Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No, a co tě baví?
Můžeš dělat fakt cokoliv - ruční práce (a prodávat to pak na Fleru
), kutění, sport, psát román, učit se cizí jazyky, hrát s kapelou, jezdit na výlety, navštěvovat osamělé stařečky v domově důchodců…
tak někam vyraž s nějakou kamoškou večer přijdeš na jine mylenyky
myslím že na vesnici se to da ne..
To je hezké, že máš tak těsný vztah s dítětem, já se na víkendy těším jako na vysvobození. O víkendech především pracuju (překlady, korektury), studuju (něco k disertačce), sportuju (jóga, salsa, bazén,brusle), čtu, pustím si nějaký hezký film (televizi nemáme, vše jen na počítači), uklízím, nakupuju, fotím, někdy se sejdu s kamarádkou na kafe nebo pozvu kamarády k sobě a uvařím něco dobrého.
Prostě si průběžně píšu seznam věcí, které musím nebo chci udělat až bude čas (také knihy, filmy, které mi někdo doporučí). Jakmile čas mám, vytáhnu ten seznam a čerpám z něj.
Zkuste navrhnout babičce ať se staví u vás někdy i přes týden, třeba bude ráda a ocení to, a spíš se něco dozvíte než od bývalého.
Ahoj, docela ti rozumím. Mám 16 měsíčního syna. Nedávno jsem měla soud s otcem máme styk na dohodu. Bere si ho o víkendu, ale jenom v 1 den, buď v sobotu nebo v neděli. Někdy se nudím, ale aspoň si trochu odpočinu a co dělám - jdu se projít, třeba sama, když zrovna není s kým, čtu si časopisy, koukám na televizi, pokud tam něco je, když ne, zapnu si třeba DVD nebo jsem na internetu. Kamarádky mám taky s dětmi,takže podobný problém. Ale dá se to zvládnout. Na druhou stranu, u mě je to fakt jenom jeden den a navíc bydlím s mamkou a ségrou, takže je většinou někdo se mnou doma…
Zalízt do postele a vstávat až v poledne? Zhltnout knížku jedním dechem, aniž bys musela řešit dítě? Kouknout se na celé Hvězdné války v kuse?
Asi jsem krkavčí matka, ale víkendy sama, to je taková pohoda
Nemusím řešit jídelníček, můžu se klidně zaplácnout sušenkama a nevařit, jít se courat po obchodech, strávit několik hodin v knihkupectví, dosyta se vyspat. Ne že by mi děti nechyběli, ale užiju si jich dost a dost, vím že jsou v dobrých rukou a můžu si zase připomenout jaké to bylo být svobodná a bezdětná.
Já bych sportovala, k tomu se nedostanu, takže bych to vuyužila…
Také jsme rozejitá, ale ex si děti nebere. Já bych zase někdy ten volný víkend brala
.
Ale moc dobře Ti rozumím, jak Ti je! Zazněl tu návrh, sejít se s babičkou a popovídat si s ní o tom- to není špatné, to by nešlo?
To je právě to nejhorší, když dítě po rozchodu rodičů žije ve dvou paralelních světech, které spolu nekomunikují.
Teď to nemyslím z hlediska matky, které je smutno, ale hlavně z hlediska toho dítěte. Pokud to tak půjde dál, přijde věk, kdy se naučí toho zneužívat ve svůj prospěch.
Taky bych se snažila v tomto směru navázat komunikaci, aspoň k vůli dětem..
Jinak bych se snažila udělat kompletní velký úklid, abych se přes týden mohla věnovat co nejvíc dítěti a potom se věnovat tomu, co mě bavilo „dřív“..
Jo ta komunikace je hodně důležitá. Já s bývalý komunikuji teď už normálně, i pokecáme, jindy se hádáme, což nemám ráda před malým, ale nakonec se vždycky domluvíme a on mi řekne, byli jsme tam a tam, papal tohle, dělal tamto, takže vím. Snažím se, aby přesto všechno, co máme my dva za sebou, to nemělo na malého vliv a cítil se relativně dobře takhle.
@ArankaC. píše:
Jo ta komunikace je hodně důležitá. Já s bývalý komunikuji teď už normálně, i pokecáme, jindy se hádáme, což nemám ráda před malým, ale nakonec se vždycky domluvíme a on mi řekne, byli jsme tam a tam, papal tohle, dělal tamto, takže vím. Snažím se, aby přesto všechno, co máme my dva za sebou, to nemělo na malého vliv a cítil se relativně dobře takhle.
U nás ta komunikace šla do kopru potom, co si našel novou partnerku a hned otěhotněla
tiše závidím, já bych si četla, šla si zaplavat, zacvičit, na nákupy, do sauny, nějaké domácí práce, klidně i sama do kina nebo divadla,
nebo si najdi koníčka - třeba geocaching, uč se nějaký jazyk nebo něco co by ti mohlo zvýšit kvalifikaci pro budoucí zaměstnání
Ahoj holky asi mam blbej dotaz ale myslim že mě tady pochopíte. Mam dvouletou holčičku a jejím tatínkem žijeme odděleně. Nechci moc rozebírat důvody rozchodu. Tatínek má malou asi rád myslim že se s pomocí své matky o ní dokáže i postarat. Mame od soudu každý druhý výkend. To znamená že v pátek si ji v šešt bere a vrací v neděli v také v šest. Takle jsme se dohodli. S tatinkem ale nežiji od porodu ale na víkendy mu jí takhle dávam zrhuba čtyři měsíce a za tu dobu jsem si na to pořád nezvykla že tu najednou se mnou není. Jsme na sebe asi hodně citově vázané. Je to celej můj život. S tatínkem není v podstatě žádná komunikace nevim co o víkendu dělá on mi nic neřekne. A sama taky ne je ještě malá.
Každej mi říká tak někam běž ale nějak nevim co mam bez ní dělat. Každej druhej víkend mě nebaví chodít se někam bavit. A o přítele asi zatim ani zájem nemám nějak si s malou vystačíme. Neříkam že chlap mi nechybí ale stejně bych na něj zase když mam malou neměla moc času. Bydlim na vesnici a auto taky namam takže tady se toho moc dělat nedá. Tak sedim doma uklízim a moc se na ní těšim. Začala jsem teda jezdit alespon v sobotu na masaže a občas plavat. Myslela jsem že si zvyknu ale každej pátek večer mi je už nějak zle když vim že pro ní příjde. Ale zase nechci mu jí upírat i když asi tuším že ji ma jen pro svoji matku aby se s ní pomazlila. Ona totiž by za mnou nikdy nepřišla. Nic mi pro ni nikdy nedali to co jí koupí ma u nich. Mam teda alimety tak akorát to neřešim.
Asi jsem divná. Ale mam snad samý kamarádky s dětma a ty pak maj o víkednu tu a tu akci bych šla taky ale bez malý to neni ono no.
Tak mi poradte nějaký typy. Jak na to ten víkend nemyslet a co dělate o vídkendu vy bez chlapa a bez dítěte. Já mam totiž v sobotu odpoledně už skoro všechno hotový čumění na TV mě nikdy nebavilo. Práci mi neradte to jen na víkend neseženu a v týdnu hlídaní moc nemam. Mamka chodí do práce a neni na tom zdravotně dobře aby mi mohla nějak výrazně pomáhat.
Děkuji za rady