Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak přistupovat k synovci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
6.10.24 20:46
@Serpentini píše: Více
Není, zkusili jsme to, protože jsme měli fajn program.
- Citovat
- Upravit
6.10.24 20:46
Bych mu řekla ať to na mě nezkouší a maže udělat co jsme mu řekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 20:47
A breci proc? Je citlivka, nebo doufa, ze si tom placem vydobyde, ze to nemusi delat?
Nedko by me mozna ukamenoval, ale dvanactiletymu klackovi (pokud tedy nema nejaky psychický problém) bych klidne rekla, at porad nefnuka, ze mu nikdo neublizuje, ze na to nejste zvědaví 
je dost velkej na to, aby se dokazal ovladat. Ze ja taky nebrecim, kdyz musim varit obed nebo vstavat do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 20:48
U nás jsou dost často kamarádi dětí, jeden bydlí hned vedle, takže je tady dost často. Taky má (nebo spíš měl) nějaké móresy, ale já nemám v povaze se s nikým crcat. Řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale že tady se takhle nechováme a jestli se mu to nelíbí, tamhle jsou dveře. A nepoužívám to jako planou výhružku. Několikrát jsem ho opravdu odeslala domů a když zjistil, že to myslím vážně s nemám problém ho vypakovat, tak šlape jako hodinky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.24 20:49
@JancaS84 píše: Více
On udělá vše, s tím problém není, ale i na to, aby vyhodil kelímek od jogurtu reaguje tím, že se rozbrečí. Stejně reaguje u prarodičů, máma je stejně nešťastná jako já.
- Citovat
- Upravit
6.10.24 21:00
Muj syn je taky citlivka, mel období, kdy nesel do pláče, spis rovnou do jakehosi záchvatu (prestal vnimat, skoro dýchat). Pomohlo mi naucit ho se ovladat. Klidnym hlasem, „nic se nedeje, nadech, výdech“. Jenze to mu byly asi čtyři. Postupne stacilo jen „dejchej“ a pak uz to zvladal, behem cca roka si to osvojil a dobrý.
U tohohle kluka zrejme tuhle cast rodiče zanedbali v tech zacatcich, tak holt budou muset, idealne vsichni v jeho okolí, na tom pracovat ted. Brat to proste jako nevhodné chovani, ktere je treba potlačit
Vyhodou je, ze uz se s nim dá mluvit. V situaci, kdy je v klidu, se ho zeptat, jestli si to uvedomuje, co ho k tomu vede, treba zjistite zajimavy odpovedi a lip se vam s nim bude pracovat.
Ve skole to dela taky nebo tam se ovladnout dokáže?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 21:02
Pokud to dela vsude a neni schopen s tim pracovat, uz bych zvazila poradu s psychologickym odborníkem. Aby to nebyl komplexnejsi problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 21:02
No, nepřijde mi normální, že se sestak rozbreci kvůli každý blbosti. Mám stejně starý dítě a to brečí teda minimálně. Já nejsem z těch, co by kazdyho hnali hned na nějaký vyšetření, ale tady bych se minimálně zmínila pediatrovi. Aby dítě ve věku 11-12 let řvalo že po sobě musí uklidit kelímek od jogurtu, což by mělo byt snad automaticky, mi normální nepřijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.24 21:07
Jeste mě napadlo, jakou maji atmosferu doma, víš? Nemuze byt tahle přehnaná citlivost odrazem rodinne situace, nejsou u nich nejake hadky, pití, stres, přehnané naroky? Dovedu di predstavit dítě, ktere je tak vyklepane, aby neudelalo nic špatně, ze se pak pri sebemensim tlaku sype jak domecek z karet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
6.10.24 21:10
@Mar__tanka1983 píše: Více
Doma to mají v pohodě. Jeho rodiče se nehádají, nejsou hrotici, že by řešili známky, vše se snaží řešit v klidu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Máme synovce, co u nás tráví poměrně dost času. Teď jsme ho tu měli od pátku, domů se vracel dneska, máme podobně staré děti, často se u nás staví i přes týden. Už od malého věku je s ním problém, že vše, co po něm někdo chce je pro něj důvod k pláči, nakonec udělá vše, ale ten pláč je náročný, dělá to i rodičům a prarodičům. Po tomto víkendu jsem naprosto vyřízená, protože to od něj chytaly naše děti. Nejde o žádného malého předškoláka, ale velkého kluka v šesté třídě.
Jeho rodiče mi nijak neporadili, ale zároveň jim nechci zasahovat do výchovy.
Máte někdo radu, jak k němu přistupovat? To, že by k nám nechodil, beru jako poslední možnost.