Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem extrémně tichá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.4.22 02:58
to mě moc mrzí… Ale když tě práce s lidmi tak moc stresuje… Nebylo by lepší, zkusit nějakou jinou profesi? Pokud je to tedy možné? Možná i to, jak jsi vyšťavená z práce, bez nálady.. Možná i to má vliv na tvé vztahy. Zkusila bych začít tou prací, věnovala se sobě…
A neboj, ne každá je extrovertni, komunikativní sexbomba, která flirtuje s každým okolo 
jsou různé typy holek… Asi jsi jen zatím nenašla chlapa, který by k tobě pasoval. Třeba brzy nějakého najdeš 
a když ne? Tak co? Štěstí přece není jen o vztazích a chlapech… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.22 03:31
@Anonymní píše:
Odmalička jsem introvert, byla jsem vždy úzkostné dítě. Problém je, že mi to tak nějak zůstalo až doteď, tj. do mých skoro 27 let. Vlastně se to od puberty postupně jen zhoršovalo. Nemůžu si najít partnera, protože když se mi někdo líbí, nedokážu s ním mluvit, zakoktávám se. Měla jsem nějaké vztahy, ale vesměs to byla katastrofa. V práci, kde dělám tři roky, musím hodně mluvit s různými lidmi a neuvěřitelně mě to stresuje. Myslela jsem, že se otrkám, zvyknu si. Ale ne. Beru antidepresiva, občas lexaurin nebo neurol a stejně chodím domů úplně vyšťavena z toho, jak mě nervuje s lidmi komunikovat. Mám potíže se s někým seznámit, neumím to, neumím dát najevo zájem nebo dokonce flirtovat. Mám pocit, že už mi ujel vlak a nic už mě nečeká…
Je mi líto co musíš prožívat. Žádný vlak ti jistě ještě neujel.
Nechci tady dělat dohazovačku, tohoto člověka vůbec neznám, ale mohla bys zkusit přes soukromou zprávu, nebo v jeho diskuzi kontaktovat @Templář, který má asi dost podobnou povahu jako ty.
https://www.emimino.cz/…ankovani/81/?…
Jeho první příspěvek je na stránce 42.
Edit: Pak ještě @Mr.Unlucky z této diskuze:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.22 07:26
Zkoušela sis třeba založit profil na seznamce nebo si s někým delší dobu jen psát? I mu přímo napsat, že neumíš moc komunikovat, ale pokud vám spolu během psaní bude dobře, není důvod to pomaličku nezkoušet. 
Práci bych zvážila, jestli je to potřeba. Jestli nemůžeš být někde v klidu bez lidí. Ono není důvod se navždy stát samotářem a rezignovat, ale tady ta násilná cesta „s neurolem mezi lidi“ ti evidentně nesedí, tak proč to dělat tak na sílu. Hlavně se přijmi, takovou, jaká jsi, to je základ. Máš třeba někoho blízkého - příbuzné, pár kamarádů, s kterými je ti dobře a nebojíš se trochu víc komunikovat? Co oni o tobě říkají? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.22 10:51
Ahoj, to znám, taky jsem introvert. Asi ne tak výrazný jako ty, ale přece. Existují i práce, kde s lidmi tolik do kontaktu nepřijdeš - a kvůli psychické pohodě se celkem vyplatí práci změnit. Co se týče vztahů, internet by mohl hodně pomoct, na druhou stranu ale není všespásný. Asi by bylo dobré, kdybys měla nějaký koníček, který tě opravdu baví a který tě dostane mezi lidi… nebo třeba pejska. Téma k hovoru je tak vždycky zajištěno a lidi s podobnými zájmy jsou často k sobě navzájem automaticky přátelští. Mohlo by ti to pomoct. A kdyby sis potřebovala o té situaci popovídat, napiš mi, někdy se dost hodí mít někoho, kdo tě vyslechne a podpoří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.22 08:48
Ahoj,
také jsem se vždy řadil do introvertů, pracoval jsem v malém kolektivu, pak přešel do první linie, taková léčba šokem 
a nyní jsem opět v uzavřeném kolektivu (ne kvůli psych. potřebám)
ALE..
Teď mi ten kontakt trošku chybí. Je normální, že komunikačně vytížený člověk v zaměstnání potřebuje doma klid. Pokud je trošku introvert, někdo určitě jede nonstop
Smysl proč to píšu: Člověk v soukromí vyvažuje pocity v práci (popř. jiném prostředí)
Takže pokud třeba změníš práci na klidnější, komunikační vyšťavení poleví a budeš lépe přijímat komunikaci s možnými partnery či partnerkami to je fuk.
Vedoucí pracovníci si také klidně nechají zmrskat zadek dominou, prostě vyvažují.
Můj sen byla vždy šedá myška venku a doma dračice 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Templář
4.4.22 21:54
@Anonymní píše:
Odmalička jsem introvert, byla jsem vždy úzkostné dítě. Problém je, že mi to tak nějak zůstalo až doteď, tj. do mých skoro 27 let. Vlastně se to od puberty postupně jen zhoršovalo. Nemůžu si najít partnera, protože když se mi někdo líbí, nedokážu s ním mluvit, zakoktávám se. Měla jsem nějaké vztahy, ale vesměs to byla katastrofa. V práci, kde dělám tři roky, musím hodně mluvit s různými lidmi a neuvěřitelně mě to stresuje. Myslela jsem, že se otrkám, zvyknu si. Ale ne. Beru antidepresiva, občas lexaurin nebo neurol a stejně chodím domů úplně vyšťavena z toho, jak mě nervuje s lidmi komunikovat. Mám potíže se s někým seznámit, neumím to, neumím dát najevo zájem nebo dokonce flirtovat. Mám pocit, že už mi ujel vlak a nic už mě nečeká…
Ahoj, v životě dost možná řešíme podobný problém. Zahájil jsem tady před nějakým časem diskuzi svým příspěvkem ohledně svého problému, že jsem 35 letý panic, který ještě nikdy neměl vztah. Dokážu si velmi dobře představit, jak se cítíš. Pokud budeš chtít, tak si můžeme vzájemně napsat a pokecat. Měj se fajn.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.6.22 10:36
Jsem také hodně tichá, zakřiknutá. Neumím říkat vtipy, nahlas se smát, nebo jen vtipně někoho odpinknout, flirtovat. Blíží se mi 40tka a na základě vzhledu už nikoho nezajímám. Je to docela „smrtelná“ kombinace. Chtěla bych se s tím vyrovnat a neřešit. Nezávidět, nežárlit, nesrovnávat se. Děti a partnera mám, takže jde spíš o vyčlenění z kolektivu. Nikdo se mě sám od sebe na nic nezeptá. Pokud něco začnu povídat a někdo mi skočí do řeči, všichni se na něj otočí a po mě už pes neštěkne. Jak se vyZENovat a hodit to za hlavu… 
- Citovat
- Upravit
7.6.22 12:40
Hele, já taky nejsem hvězda… Některé situace mě tak rozhodí, že nejsem schopná racionálně přemýšlet, získat nadhled, najít vtipné řešení…
Nabízí se otázka, jestli je nutné setkávat se s lidmi, kteří o tebe nestojí… Lépe řečeno nejste na stejné vlně.
Dobří přátelé by přece měli mít zájem na tom, aby ses necítila vyčleněná, zajímají se i o tvůj názor…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.22 15:11
Proto chodim sem. Srdicka, zminky a citace me utvrzuji v tom, ze me nekdo obcas posloucha a ne vzdycky placam kraviny. Nebo jo, ale lidi se nad nimi zasmeji nebo aspon pousmeji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.22 15:36
Holky, také jsem dost introvert. Nejste některá z Brna? Že bychom se seznámily?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.22 13:53
Ahoj,
určitě ti vlak neujel, 27 je krásný věk A na tom být introvert nic špatného není, každý jsme nějaký, to by na tom světě byla nuda, kdyby byl každý stejný
Pokud tě tvůj stav štve, zkus si o tom s někým promluvit.. psychoterapie nejsou žádná ostuda a pokud jde o seznámení, co takhle Tinder? Znám dost párů, kteří se takto seznámili, dneska je to běžná věc.. Určitě to chce ale dělat něco sama pro sebe, něco co tě bude bavit, jak tu píšou holky, nějaké koníčky, cokoliv, vše nestojí na tom, být ve vztahu. Ono jít do vztahu s tím, že ten člověk vyřeší moje problémy a já pak budu neskonale šťastná není vůbec pravda, často je to přesně naopak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Odmalička jsem introvert, byla jsem vždy úzkostné dítě. Problém je, že mi to tak nějak zůstalo až doteď, tj. do mých skoro 27 let. Vlastně se to od puberty postupně jen zhoršovalo. Nemůžu si najít partnera, protože když se mi někdo líbí, nedokážu s ním mluvit, zakoktávám se. Měla jsem nějaké vztahy, ale vesměs to byla katastrofa. V práci, kde dělám tři roky, musím hodně mluvit s různými lidmi a neuvěřitelně mě to stresuje. Myslela jsem, že se otrkám, zvyknu si. Ale ne. Beru antidepresiva, občas lexaurin nebo neurol a stejně chodím domů úplně vyšťavena z toho, jak mě nervuje s lidmi komunikovat. Mám potíže se s někým seznámit, neumím to, neumím dát najevo zájem nebo dokonce flirtovat. Mám pocit, že už mi ujel vlak a nic už mě nečeká…