Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@inesa píše:
21…
Neřešila bych to hlavou a šla bych do toho, pokud si tak rozumíte, ono se to vyvrbí jak má. Kamarád je se starší partnerkou od 19 a dítě měl ve 24.
Já jsem pro románek. Třeba se z něj za pár let ten ideální manžel fakt vyklube
a když ne, aspoň Vám dodá trochu vzpruhu a rozveselí, když jste 3 roky sama.
@inesa píše:
Takže rozhovor na téma „víš, do 5 let chci dítě a ty to tak asi nemáš…“ ani nemám začínat?
jako jo, máš pravdu, že to dost analyzuju.
To záleží na tobě, ale řekla bych, že na takový rozhovor je trochu brzy ![]()
@inesa píše:
Takže rozhovor na téma „víš, do 5 let chci dítě a ty to tak asi nemáš…“ ani nemám začínat?
jako jo, máš pravdu, že to dost analyzuju.
Pokud chcete dítě do 5 let, je na ten rozhovor ještě minimálně rok čas. A během toho roku se to pravděpodobně ukáže samo.
Nesla bych do toho, je to opravdu velky vekovy rozdil, a chlapi dozravaj o dost pozdeji.
@inesa píše:
To ano, ale já taky uvažuju tak, že místo toho bych se ten rok mohla poohlížet po někom možná vhodnějším.
I když, je dost dobře možné, že by mě pak mrzelo, že s ním k ničemu nedošlo.
Takové výběrko na otce dítěte, mě z toho trochu mrazí. Fakt do toho jdeš moc hlavou, zapoj jiné orgány ![]()
No ve 32 je opravdu načase přemýšlet i hlavou, zda má vztah nějaký potenciál nebo ne.
Za mě pokud si opravdu rozumíte - proč ne, mně se to taky stalo, že jsem si rozuměla s o 10 let mladším člověkem, akorát to byla holka. Vztah nám neklapl z jiných důvodů, ale přátelíme se
A rády spolu trávíme čas i po letech.
Pokud si to s ním dokážeš představit a jsi si jistá, že to nestojí jen na nějakém momentálním poblouznění a vzájemné přitažlivosti, proč ne? Ten věkový rozdíl je dost a může dělat potíže, ale stejně tak můžeš mít úplně jiné potíže se stejně starým partnerem…
Ve 32 letech už je asi na čase hledat otce dětí, pokud po nich toužíš. Nicméně nikdo neříká, že to nemůže být zrovna tenhle muž. Záleží na tom, jestli si budete rozumět ve všech směrech a to nepoznáš jinak, než že to vyzkoušíš. Klidně může být pro založení rodiny vhodnější než někteří věčně mladí čtyřicátníci. A když ne, no tak to vždycky můžeš ukončit.
Hlasuji pro románek, klučina rozhodně potřebuje zaučit.
Jeho následující životní partnerka jeho životní rozhled a nejen sexuální zkušenosti velmi ocení. Bohužel ti za to ta nevděčnice asi nepoděkuje ![]()
Těžko radit, hrozně záleží na vyspělosti toho chlapa. Můžu ti říct jen svůj osobní příběh - ve tvém věku jsme začala randit s nyní už manželem, bylo mu 23. Na jednu stranu jsem se toho bála, ale on mě přesvědčil vyspělostí, kterou jsem kolikrát nezažila u daleko starších chlapů. Byl zvyklý se sám o sebe starat, sám se živit, měl dobře srovnané hodnoty a uměl komunikovat. Ale už dost na začátku jsme si vyjasnili, jak vidíme budoucnost v nejbližších letech, jak to máme s dětmi atd. To bylo dost zásadní, že jsme navzájem věděli, co ten druhý od vztahu do budoucna očekává. A světe div se ono to funguje, s nikým jsem nebyla šťastnější ![]()
Kamarád 20 let, zamiloval se do holky 30 let. Ona se dost cukala, pořad to řešila hlavou podobně jako ty (neodsuzuju, naprosto chápu), rok ji uháněl až ji uhnal. Teď o deset let pozdeji, mají dvě krásný šikovný děti, jsou spolu a šťastní. Ne kazdej chlap chce čekat do 30 na dítě. První měli kdyz ji bylo tuším 34, druhy o dva roky pozdeji. Asi bych do toho šla. Za půl roku, rok budeš mít jasno jestli to někam vede nebo ne, takhle bys akorát po čase litovala ze sis nechala ujít fajn chlapa. ![]()
@inesa píše:
Věc se má tak, že jsem potkala jednoho muže. Skvěle si rozumíme, máme stejné hodnoty, dokážeme se bavit hodiny, je s ním sranda. Všechno super. Za pár let by to byl ideální manželNicméně je mezi námi věkový rozdíl (já jsem starší) a vlastně jsme každý v trochu jiné životní situaci.
Ještě jsme se o tom nebavili, ale já to mám tak, že bych chtěla do asi 5 let dítě. On, vzhledem ke svému věku a situaci, to tak nejspíš mít nebude.
A o co jde: řeším, jestli to utnout, ať pak nejsou zlomený srdce, nebo jestli jít do románku. Řekla jsem si, že na románky už kašlu, protože 1) když se zamiluju, tak pak to chci se vším všudy, takže vztah apod., 2) nemám času nazbyt, je mi 32, a hledám životního partnera.
Jenže mě ukrutně přitahuje a protože jsem asi 3 roky sama, tak asi chápete…Co byste dělaly na mém místě?
Já bych ve 32 s chlapcem 21 let vztah nenavazovala, měla by ses snažit najít si už někoho k sobě. V tomto věku už nebudeš mít tolik možností, pokud chceš děti, tak moc neztrácej čas. Těžko bude chtít chlapec ve věku 21 let zakládat rodinu, to by byl na dnešní dobu i divný, i ve 25 nebo 26 je to na muže dnes brzy. Takže za mne ne.
@inesa píše:
To ano, ale já taky uvažuju tak, že místo toho bych se ten rok mohla poohlížet po někom možná vhodnějším.
I když, je dost dobře možné, že by mě pak mrzelo, že s ním k ničemu nedošlo.
Tak jestli te tak pritahuje, tak ho ten rok budes mit plnou hlavu a po nikom vhodnejsim se logicky poohlizet nebudes
a veta druha svedci jednoznacne o tom, ze uz jsi rozhodnuta, takze neni o cem.
Každopádně ptala ses, takze odpovidam- ve 32 bych uz ja byla davno zpanikarena a rozhodne bych potkavani vhodneho partnera neodkladala. S tim ditetem je to na studenou sprchu, jsou sice pripady, kdy to vyjde, ale statisticky spis výjimečné.
Jinak hodne stesti, no ![]()
Věc se má tak, že jsem potkala jednoho muže. Skvěle si rozumíme, máme stejné hodnoty, dokážeme se bavit hodiny, je s ním sranda. Všechno super. Za pár let by to byl ideální manžel
Nicméně je mezi námi věkový rozdíl (já jsem starší) a vlastně jsme každý v trochu jiné životní situaci.
Ještě jsme se o tom nebavili, ale já to mám tak, že bych chtěla do asi 5 let dítě. On, vzhledem ke svému věku a situaci, to tak nejspíš mít nebude.
A o co jde: řeším, jestli to utnout, ať pak nejsou zlomený srdce, nebo jestli jít do románku. Řekla jsem si, že na románky už kašlu, protože 1) když se zamiluju, tak pak to chci se vším všudy, takže vztah apod., 2) nemám času nazbyt, je mi 32, a hledám životního partnera.
Jenže mě ukrutně přitahuje a protože jsem asi 3 roky sama, tak asi chápete…
Co byste dělaly na mém místě?