Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teď pojedu s dětma na 14 dní k mym rodičům. Ale já to takhle nechci - vedle sebe přežívat, nedala bych to, to by mě zničilo. On nebyl takový sobec, to se asi objevilo až s dětmi, kdy začal být strašně unavený (chodí na noční, děti ho často nenechaji moc vyspat), krom toho spoustu práce kolem baráku a já ještě za ním chodím a žadoním, aby si našel čas i na nás… je toho na něj moc. Věřím, že až děti poporostou a já začnu chodit do práce, zlepší se to… ale jak to vydržet, že…
Ano, rozkaz, už s tím začnu něco dělat
(teď to zrovna nejde, léčím si obrovskej zánět moudráku - na vysvětlenou
)
zakl.
@Anonymní píše:
Asi bych zkusila zvolit taktiku, tak si to zkus bez rodiny a beze mne. Nemůžeš někam na pár dní vypadnout s dětma? K rodičům, známým? Můžeš si zkusit i sama, jestli bys to bez něj zvládla. Přestaň se už konečně ohlížet na něj, vždyť on se na tebe taky neohlíží. Mám doma toho samého sobce a v podstatě si žiju svůj život, ke kterému se on občas přidá. Neříkám, že je to bůh ví jak skvělý, ale aspoň se už tolik netrápím. Ignoruje tě, ignoruj taky, nic nedělá doma, nevadí, nedělej taky, chodí dvakrát týdně s chlapama? Choď taky, ale už s tím něco dělej.
@erinv
.
Já vlastně v kostce vím, jak by se patneři k sobě měli chovat, budu si zas muset přečíst „Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“. Když jsme měli první menší krizi, takhle kniha mi hodně pomohla začít znovu a pochopit, jak se k můžům chovat (hlavně nevyčítat). Jenže teď s dětmi na to nemám vůbec nějak energii a čas (no budu si ho muset udělat). Asi jsme oba dva zlenivěli, do vztahu nedáváme tolik, kolik bychom měli, nesnažíme se. A zas jsem tam, kde jsem byla, energie mi chybí, protože nemám svůj život. Chtěla jsem s dětma začít chodit aspoň do MC (že tam někoho potkám), jenže začínají až do září. Kamarádek jsem nikdy moc neměla (4), 2 jsou v cizině a dvě bydlí 200 km ode mne. Tak se asi pokusím vytáhnout ven svýho dobrýho kámoše, sice chlap, ale to nevadí
zakl.