Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak to jen říct ....
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
28.5.10 13:45
- Citovat
- Upravit
28.5.10 13:46
já bych řekla, že základní problém je v té komunikaci. Taky nejsem „prořízlá huba“ a přesně jak píše zakladatelka tak spoustu věcí v sobě dusím. Vím to ale taky to neumím změnit.
Ale - na komuniakci, ostatně jako na všechno musí být dva - a asi mám štětí že mě můj manžel naučil mluvit, alespoň o základních věcech a postupně se to zlepšovalo a zlepšovalo. ale třeba vůči tchýni mám tenhle blok pořád a tam to pořád nefunguje. Sama už jsem nad tím přemýšlela, jak to změnit jestli to někde konzultovat, protože mi to často fakt vadí.
No ale základní věci co pomáhají mě - napsat si myšlenky na papír, co mi vadí nevadí, x krát si to přečíst a zarýt do hlavy a pak je nejhorší začít. Na začátek si vždycky připravím jednu větu, která tu komunikaci spustí - dloho jí přemýlám v hlavě až jí ze sebe vysoukám a pak už musím ven i s tím zbytkem.
Vím možná je to cáklý ale mě to pomáhá. Někdy se ale nesetkám z pozitivní odezvou druhé strany a to měhodí zpět, neumím hned oponovat dalšími a dalšími argumenty, takže kolikrát tenhle boj prohraju. Takovej trošku začarovanej kruh, ale musím říct že se to fakt lepší, díky té přípravě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:52
Anonymní píše:
Vím naprosto přesně, co mi vadí. Že si občas zajde na pivko se svojí partou, to beru. Jenže on kromě toho zajde na pivko i s touhle a támhletou partou, tuhle sobotu musí pomoct tomuhel kámošovi a tuhle neděli slíbil pomoc strejdovi. A když přijede z práce domů, nemůže si vzít děti ven, protože musí taky něco udělat doma. Pokud vyjedu, že se kluci na tátu těšili, tak za půl hodiny je mám doma „za trest“ - zlobili, neposlouchali. A máma si s nima ví rady. Taky mi občas vyčte, že třeba nosí ještě plíny, že jsem je ještě nenaučila na nočník. Vadí mi, že já coby osobnost jsem ta poslední, až po kuchařce, uklízečce, mámě … pokud se vůbec někdo o mé „já“ zajímá. K naropzeninám dostanu to, o co si řeknu. probém je v tom, že já už tak nějak dopředu řeším, co by se komu mohlo líbit coby dárek pro mně. Třeba kuchařku. I když já bych mnohem raději nějaký historický román. Jsem blbá, asi jo, ale já se zazdívám sama sebe. V nějakém pomateném strachu, abych nikoho nezklamala, neudělala zle tím, že odkopu své já, svá přání, potřeby. Nebo aby někdo ze mně neměl legraci. Ale on živí, já mám směšnou mateřskou, tak já nepřepínám. Držím zobák. Jenže už tak moc dlouho, že už se bojím něco říct, už jsem si prostě zvykla.
to jsi opravdu napsala dobře.málo se staráš o sebe a zbytečně moc o ostatní 
měla bys být větší sobec a víc si sebe sama vážit.A až si budeš příště stěžovat a manžel ti řekne ,že jaký si to uděláš takový to máš-s ním klidně souhlas a řekni mu ,že nastal čas změn.
Víš jsem podobná povaha ,spoutu věcí dokážu tolerovat a neřešit ,protože mi přijdou fakt malicherné ,ale holt mám chlapa jakého mám ,takže spec.pro něj vím ,že jakmile se mi něco nelíbí okamžitě řešit ,nic mu nedovolit ,jakmile překročí stanovené hranice dát mu to sežrat -víš já bych to i nechala být ,ale dělám to pro něj ,aby „nezvlčil“A mám pocit ,že tvůj by potřeboval taky trochu šlápnout za krk ,aby věděl ,že nejsi na světě pro to abys obstarávala jeho ,ale taky žila. Ale začít budeš muset od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 14:06
Anonymní, jedinou věcí, kterou to spravíš, je to, že otevřeně prostě na plnou hubu řekneš, co tě trápí. Můj manžel taky pořád nemá čas, ale když už mi to přerůstá přes hlavu, čas nečas, malou mu napakuju a ať se stará. A já si udělám alespoň chvíli pro sebe. A můžu říct, že manžel to respektuje a ani nemukne. A když už jsem ve stádiu, že ječim jako pominutá, tak se radši stáhnou oba dva. V tom sexu, no, to bych řekla, že to je jako v tý písničce „jednou jsi dole, jednou nahoře“, každý den nemůže být svátek, to snad je jasný. Ale hlavně seber odvahu a řekni mu to. Myslim si, že je lepší mu to pěkně v klidu říct, než s ním 3 měsíce nespat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 14:25
Anonymní píše:
Jsem blbá, asi jo, ale já se zazdívám sama sebe. V nějakém pomateném strachu, abych nikoho nezklamala, neudělala zle tím, že odkopu své já, svá přání, potřeby. Nebo aby někdo ze mně neměl legraci. Ale on živí, já mám směšnou mateřskou, tak já nepřepínám. Držím zobák. Jenže už tak moc dlouho, že už se bojím něco říct, už jsem si prostě zvykla.
Koukám, tobě stačí napsat si pár příspěvků a přijdeš na to sama 
tak jen tak dál, nikdo ti neporadí líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 22:09
Souhlasím s Bedru - napsala bych mu to jako dopis.
Když člověk mluví, tak kolikrát řekne hovadinu, neumí argumentovat, neudrží neutrální tón a sklouzne do hádky a vzít to zpátky nejde. Kdežto dopis se dá psát tak dlouho, až s ním budeš naprosto spokojená. Myslím, že psaný projev zvládáš dost dobře, vystihnout podstatu věci, tak to manželovi všechno vypiš a pak si o tom můžete popovídat. I když pochybuju, že se mu dopis bude líbit, pokud on je s daným stavem naprosto spokojený, ale pořád je to lepší, než čekat až se sesypeš nebo bouchneš jako papiňák a spálíš všechny mosty.
Já jsem takhle psala jednou dopis mámě - někdy je to s ní komplikovaný a jednou mi moc ublížila a já si řekla, že tohle už vážně ne, ale na diskuzi jsem se necítila a vím, že by to nedopadlo dobře. I dopis mi kroutil vnitřnostmi, x-krát jsem to zavřela a šla rozchodit, pak jsem si to asi milionkrát přečetla než jsem to poslala. A musím říct, že to moc pomohlo, mamka mi napsala věci, který vim, ale do očí by mi je nikdy neřekla - třeba, že mě má ráda /holt tvrdá a blbá výchova/ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.10 15:44
Ahojky, ja mela stejnej problem jako ty a u svych byvalych jsem to nikdy neprekonala a strasne se trapila, hlavne v posteli, az jsem uplne mela nechut a radsi sla spat driv, nez me zacal zase otravovat. Ale s nynejsim pritulem je to jine…ze zacatku kdyz mi neco bylo, tak do me hustil tak dlouho (jemne), az jsem mu to treba po hodine rekla, i kdyz mi to bylo jako takovy blby, ale najednou to bylo venku a tim se to prolomilo a priste to slo jen lip a lip 
mozna u tebe, kdyz nemas tak empatickyho chlapa, by pomohlo, kdybys mu napsala dopis..??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
pokud chceš, aby se chování Tvého muže změnilo, nedá se nic děat, ale budeš muset z pravdou ven.
Třeba, až děti usnou, sedni k němu a vyklop to. Nepřemýšlej o tom předem a mluv, mluv a mluv. Musíš to ze sebe dostat, jinak se nic nezmění.
A neboj se. Není čeho. To, že tě manžel živí, je přece samozřejmost. Vychováváš vaše děti. Najdi svou důstojnost, neponižuj se a nenechávej si líbit nic, co ti není příjemné. Jsi dospělá žena, máma od dětí. Zvládla jsi porody, šestinedělí. Zvládneš i toto. Uleví se ti. Vím, o čem mluvím
Když jde muž na pivko, jdeš taky občas někam? Přijde mi, že se cítíš sama…Nech mu občas děti a vypadni z bytu (domu), zajdi s kámoškou na kafe nebo si pozvi kamarádku domů. Pomáhá to, nebýt s dětmi sama.
Držím palce!
Inko M.