Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám doma úplně to stejné dítě(taky holka prvňačka).trošku pomohlo vstávat o 15 min. dřív, večer všechno nachystat a dávat jí pokyny po malých intervalech(ukazovat na hodinách, co má být hotové, když bude ručička na tom a na tom čísle. Když to všechno zvládne jak má, přidám jí do školy ke svačině malou dobrotu(pár lentilek, kousek čokolády)
Ale rostu taky každé ráno:-))
Musím se smát
já mám teda teprve předškolačku, ale je to úplně přesně jak popisuješ, nejhorší jsou čtvrtky, kdy jsme v časovém presu, musíme rychle stíhat kroužek po školce a slečna je opravdu na zabití! Trošku jsem doufala, že už se to brzy spraví, jak bude starší, ale tvoje má 7 let, no to se mám asi příští rok až bude ve škole na co těšit…
Jak to má třeba s úkoly? Musíš jí do nich taky tlačit? Nebo třeba takové ty úkoly na čas? To zvládá ve škole v pohodě?
Takže nejsem sama:-)Ach jo..
S těmi hodinami mě to už taky napadlo-snad by si to hlídala už trochu sama..Tak vyzkouším..Horší ve škole-tam jí nikdo hlídat nebude a hodiny tam nemají:-DI tak děkuji za tip!
Učení zvládá kupodivu dobře-jen se prý nesmí zakoukat někam v momentě kdy učitelka zadává ten úkol-pak neví na jaké má být stránce..
Doma úkoly udělá…Já nachystám na stůl co má dělat-ona při tom hopsá na gauči a zpívá si-pak si sedne udělá úkoly-asi 100× u toho přejde na jiné téma…:-))Ale doděláme to a já jí přichystám tašku na další den-protože ona by tam nachystala asi jen půl věcí..
Jak to po sobě tady čtu, tak problém je asi spíš ve mě:-DDD
Mám doma to samé ![]()
ráda si poslechnu rady (viz můj podpis)
![]()
Příspěvek upraven 24.11.17 v 09:24
Nepomůže ti, když to za ní budeš dělat, protože pak se to nezlepší - už je zvyklá, že jí všechno podáš a doneseš. Chápu, že na to člověk nemá nervy, ale chce to prostě naučit jí, aby se starala sama. Že je mimo, s tím prostě nic neuděláš, má takovou povahu, ale jedině její vlastní zodpovědnost jí donutí, aby se pohnula rychleji, když je to nutné. Dokud jí budeš se vším takto pomáhat, tak se to sama nenaučí.
Chce to udělat „pomůcky“ stylu budíček, hodiny, dát si interval na oblékání, na čištění zubů, co jde připravit večer v klidu, tak připravit dopředu. A všechno si s ní dohodnout - aby se toho ona účastnila a musela nad tím přemýšlet. Protože jedině tak začne vnímat čas a dobu kterou věci trvají. A když něco nestihne, tak to prostě nestihne - půjde do školy bez vyčištěných zubů, nebo bez svačiny a bez tašky. Je to tvrdé i pro matky, to nepopírám, ale pomůže jí to do budoucna.
Nehodit jí do toho hned a nechat jí bez pomoci, to ne, ale začít to zkoušet třeba o víkendu, dát jí zodpovědnost za to, že se oblékne sama v ohraničeném úseku…
Mám doma to samé a jediné co zabírá je, když ona sama přemýšlí nad tím, že musí zrychlit - pokud jí to říkáme my, tak je jí to fuk. Ale třeba ted přišla s tím, že by ráno pomohlo, kdyby se neválela na sedačce v obýváku pod dekou po tom, co vyleze z postele - přišla na to sama a opravdu to od té doby dodržuje a ráno když přijde z pokoje, tak si sedá rovnou ke stolu k snídani - a našlo se hned 10 minut, které má navíc.
Mám doma to samý (pětiletou), pomáhá jedině nepřetržitý dozor a připomínání.
Někdy zabere motivace - když se jede za babičkou, nebo na výlet, je oblečená v cukuletu ![]()
Jinak já si ho docela zpracuju, takže funguje, ale učitelka ve školce (jedna, ta druhá s tím asi umí pracovat líp) je z toho šedivá a dává mi to docela sežřat ![]()
Já bych ho potřebovala nějak pohnout, i když zrovna nejsem za zadkem já osobně ![]()
Skoro jako by jsi popisovala naše ráno.
Donese si oblečení do obýváku, sedne si na gauč a sedí a sedí. Po chvíli jí řeknu, aby se oblékala. Vezme si něco do ruky a sedí a kouká. Někdy to zvládneme za neustálého povzbuzování včas. Dnes obě děti odešly bez snídaně, nezvládly ji. Skončily s oblékáním tak, že za 5 minut jsme měly odcházet z baráku
Je taky prvňačka.
@Anonymní píše:
Ahoj,
měla bych dotaz na maminky prvňáčků a stejně starých dětí.
Máme doma 7mi letou prvňačku a může mě z ní trefit šlak:-)On mala je trochu takový mimoň-není vůbec hloupá, je akční, ukecaná, neposedí…Ale je děsně pomalá ve věcech co jí zrovna nezajímají..To znamená jídlo, oblékání atd.Je taková od mala-prostě jí, někam se zakouká a přestane žvýkat a musím jí co dvě minuty říkat-jez, kousej, dělej…Jinak by tam seděla snad do druhého dne..U oblékání to samé-natáhne si jednu nohavici a zaujme jí něco jiného a už neví co má dělat…Doteď to celkem šlo..ale teď je ve škole a je to problém..Ráno to je děs..jídlo jí děsně trvá, oblékání-zajímá jí všechno jiné než má a já z toho rostu, protože vidím že nestíhá..Takže já lítám, chystám tašku, oblečení, hučím do ní ať dělá, nervy tečou..A ona je v pohodě a pomaaaloučku si žvýká a přemýšlí co bude dělat odpoledne atd:-)Jak by jste to řešili.?Učitelka říká že to samé ve škole…je chytrá, jde jí to, ale u oběda všichni jsou po jídle, ona má plný talíř..děti jdou ze třídy a ona nemá sbalené věci..
Musím s tím něco udělat, ale nedovedu si představit že to ráno nechám na ní a nebudu se starat, protože to tu školu nestihneme -což mě klepne a jí to bude jedno..:-)
Dnes odešla z domů bez tašky a vrátili se s tatínkem od auta a prý Mamí-ty jsi mě nedala tašku…A tatínek jí v tom ještě podpoří-že hlavně že jí dám do ruky kalhoty na převlíknutí a tašku ne…Tak mě to vytočilo-tak snad už si to musí hlídat ona sama-já do školy nechodím…
Díky za tipy co s tím
Já teda neznám dítě, které by se vypravilo samo a rychle bez „zahleďování“ a koukání, kde co lítá.
To je snad u dětí normální, ne?
Já si pamatuju, jak jsem před školkou poslouchala od mamky, že jsem " jak spící panna".
Hm, mam doma to same, u mladsiho 4,5. Oblekani, cisteni zubu, myti, jidlo - kazdy den mi u toho tecou nervy. Ve skolce casto nestihne snist svacinu, polevku, protoze „no ono ale mami hned bylo druhy, ja jsem to nestihl“, apod. Obcas treba taky zapomene uprostred svlekani, ze se vlastne svleka a misto toho se zacne oblekat, napriklad.
Rikala jsem si, ze mu poridim minutku nebo snad presypaci hodiny, aby mel vizualizaci, jakdlouho to trva. Protoze se mi osvedcilo, kdyz mu to zacnu pocitat („jedna, dve, tri…“), to funguje mnohem lip, nez kdyz ho upominam stylem „pospes si, oblekej se…delej…kalhoty…“ apod.. A pak taky kdyz minimalizuju rusive vlivy - lepe funguje, kdyz se obleka sam v predsini, nez v obyvaku, kde jsme vsichni a jeste treba jede TV". Do skolky mu davam takove obleceni a boty, aby se mu to co nejsnadneji oblekalo. Co bude delat ve skole fakt nevim.
Manžel byl prý jako dítě stejný. Vždycky se někde zakoukal a pak byl problém. Chce to trpělivost. Taky by bylo dobré ji nechat trochu zodpovědnosti. Domluvit se s paní učitelkou, aby ji netrestala kdy zapomene učebnici, ale aby ji nějak vytkla a zaroveň motivovala. Nechat ji sbalit si tasku a když něco zapomene tak ať nese nasledky. ![]()
Prestan ji upozornovat a popohanet, asi taky pospichas a nekde litas, tak se ti snazi ukazat, ze mas byt vic v klidu. Vem si z ni priklad a spomal… Taky pohled, ze? U nas tahle sebereflexe pomohla a problem s pomalym ditetem jsem vyresila driv nez nastoupila do skoly.
@elen-ka píše:
Skoro jako by jsi popisovala naše ráno.Donese si oblečení do obýváku, sedne si na gauč a sedí a sedí. Po chvíli jí řeknu, aby se oblékala. Vezme si něco do ruky a sedí a kouká. Někdy to zvládneme za neustálého povzbuzování včas. Dnes obě děti odešly bez snídaně, nezvládly ji. Skončily s oblékáním tak, že za 5 minut jsme měly odcházet z baráku
Je taky prvňačka.
úplně vidím tu naší, 5let. Sedne si s oblečením do obýváku a sedí a kouká. Zapomněla jsem, že před tím sedí čtvrt hodiny na záchodě a zpívá si
Na mé zavolání co že tam dělá takovou dobu se ozve podrážděné „čůrám přece!“
. Pak si oblékne jednu ponožku a kouká. Když vypnu televizi, kouká do blba a motá si vlasy
nebo si hraje s ubrusem a čas letí. Já do toho mám ještě batole, takže rána u nás bývají výživná
Zakladatelko, radu nemám
občas funguje, když slíbím, že když si pohne bude mít před odchodem chvilku času na své věci, může si ještě chvilku malovat nebo hrát. Jinak já byla to samé a časem jsem z toho, aspoň částečně, vyrostla ![]()
Ahoj,
měla bych dotaz na maminky prvňáčků a stejně starých dětí.
Máme doma 7mi letou prvňačku a může mě z ní trefit šlak:-)On mala je trochu takový mimoň-není vůbec hloupá, je akční, ukecaná, neposedí…Ale je děsně pomalá ve věcech co jí zrovna nezajímají..To znamená jídlo, oblékání atd.Je taková od mala-prostě jí, někam se zakouká a přestane žvýkat a musím jí co dvě minuty říkat-jez, kousej, dělej…Jinak by tam seděla snad do druhého dne..U oblékání to samé-natáhne si jednu nohavici a zaujme jí něco jiného a už neví co má dělat…Doteď to celkem šlo..ale teď je ve škole a je to problém..Ráno to je děs..jídlo jí děsně trvá, oblékání-zajímá jí všechno jiné než má a já z toho rostu, protože vidím že nestíhá..Takže já lítám, chystám tašku, oblečení, hučím do ní ať dělá, nervy tečou..A ona je v pohodě a pomaaaloučku si žvýká a přemýšlí co bude dělat odpoledne atd:-)Jak by jste to řešili.?Učitelka říká že to samé ve škole…je chytrá, jde jí to, ale u oběda všichni jsou po jídle, ona má plný talíř..děti jdou ze třídy a ona nemá sbalené věci..
Musím s tím něco udělat, ale nedovedu si představit že to ráno nechám na ní a nebudu se starat, protože to tu školu nestihneme -což mě klepne a jí to bude jedno..:-)
Dnes odešla z domů bez tašky a vrátili se s tatínkem od auta a prý Mamí-ty jsi mě nedala tašku…A tatínek jí v tom ještě podpoří-že hlavně že jí dám do ruky kalhoty na převlíknutí a tašku ne…Tak mě to vytočilo-tak snad už si to musí hlídat ona sama-já do školy nechodím…
Díky za tipy co s tím