Jít do změny práce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Zdravím. Jdu se sem s vámi poradit i nestranný pohled.Po rodičáku jsem nastoupila kvůli pracovní době a malému dítěti (se kterým jsem byla sama) na pozici uklízečky v domově pro seniory. Jsem tu 4 roky, práce je to pohodová, sice to své udělat musím, ale mám systém a je to takové zase jiné, než uklízet někde kanceláře, v nákupním centru apod. Je to menší klidnější zařízení, člověk popovídá i s těmi klienty, leckdy s něčím pomůže atd i mimo práci. Protože už jsem tam dlouho, začali mě využívat i na pomoc v denním stacionáři, kdy zaskakuji za nemocné, dovolené a plně zastanu běžný provoz s klienty na celou směnu. Potom jim také například vypomáhám s cestami a doprovody k lékaři, jsem schopná pohyblivé klienty vykoupat a tak. No a samozřejmě jsem se nejdřív bránila nějakým nabídkám do provozu. Klasický kolotoč na směny přímo v pobytové službě odmítám, ale byla mi nabídnuta práce na osmičky a být mezi právě tím stacionářem a terénní pečovatelskou službou pondělí až pátek. S tím, že bych jen měla pracovní dobu asi o hodinu posunutou později.
No a teď vůbec nevím, jak se rozhodnout. Mám maturitu, takže uklízečku taky navěky dělat nechci. Je to hloupé, ale přiznám se, že se za to i trochu stydím. Plus ten pocit sama před sebou, že mám na víc, ač ambice kariérní nijak moc necítím. Na druhou stranu ač zrovna tady úklid placený úplně špatně není, tak ale polepšila bych si o 3-4 tisíce. Nemám partnera, takže na jednu výplatu to už není málo. A velký zádrhel je pro mě to, že sice řidičák mám, ale 10 let neřídím a mám z toho fakt strach a tady bych musela. Ale jak se tu už dlouho známe všichni, tak vím, že nejsem jediná a kolika holkám s tím pomáhali, nejdřív jezdily ve dvou, střídaly se, jezdily postupně nejdřív tu lehčí trasu..
Správně bych asi měla mít i na tyto výpomoci doposud nějaký kurz pro práci v péči, ale to se nijak neřešilo. Teď oficiálně bych jej mít musela, ale to zase takový problém není.
Teď si práci oddělám od 6 do 2 max půl 3 (ráno se synem mám vyřešené, že tam být nemusím) a když se něco vyštění během dne, tak není katastrofa, když skončím. Pravda, že syn nebývá moc nemocný. Je to zkrátka úklid ze kterého se svět nehroutí a nemám stres, i když kolikrát nestíhám (i skrz ty výpomoci někdy jen chvíli přes den a pak honem zase dohánět, co mi uteklo), ředitel je punťa a někdy si fakt vymýšlí blbosti, co je potřeba. Na té druhé pozici už je to jakoby důležitější funkce, určitě to není takový klid, je to hektičtější a zodpovědnější. Ale láme se to ve mně, že to možná zase potřebuju, abych byla schopna se někam posunout a „nezahrabat“ se roky v zajetých kolejích jen proto, že se bojím změny a neumím prostě do něčeho jít. Co myslíte?
ano, do změny jdi,
nejdeš do naprosto neznámého, a 3-4 tisíce navíc se ti budou hodně hodit, když jsi s dítkem sama, jak dítě roste, náklady na něj také stoupají,
a to řízení auta se ti také bude vždycky hodit, a když ti ze začátku pomůžou, tak tím spíš do toho běž 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jdi do změny. Sama píšeš, že si umíš uspořádat práci. Tak stejně si to uděláš i na jiné pozici. Třeba to bude chvilku trvat, ale sedne si to. Teď máš jen strach, že zas bude něco nové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jdi do toho. Změny se každý bojí, ale tu tebe nebude úplně radikální, vždyť už teď postupně na ni „trénuješ“. Víš, do čeho jdeš, znáš prostředí, spolupracovníky, máš praxi i v činnostech, které budeš dělat. Čím déle budeš dělat uklízečku (bez urážky 
), tím složitější bude se někam posunout.
A finance jsou taky podstatné.
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Šla bych do toho.
Já jsem kvůli přestěhování musela začít řídit, taky několik let po získání řidičáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu obavy ze změny, ale jdi do toho. Sama víš, že napořád uklízet nechceš a tohle mi přijde jako ideální příležitost se někam o kus posunout, vzájemně se znáte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, rozhodnutí je samozřejmě na Tobě, intuice je nejlepší rádce. Ale já bych Ti doporučovala do toho jít. Posuneš se, jak sama píšeš, budeš ze sebe mít dobrý pocit a zase Ti to něco dá.
Co se týče řízení, to tak má strašně moc lidí, když začíná řídit (i po letech). taky to znám. ale všichni se naučí a nakonec budeš ráda, že řídíš.
To vystoupení z komfortní zóny je náročné, ale stojí to za to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, strašně moc děkuju za podporu. Já jsem totiž taková stará konzerva a vůbec neumím jít do změn a měnit zajeté koleje, i když je to k dobrému. A že to o sobě vím, tak mě to štve a chtěla bych i jít proti tomu. Protože to vidím i u našich a byla jsem v tom vychovaná. Bát se změny, radši nic nedělat, nevybočit atd. A přesně takhle jednou mamka si nechala utéct dobrou nabídku na práci a myslím, že dodnes toho lituje a měla by se 10× líp.
Určitě to má i ty nějaké mínusy, ale co nemá. A pro člověka jako já je tohle asi fajn varianta nejít do totální a úplné změny. Když prostředí i lidi znám a vlastně dost i tu práci krom vyloženě toho terénu a toho řízení. Stejně bych někdy musela začít řídit už skrz rodiče třeba. Navíc bych si i pracovní auto mohla v některé dny odvézt domů a ráno s ním do práce přijet
Příspěvek upraven 17.08.23 v 08:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Krasomila90 presne tak. Clovek se musi hecnout a proste jit do toho! at Te to pak nemrzi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Určitě bych to zkusila, měli jsme u nás stejný případ, paní uklízela a potom přešla na pečovatelku, navíc vás znají a nabídli vám to, tak vědí, že jste spolehlivá. Nebála bych se. A prostě když bude malý nemocný, tak pečovatelek je více a práci si přerozdělí. Taky nenastane konec světa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Krasomila90 píše:
Holky, strašně moc děkuju za podporu. Já jsem totiž taková stará konzerva a vůbec neumím jít do změn a měnit zajeté koleje, i když je to k dobrému. A že to o sobě vím, tak mě to štve a chtěla bych i jít proti tomu. Protože to vidím i u našich a byla jsem v tom vychovaná. Bát se změny, radši nic nedělat, nevybočit atd. A přesně takhle jednou mamka si nechala utéct dobrou nabídku na práci a myslím, že dodnes toho lituje a měla by se 10× líp.
Určitě to má i ty nějaké mínusy, ale co nemá. A pro člověka jako já je tohle asi fajn varianta nejít do totální a úplné změny. Když prostředí i lidi znám a vlastně dost i tu práci krom vyloženě toho terénu a toho řízení. Stejně bych někdy musela začít řídit už skrz rodiče třeba. Navíc bych si i pracovní auto mohla v některé dny odvézt domů a ráno s ním do práce přijetPříspěvek upraven 17.08.23 v 08:34
Lepší to zkusit, než ne. Vždy budeš litovat spíš toho, co jsi neudělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím. Jdu se sem s vámi poradit i nestranný pohled.
Po rodičáku jsem nastoupila kvůli pracovní době a malému dítěti (se kterým jsem byla sama) na pozici uklízečky v domově pro seniory. Jsem tu 4 roky, práce je to pohodová, sice to své udělat musím, ale mám systém a je to takové zase jiné, než uklízet někde kanceláře, v nákupním centru apod. Je to menší klidnější zařízení, člověk popovídá i s těmi klienty, leckdy s něčím pomůže atd i mimo práci. Protože už jsem tam dlouho, začali mě využívat i na pomoc v denním stacionáři, kdy zaskakuji za nemocné, dovolené a plně zastanu běžný provoz s klienty na celou směnu. Potom jim také například vypomáhám s cestami a doprovody k lékaři, jsem schopná pohyblivé klienty vykoupat a tak. No a samozřejmě jsem se nejdřív bránila nějakým nabídkám do provozu. Klasický kolotoč na směny přímo v pobytové službě odmítám, ale byla mi nabídnuta práce na osmičky a být mezi právě tím stacionářem a terénní pečovatelskou službou pondělí až pátek. S tím, že bych jen měla pracovní dobu asi o hodinu posunutou později.
No a teď vůbec nevím, jak se rozhodnout. Mám maturitu, takže uklízečku taky navěky dělat nechci. Je to hloupé, ale přiznám se, že se za to i trochu stydím. Plus ten pocit sama před sebou, že mám na víc, ač ambice kariérní nijak moc necítím. Na druhou stranu ač zrovna tady úklid placený úplně špatně není, tak ale polepšila bych si o 3-4 tisíce. Nemám partnera, takže na jednu výplatu to už není málo. A velký zádrhel je pro mě to, že sice řidičák mám, ale 10 let neřídím a mám z toho fakt strach a tady bych musela. Ale jak se tu už dlouho známe všichni, tak vím, že nejsem jediná a kolika holkám s tím pomáhali, nejdřív jezdily ve dvou, střídaly se, jezdily postupně nejdřív tu lehčí trasu..
Správně bych asi měla mít i na tyto výpomoci doposud nějaký kurz pro práci v péči, ale to se nijak neřešilo. Teď oficiálně bych jej mít musela, ale to zase takový problém není.
Teď si práci oddělám od 6 do 2 max půl 3 (ráno se synem mám vyřešené, že tam být nemusím) a když se něco vyštění během dne, tak není katastrofa, když skončím. Pravda, že syn nebývá moc nemocný. Je to zkrátka úklid ze kterého se svět nehroutí a nemám stres, i když kolikrát nestíhám (i skrz ty výpomoci někdy jen chvíli přes den a pak honem zase dohánět, co mi uteklo), ředitel je punťa a někdy si fakt vymýšlí blbosti, co je potřeba. Na té druhé pozici už je to jakoby důležitější funkce, určitě to není takový klid, je to hektičtější a zodpovědnější. Ale láme se to ve mně, že to možná zase potřebuju, abych byla schopna se někam posunout a „nezahrabat“ se roky v zajetých kolejích jen proto, že se bojím změny a neumím prostě do něčeho jít. Co myslíte?