Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak překonat zklamání?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.3.11 23:44
Jak překonat zklamání?
Rozhodla jsem se napsat, abych se vypovídala a možná i slyšela další názory. Potřebuju si všechno v hlavě pořádně utřídit a určitě by se mi hodil názor někoho, kdo si něčím podobným prošel.
S přítelem bychom spolu byli letos tři roky, loni na podzim mě požádal o ruku, ale já odmítla, protože jsem se ještě necítila připravená na tak důležitý krok. Přítel jse cizinec(Brit),poslední rok jsem byla částečně v Čechách kvuli zdravotním problémům, ale vídali jsme se, co možná nejčastěji, vztah na dálku fungoval.Před dvěmi měsíci v lednu jsem zjistila, že jsem těhotná, nejdříve jsem se bála vše příteli říct, bála jsem se jeho reakce. Už dříve jsme o dětech mluvili a věděli jsme, že je v budoucnu chceme, ale ještě bylo moc brzo. Těhotenství tedy je neplánované. Nakonec jsem mu o miminku řekla s tím, že jsem ještě objednaná k mé gynekoložce, kde se dozvím více. Přítel vypadal, že je rád, já jsem byla více zaskočená než on. Doktorka mi těhotenství potvrdila, přítel byl nadšený, začal řešit, co budeme dělat atd. no a i já se díky jeho reakci začala těšit.O miminku jsme řekli i našim rodinám, všichni byli překvapeni, ale rádi.
Asi o 2 týdny později se ale všechno změnilo, přítel přišel s tím, že se ještě necítí na tak velkou zodpovědnost, že si chce ještě užívat život, že se nejspíš k sobě vůbec nehodíme, protože já se zajímám o jiné věci, jsem spíše introvert a on se rád baví,…atd. prostě našel asi milion věci, ktere mu najednou vadi. Řekl že mě miluje, ale že by to bylo moc složitý a neví jestli by nám to fungovalo. Je tu i problém, že je tak daleko, nená spojení přímo s realitou dítěte, možná se cítí i odstrčený a má strach. Nevím, nechci ho obhajovat. Asi si dokážete představit, jak se cítim. Stalo se to před měsícem, ale já se s tím pořád nedokážu vyrovnat. Je to hrozně těžký. Nejde jen o rozchod, to bych unesla. Ale je tu přece dítě, pro které jsem si něco takového nepředstavovala. Jsem hrozně zklamaná i ze sebe, z toho že někoho znám hrozně dlouho, svěřovala jsem se mu se vším,miluju ho hrozně moc, byl to můj nejlepší přítel, myslela jsem, že mu můžu ve všem věřit. Ale prostě pořád nedokážu poznat charakter člověka a to zklamání z toho, jak se zachoval mě hrozně bolí. Řekl mi, že se o mě i o dítě finančně postará, ale že má ještě svůj život atd. Ale upřímně - já od něho žádné peníze nechci.
Musím to zklamání překonat, ale je hrozně těžký nestresovat sebe a dítě. Ale snažím se to zvládnout. Hrozně by mi pomohlo popovídat si s někým, kdo zažil něco podobnýho a kdo zůtal sám v těhotenství. Jsem ráda, že jsem se mohla alespon vypsat, protože nejbližší lidé ani většina mojí rodiny o mé situaci s přítelem ještě nevědí. Nejdříve se s tím vším chci trochu vyrovnat sama!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
lucineeccka
27.3.11 23:48
napíšu ti SZ
Kammi81 píše:
Rozhodla jsem se napsat, abych se vypovídala a možná i slyšela další názory. Potřebuju si všechno v hlavě pořádně utřídit a určitě by se mi hodil názor někoho, kdo si něčím podobným prošel.S přítelem bychom spolu byli letos tři roky, loni na podzim mě požádal o ruku, ale já odmítla, protože jsem se ještě necítila připravená na tak důležitý krok. Přítel jse cizinec(Brit),poslední rok jsem byla částečně v Čechách kvuli zdravotním problémům, ale vídali jsme se, co možná nejčastěji, vztah na dálku fungoval.Před dvěmi měsíci v lednu jsem zjistila, že jsem těhotná, nejdříve jsem se bála vše příteli říct, bála jsem se jeho reakce. Už dříve jsme o dětech mluvili a věděli jsme, že je v budoucnu chceme, ale ještě bylo moc brzo. Těhotenství tedy je neplánované. Nakonec jsem mu o miminku řekla s tím, že jsem ještě objednaná k mé gynekoložce, kde se dozvím více. Přítel vypadal, že je rád, já jsem byla více zaskočená než on. Doktorka mi těhotenství potvrdila, přítel byl nadšený, začal řešit, co budeme dělat atd. no a i já se díky jeho reakci začala těšit.O miminku jsme řekli i našim rodinám, všichni byli překvapeni, ale rádi.
Asi o 2 týdny později se ale všechno změnilo, přítel přišel s tím, že se ještě necítí na tak velkou zodpovědnost, že si chce ještě užívat život, že se nejspíš k sobě vůbec nehodíme, protože já se zajímám o jiné věci, jsem spíše introvert a on se rád baví,…atd. prostě našel asi milion věci, ktere mu najednou vadi. Řekl že mě miluje, ale že by to bylo moc složitý a neví jestli by nám to fungovalo. Je tu i problém, že je tak daleko, nená spojení přímo s realitou dítěte, možná se cítí i odstrčený a má strach. Nevím, nechci ho obhajovat. Asi si dokážete představit, jak se cítim. Stalo se to před měsícem, ale já se s tím pořád nedokážu vyrovnat. Je to hrozně těžký. Nejde jen o rozchod, to bych unesla. Ale je tu přece dítě, pro které jsem si něco takového nepředstavovala. Jsem hrozně zklamaná i ze sebe, z toho že někoho znám hrozně dlouho, svěřovala jsem se mu se vším,miluju ho hrozně moc, byl to můj nejlepší přítel, myslela jsem, že mu můžu ve všem věřit. Ale prostě pořád nedokážu poznat charakter člověka a to zklamání z toho, jak se zachoval mě hrozně bolí. Řekl mi, že se o mě i o dítě finančně postará, ale že má ještě svůj život atd. Ale upřímně - já od něho žádné peníze nechci.
Musím to zklamání překonat, ale je hrozně těžký nestresovat sebe a dítě. Ale snažím se to zvládnout. Hrozně by mi pomohlo popovídat si s někým, kdo zažil něco podobnýho a kdo zůtal sám v těhotenství. Jsem ráda, že jsem se mohla alespon vypsat, protože nejbližší lidé ani většina mojí rodiny o mé situaci s přítelem ještě nevědí. Nejdříve se s tím vším chci trochu vyrovnat sama!!
- Citovat
- Upravit
28.3.11 07:53
Já jsem sice nakonec sama nezůstala, ale vypadalo to, že zůstanu. Jirka je na to prý ještě mladý a cosi a cosi. Pak se rozhodl, že nemůže to dítě být bez otce, tak pořád pracoval.. 
Každopádně 
hodně štěstí, ať ti dělá malá radost. A ty to zvládneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dada1511
28.3.11 08:07
Kammi,pokud za ním definitivně nezabouchneš dveře,a dáš mu čas,třeba to ještě dopadne dobře.Měli jste asi moc pěkný vztah,tak mu dej čas.Oni jsou ti chlapi z Marzu,plánují,plánují,ale jak je něco definitivní,tak se leknou.Myslím,že se lekl,potřebuje si to srovnat.Určitě je to pro tebe moc těžké,ale pokud na něj nezanevřeš,třeba se to opravdu obrátí,mu dojde o co by přišel,a pak vám to všechno třeba vynahradí.Držím palce.
- Citovat
- Upravit
28.3.11 08:33
jedna velmi, velmi dobrá rada beruško: neodmítej jeho peníze! budou se ti hodit! já jsem byla taky takhle „hloupá“ a odmítla alimenty a pak jsem měla co dělat, abych to zvládla! miminko a děti vůbec stojí strašnou spoustu peněz a každá koruna se ti bude hodit! a krom toho, je to i jeho dítě a má k němu vyživovací povinnost! a pokud máš sama dostatek financí, tak ty peníze od něj dávej miminku bokem… jednou se budou hodit!
držím palce a posílám hodně síly, ať to zvládneš
kdybys potřebovala, napiš SZ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.11 08:47
Díky, snažím se s ním vycházet co nejlíp, hlavně kvuli miminku. Nejsem typ člověka, který by se nějak mstil.V kontaktu jsem spíš já, kdyby to bylo na něm tak by nejradši udělal za vším tlustou čáru,zapomněl na mě a žil svůj život.Snažím se nedoufat, že se rozmyslí, přemýšlím o budoucnoti a jak to všechno zvládnu.Sama nejsem,mám podporu rodiny.Spíš svaluju vinu na sebe a snažím se ho obhajovat.Asi to chce hlavně čas!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.11 08:54
Vím, že peníze budu potřebovat, ale zatím je moc neřeším. Finančně jsem docela zabezpečená, ale situace se může změnit. Nejdřív se chci dostat přes svoje emoce a pak možná budu přemýšlet jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.11 09:12
Peníze se hodí vždycky a pokud se chce postarat, ať to udělá… však je můžeš dávat miminku bokem na studia nebo ne bydlení
Kammi81 píše:
Vím, že peníze budu potřebovat, ale zatím je moc neřeším. Finančně jsem docela zabezpečená, ale situace se může změnit. Nejdřív se chci dostat přes svoje emoce a pak možná budu přemýšlet jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.11 09:33
Asi mu došlo, co s eděje, a lekl se. Jenže dítě není motorka (to mně tak napadlo, když jsem to tu viděla ), to se nedá odložit v garáži jen proto, že teď se na to ještě necítím sednout … já si myslím, že mu to dojde. Možná za děvet měsíců, možná za pět let, monžá za dvacet let. To už sice bude pozdě, ale dojde mu to. Nepal mosty - kdyby tě to napadlo - to dítě otce potřebovat bude, i když to bude panáček kdesi za mořem. A peněz se taky jen kvůli pošlapané úctě nevzdávej …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
28.3.11 15:42
Souhlasím, hlavně neuděléj tu chybu a neodmítéj peníze… Co by za to jiné maminky daly, kdyby jim otec dítětě aspoň něco platil… No a v dnešní době, kdy jsou peníze velmi velmi důležité je prostě hloupost je odmítnout…
Takže ti poradím jen toto. To že by měl tvůj ex dospět a dostat rozum, to už je věc jiná. Jen se neboj, pokud si on neuvědomí, co ztratil, tak si tě určitě někdo vyhlídne, najde a sama nezůstaneš, tak nevěš hlavu a mysli trošku pozitivně… 
- Citovat
- Upravit
28.3.11 19:23
Ahoj.Prozila jsem uplne to same,co ty pred cca 3 lety-byla jsem v 7. mesici tehotenstvi. Vse se urovnalo a dnes jsme spolu. Moje kamaradka to zazila taky a tez to dopadlo dobre.
Jedna rada - nech ho,at se o vas postara, nehraj si na hrdinku,tim mu to jen ulehcis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.11 11:43
Ahoj, taky souhlasím s těmi penězi. Překousni hrdost, nebereš si od něj prachy sobě na parádu, ale na dítě, které je z půlky i jeho.
Docvakne mu to, určitě. Pokud nadšeně reagoval a kdysi tě i žádal o ruku, docvakne mu že dělá blbost.
Já bych to spíš viděla, že mu nějaký „bezva kamarád/kamarádka“ nakukal něco do hlavy a jeho teď hlodá, že už nebude „jen on“ (znáš naše sobocké muže).
Ty buď hrdá - vždyť budeš matkou, hele to je úplně to nej, co si žena v životě může přát! A ještě milující matkou - no to potom kor není co řešit.
Nosíš pod srdcem nový život, porodem věnuješ život bezbranému človíčkovi. Tak na tu nádheru mysli a že tě teď chlap zklamal - to se ještě může stát hodněkrát. 
Já jsem si v prvním těhu připadala ošklivá, neforemná, „deformovaná“ (nemůžeš popíjet na oslavách a dělat různé ptákoviny jako ostatní, je s tebou „nuda“). Taková „zbytečná“. Ale je potřeba si uvědomit tu nádheru, že v břiše ti teď odpočívá a roste tvoje dítě, poslouchá tvůj hlas a cítí se krásně. A ty se netrap, chlapi jsou srababy a leknou se hned - zaleze do nory, popřemýšlí a pak se teprve začne chovat „jako chlap“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.12 16:12
Ahoj holky, obnovuju tuhle diskuzi, asi raději anonymně, kdyby sem můj nakoukl
Prostě je toho spousta co sem chci napsat, ale… asi to nejdůležitější, i když ani nevím jak to mám zformulovat, aby to nevyznělo jako „psycho“… Prostě vždy, když mě něco dostane, cokoli co souvisí s mým chlapem, hned vybouchnu… nejdřív mluvím, než to promyslím 
Odjíždíme do zahraničí, stěhujeme se tam a dnes si to napsat do statusu na FB a reagovala na to jedna jeho „kamarádka“ se kterou chodil pařit, než jsme se poznali. Nikdy spolu nic neměli a ona má na FB že je zadaná, ale nevím..
Reakce byla: „takže to vyšlo? gratuluji “ z toho je jasné že se o tom bavili, psali si o tom… 
ihned jsem z toho byla smutná a „šokovaná“ nevím jak to popsat…ale pak jsem to promyslela a vlastně se nic nestalo… Udusila jsem to v sobě a spolkla ten obří knedlík..
Vůbec nevím jak to popsat…
- Citovat
- Upravit
7.8.12 17:25
A co je ná té větě závadného nám napíšeš taky? Ty se s nikým o stěhování nebavíš?
Pokud tě „zklame“ takováhle věta, tak doporučuju léčbu, protože to je dost na hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.12 17:29
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuju tuhle diskuzi, asi raději anonymně, kdyby sem můj nakoukl
Prostě je toho spousta co sem chci napsat, ale… asi to nejdůležitější, i když ani nevím jak to mám zformulovat, aby to nevyznělo jako „psycho“… Prostě vždy, když mě něco dostane, cokoli co souvisí s mým chlapem, hned vybouchnu… nejdřív mluvím, než to promyslím
Odjíždíme do zahraničí, stěhujeme se tam a dnes si to napsat do statusu na FB a reagovala na to jedna jeho „kamarádka“ se kterou chodil pařit, než jsme se poznali. Nikdy spolu nic neměli a ona má na FB že je zadaná, ale nevím..
Reakce byla: „takže to vyšlo? gratuluji
Vůbec nevím jak to popsat…
zklamala te ta veta nebo to, ze to napsala jeho kamaradka? Na podobne reakce vazne bacha, hlavne to moc nevytahuj pred pritelem. protoze by ses velice rychle mohla stehovat zase zpatky…
a doporucuju necist priteluv FB. Pokud ho tam mas v pratelich, okamzite ho vyrad! je to nesmirne osvobozujici! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
