Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, moc se omlouvám, ale potřebuji radu nebo pomoc. Žiji s manželem už 20 let, ale až po mnoha letech hledám pomoc, nebo chci své problémy alespoň řešit. Manžel má hrozně výbušnou povahu, neustále mi nadává a ponižuje. Všechno dělám špatně, nic neumím, nic jsem nedokázala. Když neudělám co chce, tak je zle. Chtěla jsem aby odešel, ale bez úspěchu. Nedavno mě i napadl. Nevím co dělat, protože se ho hrozně bojím. Nemám žádné sebevědomí, hodně přemýšlím o tom co jsem udělala špatně a v čem dělám chybu. Máme spolu děti, vlastně nejstarší syn už je dospělý a bydlí u nás jen proto aby mě chránil. Šetří na bydlení aby si mě vzal k sobě, protože manžel nikdy neodejde. Nikdy s dětmi neměl vztah, jezdí na kamionu. Já bohužel až po x letech vidím jak je sobecký. Může někdo poradit?
Sice nepomůžu, ale aspon poradím!
Určitě odejít, pokud se to stupnuje, nemá smysl s ním být ![]()
Lepší určitě neočekávej, držím palce ![]()
Ano. To co popisuješ spadá do týrání.
A cesta je utéct, ne čekat, že se to zlepší - sama vidíš, že se to zhoršuje.
pokud nevíš jak, tak zatím třeba jen občas zavolej na https://www.rosa-os.cz/…izova-pomoc/
Odejděte se synem sami…pokud oba pracujete..bydleni utáhnete…
Zažila jsem to jako dítě a strašně tím, že neodejdeš, ubližuješ dětem Oni o tebe mají strach a to je horší, než když máš strach ty sama o sebe. Syn se ani chudák nemůže osamostatnit aby tě chránil.
Musíš to udělat kvůli němu, aby syn mohl žít svůj život a nepřebíral zodpovědnost za tvůj. Běž do podnájmu, to utáhneš. Najdi něco levného, klidně na vesnici, ale odejdi.
Ty děti tím hrozně trpí a moc se jim uleví, uvidíš, vím o čem mluvím.
@Anonymní píše:
Ahoj, moc se omlouvám, ale potřebuji radu nebo pomoc. Žiji s manželem už 20 let, ale až po mnoha letech hledám pomoc, nebo chci své problémy alespoň řešit. Manžel má hrozně výbušnou povahu, neustále mi nadává a ponižuje. Všechno dělám špatně, nic neumím, nic jsem nedokázala. Když neudělám co chce, tak je zle. Chtěla jsem aby odešel, ale bez úspěchu. Nedavno mě i napadl. Nevím co dělat, protože se ho hrozně bojím. Nemám žádné sebevědomí, hodně přemýšlím o tom co jsem udělala špatně a v čem dělám chybu. Máme spolu děti, vlastně nejstarší syn už je dospělý a bydlí u nás jen proto aby mě chránil. Šetří na bydlení aby si mě vzal k sobě, protože manžel nikdy neodejde. Nikdy s dětmi neměl vztah, jezdí na kamionu. Já bohužel až po x letech vidím jak je sobecký. Může někdo poradit?
Strasny. Holka seber se a zmiz nez te tam jednoho dne umlati. Jestli to vidi i decka, uz na to nikdy nezapomenou a poznamena je to. Mas rodinu? Jestli jo, sup k nim.
@Anonymní píše:
Ahoj, moc se omlouvám, ale potřebuji radu nebo pomoc. Žiji s manželem už 20 let, ale až po mnoha letech hledám pomoc, nebo chci své problémy alespoň řešit. Manžel má hrozně výbušnou povahu, neustále mi nadává a ponižuje. Všechno dělám špatně, nic neumím, nic jsem nedokázala. Když neudělám co chce, tak je zle. Chtěla jsem aby odešel, ale bez úspěchu. Nedavno mě i napadl. Nevím co dělat, protože se ho hrozně bojím. Nemám žádné sebevědomí, hodně přemýšlím o tom co jsem udělala špatně a v čem dělám chybu. Máme spolu děti, vlastně nejstarší syn už je dospělý a bydlí u nás jen proto aby mě chránil. Šetří na bydlení aby si mě vzal k sobě, protože manžel nikdy neodejde. Nikdy s dětmi neměl vztah, jezdí na kamionu. Já bohužel až po x letech vidím jak je sobecký. Může někdo poradit?
Jestli pracuješ, dávej bokem co nejvíc peněz a odstěhuj se co nejdřív. Jestli ne, práci si najdi. Je to týrání a není třeba to snášet jen proto, že je to manžel. Podej žádost o rozvod.
Se synem pracujeme oba, ale platy u nás nic moc, proto se bojím, že to neutáhneme. Syn šetří jak může ale je teprve pár měsíců po škole. Bydlíme v obecním bytě kde ty nájmy nejsou tak hrozné, starosta mi slíbil jiný byt, ale to bude bůh ví jak dlouho. Šest let jsem se léčila s rakovinou a jen kvůli dětem jsem se vyléčila. Jsou pro mě všechno. Bohužel jsem byla tak naivní a myslela si, že se manžel změní. Jednou jsem šla ke svému lékaři abych se někomu svěřila, udělal ze mě hysterku a zase jsem to nechala být a hledala chyby v sobě.
@Hledámpomoc píše:
Se synem pracujeme oba, ale platy u nás nic moc, proto se bojím, že to neutáhneme. Syn šetří jak může ale je teprve pár měsíců po škole. Bydlíme v obecním bytě kde ty nájmy nejsou tak hrozné, starosta mi slíbil jiný byt, ale to bude bůh ví jak dlouho. Šest let jsem se léčila s rakovinou a jen kvůli dětem jsem se vyléčila. Jsou pro mě všechno. Bohužel jsem byla tak naivní a myslela si, že se manžel změní. Jednou jsem šla ke svému lékaři abych se někomu svěřila, udělal ze mě hysterku a zase jsem to nechala být a hledala chyby v sobě.
Moc vám všem děkuji za rady. Ono bylo hrozně těžké si připustit, že takhle to už dál nejde a vůbec se někomu svěřit je také těžké. Ale když vás někdo přesvědčí o neschopnosti, tak tomu i uvěříte. Hledala jsem aspoň někoho kdo něco podobného prožil.
Tak těch možností je několik, ale ten největší problém bude u Vás, to Vy si musíte v hlavě vše přepnout a konečně to rozseknout. Už dávno jste měla začít šetřit každou korunu, abyste dnes nemusela přemýšlet, co s tím. I kdybyste se synem měli jen minimální mzdy, furt vám to dohromady dá cca 25.000,– Kč, mi neříkejte, že za to neseženete byt? Úplně v pohodě…následně si vyběháte veškeré příspěvky, které můžete a pokud máte další děti, které ještě studují, manžel by Vám měl platit výživné. Bude to možná těžší, ale vyžít se dá. Ono by i stálo za to zkusit si s chlapem promluvit někde „venku“ mimo byt s tím, že jste podala žádost o rozvod, že už s ním žít nechcete a že ho žádáte, aby odešel, protože to on jezdí s kamionem a je asi i x dní pryč. Pokud ne, no tak odejděte Vy. Určitě máte i nějaké příbuzné, rodiče, sourozence, kohokoliv, kdo Vám přechodně pomůže, ať už bydlením nebo finančně…Ale tak nějak cítím, že to u příspěvku zůstane a že se nakonec nic dít nebude…
@Hledámpomoc
Taky lze vykázat z bytu násilníka. Ale musela bys volat hned policii, když tě napadl.
To, co popisujete, je naprosto klasicka situace. To, ze pochopite, ze neco neni v poradku ne s Vami, ale s ním, je hodne dulezity zacatek. Jednejte, prosim. Uz jen kvuli synovi. Mate spolecne jmeni, zkuste se nekam odstehovat a pak neco vysoudite. Hlavne ale musite zacit nekde jinde a sama za sebe, prestat byt zavisla, postupne nove ziskavat sebevedomi. uvidite nakonec, jak se Vam ulevi a jak si budete rikat, ze jste to mela udelat uz davno. ![]()
Ahoj, moc se omlouvám, ale potřebuji radu nebo pomoc. Žiji s manželem už 20 let, ale až po mnoha letech hledám pomoc, nebo chci své problémy alespoň řešit. Manžel má hrozně výbušnou povahu, neustále mi nadává a ponižuje. Všechno dělám špatně, nic neumím, nic jsem nedokázala. Když neudělám co chce, tak je zle. Chtěla jsem aby odešel, ale bez úspěchu. Nedavno mě i napadl. Nevím co dělat, protože se ho hrozně bojím. Nemám žádné sebevědomí, hodně přemýšlím o tom co jsem udělala špatně a v čem dělám chybu. Máme spolu děti, vlastně nejstarší syn už je dospělý a bydlí u nás jen proto aby mě chránil. Šetří na bydlení aby si mě vzal k sobě, protože manžel nikdy neodejde. Nikdy s dětmi neměl vztah, jezdí na kamionu. Já bohužel až po x letech vidím jak je sobecký. Může někdo poradit?