Jak se smířit s těhotenstvím?

58
19.1.20 01:05

Jak se smirit s tehotenstvim?

Ahoj, s pritelem spolu jiz dlouhou dobu zijeme, prisla rec i na deti, o kterych jsem nikdy nesnila a dovedla jsem si predstavit byt bezdetna. Pritel se vyjadril, ze by dite chtel, ale neni to podminkou, no casem jsme dosli k tomu, ze tomu nechame volny prubeh a pokud se do roka nepodari, tak to nebudeme hrotit.

Jenze pred nekolika dny jsem zjistila, ze jsem tehotna a nedokazu myslet na nic jineho, nez na to, jak me dite bude ve vsem omezovat. Na druhou stranu vim, ze jsem schopna dobre vychovy a beru to zodpovedne (mam nacteno, co nesmim jist, delat, atp. a dodrzuji to), ale popravde z toho vubec nejsem nadsena. Velka cast jsou obavy z nedostatku financi, z porodu a komplikaci, z rodiny (ze nebude shouhlasit s vychovou, atp.).. Mela jste to nektera take tak? Resily jste to s odborniky, nebo pomohlo Vam neco, nejaky zlom? Ja nikdy nebyla matersky typ, neumim s cizima detma navazat ani konverzaci a neni mi prijemne byt v jejich pritomnosti, ale tohle si myslim, ze snad nejak prijde u vlastniho samo.. kazdopadne zvazovala jsem i nejakou tehotenskou jogu, nebo neco, kde se setkavaji budouci matky, ale bojim se spis toho, ze mi to jeste vic znechuti svym nadsenim a tlachanim o „mimiscich“, atp.
Neco jsem si uz nacetla a je mi velmi sympaticke moci si o tom popovidat s nekym zkusenym, kdo umi uklidnit (napriklad nejaka dula, ci nekdo podobny, kdo bude mit individualni pristup) - kdy je vhodne nekoho takoveho kontaktovat?

Dekuji za kazdou radu a omlouvam se, pokud jsem ti to nekoho znechutila, ci urazila.. ale bohuzel vsechny to nevnimame stejne :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30465
19.1.20 01:12
@Nicky8 píše:
Ahoj, s pritelem spolu jiz dlouhou dobu zijeme, prisla rec i na deti, o kterych jsem nikdy nesnila a dovedla jsem si predstavit byt bezdetna. Pritel se vyjadril, ze by dite chtel, ale neni to podminkou, no casem jsme dosli k tomu, ze tomu nechame volny prubeh a pokud se do roka nepodari, tak to nebudeme hrotit.

Jenze pred nekolika dny jsem zjistila, ze jsem tehotna a nedokazu myslet na nic jineho, nez na to, jak me dite bude ve vsem omezovat. Na druhou stranu vim, ze jsem schopna dobre vychovy a beru to zodpovedne (mam nacteno, co nesmim jist, delat, atp. a dodrzuji to), ale popravde z toho vubec nejsem nadsena. Velka cast jsou obavy z nedostatku financi, z porodu a komplikaci, z rodiny (ze nebude shouhlasit s vychovou, atp.).. Mela jste to nektera take tak? Resily jste to s odborniky, nebo pomohlo Vam neco, nejaky zlom? Ja nikdy nebyla matersky typ, neumim s cizima detma navazat ani konverzaci a neni mi prijemne byt v jejich pritomnosti, ale tohle si myslim, ze snad nejak prijde u vlastniho samo.. kazdopadne zvazovala jsem i nejakou tehotenskou jogu, nebo neco, kde se setkavaji budouci matky, ale bojim se spis toho, ze mi to jeste vic znechuti svym nadsenim a tlachanim o „mimiscich“, atp.
Neco jsem si uz nacetla a je mi velmi sympaticke moci si o tom popovidat s nekym zkusenym, kdo umi uklidnit (napriklad nejaka dula, ci nekdo podobny, kdo bude mit individualni pristup) - kdy je vhodne nekoho takoveho kontaktovat?

Dekuji za kazdou radu a omlouvam se, pokud jsem ti to nekoho znechutila, ci urazila.. ale bohuzel vsechny to nevnimame stejne :)

Pokud hledáš dulu, začala bych teď. Nemusí ti hned první padnout do oka.

Já otěhotněla plánovaně po zralé uvaze až dávno po 30 a na dítě se těšila. S jinými dětmi jsem neměla problém, jen jsem se sama necítila na to být třeba od 24 matkou. Řečem se můžeš vyhnout, něco vyslechnout a myslet si své. Nezavděčíš se všem. A porod a všechny ty hormony z tebe třeba nakonec tu excht „vypatlanou“ maminu udělá a budeš sdílet s kamoškami všechny prdíky a jiné radosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
957
19.1.20 01:16

Já otěhotněla neplánovaně ve 20 letech. Můžu ti říct, že dřív, nebo později tě mateřská láska opravdu pohltí. No nejpozději v porodnici :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.20 01:24

Klid. Je to nová situace tak si musíš zvyknout a přijmout ji. Nech si čas na „rozdychani“ :)
Taky nejsem typ a to ani dnes co má rád všechny děti kolem sebe jen protože jsou to děti. Nikdy jsem se nekochala nad kocarkama kamarádek.

Já se v těhotenství nijak neomezovala co se jídla týče se snad může jist v normální míře vše :)

Vychovávat budeš Ty a ne rodina, rodina nema absolutně s čím souhlasit, nebo nesouhlasit. Ty budeš rodič a jen Ty a partner budete o vašem dítěti rozhodovat.

Ano, dítě Te v dost směrech omezí, ale určite poznáš spoustu jiných věcí, lidi, zájmu které by jsi naopak bez dítěte nepoznala.
Na druhou stranu omezení bude na pár let a pak se vše začne vracet k normálu protože dítě bude větší, samostatnejsi atd.

Pokud máš strach z proudu dula je fajn nápad. Mrkni na seznam ve vašem městě a uvidíš. Za pokus nic nedáš, přerušit kontakt můžeš vždy.

V klidu si užívej těhotenství a uvidíš že se vše samo vyřeší a obavy jsou zbytečné :) jsem si 100% jistá, že si Tě miminko bez potíží omota kolem prstu a rázem budeš chápat ty řeči typu dychala bych za něj, miluju své dítě nadevše atd nemusí to přijít hned. U první dcery jsem pocítila šílený nával te materske lásky kolem 3 měsíce. Najednou jsem měla pocit, že to miminko samou láskou umackam :) u syna to bylo hned v porodnici.

Zkus se hodit do klidu, těhotenství až tolik neřešit, jsi ještě na začátku tak využij toho že zatím nemáš bříško a další těhotenské neřesti a užívej klidu věř nebo ne zbytek se vyřeší úplně samo časem :)

  • Citovat
  • Nahlásit
58
19.1.20 01:29
@Russet píše:
Pokud hledáš dulu, začala bych teď. Nemusí ti hned první padnout do oka.Já otěhotněla plánovaně po zralé uvaze až dávno po 30 a na dítě se těšila. S jinými dětmi jsem neměla problém, jen jsem se sama necítila na to být třeba od 24 matkou. Řečem se můžeš vyhnout, něco vyslechnout a myslet si své. Nezavděčíš se všem. A porod a všechny ty hormony z tebe třeba nakonec tu excht „vypatlanou“ maminu udělá a budeš sdílet s kamoškami všechny prdíky a jiné radosti.

Dekuji, poohlednu se po okoli uz ted :) Nejak citim, ze nejaka rozumna zena, ktera nebude trpet materskym „vypatlanim“ a mit odpovedi na me blbe otazky by mi mohla dost pomoci :-D
Nikdy nerikej nikdy, ale myslim, ze me se to nestane :D preferuji spis racionalni diskusi ve vsech ohledech, takze zvatlani si asi necham jen mezi 4 steny doma 😀 zatim cely zivot posloucham, jak budu chtit deti, jak mi bude 20, 25, 30.. no bohuzel materstvi prislo drive, nez touha zjevne 🤷 Ale o potratu jsem neuvazovala, protoze je fakt, ze bych si to opravdu za par let mohla vycitat. Ale neskutecne me desi to, ze odejdu z dobre prace a nastoupim do ni az za 3 roky, kdy bude vse jinac a pokud se nezmeni pracovni doba a celkove podminky, tak to ani nebude mozne skloubit s ditetem.. jsem dost karierista, takze ackoliv nechci, stejne na tyto komplikace stqle myslim :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
252
19.1.20 01:31

@Nicky8 Ahoj, mám to trochu podobně, taky nejsem vůbec mateřskej typ, prášky jsem vysadila kvůli věku. A taky se nám zadařilo brzo, hned 3.cyklus. No měla jsem z toho dost smíšený pocity. Vlastně si na to pořád ještě zvykam. Taky dodržuju co se má a nemá apod. a doufám že se tam má to malý dobře. A doufám že vše bude ok, při každý kontrole si oddechnu kdyz je vše v pořádku. Není mi pořád dobře od žaludku, i kvůli tomu sobecky doufám, že bude vše ok a nebudou ty nevolnosti vlastně „k ničemu“ blbě řečeno. Ale jinak..nějak se na to necítím. Taky nevím jak bych se o tom měla treba s jinýma těhulema bavit. A přijde mi, že mají zatím z mého tehotenstvi větší radost všichni z mého okolí než já..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58
19.1.20 01:34
@Anonymní píše:
Klid. Je to nová situace tak si musíš zvyknout a přijmout ji. Nech si čas na „rozdychani“ :)
Taky nejsem typ a to ani dnes co má rád všechny děti kolem sebe jen protože jsou to děti. Nikdy jsem se nekochala nad kocarkama kamarádek.

Já se v těhotenství nijak neomezovala co se jídla týče se snad může jist v normální míře vše :)

Vychovávat budeš Ty a ne rodina, rodina nema absolutně s čím souhlasit, nebo nesouhlasit. Ty budeš rodič a jen Ty a partner budete o vašem dítěti rozhodovat.

Ano, dítě Te v dost směrech omezí, ale určite poznáš spoustu jiných věcí, lidi, zájmu které by jsi naopak bez dítěte nepoznala.
Na druhou stranu omezení bude na pár let a pak se vše začne vracet k normálu protože dítě bude větší, samostatnejsi atd.

Pokud máš strach z proudu dula je fajn nápad. Mrkni na seznam ve vašem městě a uvidíš. Za pokus nic nedáš, přerušit kontakt můžeš vždy.

V klidu si užívej těhotenství a uvidíš že se vše samo vyřeší a obavy jsou zbytečné :) jsem si 100% jistá, že si Tě miminko bez potíží omota kolem prstu a rázem budeš chápat ty řeči typu dychala bych za něj, miluju své dítě nadevše atd nemusí to přijít hned. U první dcery jsem pocítila šílený nával te materske lásky kolem 3 měsíce. Najednou jsem měla pocit, že to miminko samou láskou umackam :) u syna to bylo hned v porodnici.

Zkus se hodit do klidu, těhotenství až tolik neřešit, jsi ještě na začátku tak využij toho že zatím nemáš bříško a další těhotenské neřesti a užívej klidu věř nebo ne zbytek se vyřeší úplně samo časem :)

Dekuji za povzbuzeni :srdce: je to kazdopadne sok a nejvic me vytaci ten chlapsky klid „ono se to nejak vyresi“ 😀 bohuzel mam rodinu, ktera se do vseho musi montovat a uz ted hleda zaminku k castym navstevam..a nechci byt ta, ktera jim to zakaze, ale opravdu mam rada svuj klid (s ditetem ho ocenim urcite o to vice) a uz ted vim, ze to bude kovbojka.. noc dobre vsichni vi, ze si stejne vse udelam podle sebe, ale kefrat budou stejne a volat 5× denne 🤦

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30465
19.1.20 01:35
@Nicky8 píše:
Dekuji, poohlednu se po okoli uz ted :) Nejak citim, ze nejaka rozumna zena, ktera nebude trpet materskym „vypatlanim“ a mit odpovedi na me blbe otazky by mi mohla dost pomoci :-D
Nikdy nerikej nikdy, ale myslim, ze me se to nestane :D preferuji spis racionalni diskusi ve vsech ohledech, takze zvatlani si asi necham jen mezi 4 steny doma 😀 zatim cely zivot posloucham, jak budu chtit deti, jak mi bude 20, 25, 30.. no bohuzel materstvi prislo drive, nez touha zjevne 🤷 Ale o potratu jsem neuvazovala, protoze je fakt, ze bych si to opravdu za par let mohla vycitat. Ale neskutecne me desi to, ze odejdu z dobre prace a nastoupim do ni az za 3 roky, kdy bude vse jinac a pokud se nezmeni pracovni doba a celkove podminky, tak to ani nebude mozne skloubit s ditetem.. jsem dost karierista, takze ackoliv nechci, stejne na tyto komplikace stqle myslim :?

Mín mysli a půjde to. Nech to plynout. A nějaké racionální matky třeba najdeš. Uvidíš, třeba půjde pracovat částečně i s dítětem. Mnohé na rodičáku vystudují. Když se chce, všechno jde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
252
19.1.20 01:38

@Nicky8 Taky jsem si říkala, že by bylo fajn stihnout ještě jednu bezdětnou zahraniční dovču..no asi to úplně neklapne :). Taky často přemýšlím, co vše se tím v běžným životě změní. Ty omezení, a hlavně doživotní zodpovědnost starost a strach o to dítě. Možná nad tím přemýšlím až moc..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58
19.1.20 01:39
@Agnes86 píše:
@Nicky8 Ahoj, mám to trochu podobně, taky nejsem vůbec mateřskej typ, prášky jsem vysadila kvůli věku. A taky se nám zadařilo brzo, hned 3.cyklus. No měla jsem z toho dost smíšený pocity. Vlastně si na to pořád ještě zvykam. Taky dodržuju co se má a nemá apod. a doufám že se tam má to malý dobře. A doufám že vše bude ok, při každý kontrole si oddechnu kdyz je vše v pořádku. Není mi pořád dobře od žaludku, i kvůli tomu sobecky doufám, že bude vše ok a nebudou ty nevolnosti vlastně „k ničemu“ blbě řečeno. Ale jinak..nějak se na to necítím. Taky nevím jak bych se o tom měla treba s jinýma těhulema bavit. A přijde mi, že mají zatím z mého tehotenstvi větší radost všichni z mého okolí než já..

Cetla jsem dost o dulach a asistentkach a i kamaradka mi to vychvalovala strasne, takze asi nejake zkontaktuji a vyberu si.. co jsem cetla, tak ji muzes kdykoliv zavolat a nauci te i pracovat se svym telem a vnimat.coz by mozna mohlo pomoci s vyrovnanim se. Ja do toho vseho jsem sileny stresar co se tyce nemocnic a bolesti a jakehokoliv osetreni, takze bych se nejradeji probudila az diteti bude tak rok 😀
Kazdopadne, pokud ti to pomuze, klidne si muzeme obcas napsat a podporit se, nebo se informovat, zda uz ta radost prisla 😀

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58
19.1.20 01:42

Diky vsem, bohuzel nepremyslet mi ted nejde, ale je dost uleva to i ze sebe vypsat :) ve vysledku ma partner pravdu, ze to nejak zvladneme a nejak to dopadne, ale memu zenskemu mozku to nelze vysvetlit :mrgreen: zamerne tedy nectu zatim nic o porodech, nebo komplikacich, atp. a doufam, ze toho budu usetena i na gynekologii, abych se tam neslozila :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4239
19.1.20 02:04

No co ti mám napsat jako útěchu. Hmmm jestli nejsi lemra jako já ale aktivní člověk tak si poradíš a nebudeš plakat po čase kdy sis mohla v klidu sednout. Já po roce stále si postesknu. Hned doporučuji zapojit tatínka. Můj se chtěl vyhnout že mimina nebaví a až vyroste ale smůla. Musel se starat a naučil se to. A je to úleva moci to na něj občas hodit a udělat si i čas na sebe. Tlachání se asi nevyhnes ale jsou určitě mami jako ty… taky jsem byla nervní z příbuzných ale neboj oni je to přejde… A za chvíli po tobě zase neštěkne pes :lol: Když je to čerstvě je to zajímavé ale časem to vyšumí. Taky jsem měla pocit že jsou ostatní nadšenější než já. Zlomilo se to když jsem měla komplikace a bála se o prcka…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
58
19.1.20 02:14
@Leviatan píše:
No co ti mám napsat jako útěchu. Hmmm jestli nejsi lemra jako já ale aktivní člověk tak si poradíš a nebudeš plakat po čase kdy sis mohla v klidu sednout. Já po roce stále si postesknu. Hned doporučuji zapojit tatínka. Můj se chtěl vyhnout že mimina nebaví a až vyroste ale smůla. Musel se starat a naučil se to. A je to úleva moci to na něj občas hodit a udělat si i čas na sebe. Tlachání se asi nevyhnes ale jsou určitě mami jako ty… taky jsem byla nervní z příbuzných ale neboj oni je to přejde… A za chvíli po tobě zase neštěkne pes :lol: Když je to čerstvě je to zajímavé ale časem to vyšumí. Taky jsem měla pocit že jsou ostatní nadšenější než já. Zlomilo se to když jsem měla komplikace a bála se o prcka…
:D no lemra nejsem (vetsinou :lol: ) ale prave i to je kamen urazu, jelikoz mame hospodarstvi, kolem ktereho je treba taky litat, dojit, kydat, jezdit kone (na coz jsem sama), takze to bude dost perne a nechci si pripustit, ze bych byla dele mimo provoz.. i kdyz pritel se postarat umi, ale na jednoho je to opravdu moc jeste s praci. Na druhou stranu doufam prave v to, ze budu aktivni az dokud ze mne nevypadne dite v chleve a nebudu mit pak problem se dostat zpet do kondice :mrgreen:
A rada bych verila, ze zajem opadne, ale tchyne je v duchodu a nudi se, takze denne vola i jen proto, aby se zeptala co jsem varila, nebo jestli jsem uz krmila zvirata :mrgreen: nejhorsi na tom je, ze to nemysli zle, ale je to opravdu otravne..snad budu mit alespon vymluvu ze telefon budi dite :mrgreen:

Jinac rozhodne pocitam s tim, ze se chlap zapoji hlavne do hlidani a hrani si a tak, protoze koneckoncu nebyt jeho chteni, tak dite neni :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2042
19.1.20 02:43

Klid, bude to ok. Měla jsem to podobně, je to lepší varianta, než dítě strašně chtít a pak být překvapená, že to není tak úplně ok. Já si taky říkala, že je to konec všeho. Ale všechno jde. Pak to rychle uteče a je to parťák na koně (také jezdíme). Buď víc pragmatická a zbytečně se nešťourej v nějakých obavách, např o výchově.. 8o 8o 8o..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4239
19.1.20 03:12

@Nicky8 tak v tom případě babičku udržuj ať máš hlídání :D :palec: :pankac: bude se hodit věř mi

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat