete dat vedet, jak jste to meli vy