Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám synka skoro 12 let a nyní měsíční miminko, nevím proč by spolu nemohli sdílet pokoj, naopak starší syn bude rád že nebude v pokoji sám, v nejhorším se to nějak odděli…
@Anonymní píše:
Mám synka skoro 12 let a nyní měsíční miminko, nevím proč by spolu nemohli sdílet pokoj, naopak starší syn bude rád že nebude v pokoji sám, v nejhorším se to nějak odděli…
Nevím jak mu bude 15… jestli tam bude chtít třileté dítko… nevím zda bych dceři nevzala její soukromí.. bude chtít kamarádku si pozvat, časem kluka… nevím… já si vždy prostě přála děti krátce po sobě aby si vyhráli… aby byli partáci… Trápi mě to…
Zaměstnat se něčím jiným.
Poslední dobou jsem si párkrát uvědomila, že jsem to měla podobně jako dítě, a teď to vidím na své dceři: dítě zatouží po nějaké hračce, věci, čemkoli, a myslí na to vstávajíc lehajíc.
A u mě to nepřešlo do chvíle, než jsem to pustila z hlavy a přesunula se k něčemu jinému, nejlépe na co jsem se mohla těšit.
Zvláště ve Tvém případě, když chceš něco, co stejně nemůžeš mít - děti blízko u sebe mít už prostě nebudeš - je prostě načase dospět a přenést se přes to. Navíc peníze nemáte, místo nemáte, a bůhví, co bude za tři roky. Pokud to nezvládneš sama, tak třeba vyhledej odborníka. (Můžeš se i sama sebe zeptat: co to, že Ti najednou začíná hrabat. Malý Tě přestává potřebovat? V práci si přijdeš nenaplněná, tak by ses chtěla „naplnit“ doma? Chce se Ti hlavně nechodit do práce, a dítě by Ti to umožnilo? Hodně takových externích věcí může mít na tu Tvoji potřebu vliv.)
Jo a taky jsi nám teda nesvěřila, jak se k tomu staví potenciální otec. Chce on taky další dítě, nebo si šušňáš svoji touhu po mimískovi sama? Aby se totiž nestalo to, že Ti z toho hrábne, že dítě potřebuješ, a kdyby chlap byl proti, že si půjdeš hledat i nového tatínka, protože Tě nic jiného už nebude zajímat.
A už teda vůbec nemluvím o dceři. Ta by sourozence chtěla? Nebo ta je Ti šumák?
EDIT: Já bych školáka s batoletem do jednoho pokoje teda nedala ani smykem. Myslím, že by obě děti byly nešťastné.
Přiznat si, že je to smutné, že se ti nesplnil sen a obrečet to. Dovolit si to prožít, protrpět, vyvztekat se a zapomenout. To je život. Taky bych chtěla něco jiného, než co mám. Jsou na tom lidi hůř. A dítě mám taky jen jedno, i když jsem chtěla velkou rodinu. Muže žádného.
@Anonymní píše: … jsem vždy chtěla děti dvě.. Teď by nám to finance vůbec už nedovolili .. a taky na něj ani místo nemáme.. .. ale nyní máme velké splátky … a to mi bude 39 a manželovi 43… a věkový rozdíl … to už těžko …
Výmluvy, výmluvy, samé výmluvy.
Když to mimi chceš, tak není co řešit. Nějak bylo, nějak vždycky bude. Ono je tam už připravené. Čeká…
Nevím proč jsi tak fixovaná na bydlení v 2+1. Plánujete v tom bytě s partnerem zestárnout, dokud vás odtud nevynesou nohama napřed rovnou na krchov? Pokud odpískáš Tvoje přání a tu touhu, pak jsi mrtvá už teď. I když se pořád ještě hejbeš.
Příspěvek upraven 15.12.22 v 08:21
@Slečna Ferka máš jedno dítě? Joo potřebuji se asi zaměstnat něčím jiným… Muž další dítě nechce…
A dcera říká že chce maminku pro sebe.. no tak jsem v tomhle přání asi sama… nebo přání… prostě už se to nesplní… Manžela miluji, nemám v plánu měnit. Dcera ho taky miluje. To by mi neodpustila nikdy. Nemáme žádné spory, hádky…
@Tala20 píše: Výmluvy, výmluvy, samé výmluvy.Když to mimi chceš, tak není co řešit. Nějak bylo, nějak vždycky bude. Ono je tam už připravené. Čeká…
tak zase mít dítě za každou cenu když ho pak nebudu mít z čeho živit asi neee… naše úspory jsou aktuálně asi 120tis… jinak nikde nic… a měsíční splátky 21tis… do toho fakt mám mít miminko, joo???Nejsem padlá na hlavu…
@mokkk píše:
Přiznat si, že je to smutné, že se ti nesplnil sen a obrečet to. Dovolit si to prožít, protrpět, vyvztekat se a zapomenout. To je život. Taky bych chtěla něco jiného, než co mám. Jsou na tom lidi hůř. A dítě mám taky jen jedno, i když jsem chtěla velkou rodinu. Muže žádného.
Joo vážit si toho co mám. I když malinkato rodinu tak jsme úplná rodina…
@Anonymní píše:
Joo vážit si toho co mám. I když malinkato rodinu tak jsme úplná rodina…
A to je hodně! Možná ti chybí v životě nějaké trochu vzrůšo, když tak popisuješ tu vaší poklidnou idylku. Co si třeba pořídit kočku nebo psa?
@Anonymní píše:
Joo vážit si toho co mám. I když malinkato rodinu tak jsme úplná rodina…
nezlob se, ale mě to trošinku přijde, jako nemám problém, tak si nějaký musím vyrobit,
jste všichni zdraví, spokojená rodina, tak se v tom snažíš nimrat a všechno si pokazit
A mě to přijde, že ty vlastně žádné dítě nechceš. Zatím jsi jen snesla milion argumentů, proč další nemít. Řeknu ti jinak - kdybyste druhé opravdu chtěli, tak ho máte.
@Anonymní píše:
Mám synka skoro 12 let a nyní měsíční miminko, nevím proč by spolu nemohli sdílet pokoj, naopak starší syn bude rád že nebude v pokoji sám, v nejhorším se to nějak odděli…
Už vidím, jak patnáctiletý puberťák nadšeně sdílí pokoj s tříletým sourozencem. Utopie. ![]()
@inkakřivák píše:
A mě to přijde, že ty vlastně žádné dítě nechceš. Zatím jsi jen snesla milion argumentů, proč další nemít. Řeknu ti jinak - kdybyste druhé opravdu chtěli, tak ho máte.
muž žádné dítě už nechce, on má jedno, ona jedno, tak pán finančně i prostorově předpokládá, že to stačí
Příspěvek upraven 15.12.22 v 08:29
Poslední dobou na to myslím více a více… našla jsem si muže již s dítětem… to k nám jezdí sporadický. A my máme jedno dítě… už skoro 8 let. Poslední dobou mě to trápí více a více, že jsem vždy chtěla děti dvě.. jen blízko věkově k sobě… Vždy jsem chtěla rodinu dvě děti věkově tak 2-4 let od sebe. Teď by nám to finance vůbec už nedovolili mít další dítě.. a taky na něj ani místo nemáme.. máme 2+1.. když by děti byli věkově k sobě blízko ještě by to asi šlo že by byli v jednom pokoji… ale nyní máme velké splátky úvěru plus hypo.. takže další dítě by bylo reálné tak za 3 roky.. a to mi bude 39 a manželovi 43… a věkový rozdíl 11-13 let… to už těžko by sdíleli jeden pokoj… Jak to v sobě potlačit? Jak na to pořád nemyslet…??? Jak si vážit toho co mám?