Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vic pochopeni od okoli necekej. Ve skole mu to muze pomoci, kdyz se pak na to navazi nejake PO, ale stejne je vetsina o konkretnim uciteli, jak chce a nebo nechce pomoci. Tabory, krouzky-tak to se naopak muze stat, ze se zaleknou a vubec to s nim nezkusi, odmitnou ho prijmout. Paklize nemyslis nejake spesl krouzky a tabory pro deti s PAS, tam pak ano. Ja nechala dite diagnostikovat v necelych 4 letech a stejne to valna vetsina lidi bere jako vymluvu ci prilisne umetani cesticky ci tomu vubec neveri, nechape, nelibi se jim ten pristup tahat dite po doktorech, rodic je liny vychovavat, shani papiry, aby dite nemuselo nic delat atd. Co ja uz vse za ta leta vyslechla. Stejne ted ma diagnozu kazdy a je to moderni. Jestli to doma zvladate a ze skoly nenosi reditelske dutky apod., tak bych se na diagnostiku vykaslala.
Já zkusila jit pro diagnózu. Nemá nic, my se snažíme dál přežít.
Myslela jsem si, že problémy má velké a asi nic.
@Anonymní píše: Více
sousedovic chlapeček, který kouše vlastní maminku do krve, také žádnou diagnózu nedostal, má teda i jiné problémy
@stinga píše: Více
Kolik mu je?
Mně přijde, že teď se snaží diagnózami šetřit.
@Anonymní píše: Více
je v první třídě, bylo mu 7 - mívá takové šílené záchvaty vzteku,
a je chytrý - v 5 letech se naučil sám číst - což také může být známka, že není úplně typický
Nikoho nekouse, nebije, poznámku má zatím jednu, za sprostý slovo. Ucitele ho milujou, spolužáci nesnáší. Kamarády nemá, teda jo, jednoho, syna od kamarádky, kterej má taky PAS. Ti tu diagnostiku řeší právě teď. On mu ten papír asi fakt nijak nepomůže. Jen to na mě teď padlo, po posledních scénách.. nechci, ať před všemi vypadá jak nevychovanec a hlupák a my jako neschopní rodiče. Zároveň bych chtěla, aby někteří příbuzní pochopili, že na něj musí jít jinak. A že to není můj výmysl ani jeho rozmazlenost. Ale opět, k tomu ten papír nejspíš nepomůže. Nevím, no. Třeba bychom aspoň mohli využít nějaké speciální tábory a krouzky, ale to by on stejne nechtěl, chce jezdit na svůj tábor. Nebo jsem s ním chtěla chodit na nácviku sociálních dovednosti, to taky bez diagnózy nejde. A víc dalších podpůrných věcí. Ale jestli to stojí za to, to právě nevím.
@Anonymní píše: Více
Ano snaží. Jedná poradna podpůrné opatření nedá, druhá nastaví rovnou 2…se šetří na asistentech
![]()
@Anonymní píše: Více
Mám ho já, taky bez papíru, tenkrát jsem si ho nevzala a jsem za to ráda, neměla bych ted řidičák ani práci, kterou mám. Obojí zvládám. A to je hlavní důvod, proč tak přemýšlím, jeslti synovi ten papír oficiálně dávat nebo ne.
A syn je celej já. To jeho myšlení. Jen já tomu rozumím, on zatím ne. Já s tím umím pracovat, on zatím ne.
V rámci svých studií i svých zájmu toho mám dost nastudovanyho, sedí to na mě i na něj. Vidí to rodina (ti, kteri to z principu neodmitaji), vidíme to my rodiče, vidí to ve škole, vidí to naší kamarádi…
@Anonymní píše: Více
Kdyz ten papir bohuzel nefunguje tak, ze by si lide rekli, ze za to nemuze a je to soucasti te diagnozy. Spis bude vypadat stale jako nevychovanec a vy neschopni rodice a navic rodice, co ho zbytecne tahaji po doktorech a hledaji vymluvy, protoze ho neumi spravne vychovat apod. Pribuzni nejspis stejne nezmeni pristup. On ti nikdo nerekne, co je spravne. Ja sla cestou diagnostiky, terapie, podpurnych opatrenich a dite se s vekem porad zlepsuje, ale clovek vlastne nevi, jak by to bylo bez toho.
Nedostane řidičák. Teď se snad chystá novela pro mírné formy, ale kdoví jak to projde.
Tak ať ti to pak nevyčte.
@Oriseka a já jsem se rozhodla jít tou opačnou cestou, bez diagnózy, bez podpůrných opatření, jen s „domácí terapii“ a dítě se s věkem zhoršuje. To asi člověk nikdy neví, jak co bude. Dřív ty problémy nebyly takové, aby mě něco nutilo je řešit. Já jsem věděla, o co jde jemu jsem to vysvetlovala, učila ho, jak se kdy chovat, co kdy říkat, dělat, co znamená které chování ostatních lidí apod.. myslela jsem, že se postupně bude učit, pochopí, jak mu mozek pracuje a bude na tom tak, jak já. Ale ono se to nějak neděje. Naopak, jeho chování se horší, projevy jsou viditelnejsi. Dřív nikdo nic neřešil, nebylo co, jen byl trochu jinej, povaha, kdo vi.. teď za mnou lidi chodí, jestli není autista…takže to evidentně vidí. A já hledám tu hranici, kdy to ještě zkoušet „neřešit“ a kdy už tu odbornou pomoc vyhledat. Jenže ona odborná pomoc bude nejspíš spočívat jen v podobě podepsání papíru s diagnózou, to je pak k ničemu.
@Anonymní píše: Více
To vím, i jsem psala, že je to jeden z důvodů, proč o oficiální diagnostice přemýšlím. Aby mu to neuškodilo do budoucna. Vždy jsem si říkala, že dokud bude ten běžný život zvládat, nic řešit nebudeme. Teď se všechno zhoršuje, projevy jsou intenzivnější a přibývají. Hledám tu hranici, kdy to ještě neřešit a kdy už ano. Kdy to víc pomůže než uškodi. Kdybych tak věděla, jak na tom bude v dospělosti…
@Anonymní píše: Více
Mám dceru, už dospělou, jsem přesvědčná, i ona, že je Asperger. A je moc ráda, že žádný papír nemá. Řidička je výborná, pravidla dodržuje jako nikdo, přitom by paradoxně měla problémy s řidičákem. On ten papír stejně nic neřeší.
Zdravím, mám dítě s PAS, nejspíš tedy, oficiálně to nemá a já jsem nikdy nechtěla, aby měl. Ale poslední dobou to s ním začíná být neunosny. A já přemýšlím, jestli pro ten oficiální papír jít nebo ne. Jestli by mu to mohlo nějak pomoct v rodin, ve skole, krouzky, tabory…celkove jeslti by pak okoli nemelo vic pochopeni, jestli bychom se treba nedostali k nejake peci, lidem, komunite, co by nam mohlo pomoct… nevím, nechci mu uškodit, ale jde to s věkem z kopce a já přemýšlím, kde je ta hranice, kdy už to řešit. S psychiatrickou diagnózou nebude moct dělat spoustu povolání, nebude nejspíš moct mít řidičák…není to jen tak teď dát diteti nálepku, je třeba myslet na budoucnost. A já prostě nevím. Má teď čerstvě 10 let, myslela jsem, že se to bude lepšit, ale opak je pravdou.
Nemáte někdo nějaké zkušenosti, radu, nebo nevím, co…