Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No to je těžké. Možná na tebe působí i těhotenské hormony. Nicméně každý terapeut ti řekne, že když chceš tohle překonat, musíš udělat tlustou čáru a jít dál a už na to nemyslet. Ano, to co udělal bylo blbý, omluvil se ti a dělá vše, aby to napravil. Ty to prostě musíš přijmout a už se neohlížet, pokud chceš v tom vztahu dal pokračovat. To, že mu to pokaždé šplíchneš do tváře mezi vámi dělá stále větší propast. A podle tveho popisu jsi teď ty ta, která váš vztah sabotuje… Přeji ať to brzy vyřešíte.
Myslim ze odpustit neveru lze, ale nezapomenes jeste dlouho. Treba i za par let kdyz bude manzel mimo domov z toho muzes mit neprijemny pocit.Ja to vyresila tak ze jsem ho podvedla taky, ale nikomu jsem to nerekla ani jemu ne. Strasne mi to pohohlo psychicky, ale to jsem nebyla tehotna no.
Stavaji se horsi veci v zivote. Dokud jste zdravy vy i deti je to jen takova neprijemna zivotni vsuvka. A jelikoz se priznal musi ho to fakt tizit mrzet a priste si da sakra pozor.
Prožívám něco podobného a popravdě moc nevím, co poradit… Myslím, že pomůže jen čas, který ty negativní pocity zatlačí do pozadí. Psychika člověka takto prostě funguje, že máme tendence zapomínat na to špatné… S názorem na „tlustou čáru“ moc nesouhlasím, i když to asi radí všichni terapeuti. Co si jako ti nevěrníci myslí??? Že udělají tak fatální chybu a jede se dál jakoby se nechumelilo??? Tak to nefunguje. Proč by si to nemohli taky vyžrat za to, co provedli.
Pokud chtějí ten vztah udržet, tak taky musí ledacos skousnout.
Takže já radím si ty negativní pocity odžít, nepotlačovat to v sobě a hlavně si na sebe neklást požadavky jakože najednou musím být v pohodě a nad věcí, i když to tak necítím. Z tvého příspěvku hodně cítím, že si vyčítáš, že se přes to nedokážeš tak snadno přenést, ale tak by to nemělo být. Máš plné právo na své pocity. ![]()
@Lemuria píše:
Prožívám něco podobného a popravdě moc nevím, co poradit… Myslím, že pomůže jen čas, který ty negativní pocity zatlačí do pozadí. Psychika člověka takto prostě funguje, že máme tendence zapomínat na to špatné… S názorem na „tlustou čáru“ moc nesouhlasím, i když to asi radí všichni terapeuti. Co si jako ti nevěrníci myslí??? Že udělají tak fatální chybu a jede se dál jakoby se nechumelilo??? Tak to nefunguje. Proč by si to nemohli taky vyžrat za to, co provedli.Pokud chtějí ten vztah udržet, tak taky musí ledacos skousnout.
Takže já radím si ty negativní pocity odžít, nepotlačovat to v sobě a hlavně si na sebe neklást požadavky jakože najednou musím být v pohodě a nad věcí, i když to tak necítím. Z tvého příspěvku hodně cítím, že si vyčítáš, že se přes to nedokážeš tak snadno přenést, ale tak by to nemělo být. Máš plné právo na své pocity.
Jenže ta nevěra je důsledek něčeho, v čem jedou oba dva, takže pokud na vztahu nezamakají oba, rozpadne se. Pojmout to tak, že jen ten druhý je špatný a já mu to teď dám sežrat je cesta k rozchodu.
Odpustit lze, zapomenout ne…
A myslím, že jsi mu už odpustila a snažíš se spíš zapomenout.
Co ti pomůže???
Nejlepší by byla poradna, ale to není hned dostupné. tak třeba…
Naštěstí nijak, protože mě zatím nikdo nepodvedl, aspoň co vím.
Každopádně myslím, že nemám co poradit, protože každý je jiný, má jiný vztah a musí to zvládnout a vypořádat se s tím sám.
Je to leda tak na delší povídání, aby člověk věděl, jak tomu druhému může poradit tak, aby byl spokojenější. Teď mě u toho psaní napadá, co kdyby ses objednala k nějaké psycholožce? Aby sis mohla ujasnit, co chceš!
Ach jo, ta uražená ženská ješitnost, ta už nadělala škod…ale chlap je pěknej vůl…hlavně se v žádném případě neměl přiznat a takováhle zpestřeníčka služebek má utajit…
@olino píše:
Ach jo, ta uražená ženská ješitnost, ta už nadělala škod…ale chlap je pěknej vůl…hlavně se v žádném případě neměl přiznat a takováhle zpestřeníčka služebek má utajit…
Taky nechápu, proč ji to říkal
je to trouba
Tak ber to tak, že jste spolu dlouho, možná chtěl vyzkoušet, jaké je to s jinou ženou, a tím se ujistil, kam patří.. V těch vztazích od střední to často přijde, že člověk zatouží zkusit něco jiného.. A ty už to máš za sebou, manželovi to naštěstí nezachutnalo, měl velké výčitky svědomí, takže je velká šance, že to bylo poprvé i naposledy.. Ty máš navíc žolíka v kapse, že kdybys náhodou v budoucnu taky podlehla, tak se to může anulovat..
Jsou ženy, kterym manžel zahyba, ony to ví a snaží se ho získat zpátky, protože o něj nechtějí přijít.. A to ty nemusíš, naopak se snaží manžel, ale i jemu může dojít trpělivost, když mu to budeš pořád předhazovat.. A pak ti třeba řekne, že už tak nemůže dal, že vidí, že mu neodpustís… Jsi na tohle připravena? Dokázala by sis představit svůj život bez něj? Myslíš, že bys se 3 dětmi našla někoho lepšího? Na tohle si zkus odpovědět a pak uvidíš, zda má smysl, abys začala o vás vztah bojovat.. Ano, i ty pro to musíš něco udělat
Jinak to ber tak, že to bylo jen fyzické, určitě do toho nedával city a na prvním místě má stále tebe a vaše děti
Jste spolu dlouho. Chlap chtěl vyzkoušet, jaké to je jinde a s jinou. Poté, co si vysypal pytlík, začal cítit hroznou vinu. Viděl, že udělal chybu. Přiznáním tobě, si myslel, že se mu uleví. Neulevilo. Že jsi mu to dala sežrat jednou až dvakrát, je ok. Když v tom však budeš pokračovat a trápit ho tím při každé další příležitosti, poroste napětí. Pak padne poslední kapka a on ti zdrhne. Zkus to „odžít“ a odpustit. Stanou se horší věci. Ber pozitivně, že se ti přiznal. Že s tebou chce hrát rovinu. Hraj taky rovinu, když ti to přijde na mysl, zkus nevyčítat. To je cesta do pekla.
@terien píše:
Taky nechápu, proč ji to říkalje to trouba
Jednoduse on si dobre uzil, tak chce at si ted uzije manzelka.
Zakladatelko je normalni se citit podvedena a nastvana. Uvedom si, ale ze kdyz uz ses rozhodla kvuli tve situaci odpustit, protoze ted nejsi schopna fungovat a uzivit se samostatne, tak vypruzovanim a vracenim se docilis jen toho, ze te kopne do riti a vrati se k milence. Mela bys minim.ty sama vyhledat poradnu, pokud nepujde on taky, protoze zatim vypada, ze odpustit neumis.
Je vidět, že ho to mrzí a snaží se. Byl to jednorázový úlet a hned se přiznal. Píšeš, že ho miluješ a in tebe. Udělala bych tlustou čáru a už se k tomu nevracela. Svým momentálním chováním, byť pochopitelným, ho nejen trestáš, ale postupně i od sebe odeženeš.
Ahoj, potřebuji to ze sebe dostat ven a případně poradit od těch z Vás, které si tím též prošly. Manžel mě podvedl. Moc bych mu to chtěla odpustit. Jsme spolu od střední školy, rok manželé a letos to bude deset let od našeho seznámení. Je to moje první a snad poslední velká láska, ani jeden jsme předtím nikoho neměli, jak jsem psala, byli jsme velmi mladí. Muluji ho i přesto, že mě zklamal, je to skvělý chlap a táta našich dětí, můžu se na něj spolehnout, funguje sám od sebe v péči o děti i v domácnosti. Je milý, pozorný, pracovitý a v neposlední řadě dokáže celou rodinu dobře zabezpečit. To ovšem znamená, že je často dlouho v práci a občas odjíždí na služebky i na pár dní. Máme dům, hypotéku a na cestě třetí dítě. Takže se má co otáčet, já jsem na RD. Když není v práci věnuje všechen čas dětem a mně. Právě na jedné služebce mi byl nevěrný. Zrovna v tuto dobu jsem zjistila, že jsem těhotná a po příjezdu domů jsem mu tuto radostnou novinu oznámila. Jeho reakce byla zvláštní, okamžitě jsem věděla, že se něco děje. Byl rád, třetí dítě si přál, ale věděla jsem hned, že se něco děje. No nemusela jsem dlouho pátrat co s ním je, za chvilku vyklopil, že se tam vyspal s nějakou slečnou. Bylo vidět, že ho to mrzí, omlouval se. Já na tohle jsem ale strašně citlivá, byla jsem rozhodlá od něj odejít za každou cenu. Brzy jsem si ale uvědomila že ne, snad už jsem mu i odpustila, ale mám to stále v sobě a stále si říkám proč, když jsme měli tak krásný vztah bez hádek, vždy jsme se dokázali podržet, nasmali se spolu a i v posteli nám to klapalo. Samozřejmě, že toho sexu není tolik, máme dvě malé děti a třetí na cestě, ale sex je, tedy byl, od té doby co to vím nebyl. Nemůžu prostě. Vím, že se velmi snaží, lituje toho a i když o tom nemluví, vím že i jeho to trápí. Chci s ním zůstat, chci mít ten vztah jako dříve, ale ve vnitř mě, mě to užírá, pořád si říkám proč a zkrátka nemůžu to vstřebat. I když bych ráda. Chtěla bych to prostě přejít, nechat za námi a pokračovat tam, kde skončilo to hezké, jenže nejde mi to. Jsem na něho podrážděná, za každou maličkost na něj vyjedu ať si jde za tou frajerkou a je poslední měsíce u nás hustá atmosféra. I když se chlap velmi snaží. Teď v době epidemie je doma na HO a přesto, že má plno práce, dělá vše co nám na očích vidí. Několikrát se mi omluvil, prosil mě o odpuštění, já bych ráda, ale… Nehledě na to, že jsem ve 28tt a potřebuji se vnitřně uklidnit, nechci být stále takto podrážděná. Jak jste se holky poprali s nevěrou?