Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jímá mě nostalgie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Sindarela
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.9.06 00:30
Nic si nevyčítej, pokud se jí ve školce líbí, tak ji to přej, nosíš další miminko v bříšku tak nesmutni. Buď ráda, že má mezi sebou děti, líp se spřátelí a uvidíš, že i tebe to přebolí.
Jedna etapa je sice pryč, ale další začala, tak se s ní musíš sžít, ona to určitě taky chápe.
Nebuď smutná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 06:41
Ahoj,
myslím, že je to úplně normální a přejde to. Uvidíš. Já jsem se musela vrátit do práce brzo (Kubíček měl 16m) a dala jsem ho do jesliček. Jsem založení pohodový člověk a jen tak něco si nepřipustím, ale upřimně můžu říct, že jsem poprvé v životě byla v depresi. Při zvykání a před nástupem jsem jenom doma ležela schoulená v klubíčku a litovala malého, sebe, celý svět. Tenkrát fungoval manžel. Pomohlo mi až nastoupení do práce, ten kolotoč kolem a hlavně naprostá a úžasná spokojenost Kubíčka. „Svoje“ jesličky, tety a strejdu miluje, je tam za nějvětšího raubíře, ale prý roztomilého. Každý den než se dostaneme z jesliček nám to trvá skoro hodinu, protože mi musí ukázat co všechno dělali, jak chodí čůrat na záchod, nové hračky, nové děti.....moc se mu domů nechce.
Věřím, že si hodně pečlivě vybírala a zvažovala. Teď už zbývá se s tím smířit.
Držím palce.
Radka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 06:53
Já jsem taky teď v září, odvedla poprvé dceru do školky. Taky mi bylo smutno. Přece jenom, jsem s ní byla pořád, až na pár vyjímek. Smutek ale velmi rychle zmizel. Jen mě dojímá, jak ten čas rychle letí. Vážím si každé chvíle, kdy mám druhou dcerku u sebe.
Anička je ve školce moc spokojená, žádné scény se nekonaly. Ani nebrečí stezkem, jako jiné děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 07:44
já teda nemůžu soudit, protože k tomu jsme ještě nedospěli…asi mi bude taky hodne smutno. Ale budu si snažit říkat, že je děsně fajn, že zrovna TO NAŠE dítě je tak samostatný, že už chodí do školky.
Pokud se jí to líbí, ber to tak. Je ráda mezi svými a i to je hodně moc potřeba pro její správný vývoj.
A určitě chceš, aby byla sebevědomá a v životě se neztratila.....
Tolik má teorie, ale až přijde na praxi, tak budu měkká jak sejra
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 07:46
Milá Sindarelo,
asi jsem taky velká „měkota“ , ale jenom si představím, jak koukám na děti na zahradě a vidím svoji malinkou holčičku, špunta mezi ostatními - už se mi hrnou slzy do očí 
a to ani nejsem těhotná a šestinedělí už mám za sebou.
Děti jsou prostě úžasný, ještěže je máme, abysme si občas pobrečely .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tattiana
7.9.06 07:49
Sindarela buď v klidu, dětem je lépe mezi dětmi, věř mi, pár příkladů, kdy dítě bylo dlouho doma místo v MŠ, mám z okolí. Sama jsem dcerku do MŠ dala ve 3letech a nastoupila na 3směny do práce. BuĎ ráda, že se můžeš plně soustředit na těhotenství a dcerka se plně zabaví s dětmi. Hlavně nestresuj, neměj depresi, a hlavně si nic zbytečně NEvyčítej!!! je jí v MŠ opravdu dobře. Měj se krásně ahojky I.
- Citovat
- Upravit
7.9.06 08:53
Sindarelo, buď v poho, jsi úplně normální mamina.Já prožívám skoro to samé, až na to že Luisa mi ráno neplakala…(to bych prožívala ještě víc..)jsem na ni moc pyšná, už druhý den mi ukazuje, jak se mají správně mýt ruce, jak se učí oblékat tričko a kalhoty (což doma bylo s velkým vypětím)
Myslím, že děti ten kolektiv potřebují a baví je to víc než s námi doma, horší to bude třeba v tanečních nebo maturitě 
to budu řvát jak želva, to vím naprosto jistě!
Aileen
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 09:37
Holky jsem moc ráda, že v tom nejsem sama . Měla bych jít od října do práce na 2 dny v týdnu a už teď jsem hotová z toho, že nebudu s malým - 26 měsíců. Brečím kudy chodím, přes to, že mám normální ponorku a potřebuju mezi lidi. Nabídka z práce je velmi zajímavá a malému taky neuškodí, když bude občas s někým jiným než se mnou (zvažuji hlídací tetu (kamarádka), a jesličky, kde by byl s dětmi, což by mu taky prospělo. No prostě rozpolcená matka, která neví, co chce… . Asi si to musíme prožít sama a v sobě si to srovnat. Díky, že jsem se mohla vypsat …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 11:54
Ahoj,
prožívám uplne stejné pocity. Matěj je na dopo od pondelak ve školce (za 14 dní mu budou 3) a ted jsem koukala z balkonu, jak sedí na písku a i si trochu hraje. Dneska ráno odchod do školky poprvé obrečel a já jsem z toho uplne mimo 
Ale myslim, že mu to pomůže, já mám ještě 15 měsíčního chlapečka a ten je ted ve fázi, že mu všechno bere, boří, nemůžeme si ani kreslit, číst nic… Zatím ze školky nadšenej není, ale myslím, že to přijde.
Akorát tedy nevím, jestli když nebude chtít jít dobrovolne do školky, to ho tam mám odtáhnout?? Jak to deláte??? Dneska jsme tam došli, ale v šatně spustil a přebrala ho učitelka, dobrovolne by nešel. Bojím se co zítra, ale učitelka radí nepolevit, prý tam byl včera spokojenej. jsou to radosti a starosti…
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.06 14:19
Ahoj,
Martanko, nejdřív odpovím tobě, určitě nepolevit, pak by ti dělal scény, když by věděl, že bude mít úspěch. Vydrž to, já z toho byla taky nešťastná, ale trvalo to 14 dní a pak pohoda.
A teď k tématu 
Já dala Matěje do školky, když mu bylo 2 a 8 měsíců. Kluci jsou přesně o 3 roky a já chtěla aby si tam zvyknul, ještě než se brácha narodí, aby neměl pocit, že jsme ho vyšoupli 
Fakt 14 dní se mu moc nechtělo, i ráno brečel, takže výčitky jsem měla šílený, ale nakonec se ukázalo, že jsem dobře udělala, byl tam šťastnej, o hodně samostatnější, i sourozence zvládnul skvěle, myslím, že i proto, že už měl i svůj jiný svět, než jen nás doma. Takže nic si nevyčítej, je důležitý, abys byla přesvědčená, že jsi udělala dobře
Abaja
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.06 20:23
AHoj spolutrpící,
já mám taky Báru ve školce,máme za sebou první týden a spíš převažuje dobrej pocit.Naučila se písničky,má nový kamarády a říká mi,co tam dělaly(v útržcích).Taky se začla děsně důležitě sama svlíkat a oblíkat(po ránu o nervy) a sní tam vše,co jí dají,tedy i sladká jídla,kterých se doma nedotkla.Takže samý pozitiva.ALE…já se trápím,ráno moc dobrovolně nechce do třídy,drží mi ruku jako klíště,ale prý je v pohodě.Co mě vadí hlavně-doteď jsem věděla skoro o každý minutce,co kdy kde dělala a najednou prázdno-ústřižky z osmi hodin bez ní,jsem z toho hotová.Pořád ji zpovídám,ale ona si začla vymýšlet,tak jsem toho nechala.Učitelka vždycky řekne jen:dobrý,šikulka,hodná,což potěší,ale já bych ji nejradši po:,–(ila na židli,blikla lampičkou a vyslýchala,co jedla,s kým si hrála,co řekla vtipnýho,jeslti se vztekala, jestli si chodí sama na záchod…je toho moc.Ale je mi jasný,že když je tam 20 dětí,tak ani samy učitelky tohle neví.
Možná to je to,co nás děsí nejvíc-že už ta maminka tak potřebná není,že se sice občas zasteskne,ale začínají mít svůj další svět a kamarády,do kterýho nevidíme.Ale asi to patří k životu,pořád za prdelkou být nemůžem.
Na druhou stranu-užívám si mladšího,můžu se s nímˇmuchlat dle libosti,bez všudypřítomné asistentky,děláme blbiny a tak.I když někdy chybí,rptože teď mi prdelkuje Vojta,který byl klidně hodinu v místnosti s Bárou a mě ke štěstí nepotřeboval.A pak přijde školka pro něj,a základka a tak a já budu důchodka…hele,budem dál emimino nebo estarobinec?
Jitka a prťata
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sindarela
11.9.06 14:00
Tak Vám všem moc děkuju za podporu. Nejhorší je to přemýšlení, jestli jsem fakt udělala dobře. Malé se tam celkem líbí. Ptala jsem se p. učitelky, jestli ještě pláče, když odejdu a prý ne. Brávám ji po obědě, tak to zase není taková dlouhá doba, spíš bych potřebovala vědět, jak už tu někdo zmiňoval, co přesně dělají, kolik toho snědí, jak vypadá to dopoledne, než jdou ven apod. Musím se nějak vyrovnat s tím, že už jako maminky nejsme v tomhle věku už tak nepostradatelné. Snad to brzy překousnu a hodně mi pomohla ta věta: „že jim nebudeme stát pořád za prdelkou“ taky to tu už někdo řekl. Zkrátka díky moc. Vím, že je to pro děti prospěšné, protože jsou venku na vzduchu a já si můžu doma uvařit nebo uklidit a nemusím mít špatný pocit z toho, že nejdeme ven, protože ona už je přece venku a s dětmi. Dnes si prý hráli na opičky. Když jsem se zeptala co to je, tak mi předvedla, jak chodili bosky a krčili prstíky. Asi to byl cvik proti ploché noze, tak se mi trochu ulevilo, že opravdu je jí to ku prospěchu. A před chvilkou se z pokojíku ozvalo: „Uklízíme“ To zná asi z té zahrady. 
Tak pište, taky ještě budu, musíme se podporovat.
Sindarela
- Citovat
- Upravit
Sindarela
21.9.06 22:06
ahoj
Ahoj. Naše dcerka šla do školky už před půl rokem.
Já jsem všemi deseti pro školku, s klidným srdce přiznám, že si ráda užiji tu chvíli klidu bez té naši dračice. Ani se moc netrápím tím, co tam dělá, na co myslí, co jí a nejí......
ALE! Ale když jsem šila před půl rokem sáček do šatny a když jsem pak do něj poprvé balila věcičky na převlečení a první školkové bačkůrky, tak jsem řvala jak želva a slzy mám v očích ještě těď, když to píšu. 
Je to hrozná směsice pocitů, na jednu stranu se mi vrací mé dětství, můj první den ve školce, na druhou stranu si říkám, jak to uteklo, že už mám velké dítě a že my vlastně stárneme.....
Malá dřív brečela, když šla ráno do školky. Já zavřela dveře, odešla před školku do auta a bulela s hlavou na volantu. Fakt psycho.
To už je naštěstí pryč. Dneska mi zrovna řekla, že už se jí ani ve školce nestýská, že už je velká holka Chodí do školky jak největší hrdinka a v poledne jí musím domů doslova honit
Takže vím, o čem píšete, ale všechno dobře dopadne, nebojte
Zorka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Nazdárek holky,
možná jsem trapná, ale jsem už od malička šíleně citový člověk. Až si s tím kolikrát už nevím rady. Dcerka bude mít teď v září 3 roky a já ji dala do školky už teď. Naštěstí mi ji vzali, protože vím, jaký to je dneska problém. Tak je tam. Ještě o prázdninách jsme se na to těšili, ještě den před 1. návštěvou školky bylo vše OK. Začalo to ale už večer, když jsem jí chystala věci do školky a na zahradu. Takové divné tísnění někde uvnitř, ani nevím přesně, jak bych to popsala. A najednou má za sebou 3 dny ve školce, které ráno vždycky trochu obrečí. Věřím, že to obrečím asi víc. Vždycky příjdu do prázdného bytu, kde ji ve vzpomínkách všude vidím. Tady jsme strávili 3 roky mateřské. A najednou je tu nějaká změna. Teď jsem podruhé těhotná. Možná jsem tak na měko i z tohoto důvodu. Malá je moc šikovná a děti kolem sebe potřebuje. Místo toho, abych jí to přála, tak je mi to líto. Je to normální? Z našeho balkonu je vidět část školkové zahrady a dnes jsem viděla, jak šly děti zpátky do školky. Zahlídla jsem i dcerku, šla s ostatními, ale byla takový špunt. Taková nejmenší. Chytali se za ruce a p. učitelka je počítala a pak vešli do školky. Bylo to moc roztomilé, ale zároveň si říkám, jestli jsem ji tam neměla dát později. Třeba od ledna, byla by trochu větší, hlavně už by měla po 3 roce. Mám z toho takový rozbrnkaný pocit, který nesvědčí ani dcerce ani mě ani miminku v bříšku. Jako bych se nemohla smířit s tím, že jedna etapa jejího života je minulost a začíná něco nového. Kdo mi poradí. Jsem opravdu ve stresu. Díky moc.