Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky, nemáte nějaký nápad, jak naučit chlapa, aby chodil včas. Ten můj má opravdu hodně práce po celou dobu, co se známe. Je to podnikatel a já taky, takže vím, jaké to je - makat od nevidim do nevidim. Ale on má výpluvu vždy a né že by se mi to stávalo běžně. Když to přeženu - nechci zařívat to, že uvařim oběd a bude z něj večeře…
![]()
Ví, jak mi to vadí a snaží se s tím něco dělat - ale například dnes jsme měli společně naplánovaný odpočinkový den, do 3 hodin jsme dá se říct pracovali, pak přítel odjel na nákup, ptal se jestli pojedu také - ale řekla jsem, že né, že to zvládne snad sám (mělo to být cca na hodinku a půl), protože jsem prala. A smířila se s tím, že odpočinek bude večer - ale stále není doma. Setkal se s nějakými známými ze staré práce a napsal mi, že se zdrží, tak jsem chtěla, aby mi napsal v kolik přijde. Normálně bych na něj vyjela - ale řekla jsem si, že tudy cesta nevede… Tak jsem mu napsala, aby mi napsal v kolik přijde domů, abych zbytečně nečekala, že vařím večeři. Napsal v půl osmé? Tak jsem mu mile odepsala, že ho budu čekat s večeří v půl osmé
) Sama jsem si řekla - že bude lepší, když nechám rozhodnout jeho a připsala sjem mu, ať hlavně ten termín dodrží. No ale už te´d mám strach, že se opozdí
mě je to celkem i jedno - vadí mi to, že slíbí, že přijde v určitou hodinu a nebo řekne něco neurčitého - abych se já nemohla cítit dotčeně - že mě zklamal - poví uvidím, jak mi to vyjde - ale to mě hrozně rozčiluje. Nebaví mě už všude chodit pozdě a čekat na něj i hodinu či déle.
Občas se nezpozdí, ale to je spíše výjimka.
Nevíte co s tím? Já vidím, že se snaží - ale proč mu to nikdy nevyjde? Mám taky práce jak nad hlavu - ale v tomhle jsem zásadová a snažím se všude být i o 10 minut předem.
Nenapadá Vás nějak - jak ho to naučit
? Jednou jsem využila i toho, že jem řekla, že je kino o hodinu dříve - protože jsem nechtěla zase zmeškal trailery jako obvykle - a tak jsme hodinu tam museli čekat - protože se zrovna muž nespozdil
tak nevím
Nevím jestli je to jen špatně napsané, ale mě někdo říkat v kolik mam být doma tak s ním asi nejsem..kdybych potkala kamarádku a šla si sní někam sednout tak určitě nevim v kolik hodin přijdu..a odcházet jen proto, že jsem pod nátlakem musela napsat nějakej termín nevim no..
asi jsem divná
ale tak jak často se stane, že nečekaně někoho potkáte… jestli to dělá pravidelně tak bych v tom asi začla hledat něco jiného..
Když ono to má vždycky tak logické vysvětlení
Jako já to chápu, že po 5 letech potkal partu s kterou x let pracoval - tak, že s nima chce pokecat.
Ale přijde mi, že je toho na něj tak hrozně moc - snažila jsem se to nejdřív vyřešit tak, že jsem začala hodně věcí dělat za něj - ale také jsem zjistila, že to je na hovno - že jsem jenom nervozní a naštvaná… že to nikam nevede.
No to už jsem mu řekla, že mi to vadí
řekl mi, že to chápe a že se pokusí to nějak zkorigovat, což dělá - ale pořád je to 60% pozdě 30% tak nějak včas 10% - z té věci sejde úplně.
Ale některé věci fakt nechápu. To už je třeba dřív - a vím, že je to pravda - jemu třeba došel benzín (pak i jednou se mnou) a tím se toho hodně zdrží že, nebo zapomene na nějakou věc a musí se vracet (prostě toho je tak moc - že i kdyby šrotoval 24 hodin denně - tak ty věci nedodělá). Je pravda, že teď se jednoho projektu zbavíme - takže času bude snad víc, ale.. nevim ![]()
Tady nejde o to, že bych mu říkala v kolik má být doma - ale už před 2 dnama jsme se dohodli, že si dnes uděláme pohodu doma a budeme lenošit spolu
O to jde - že já mám pak pocit, že je všechno přednější než já, přitom mi tvrdí, že né - že já jsem ta nejdůležitější a v mnoha ohledech mi to dokazuje. Jen právě to, že nečekaně přijdou kamarádi a náš plánovaný večer se zruší třeba - to je to, co mi vadí.
Hele, já to svého manžela učím už 8 let. On a jeho matka žijí v jiném časoprostoru… Když jsme se domluvili na kině, tak já stála před kinem a on volá, že za deset minut je u mě a byl třeba na druhém konci prahy… Jeho máti to samý. Volá, že jestli muže přijet vozit, tak já malého nakojila, nachystala do kočárku, čekám, čekám a 20min po domluveném čase mi volá, že UŽ je 20min ode mě. Takže to dopadlo tak, že vozila cca 45 min, protože pak měl malý zase hlad. A tchýně byla naštvaná, že to si teda moc nepovozila… Nepochopila, že je to tím, že když se domluvíme, tak prostě musí přijít včas, nebo s menším zpožděním než je skoro hodina… No a více už vozit nepřišla… ![]()
můj názor je, že pokud to tak má, tak šance na úplnou nápravu je mizivá!
Taky se přidám, mám to samé, je tak zvykly taky od svoji matky, a taky to tak vychází že jednou z deseti se podaří, zbytek se vždy spozdí s tisice vymluv, to je prostě v nich a oni to nepochopí že nám to může až tak vadit, a je to už 10 let
takže si budeš muset zvyknout a počítat s tím ![]()
Teď je zima…domluv si s ním sraz někde venku a zpozdi se taky o hodinu…ať si tam mrzne a vidí, jaký to je… třeba mu to pak dojde ![]()
Tímhle vyhrožuju příteli, že to jednou udělám…nebo až bude potřebovat někam důležitě třeba odvézt nebo tak, tak ho v tom nechám vymáchat…zatím to na něj platí…
On třeba nemá časovej odhad - řekne minutku a je to 15 minut ![]()
Po přečtení nadpisu jsem se lekla, že má problém doběhnout na wc
.
Jinak nevím co ti poradit, snad jen si z mužem promluvit ![]()
Anonymko
![]()
Jojo to je přesně ono - on mi poví, že je na cestě za mnou - a ta cesta travá třeba hodinu místo 10 minut. K nám je to z prahy tak 30 minut - a my si telefonujeme a on mi řekne, že je v praze, tak - že se sejdeme za 15 minut, tak mu vysvětluji - že cesta trvá přece 30 minut - a on, že né, že už je na cestě( v krámě!!), tak že za 15 minut
pak mi volá za 45 minut, že už je na místě. Přítom, když jsme si prvně telefonovali - tak jsem mu řekla, že nečekám a jdu si to zařídit sama - že na to nemám čas - aby to trvalo další hodinu
![]()
@Lenka512 píše:
Teď je zima…domluv si s ním sraz někde venku a zpozdi se taky o hodinu…ať si tam mrzne a vidí, jaký to je… třeba mu to pak dojdeTímhle vyhrožuju příteli, že to jednou udělám…nebo až bude potřebovat někam důležitě třeba odvézt nebo tak, tak ho v tom nechám vymáchat…zatím to na něj platí…
On třeba nemá časovej odhad - řekne minutku a je to 15 minut
no já se obávám, aby to nedopadlo tak, že bych tam ještě umrzla já
no on by byl zalezlej někde v autě - takže tam by si přitopil - to bych ho moc nevytrestala
![]()
No já jsem to začala dělat tak, že čekám 20 minut, to mu oznámím - že pak jdu dělat něco jiného - no a on to tak přijme nějak a nebo to nechápe a vyčítá mi, že já se nenechám zastihnout
jenomže já taky nemůžu celej den čekat a být zastihnutelná dle jeho libosti, že ![]()
HEZKÉ, OPRAVDU JSEM se nasmála. No to by šlo pochopit u naspisu „jak naučit dítě chodit včas“ :d
Nejhorší je, že mi sám tedy od sebe napsal, že přijde v půl osmé a já mám být jako ochuzena o masáž, pokud se zdrží? No přijde mi to nefér a proto ač nechtěně někdy ten čas sleduji možná víc než je zdrávo
![]()
Jako kdyby jsi psala o mém manželovi
Skoro nikdy se nevrátí v hodinu, kdy to slíbí. Přesně jak píšeš, snaží se, pak ho to mrzí. Když se o tom bavím s jakoukoli ženskou, je to asi všude stejný.
Ptáš se jak ho to odnaučit, ale správná otázka by, podle mě, byla spíš jak se s tím smířit.?
Já se s tím po třech letech smířila, ale ty nervy…
No, však to znáš sama ![]()
A teď když jsem si četla příspěvky, vzpomněla jsem si, jak jsme jezdili k jeho rodičům, když jsem byla na neschopence těhotná. Vycházky jsem měla od tří hodin, k jeho rodičům je to něco kolem tři čtvrtě hodiny a on jim volal (pokaždé!!!) že kolem třetí jsme tam.
Ale jak píšete, je to asi vážně dědičné, protože když jeho rodina má přijet ve dvě, čekáme je kolem třetí. Nechápu a nenávidím to ![]()