Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak opustit přítele?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.2.16 14:03
Jak opustit přítele?
Krásný den. Můj dotaz je anonymní, jelikož se mi tohle nechce veřejně řešit, ale ráda bych znala i „cizí“ pohled na věc. Mám již 4 roky přítele a dceru, které je 8 (není jeho). Bydlíme všichni společně. Poslední asi rok cítím, že to není ono, od rána do večera se hádáme, už k němu vůbec nic necítím a vytočí mě vše, co řekne. Myslela jsem, že to přejde, ale teď už tomu nevěřím. Je to hrozný cholerik a já jsem spíše tichá samotářka, takže mi to věčné hádání pro hlouposti dělá opravdu vrásky. Je mi zle, netěším se už vůbec z práce domů. Myslím, že to musí cítit i dcera, i když před ní se samozřejmě snažíme nic neřešit. Již několikrát jsem chtěla odejít, ale za prvé nemám kam (bydlíme u něj) a za druhé on mě nechce pustit, napřed mě vyřve a pak brečí a vydírá… Nevím, jak z toho ven, navíc dcera není jeho a nemám tušení, jak by to pak fungovalo, to už by ji nikdy neviděl? Jsem sama a dost ztracená… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.16 14:06
@Megy33 No, to, že tě nechce pustit, není podstatné, nemáte spolu nic společného, takže ti nic nebrání se prostě sebrat a odstěhovat se - ale je potřeba mít kam a tedy za co.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanney
28.2.16 14:11
...
Tak peníze jsou v dnešní době pro mámu s dětmi vždycky problém, ale věřím, že to bych nějak vyřešila. Jen asi nemám tu odvahu se sebrat a jít. Bude to těžké, to vím už teď, ale každodenní hádky už opravdu nezvládám… Jsou to maličkosti, hádky pro hlouposti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanney
28.2.16 14:14
@Megy33 píše:
Tak peníze jsou v dnešní době pro mámu s dětmi vždycky problém, ale věřím, že to bych nějak vyřešila. Jen asi nemám tu odvahu se sebrat a jít. Bude to těžké, to vím už teď, ale každodenní hádky už opravdu nezvládám… Jsou to maličkosti, hádky pro hlouposti…
Pokud to zvládneš finančně, v čem tedy máš problém?
- Citovat
- Upravit
28.2.16 14:17
Jestli se často hádáte a je doma dusno, neumíte to vyřešit, tak raději jděte od sebe. V něčem podobném jsem vyrůstala a velmi se mi ulevilo, když se táta sbalil a odešel za milenkou. A to jsem ho hodně milovala, ale ta úleva, že už nebudou doma hádky, byla veliká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 14:20
@Hanney Tak nejspíš v ničem. Asi v odvaze a nějakém to ujištění. Také myslím na dceru, není to jednoduché… Zkusím našetřit nějaké peníze a odejít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 14:20
Myslím, že sis odpověděla sama. Rozhodně od něj odeji. Nemáš možnost jít k rodičům nebo k nějaké kamárádce? Nebo si pronajmout garsonku? Přece nebudeš takhle trpět jen kvůli tomu, že nemáš kam jít.. Něco se najde, vždycky. Co se týče té dcery - není jeho. Pokud jí nemá napsanou v rodném listě, nemá vůbec žádný nárok jí vidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 14:27
@Megy33 píše:
Krásný den. Můj dotaz je anonymní, jelikož se mi tohle nechce veřejně řešit, ale ráda bych znala i „cizí“ pohled na věc. Mám již 4 roky přítele a dceru, které je 8 (není jeho). Bydlíme všichni společně. Poslední asi rok cítím, že to není ono, od rána do večera se hádáme, už k němu vůbec nic necítím a vytočí mě vše, co řekne. Myslela jsem, že to přejde, ale teď už tomu nevěřím. Je to hrozný cholerik a já jsem spíše tichá samotářka, takže mi to věčné hádání pro hlouposti dělá opravdu vrásky. Je mi zle, netěším se už vůbec z práce domů. Myslím, že to musí cítit i dcera, i když před ní se samozřejmě snažíme nic neřešit. Již několikrát jsem chtěla odejít, ale za prvé nemám kam (bydlíme u něj) a za druhé on mě nechce pustit, napřed mě vyřve a pak brečí a vydírá… Nevím, jak z toho ven, navíc dcera není jeho a nemám tušení, jak by to pak fungovalo, to už by ji nikdy neviděl? Jsem sama a dost ztracená…
Ja bych zkusila zazadat o mestky byt. Nebo jim do podnajmu 3+1 s nekym(kamaratkou, pribuznym). Dejte pauzu s partnerem(domluvte se treba na mesic) bud zistite, ze Vam chybi a krize zmizi a nebo zistite, ze je to tak lepsi. Peci o dite? Museli by Ste se domluvit 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 14:30
Děkuji za reakce. Samozřejmě vím, že máte pravdu, jelikož mí rodiče se také dost hádali, řekla jsem si, že své dítě v tomhle nevychovám a teď se k tomu dost přibližuji, takže je to jasné… No jen to prostě není jednoduché, ale tak s tím už si musím prostě poradit sama, no… Díky moc… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:46
Každá situace má svoje řešení. Osobně bych s ním nezůstala. Pokud mu chceš dát ještě šanci, tak bych trvala na odborné pomoci, třeba by vám pomohli v partnerské
poradně. Pokud by odmítl, nebo to nepomohlo, určitě bych od něj odešla. Začátek je vždy těžký, ale před tím, než jsi ho poznala, si taky žila bez něj, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:49
Zvážila bych partnerskou poradnu, třeba jen neumíte komunikovat a mohlo by to pomoci… Dcera to dusno stoprocentně cítí taky, naši se rozvedli, když mi bylo asi 12 a pamatuji si opravdu velkou úlevu, mámu jsem k rozvodu přemlouvala už nějakou dobu, ze školy se mi nechtělo domů a rozvod byl pro nás vysvobození
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.17 22:40
Vážně je to moje chyba?
Dobrý večer, s přítelem jsme spolu 4roky. Máme dvouleté dítě. Už přes rok se snažím od něj odejít. Před pár měsíci jsem se rozhodla, že vážně odejdu. Před pár měsíci jsme si řekli, ano je konec, takhle to dál nejde. Ale stále jsme nějak zůstávali v jednom bytě, ptže přece nevezmu dítěti jeho otce.
proč… Protože neustále lže a dle mě je alkoholik (není ožralý každý den-ikdyž si pivo každý den dá). Když se kdysi prcek narodil, stávalo se, že nebyl doma i 3dny a někde pil. Teď už asi rok sice domů chodí z hospody, ale chodí v noci a kolikrát si ani odemknout nedokáže, takže nás s prckem budí třeba ve dvě ráno. Pořád se hádáme, jsem vystresovaná, nedokážu už být v klidu. Občas jsem protivná i na prcka, což mě neskutečně trápí.. Psychicky jsem na tom už vážně špatně.
Ale on pořád tvrdí, že nemůžu odejít, že bez malého nedokáže být (přitom, když přijde z práce, řekne třeba že zajde pro něco tam a tam a pak hned přijde a budou si hrát. Nepřijde, přijde v noci opilý. Teď je to tak poslední rok pořád se lhaním. Dojdu za hodinu, musím po práci ještě něco vyřídit atd atd. A já pořád koukám s prckem z okna jestli už nejde a jsem nervozní a večer když stále není doma, chodím spát pozdě, ptže na něj čekám, aby zas třeba nebušil na dveře a nebudil prcka.
Taky mi „vyčítá“ že za mě zaplatil dluhy (ano, zaplatil, než jsem s ním byla, zadlužila jsem se pro tehdejšího chlapa). Taky mi říká, že co dělá tak strašně špatného že se musím stěhovat, že přece pracuje, máme co jíst, že si nemám na co stěžovat (ano v tomhle ohledu asi ne, sice do práce kolikrát nejde, ptže prostě po chlastačce nevstane, ale pak robí celý víkend fušky a vydělá). Vždy mu odpovím to samé, že mi vadí jeho pití, vadí mi jak mě pořád uráží (nic neumíš, nic jsi v životě nedokázala, ani školu sis nedodělala, jsi úplně tupá.. kdybych tenkrát věděl že jsi taková pí*a, tak bych to dítě nechtěl. nemáš si co stěžovat, hlady netrpíš… )
Ale já už nemůžu, jsem vyčerpaná, psychicky úplně na dně. A třeba je to vážně moje chyba? Jsem málo vděčná za to co pro nás dělal a dělá? zbytečně moc si beru k srdci, že má rád alkohol? Vždyť není v lihu denně. Někdo je na tom třeba hůře.. A já když už se vážně rozhodnu, že odejdu a nebudu trpět jeho věčné urážky apod, tak on zas začne s výčitkami a já jsem opět tam kde jsem byla, nejistá a zda v tomhle fakt nezůstat kvůli dítěte.
Co mám dělat? Už nemůžu… Je ta chyba ve mě, Vážně chci moc? Vážně jsem jen přecitlivělá a jen si stěžuji?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
