Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, s pritelem spolu jiz dlouhou dobu zijeme, prisla rec i na deti, o kterych jsem nikdy nesnila a dovedla jsem si predstavit byt bezdetna. Pritel se vyjadril, ze by dite chtel, ale neni to podminkou, no casem jsme dosli k tomu, ze tomu nechame volny prubeh a pokud se do roka nepodari, tak to nebudeme hrotit.
Jenze pred nekolika dny jsem zjistila, ze jsem tehotna a nedokazu myslet na nic jineho, nez na to, jak me dite bude ve vsem omezovat. Na druhou stranu vim, ze jsem schopna dobre vychovy a beru to zodpovedne (mam nacteno, co nesmim jist, delat, atp. a dodrzuji to), ale popravde z toho vubec nejsem nadsena. Velka cast jsou obavy z nedostatku financi, z porodu a komplikaci, z rodiny (ze nebude shouhlasit s vychovou, atp.).. Mela jste to nektera take tak? Resily jste to s odborniky, nebo pomohlo Vam neco, nejaky zlom? Ja nikdy nebyla matersky typ, neumim s cizima detma navazat ani konverzaci a neni mi prijemne byt v jejich pritomnosti, ale tohle si myslim, ze snad nejak prijde u vlastniho samo.. kazdopadne zvazovala jsem i nejakou tehotenskou jogu, nebo neco, kde se setkavaji budouci matky, ale bojim se spis toho, ze mi to jeste vic znechuti svym nadsenim a tlachanim o „mimiscich“, atp.
Neco jsem si uz nacetla a je mi velmi sympaticke moci si o tom popovidat s nekym zkusenym, kdo umi uklidnit (napriklad nejaka dula, ci nekdo podobny, kdo bude mit individualni pristup) - kdy je vhodne nekoho takoveho kontaktovat?
Dekuji za kazdou radu a omlouvam se, pokud jsem ti to nekoho znechutila, ci urazila.. ale bohuzel vsechny to nevnimame stejne ![]()
@Nicky8 píše:
Ahoj, s pritelem spolu jiz dlouhou dobu zijeme, prisla rec i na deti, o kterych jsem nikdy nesnila a dovedla jsem si predstavit byt bezdetna. Pritel se vyjadril, ze by dite chtel, ale neni to podminkou, no casem jsme dosli k tomu, ze tomu nechame volny prubeh a pokud se do roka nepodari, tak to nebudeme hrotit.Jenze pred nekolika dny jsem zjistila, ze jsem tehotna a nedokazu myslet na nic jineho, nez na to, jak me dite bude ve vsem omezovat. Na druhou stranu vim, ze jsem schopna dobre vychovy a beru to zodpovedne (mam nacteno, co nesmim jist, delat, atp. a dodrzuji to), ale popravde z toho vubec nejsem nadsena. Velka cast jsou obavy z nedostatku financi, z porodu a komplikaci, z rodiny (ze nebude shouhlasit s vychovou, atp.).. Mela jste to nektera take tak? Resily jste to s odborniky, nebo pomohlo Vam neco, nejaky zlom? Ja nikdy nebyla matersky typ, neumim s cizima detma navazat ani konverzaci a neni mi prijemne byt v jejich pritomnosti, ale tohle si myslim, ze snad nejak prijde u vlastniho samo.. kazdopadne zvazovala jsem i nejakou tehotenskou jogu, nebo neco, kde se setkavaji budouci matky, ale bojim se spis toho, ze mi to jeste vic znechuti svym nadsenim a tlachanim o „mimiscich“, atp.
Dekuji za kazdou radu a omlouvam se, pokud jsem ti to nekoho znechutila, ci urazila.. ale bohuzel vsechny to nevnimame stejne
Neco jsem si uz nacetla a je mi velmi sympaticke moci si o tom popovidat s nekym zkusenym, kdo umi uklidnit (napriklad nejaka dula, ci nekdo podobny, kdo bude mit individualni pristup) - kdy je vhodne nekoho takoveho kontaktovat?
Pokud hledáš dulu, začala bych teď. Nemusí ti hned první padnout do oka.
Já otěhotněla plánovaně po zralé uvaze až dávno po 30 a na dítě se těšila. S jinými dětmi jsem neměla problém, jen jsem se sama necítila na to být třeba od 24 matkou. Řečem se můžeš vyhnout, něco vyslechnout a myslet si své. Nezavděčíš se všem. A porod a všechny ty hormony z tebe třeba nakonec tu excht „vypatlanou“ maminu udělá a budeš sdílet s kamoškami všechny prdíky a jiné radosti.
Já otěhotněla neplánovaně ve 20 letech. Můžu ti říct, že dřív, nebo později tě mateřská láska opravdu pohltí. No nejpozději v porodnici ![]()
Klid. Je to nová situace tak si musíš zvyknout a přijmout ji. Nech si čas na „rozdychani“ ![]()
Taky nejsem typ a to ani dnes co má rád všechny děti kolem sebe jen protože jsou to děti. Nikdy jsem se nekochala nad kocarkama kamarádek.
Já se v těhotenství nijak neomezovala co se jídla týče se snad může jist v normální míře vše ![]()
Vychovávat budeš Ty a ne rodina, rodina nema absolutně s čím souhlasit, nebo nesouhlasit. Ty budeš rodič a jen Ty a partner budete o vašem dítěti rozhodovat.
Ano, dítě Te v dost směrech omezí, ale určite poznáš spoustu jiných věcí, lidi, zájmu které by jsi naopak bez dítěte nepoznala.
Na druhou stranu omezení bude na pár let a pak se vše začne vracet k normálu protože dítě bude větší, samostatnejsi atd.
Pokud máš strach z proudu dula je fajn nápad. Mrkni na seznam ve vašem městě a uvidíš. Za pokus nic nedáš, přerušit kontakt můžeš vždy.
V klidu si užívej těhotenství a uvidíš že se vše samo vyřeší a obavy jsou zbytečné
jsem si 100% jistá, že si Tě miminko bez potíží omota kolem prstu a rázem budeš chápat ty řeči typu dychala bych za něj, miluju své dítě nadevše atd nemusí to přijít hned. U první dcery jsem pocítila šílený nával te materske lásky kolem 3 měsíce. Najednou jsem měla pocit, že to miminko samou láskou umackam
u syna to bylo hned v porodnici.
Zkus se hodit do klidu, těhotenství až tolik neřešit, jsi ještě na začátku tak využij toho že zatím nemáš bříško a další těhotenské neřesti a užívej klidu věř nebo ne zbytek se vyřeší úplně samo časem ![]()
@Russet píše:
Pokud hledáš dulu, začala bych teď. Nemusí ti hned první padnout do oka.Já otěhotněla plánovaně po zralé uvaze až dávno po 30 a na dítě se těšila. S jinými dětmi jsem neměla problém, jen jsem se sama necítila na to být třeba od 24 matkou. Řečem se můžeš vyhnout, něco vyslechnout a myslet si své. Nezavděčíš se všem. A porod a všechny ty hormony z tebe třeba nakonec tu excht „vypatlanou“ maminu udělá a budeš sdílet s kamoškami všechny prdíky a jiné radosti.
Dekuji, poohlednu se po okoli uz ted
Nejak citim, ze nejaka rozumna zena, ktera nebude trpet materskym „vypatlanim“ a mit odpovedi na me blbe otazky by mi mohla dost pomoci ![]()
Nikdy nerikej nikdy, ale myslim, ze me se to nestane
preferuji spis racionalni diskusi ve vsech ohledech, takze zvatlani si asi necham jen mezi 4 steny doma 😀 zatim cely zivot posloucham, jak budu chtit deti, jak mi bude 20, 25, 30.. no bohuzel materstvi prislo drive, nez touha zjevne 🤷 Ale o potratu jsem neuvazovala, protoze je fakt, ze bych si to opravdu za par let mohla vycitat. Ale neskutecne me desi to, ze odejdu z dobre prace a nastoupim do ni az za 3 roky, kdy bude vse jinac a pokud se nezmeni pracovni doba a celkove podminky, tak to ani nebude mozne skloubit s ditetem.. jsem dost karierista, takze ackoliv nechci, stejne na tyto komplikace stqle myslim ![]()
@Nicky8 Ahoj, mám to trochu podobně, taky nejsem vůbec mateřskej typ, prášky jsem vysadila kvůli věku. A taky se nám zadařilo brzo, hned 3.cyklus. No měla jsem z toho dost smíšený pocity. Vlastně si na to pořád ještě zvykam. Taky dodržuju co se má a nemá apod. a doufám že se tam má to malý dobře. A doufám že vše bude ok, při každý kontrole si oddechnu kdyz je vše v pořádku. Není mi pořád dobře od žaludku, i kvůli tomu sobecky doufám, že bude vše ok a nebudou ty nevolnosti vlastně „k ničemu“ blbě řečeno. Ale jinak..nějak se na to necítím. Taky nevím jak bych se o tom měla treba s jinýma těhulema bavit. A přijde mi, že mají zatím z mého tehotenstvi větší radost všichni z mého okolí než já..
@Anonymní píše:
Klid. Je to nová situace tak si musíš zvyknout a přijmout ji. Nech si čas na „rozdychani“
Taky nejsem typ a to ani dnes co má rád všechny děti kolem sebe jen protože jsou to děti. Nikdy jsem se nekochala nad kocarkama kamarádek.Já se v těhotenství nijak neomezovala co se jídla týče se snad může jist v normální míře vše
Vychovávat budeš Ty a ne rodina, rodina nema absolutně s čím souhlasit, nebo nesouhlasit. Ty budeš rodič a jen Ty a partner budete o vašem dítěti rozhodovat.
Ano, dítě Te v dost směrech omezí, ale určite poznáš spoustu jiných věcí, lidi, zájmu které by jsi naopak bez dítěte nepoznala.
Na druhou stranu omezení bude na pár let a pak se vše začne vracet k normálu protože dítě bude větší, samostatnejsi atd.Pokud máš strach z proudu dula je fajn nápad. Mrkni na seznam ve vašem městě a uvidíš. Za pokus nic nedáš, přerušit kontakt můžeš vždy.
V klidu si užívej těhotenství a uvidíš že se vše samo vyřeší a obavy jsou zbytečné
Zkus se hodit do klidu, těhotenství až tolik neřešit, jsi ještě na začátku tak využij toho že zatím nemáš bříško a další těhotenské neřesti a užívej klidu věř nebo ne zbytek se vyřeší úplně samo časemjsem si 100% jistá, že si Tě miminko bez potíží omota kolem prstu a rázem budeš chápat ty řeči typu dychala bych za něj, miluju své dítě nadevše atd nemusí to přijít hned. U první dcery jsem pocítila šílený nával te materske lásky kolem 3 měsíce. Najednou jsem měla pocit, že to miminko samou láskou umackam
u syna to bylo hned v porodnici.
Dekuji za povzbuzeni
je to kazdopadne sok a nejvic me vytaci ten chlapsky klid „ono se to nejak vyresi“ 😀 bohuzel mam rodinu, ktera se do vseho musi montovat a uz ted hleda zaminku k castym navstevam..a nechci byt ta, ktera jim to zakaze, ale opravdu mam rada svuj klid (s ditetem ho ocenim urcite o to vice) a uz ted vim, ze to bude kovbojka.. noc dobre vsichni vi, ze si stejne vse udelam podle sebe, ale kefrat budou stejne a volat 5× denne 🤦
@Nicky8 píše:
Dekuji, poohlednu se po okoli uz tedNejak citim, ze nejaka rozumna zena, ktera nebude trpet materskym „vypatlanim“ a mit odpovedi na me blbe otazky by mi mohla dost pomoci
Nikdy nerikej nikdy, ale myslim, ze me se to nestanepreferuji spis racionalni diskusi ve vsech ohledech, takze zvatlani si asi necham jen mezi 4 steny doma 😀 zatim cely zivot posloucham, jak budu chtit deti, jak mi bude 20, 25, 30.. no bohuzel materstvi prislo drive, nez touha zjevne 🤷 Ale o potratu jsem neuvazovala, protoze je fakt, ze bych si to opravdu za par let mohla vycitat. Ale neskutecne me desi to, ze odejdu z dobre prace a nastoupim do ni az za 3 roky, kdy bude vse jinac a pokud se nezmeni pracovni doba a celkove podminky, tak to ani nebude mozne skloubit s ditetem.. jsem dost karierista, takze ackoliv nechci, stejne na tyto komplikace stqle myslim
Mín mysli a půjde to. Nech to plynout. A nějaké racionální matky třeba najdeš. Uvidíš, třeba půjde pracovat částečně i s dítětem. Mnohé na rodičáku vystudují. Když se chce, všechno jde.
@Nicky8 Taky jsem si říkala, že by bylo fajn stihnout ještě jednu bezdětnou zahraniční dovču..no asi to úplně neklapne
. Taky často přemýšlím, co vše se tím v běžným životě změní. Ty omezení, a hlavně doživotní zodpovědnost starost a strach o to dítě. Možná nad tím přemýšlím až moc..
@Agnes86 píše:
@Nicky8 Ahoj, mám to trochu podobně, taky nejsem vůbec mateřskej typ, prášky jsem vysadila kvůli věku. A taky se nám zadařilo brzo, hned 3.cyklus. No měla jsem z toho dost smíšený pocity. Vlastně si na to pořád ještě zvykam. Taky dodržuju co se má a nemá apod. a doufám že se tam má to malý dobře. A doufám že vše bude ok, při každý kontrole si oddechnu kdyz je vše v pořádku. Není mi pořád dobře od žaludku, i kvůli tomu sobecky doufám, že bude vše ok a nebudou ty nevolnosti vlastně „k ničemu“ blbě řečeno. Ale jinak..nějak se na to necítím. Taky nevím jak bych se o tom měla treba s jinýma těhulema bavit. A přijde mi, že mají zatím z mého tehotenstvi větší radost všichni z mého okolí než já..
Cetla jsem dost o dulach a asistentkach a i kamaradka mi to vychvalovala strasne, takze asi nejake zkontaktuji a vyberu si.. co jsem cetla, tak ji muzes kdykoliv zavolat a nauci te i pracovat se svym telem a vnimat.coz by mozna mohlo pomoci s vyrovnanim se. Ja do toho vseho jsem sileny stresar co se tyce nemocnic a bolesti a jakehokoliv osetreni, takze bych se nejradeji probudila az diteti bude tak rok 😀
Kazdopadne, pokud ti to pomuze, klidne si muzeme obcas napsat a podporit se, nebo se informovat, zda uz ta radost prisla 😀
Diky vsem, bohuzel nepremyslet mi ted nejde, ale je dost uleva to i ze sebe vypsat
ve vysledku ma partner pravdu, ze to nejak zvladneme a nejak to dopadne, ale memu zenskemu mozku to nelze vysvetlit
zamerne tedy nectu zatim nic o porodech, nebo komplikacich, atp. a doufam, ze toho budu usetena i na gynekologii, abych se tam neslozila ![]()
No co ti mám napsat jako útěchu. Hmmm jestli nejsi lemra jako já ale aktivní člověk tak si poradíš a nebudeš plakat po čase kdy sis mohla v klidu sednout. Já po roce stále si postesknu. Hned doporučuji zapojit tatínka. Můj se chtěl vyhnout že mimina nebaví a až vyroste ale smůla. Musel se starat a naučil se to. A je to úleva moci to na něj občas hodit a udělat si i čas na sebe. Tlachání se asi nevyhnes ale jsou určitě mami jako ty… taky jsem byla nervní z příbuzných ale neboj oni je to přejde… A za chvíli po tobě zase neštěkne pes
Když je to čerstvě je to zajímavé ale časem to vyšumí. Taky jsem měla pocit že jsou ostatní nadšenější než já. Zlomilo se to když jsem měla komplikace a bála se o prcka…
@Leviatan píše:
No co ti mám napsat jako útěchu. Hmmm jestli nejsi lemra jako já ale aktivní člověk tak si poradíš a nebudeš plakat po čase kdy sis mohla v klidu sednout. Já po roce stále si postesknu. Hned doporučuji zapojit tatínka. Můj se chtěl vyhnout že mimina nebaví a až vyroste ale smůla. Musel se starat a naučil se to. A je to úleva moci to na něj občas hodit a udělat si i čas na sebe. Tlachání se asi nevyhnes ale jsou určitě mami jako ty… taky jsem byla nervní z příbuzných ale neboj oni je to přejde… A za chvíli po tobě zase neštěkne pesKdyž je to čerstvě je to zajímavé ale časem to vyšumí. Taky jsem měla pocit že jsou ostatní nadšenější než já. Zlomilo se to když jsem měla komplikace a bála se o prcka…
Jinac rozhodne pocitam s tim, ze se chlap zapoji hlavne do hlidani a hrani si a tak, protoze koneckoncu nebyt jeho chteni, tak dite neni ![]()
Klid, bude to ok. Měla jsem to podobně, je to lepší varianta, než dítě strašně chtít a pak být překvapená, že to není tak úplně ok. Já si taky říkala, že je to konec všeho. Ale všechno jde. Pak to rychle uteče a je to parťák na koně (také jezdíme). Buď víc pragmatická a zbytečně se nešťourej v nějakých obavách, např o výchově..
..
@Nicky8 tak v tom případě babičku udržuj ať máš hlídání
bude se hodit věř mi