Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, to jsme my ženy, furt řešíme nesmysly, v našich očích tak důležité, to jsem se zasmála, taky to slýchávám ![]()
Bohužel, kostky jsou vrženy. Očividně ti vztah na dálku nedělá dobře, tak proč se v něm chceš tak dobrovolně dál topit? Když se přemůžeš, stejně tě to zase jednou začne štvát. Ber to tak jak to je, najdi si partnera, který bude kousek a který nebude za tebou jezdit odpočívat, ale tebou žít ![]()
Nedívej se na ten telefon!
Nejvetsi dvouleta vikendova laska neexistuje, nebo alespoň ne ve 40 letech. Text je dlouhy ani sem ho cely nedocetla, ale mela by ses probrat. ![]()
Nedivím se, že nekomunikuje. Řekl ti, že potřebuje čas a máš ho nechat být. Tím že mu budeš pořád vyvolávat a psát si ho od sebe jenom odháníš. Chlapi tohle nesnáší, když se ženská chová jako promiň, stíhačka. Odlož telefon, věnuj se synovi a čekej, až si to srovná v hlavě
Jen tedy pro upřesnění, píšeš, že jsi mu nabídla i stěhování, které si dříve odmítala. Znamená to tedy, že on stebou bydlet chtěl, ale v zahraničí, protože tady není práce platové ohodnocena jak by jsi přál?
Mě a to promiň, přijdeš jako puberťačka. Můj partner jezdil do Německa, 15 dnů tam a 3 dny doma, zůstala jsem sama doma, neměli jsme děti, ale nikdy jsem mu nedelala scény, víš, ono je rozdíl, jestli chlap má sto tisíc na výplatu nebo dvacet. Takhle si alespoň rychle našetří na své bydlení a pak začne přemýšlet jinak třeba. Navíc z textu je zřejmé, že ho dost uhanis, měla by jsi ho nechat chvíli a pracovat na tom, ať jsi opět jak žena a ne, jak malá holka.
Je ti 40 let a porad se nemas rada?
Tohle opravdu zadna velka laska neni, to by se choval jinak.
A pokud se b udes v zivote neustale ridit strachem, ze neco zkazis, tak si na nejlepsi ceste si ten zivot zbabrat.
Najdi si chlapa, ktery te bude mit rad takovou jaka jsi.
Prý velká láska. Tak určitě… Miluje tě až za hrob, přesně do té chvíle, kdy uděláš nebo řekneš něco, co mu bude byť i jen malinko nepříjemné či omezí jeho pohodlí.
Pak ti dá zatraceně sežrat, že ses pánečkovi znelíbila. A ty, hrůzou bez sebe, že by tě mohl přestat “milovat” si honem posypeš hlavu popelem, omluvíš se za tu strašlivou charakterovou vadu (že se ti zastesklo) a pokusíš se na ní pracovat, abys byla už navždy ta dokonalá partnerka bez vlastního názoru a vlastních emocí.
Prober se, tohle není vztah. Není to láska a už vůbec ne ta pravá. On tě nemiluje, shovívavě tě trpí, dokud skáčeš jak on píská, ale jakmile projevíš špetku vlastní osobnosti, okamžitě zdrhne, protože to by ho stálo nějakou práci a vklad do vztahu. Jaképak vzájemné porozumění, když ti není dovoleno ani si postesknout, aniž by následoval trest v podobě jeho mlčení a odmítání.
Ty nemiluješ jeho, jsi na něm akorát hystericky závislá.
@Andante píše:
Prý velká láska. Tak určitě… Miluje tě až za hrob, přesně do té chvíle, kdy uděláš nebo řekneš něco, co mu bude byť i jen malinko nepříjemné či omezí jeho pohodlí.Pak ti dá zatraceně sežrat, že ses pánečkovi znelíbila. A ty, hrůzou bez sebe, že by tě mohl přestat “milovat” si honem posypeš hlavu popelem, omluvíš se za tu strašlivou charakterovou vadu (že se ti zastesklo) a pokusíš se na ní pracovat, abys byla už navždy ta dokonalá partnerka bez vlastního názoru a vlastních emocí.
Prober se, tohle není vztah. Není to láska a už vůbec ne ta pravá. On tě nemiluje, shovívavě tě trpí, dokud skáčeš jak on píská, ale jakmile projevíš špetku vlastní osobnosti, okamžitě zdrhne, protože to by ho stálo nějakou práci a vklad do vztahu. Jaképak vzájemné porozumění, když ti není dovoleno ani si postesknout, aniž by následoval trest v podobě jeho mlčení a odmítání.
Ty nemiluješ jeho, jsi na něm akorát hystericky závislá.
Je moc hezke sledovat ostatni nazory, on rikal ze udelal hodne zmen a dal do toho vse. Jedine je ze neprijmul to moje,, zvatlani obcasnych stiznosti,,. Emocionalne ho to demotivovalo, ja se omluvila, vysvetlila proc to tak citim, a on mi ztezi odpoustel. Ja mu odpustila vse. Vztah na dalku jsme drzeli proto ze oba jsme videli budoucnost, az zaplati co je potreba tak se setehujem na trvalo. Loni jsme se zasnoubili. Chteli miminko, dokonce on vic nez ja. Ale byla jsem naklonena tomu.Rekl ze kvuli me ztratil sam sebe.Ze ho moc,, omezuji v rozhodnutich, upozornuji, ze vse co chtel jsem nakonec prikyvla, pokud to nebyli neuvazena jednani. Ano Bolelo me ze jsem tu sama a obcas si pripadala jak vitaci pes s navarenou kuchyni. Ale dlouho jsem cekala na lasku.. Opravdu dlouho.Na seznamkach jsem byla dlouha leta a neprestavala verit v lasku na cely zivot. Mozna ale je pravda, ze jsem se citila na nem emocne zavisla, strach ze samoty,
Být Vámi, opravdu bych to teď nechala spát. Je možné, že i Vy si díky té pauze něco uvědomíte. Připadá mi, že jen Vy jste hrrr se přizpůsobit, změnit a do jisté míry i potlačit své přirozené cítění/chování. Přijde mi, že tenhle vztah není vyrovnaný a Vy tím, že mu půjdete naproti, vnitřně šťastná stejně nebudete.
Pauzu/karanténu bych zatím dodržela a uvidíte
Ono když protějšek nechce, tak nějaké doprošování se moc nepomůže, a pokud nesnáší citové výlevy, tak si jen pohoršíte. Zamyslela bych se, jestli Vám on jinak dává to, co potřebujete ![]()
@Vrc, Mate pravdu, to uz jsem pochopila ze to zhorsuji, 2 dny se uz neozval, snazim se byt nadveci, sama zmenit pristup a trochu se,, pochlapit,,. Byt pozitivnejsi, abych unesla co bude. Chtela jsem rici, ze propojeni bylo hlubsi na obou stranach, Ani jeden nic podobneho nezazil. Kdyz neco takoveho zazijete ve svem zivote, tezko vysvetluji okoli hloubku duse, jsme oba emocionalni, proto laska je silena a krasna ale špatně slucitelna s beznym zivotem. A kdyz vidim ze to ma mnohem horsi zmenit, citim ze musim zabojovat ja. Chci rict ano stoji mi to za to. Je mi 40 a neco podobneho clovek nezazije po cely zivot. Nechci to vzdat. Nebo byt po boku nekoho kdo je fajn, da se s nim zit a je hodny a a a… A dobry… Uz jsem to taky zazila. Ano jsem romaticka strestena 40 leta pubertacka, snilek, ktery sni i kdyz je z ni mama.
a budu na to verit i kdyz mi bude 80 ![]()
@Anonymní píše:
@Vrc, Mate pravdu, to uz jsem pochopila ze to zhorsuji, 2 dny se uz neozval, snazim se byt nadveci, sama zmenit pristup a trochu se,, pochlapit,,. Byt pozitivnejsi, abych unesla co bude. Chtela jsem rici, ze propojeni bylo hlubsi na obou stranach, Ani jeden nic podobneho nezazil. Kdyz neco takoveho zazijete ve svem zivote, tezko vysvetluji okoli hloubku duse, jsme oba emocionalni, proto laska je silena a krasna ale špatně slucitelna s beznym zivotem. A kdyz vidim ze to ma mnohem horsi zmenit, citim ze musim zabojovat ja. Chci rict ano stoji mi to za to. Je mi 40 a neco podobneho clovek nezazije po cely zivot. Nechci to vzdat. Nebo byt po boku nekoho kdo je fajn, da se s nim zit a je hodny a a a… A dobry… Uz jsem to taky zazila. Ano jsem romaticka strestena 40 leta pubertacka, snilek, ktery sni i kdyz je z ni mama.a budu na to verit i kdyz mi bude 80
Já jsem taky emocionální a moc Vás chápu, jak Vás to trápí, ta situace
Vydržte, dejte mu teď ten čas, co potřebuje. Své jste mu už vyjádřila, buďte silná, pokud to má stejně, tak se to vyvrbí. I on pro to ale musí něco udělat sám
Co je za znamení, smím-li se zeptat?
@Anonymní píše:
@Vrc jsem beran a on lev
To jste mě překvapila, oba ohně.
Vážně Vám dopřává, co byste chtěla Vy? Abyste se s ním spíš netrápila a neponižovala se, to by Vám škodilo z dlouhodobého hlediska ![]()
@Vrc otazka se mi klade… Jak dlouho? Ted jsou hranice zavrene jakekoli reseni by muselo probehnout pres telefon, coz on nesnasi, ma pocit ze pres telefon se veci resit nemaji, ale my se nemusime videt i nekolik mesicu. Jak dlouho tedy cekat? Preci nebudeme mluvit spolu par mesicu?.Pred tim vyhrocenim rekl, ze me bude milovat stale, i kdyby me videl za par mesicu, koukne na me a bude v tom litat az po usi. Ted ale po tom vystupu uplne zledovatel, je jak kamen.Asi vi ze se neuvidime a je moznost zapremyslet nad tim co chceme, kdyz to,, doma,, spatne funguje.
Dobry den,2 roky ziji vikendovy vztah s partnerem se kterym jsem nasla citove hluboke propojeji. On zije za hranicemi a dojizdi za nami s mym ditetem.Uz po prvnim roce jsem bohuzel nevidela co vidim dnes, varila jsem mu, pekla, uklizeno a cisto mel pokazde kdyz prijel. Je ale pravda ze casto jezdil uz unaveny a vikendy kdyby mohl tak prospal, nebo spal dlouho, videl ze me to mrzi a zacal vstavat aby se vse zlepsilo. Z me postavy dokonale milenky se stala taky zodpovedna mama v jeho ocich a obcas misto romanticke duse videl rozcilenou maminu, obcas jsem mu rekla ze je mi smutno ze ho nevidim, sem tam vystourala negativity, ktere on bral jako moje vymysly a prestal byt spokojen. Rikal ze misto abych si vazila ze sem jezdi a mame se radi atd porad vyvolavam nespokojenost.Vim ze mel pravdu, ja si jen pocitove narokovala vztah a chtela byt jak by mel normalni vztah vypadat. Bylo v planu ze se prestehuje, ale kdyz zjistil ze v Cechach nevidela, tak zase obratil ze sem nepujde. Pry hledal jen lasku a klid, ja si to nemyslim, vse jsem mu dala a zabrehla do rutiny a videl z nezne kytky tu zenskou co si stezuje, milovani a vse jinak fungovalo a do posledni chvile mi rikal moc hezke veci. Nicmene zacal mit z vlastnich vnitrnich pocitu ze nejsem ta blaznivka nezna jako na zacatku zdravotni problemy, tizilo ho to. Je to tyden co zustal za hranicema, neda se jet ani tam ani zpet, jsme od sebe izolovany. Ja si v hlave prebrala ze mel pravdu, pochopila jsem to i kdyz me mrzi ze on sam v sobe ve svem ja zmenu moc neudelal. Pred tydnem jsem mu brecela do telefonu, ze se neuvidime a co bude dal, strasne se nastval, rekl ze uz dost a od te doby odmita komunikovat, suzuje me to, mam pocit ze padnu, clovek vi kde udelal chyby a chce to zmenit. Predtim jsme si denne volali, psali. Ted jen koukam na prazdny telefon. Rekl ze chce klid, ze ma spoustu starosti s praci az to vyresi bude resit dal, ted emoce zatlacil nekam pryc. Rozsekava me to na kousky, vim ze chyby mame oba, ja o svych vim kde mam udelat zmenu, horsi je ze on si sve nepripousti a rika ze udelal pro vztah vse.Bylo tam velke citove propojeni z obou stran, prave lasky, oboum nam je 40 a mame neco vztahu za sebou, rekl ze to je navzdy, ja to citila stejne, ale souziti bylo tezsi nez jsme si predstavovali. Je to o spolupraci 2 lidi. Bojim se ze odlouceni nadela velke skody, to co nas poji dohromady, nevim co delat, psat mu nemuzu, telefony odmita zvedat a sam se neozyva. Boli me to, ale potrebuji vedet na cem jsem, neni schopen se mnou jakkkoli komunikovat, boji se ze budu plakat nebo neco. Pritom jsem ho prosila v klidu abychom si nejak promluvili. Odmita ale cokoli. Omlouvam se za delsi obsah, prosim jak prolomit,, pauzu,, a jak partnerovi dokazat ze sem se nekde,, zapomela,, a uvedomila svoji chybu. O jeho,, nedokonalostech nemluvim, ja sem schopna je akceptovat, nejsou pro me zasadni, pro neho me chyby zadadni jsou. Ale jsem ochotna na nich vazne pracovat. On je ale za hranicemi a mozna neni sance se videt nekolik mesicu. Co delat, jedine spojeni je telefon. Nabidla jsem mu i stehovani za nim.,ktere jsem driv odmitala.Ted jen pise at ho necham byt, ze si potrebuje vse promyslet a byt sam, ze drive pouzival city a ted kvuli zavren. Hranicim ma sanci pouzivat i rozum. Pry by rad veril ze vse napravime ale mysli si ze uz jsme zasli moc daleko. Bojim se ze skonci velka laska, nejvetsi v mem zivote, kdy budu muset zit s pocitem v jinem vztahu ze nejvetsi laska se znicila a ja s tim budu zit do konce zivota. Omlouvam se za delku textu.