Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč antidepresiva aspoň nezkusis? Jo vlastně, to by taky nefungovalo..
Začni znovu terapii a objednej se rovnou i k psychiatrovi. Co jiný terapeut?
A nebran se AD, nemyslím si, že jsi v pozici, kdy bys měla odmítat léčbu, která by ti mohla reálné pomoct.
Nějaký slabší antidepresiva bych být tebou zkusila. A pokračovat v terapii, nejspíš najít někoho jiného když ten předchozí ti úplně nesedl.
@Anonymní píše: Více
Tohle se bude jen prohlubovat pokud se neudělá razantní změna. Vůbec bych se nebál antidepresiv jako prvotní berle a začít proti tomu bojovat např. sportem - cvičením. Dát si nějaké úkoly co se musí splnit. Z každého splněného úkolu se začne zlepšovat nálada -sebevědomí. Ze začátku to bude boj ale pak to může být i zábava.
Je možmé, že máš rozházenou produkci dopaminu v mozku. Takže necítíš uspokojení, ale vše je černé a zbytečné.
Antidepresiva by to mohla srovnat. Já je brala a sice mě nezměnila ale pomohla mi.
Taky úprava návyků. Vyřadit činnosti a potraviny, které dopamin mohou zhoršovat. Je o dopaminu i hodně videii.na YT. I v češtine
Celkový životní styl si projdi..netlačíš na sebe moc? Odpočíváš? Sedneš si na lavičku, necháš se prohřát již teplýma paprskama? Zkoukneš jen tak hezký film? Válíš se a nic neděláš-tím se dobíjí baterky…
AD nejsou nepřítel, neodmítej je předem.
Jaké máš zázemí? Co rodiče, nepřenášejí na tebe negativitu?
Ještě mě napadlo velké vyšetření na imunologii. Může cokoliv objevit…přechozenou nemoc, chronickou nemoc, intolerance, alergie.
Je na tobě si udělat pořádek v životě. Začít se radovat z maličkostí všedních dnů. S nastavením mysli musíš začít sama, to ti nikdo nepořeší.
Jake bylo tvoje dětství a vztah s rodiči, hlavně s mámou?
Příspěvek upraven 05.04.25 v 08:18
@Anonymní píše: Více
Spiritualita? To jsou kecy v kleci. Potřebuješ zregenerovat. Porad se a psychiatrem. Az se organismus zklidni a odpočine muzes teprve najít sílu pro osobnostní růst. Ted mas přenesené zlomenou nohu - musí nejdřív srůst, pak můžeš trénovat. A až potom možná zkusíš maraton. S duši je to stejne.
Co kdyby sis psala Deník vdečnosti?
Anna Julie Slováčková už žádnou další životní šanci nedostane
@Tayen píše: Více
Ahoj.
Lip bych to nenapsala! Máš naprostou pravdu ve všem, co tu píšeš…
@TaLucie píše: Více
Ahoj.
Naprosto přesně, jak tady píšeš.
Mám úplně stejný názor.
Taky se postupně ze všeho vzpamatovávam. A už mám jasno v mnoha věcech.
Dělám v praci s s dalšími čtyřmi lidmi, i když je tohle zrovna mimo téma, tak já jsem horší sestavu i v práci, kde nás bylo min. aspon 50 zaměstnanců nezažila..
Jsem tam asi 8-9let a tak se to moc vystřídalo, že teď rozhodně nemám potřebu se s někým družit, více soukromé se bavit, to v žádném případě. Nebot vždycky se různý vyhrocený situace, kdy si skoro vjedou do vlasů ve vteřině otočí úplně jiným směrem proti někomu jinému zase. A tohle a ta almužna mě za to nestojí. Potrebuji tady být doufám ještě nějakou dobu, pro svoji dceru, která mě bude ještě dlouho potřebovat a nezabývat se ještě potom těmito situacemi.Na mě to působí hodně špatně. A nějaké naschvály do toho, od někoho, co si raději nechám pro sebe už byla ta posledni kapka, co mohla nastat.
Nevybres si, někdo, kdo to jinde bude taky ku*** se najde úplně všude. Musis prostě taky něco i umět překousnout a zatnout zuby.Ja je mám zatly už dost dlouho na to, aby to stačilo..Jinde jsou na tom lidé ještě daleko hůř, v horších situacích.
Jenže tohle tam bude čím dál horší, lepší už to bylo..
.
Příspěvek upraven 07.04.25 v 18:36