Jsem hrozně moc na chlapy

Spousta lidí se řídí tím, že co oči nevidí…

@Kattynka000 píše:
Hele a jak je tobě, při představě, že zrovna ten večer kdy máte dovolenou bokovku sedíš doma, protože tobě žádná zrovna na ten večer nevyšla a víš, že přítel, kterého tak strašně moc miluješ zrovna někde v náručí drží jinou, líbá ji a chystá se jí svléknout? S tou představou jsi v pohodě? Jinak ano, pokud tě to tak moc trápí, tak bych zašla za psychologem a sexuologem, úplně normální to není, kor když se ti to děje v každém vztahu.. A tak jako se to děje v tom filmu který popisuješ, takhle to funguje jednomu páru z milionu, v ostatních případech je vždy jeden, kterému to ublíží a po čase začne litovat a vztah se rozpadá.. Nevím, taky jsem byla hodně na chlapy, taky mám nějaké sny a představy, ale svého přítele miluji tak moc, že jsem řekla rezolutně ne i na trojku, protože bych sama nesnesla představu toho, jak jen líbá jinou, natož s ní má něco víc a prostě ty erotické pudy úplně v klidu bez jakékoliv větší snahy potlačuju a nechávám jen ve fantazii..

Hele, první cca půl roku byl takovej, že jsem měla oči jen pro něj. Pak další půl rok takovej, že už se mi líbí i jiní, ale žádný představy nějak extra, když už, tak málo… Mno ale pak 2 roky s tím, že když se v mém okolí objeví zajímavý chlap, nebo i chlapi, tak to jede… A už přemejšlím. Před Vánocemi se mi to stalo s jedním, kterého znám déle. Vtipný, hezký… 2 hodiny jsme spolu kecali v práci. Mno pak jsem se z těch představ dostávala 2 týdny. Ale přešlo to, postupně…Teď jsem ho už 2 měsíce neviděla, občas si vzpomenu, ale to je tak vše. Ale zase se objevili jiní… Bohužel teď dva, taky je znám dlouho. Krásní, vtipní, inteligentní… Nemohla jsem dnes vůbec usnout. Přemýšlela jsem víc nad tím, a uvědomila jsem si, že to tak bylo i ve všech! mých minulých vztazích. Myslela jsem si, že to je tím, že jsem je dostatečně nemilovala. Tohohle miluji hrozně moc, sedíme si, máme stejné koníčky, kamarády, cíle, jednou s ním chci mít rodinu. A stejně tady ten můj „problém“ je tady pořád semnou, bojím se, že to tak bude už pořád… Já nad tím přemýšlím poslední půl rok, a fakt už jsem dospěla k tomu, že by mi vůbec nevadilo si prostě to v našem vztahu povolit, asi s tím, že bychom o tom nemluvili. Nebo já nevím, prostě vůbec nevím, jestli bych to dokázala dělat s tím, že by o tom nevěděl. Zatím jsem k němu byla VŽDY 100% upřímná a ví o mně věci, které nikdo. Je mi z toho do pláče. :'(

@Anonymní píše:
Kdyby to bylo jen na úrovní představ, že ti to pomůže se vzrušit, tak je to ještě dobrý.. přiznám se že občas takhle představy s někým jiným, né vyloženě konkrétním, mám. Je to taková povídka v hlavě, jak přijde mladý elektrikář, třeba opravit pračku.. ale reálně by mě nic takového nenapadlo zrealizovat. I kdyby si to nějaký takový na mě zkusil, pěkně by dostal..
Když jsem s holkama v baru, taky se dokážu bavit s chlapy, když teda sami přijdou, někdy až moc mile, takže když daj pak nabídku na kafe, dojde mi to a musím je zklamat..
Tak pokud tě vztah s tvým jedním přítelem frustruje, asi bych si o tom promluvila..nebo zkus partnera pobídnout, jestli byste si nemohli zahrát na první rande, nebo na nějakou roli..

To bysme určitě mohli, zahrát si roli apod. Ale víte jak to je, pořád je to můj přítel, není to prostě to stejné…

@AquaMarinna586

A kolik Ti je roků?

Mám pocit, že si toho ještě potřebuješ dost odžít, abys pak skončila ve vztahu spokojeně s jedním chlapem a bez toho „odžití“ Tě to bude dohánět celý život…

@AquaMarinna586 píše:
Zdravím. Můj problém tkví v tom, že jsem až příliš moc na chlapy Mám 3 roky přítele, kterého moc miluji a on mě. Rozumíme si, máme oba stejný smysl pro humor, stejné cíle. Samozřejmě má svoje chyby jako každý… Nejsem nevěrná. Ale problém je v tom, že se strašne moc ráda bavím s chlapama a spousta se mi jich líbí. Jak fyzicky, tak i jací jsou povahově atd. A prostě někdy mám strašnou chuť mít těch chlapů víc a to hlavně fyzicky… Někdy si představuju s něma sex nebo různé scénky atd. Bohužel spoustu chlapů přitahuju a jedou po mě. Nikdy jsem přítele nepodvedla, jsem dost stará na to, abych věděla, jak to chodí. Jen prostě mám někdy chuť si to užít s někým jiným a ta chuť je hodně silná… Blbý je, že se mi to děje docela často a poslední dobou víc a víc. Přítel je typ člověka, který nevěru odsuzuje, což akceptuji a chápu… Párkrát jsem přemýšlela, jestli by mi třeba nevyhovovala polyamorie. Na druhou stranu vlastně ani nevím, jak si to představit. Nicméně tím bych o přítele přišla… Jednou jsme viděli film, kde si dlouholetý pár povolil 1× za rok nevěru. A klapalo to. Já vůbec nevím, co mám dělat. Cítím se jako puberťák… :‚( Na jednu stranu nechci být nevěrná. Ale kdyby přítel souhlasil s tím, že bysme každý měli bokovku na sex, prostě bych do toho šla… Je to pro mě představa dobrodružství a prostě… Nevím, jak to popsat… Všimla jsem si toho u sebe i v minulých vztazích…nicméně ty nebyly tak vážné. Mám jít za sexuologem? Měli jste to podobně? Jak jste to vyřešily? Co mám dělat? :‘( Děkuji.

Pálí tě dobré bylo děvvenko
https://www.idnes.cz/…filmvideo_ts

Já si myslim, že ne všem lidem vyhovuje monogamie. Nezapomínejme na to, že je to pouze náš společensky konstrukt. Vem si jak je to v jiných zemích, treba na Tahiti-tam funguje polyamorie v celých skupinách, starší ženy a matky zaucuji mladší muže do sexuálních zkušenosti atd. Mně taky dlouho tento náš konstrukt nevyhovoval a bouralo mi to vztahy. Zklidnila jsem se až detmi, něco se ve mně změnilo a je to svým způsobem úleva.