Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj a hezký večer,
nadpis úplně nevystihuje to, na co se chci zeptat, ale lepší jsem teď nevymyslela, tak to snad nevadí.
Přemýšlím nad tím, jak to mají ve vztazích ostatní. Dnes jsme s manželem museli být kvůli nějakému vyřizování tři hodiny venku na jednom místě. Foukací a bylo celkem chladno. Asi po dvou hodinách mi začala být celkem dost zima, že to bylo vidět. Manželovi začalo být taky chladno. Měl v batohu ještě čepici a rukavice. Já ne. No, nějak mi přišlo, že by mi to své oblečení mohl nabídnout. Ale vím, že takový není. Jak by se v takové situaci zachovali vaši partneři?
Můj manžel v tomhle ohledu pečující není. Třeba další příklad. Když jdeme ven se dvěma malými dětmi, batoh s věcmi pro sebe a obě děti (dvě lahvičky s vodou, svačiny a nějaké základní převlečení) nosím já. Manžel si nese svůj batoh s věcmi pro sebe. A takových podobných situací je víc.
Nějak si v tom tak nějak neopečovaně, „nežensky“. Nevím, jak líp to vyjádřit.
Manželovi jsem tyhle konkrétní příklady neříkala. Hůř snáší výtky a já nemám vůli s ním každou situaci řešit. Ale leží mi to v hlavě, tak mě zajímá, jak je to jinde ve fungujících vztazích.
Jinak manžel to tak měl vždy. Ale před dětmi jsem třeba neřešila, že nesu věcí pro tři a on nese pro sebe. Prostě jsme si každý nesl své věci.
Díky ![]()
Tak je to trochu zvláštní, že se nenabídne vzít do svého batohu když ne vše, tak alespoň část věcí pro děti. To mi přijde jako když někam půjdete jen ve dvou a budete mít dvě věci tak ty poneseš tu těžší? Asi bych mu dala najevo, že věci pro děti by měl nosit třeba napůl. Nebo bych mu je rovnou do batohu nacpala.
Já teda nosím věci pro děti taky u sebe, i když mi manžel nabízí, že to vezme on. Jsem tak zvyklá, vím co jsem sbalila, kde to je, a mám to po ruce. Manžel třeba nese těžší věci nebo tam má místo třeba na mikiny co se později sundají a tak.
Můj muž by mi asi nabídl svoje oblečení, ale jistota to není. Za a) není telepat, za b) by si asi myslel, že bych nechtěla vypadat jak hastros. Asi bysme radši mrzli spolu.
@kemeny13 Jj, občas mu je dám, ať je nese. Ale má okolo toho řeči, jak má těžký batoh
Tak to ve většině případů nosím já kvůli tomu, že se mi to nechce poslouchat a je klid.
@Rhoda je klid, ale jsi naštvaná. Tak mu to prostě dávej pravidelně i za cenu keců. Zvykne si.
@andelka83 No, to je asi právě rozdíl. Mého manžela ani nenapadne se zeptat. Podle mě je prostě rád, že to nemusí řešit a nést.
Ale je to celé spíš takový večerní/noční povzdech. Nějak mi to leží v hlavě…
Oblečení by mi nabídl, ale spíš by si mě k sobě přitáhl do náruče (je o dost větší než já, takže by mě před zimou účinně schoval
). Náklad v batozích by taky přerozdělil, pořád mi u nákupu atd. říká „ukaž, dej to sem“ a já odporuju, že to taky unesu
Rozumím ti, že chceš mít z muže rytíře, gentlemana, a on je to trouba, kterého tyhle věci nenapadnou, nebo ignorant, kterému je to fuk. Pokud trouba, je čas začít s výchovou. Nevyčítat, nepoučovat, ale poprosit a pozitivně motivovat. Pokud je to ignorant, kterému je fuk, že jeho žena tahá těžký batoh, pak je asi třeba se zaměřit celkově na kvalitu vztahu.
Etiketa před ním utekla a on jí nikdy nedohnal. Takových lidí je spousta. Pro mne je to určitý druh buranství (stejné, jako když neumí zdravit) i když ti lidé mohou být hodní.
Ty jo, tak to se ted zvedam a jdu se omluvit priteli za to, ze se obcas chovam jako vycitava megera, protoze muj partner je v tomhle ohledu galantni vzdy, jakmile mam neco nest. Je ochoten pobrat i veskere tasky nakupu a mne da maximalne neco lehciho. O batohu na vylety ani nemluve. Asi mam doma fakt zlato. Nicmene, chapu, citila bych se stejne. No, kdyz chce byt manzel tak moc genderove vyvazen, dela doma typicky zenske prace? Pokud ne, mel by zacit ![]()
@Rhoda píše:
@andelka83 No, to je asi právě rozdíl. Mého manžela ani nenapadne se zeptat. Podle mě je prostě rád, že to nemusí řešit a nést.
Ale je to celé spíš takový večerní/noční povzdech. Nějak mi to leží v hlavě…
Chápu. Můj první manžel a druhý manžel jsou jak noc a den. Taky jsem vzdychala, než jsem ho poslala do oběhu.
Tak v první řadě si holt o to umět říct, ať se mu to líbí nebo ne. Když budete kolem něj chodit po špičkách, tak co jako? Nic. Jasně, že ho nejspíš naštvete, pokud je to takovej sobeček. A co jako. Narazila jsem kdysi na týpka, kterej byl podobnej balvan, no tak jsem mu tašky prostě vrazila a neptala se. Nebo jak mají někteří muži poněkud zvláštní postoj k domácím pracím (tj. žena má dělat všechno), hned na začátku jsem takového dotyčného vyvedla z omylu. A celkově - když něco chci či potřebuji, tak si o to prostě řeknu, nečekám až zahřmí. Jak to funguje u nás? Partner je ze starý školy. Nákupy a tašky vůbec nosí komplet on. I když jde jen o jednu tašku, která není těžká, rve mi ji z ruky, má to tak asi už automaticky.
Každý ráno mám hotový kafe, i v dny, kdy mám vstávat dřív - vstane dřív než já, udělá mi kafe a jde si zas lehnout. Mám školní děti (nejsou jeho) - to menší vozí do školy, protože časově je na tom ráno lépe - udělá dětem svačiny a pití, starší už je samostatná jednotka, mladší má luxus v rituálu spočívajícím v tom, že je ráno přeneseno z postele do obýváku, přikryto dekou a dostane „snídani do postele“ a nechá ho v klidu probrat. Když mám své dny, které hodně blbě snáším, často mi nabídne, že pro mě dojede do práce, abych nemusela přes celou Prahu MHD. Když jsem nemocná, jsem v těch prvních dnech hájená, plně přebírá i péči. On doma většinou vaří, já jsem zas přes úklid (což neberu jako péči, ale normální participaci, u nás doma to taky nefungovalo tak, že vše dělá doma máma). Když vidí někde v akci jídlo či pití, co mám ráda, vzpomene si a vezme mi hned několik kusů
Když si chci někam vyrazit, když děti nejsou zrovna u otce, pohlídá je, nakrmí, uloží. Atd.
Děkuju všem za příspěvky
Manžel rozhodně není ve všem špatný. Děti zvládne obstarat úplně sám, můžu si někam vyrazit, o to nejde.
Spíš mi šlo asi o takové ty projevy galantnosti… Právě něco jako nabídnout oblečení, když je zima, donést těžký nákup. Nakupuju v podstatě jen já. Mívám těžký batoh s nákupem plus většinou ještě tašku přes rameno… a děti. Nebo třeba i podržet bundu a tak, aspoň na místech jako je divadlo apod. Ale manžel v tomto ohledu podle mě vůbec nebyl vedený. On má tedy dost specifik a špatně snáší kritiku, takže se mu to snažím dost dávkovat a nad těmito drobnostmi prostě mávnout rukou. Ale občas mi to prostě leží v hlavě nebo se to nějak nastřádá. A já mám pak trochu problém, že se vedle něj necítím úplně žensky. Může to být dané i tím, že jsem zas ze své původní rodiny zvyklá na jiné chování táty vůči máme. Takové mnohem víc ochranitelské, pečující.
@Tofifea To zní pohádkově. Cítím z toho příspěvku takovou domácí pohodu ![]()
Třeba s tím vařením kávy/čaje jsem ho to taky musela naučit. Dřív si nachystal prostě jen pro sebe. To mi hodně vadilo, tak jsem ho poprosila o to, ať se mě taky ptá, jestli něco nechci.
Manžel mi sem tam koupí čokoládu, když jde výjimečně nakoupit.
Jinak asi právě trochu postrádám projevy lásky, proto nad tím dumám.
@Rhoda píše:
@Tofifea To zní pohádkově. Cítím z toho příspěvku takovou domácí pohodu
Třeba s tím vařením kávy/čaje jsem ho to taky musela naučit. Dřív si nachystal prostě jen pro sebe. To mi hodně vadilo, tak jsem ho poprosila o to, ať se mě taky ptá, jestli něco nechci.
Manžel mi sem tam koupí čokoládu, když jde výjimečně nakoupit.
Jinak asi právě trochu postrádám projevy lásky, proto nad tím dumám.
Jo, i díky jeho přístupu pohoda je, to je pravda. Musím říct, že sama bych taky zvládala (však jsem v minulosti zvládala, musela jsem), ale tohle je ohromná pomoc. Určitě by jen se mnou děti tak pohodový rána neměly, na rozdíl od něj nejsem ranní ptáče.
O tom kafi teda sám říká, že to je i v jeho zájmu - rána mívám fakt šílený a s tím kafem jsem snesitelnější.
On je zase hájenej večer, kdy už od těch cca půl 8 chce klid a čas jen pro sebe, to po něm už nic nechci a dofunguju to sama - jak je on skřivan a já sova, tak to máme takhle rozdělený pěkně.
Na jiný projevy lásky teda není. On ji projevuje vlastně jen takto - prakticky. A musím dodat, že v tomhle vztahu mi ubyla dost i ta mentální zátěž, která bývá často téměř výhradně na ženách (co koupit, co uvařit, kdy vynášet koš, kdy a co vyprat, kdy jaký akce školní atd. atd), protože to je tak nějak rozdělený. Já třeba nemusím myslet na to, jestli nedošlo mlíko nebo pečivo - to hlídá on atd. Já zas řeším jiný věci. Se to nezdá, ale je to úleva jak sviň nemuset myslet na úplně všechno. Nicméně - moje rada je: nebojte se být naročnější. Je i na něm, jak se s kritikou vyrovná. To si zas na svá bedra neberte. Jakmile je ve vztahu obava mluvit, něco říct, není to dobrý a je pak prostor pro nefér manipulace. Bacha na to.
Myslím, že u nás je taky ta galantnost, těžší věci, nebo více věcí vždy bere přítel, kolikrát i nákup bere téměř vše, proč bych to měla brát já.
Každopádně, kdyby nám bylo oběma venku zima, tak by mi přišlo jako blbost, aby mrznul víc, jen aby mně bylo tepleji
Když by byla možnost, zašli bysme někam víc do tepla ![]()