Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Protože ty jsi rodič, který vychovává! A není bití jako důrazné plácnutí ve chvíli, kdy je už toho moc. Tímhle přístupem liberálně progresivním jste tam, kde jste.
@teroonka píše: Více
Jj cením. Odeslala jsem koment dřív než se tvoje reakce objevila.
![]()
@Marrixie píše: Více
Děkuji, upřímně teď tady brečím, protože jsem se dozvěděla, že syn se vlastně fyzických trestu nebojí, jen s námi manipuluje a že vlastně všechno to, co jsem do toho dala bylo k ničemu.
Já jsem teda teoretik jo, ale jak už tu párkrát tak nějak zaznělo v jiných komentech, tak já bych to jen zdůraznila - ve výchově je prý hodně důležitá důslednost ve smyslu pokaždé když dítě udělá x přichází reakce y. Jakmile jednou přijde za stejnou věc trest a jindy ne, tak to vytváří v dítěti zmatek a nedá se očekávat, že poslechne. Možná spoustu věcí nedelate doma špatně jen třeba chybí ta důslednost. Pak mě ještě napadá že říkáš že to trvá takto teprve 14 dní - neděje se mu třeba něco ve školce? Nebije ho tam třeba nekdo a on to pak takhle zpracovává? Dá se s nim nak bavit o tom proč to dělá? Jestli jo, co ti odpovídá?
@Anonymní píše: Více
No chápu, že jsi z toho na nervy, ale zase to ber tak, že holky se jen snaží podle svých zkušeností odhadnout jak to může být. Jestli to tak skutečně je samozřejmě nikdo kromě tvýho prcka neví a možná ani on sám se v tom nevyzná. Lidi nejsou stroje a stejné chování u 5 různých lidí může mít úplně různé příčiny. Tak to zkus brát trochu s nadhledem. ![]()
@Anonymní píše: Více
Ale houby…
Většinou ten text zní hůře, než to ta daná osoba myslí.
Bít ho vůbec nemusíte. Ani to já moc neuznávám.
Musíš zkoušet, co na něho fakt zafunguje a vůbec to nemusí být nějaký tvrdý trest.
Jen si myslím, že poslat ho jen do jiné místnosti není řešení. Je mu 5 let, za chvíli ani neví, že něco provedl.
@Anonymní píše: Více
Ale houby, jsi skvělá máma, která to dělala jak nejlíp umí a bohužel se tvůj styl výchovy nepotkal se synovým nastavením. Je mu 5, je ještě šance na změnu, která ale musí přijít od vás jako rodičů - dítě samo od sebe své chování a reakce nezmění. Fakt chápu, jakým stylem ses ho snažila vychovávat a sama jsi napsala pozitiva synovy povahy - vždyť takhle skvělý je jen díky tobě a tátovi! Jen je pár věcí, které by bylo potřeba změnit a dělat konzistentně jinak. Je za minutu 12, to my taky vidíme a proto naše trošku drsnější komentáře. Nežijeme s vámi, proto ne vše co funguje nám, může fungovat u vás. Hroutit se můžeš, až mu bude 16 a fakt už nic nezměníš. Tak hlavu hore a bude fajn ![]()
Ja mam doma podobny kousek. Co zacal projevovat vuli, tak zkousi hranice, kdyz reknu na neco ne, tak nestaci 10×, on to testuje 100×. Taky mame lepsi a horsi obdobi zly kluk to jinak neni, ale ty hranice musi byt uplne pevne andusledne, ale v klidu. Asi nejlip mi funguje, kdyz zvysuju hlas minimalne, jen kdyz kdyz je uplne zle, vsechno vcetne dusledku spatneho chovani oznamuju ja v klidu bez ohledu na to jak on vyvadi. Nedelam mu tim padem divadlo, vidi ze to neni ve vzteku ale to co rokam myslim vazne a pak to zarvani kdyz je vyjimecne ma uplne jinej dopad. Mam pravidlo 3× a dost, vickrat nic nerikam. Je to o nervy a je to boj, zrovna dneska je na zabiti taky
myslim ze je to soubeh povahy, hodne dominantni a temperamentni, a tim ze jsem ho proste rozmazlila. Snazila jsem se kdyz byl mimino a batole poctive reagovat na vsechny jeho potreby jak se ma, nenechat nikdy plakat, vzdy sebe upozadit, byt 100% k dispozici, a neodhadla jsem kdy s tim prestat, kdy uz jde o vychovu a ne plneni potreb. Ale verim ze tou duslednosti to jeste napravime, umi byt i moc fajn.
@Anonymní píše: Více
Nezvedej ho, normálně ho čapni za ruku a pokud se nestihne zvednout, holt ho táhni po zadku po zemi. Když se mu to nebude líbit, zastav řekni mu „vstaň a jdeme“
Co se týká plácnutí, chytit za ruku, říct dost, plácání bolí. Jeste jednou plácneš a jdeš za dveře.
Pokud plácne, vzít za ruku a odtánout při odporu, nebo odvést za hlavní dveře bytu, domu. Zavřít a chvíli počkat. Otevřít a zeptat se, budeš ještě plácat? Když řekne ne a přesto to udělá, stejný postup.
Další situace už nevím jake byly.
Jo měla jsi ho už od mimina řezat jak žito, to by určitě pomohlo. ![]()
@Centropen píše: Více
Ja rikam ze si s nim nebudu hrat kdyz se ke me tak chova a nebude se mnou nic delat, vyzaduje neustalou interakci, takze to je velky trest
Kedysi sa hovorilo, že deti sa báli rodičov, dnes sa rodičia boja vlastných detí. A niečo na tom je. Píšete, že syn dostal na zadok a potom týždeň plakal, že sa bojí otecka. Rozumiete, práve tu je podľa mňa dôležité rozlišovať medzi tým, že dieťa plače, lebo sa mu nepáčia následky jeho správania, a tým, že sa rodiča skutočne bojí.
Určite ste dobrá mama, o tom nepochybujem. Ale vy sa zlaknete, keď syn zaplače, že sa bojí a prestanete s trestom. Keď syn vidí, ze on spravil zle, tak s tým neprestane.
Jednou jsem dceru při jejím totálním vzteku ve školce, kdy se nechtěla obouvat, prostě chytla za ruku - měla tričko, tepláčky a ponožky a táhla do auta. Bylo chladno, mokro… v autě jsem jí ještě důrazně řekla, že si nesmí obout na ty špinavé ponožky boty. A doma musela ještě v ponožkách od auta do domu. Už to nikdy nezkusila.
Je jí 11 a je pořád paličatá, drzá, často jde dost „za hranu“. Bojujeme pořád. Respekt má, v jádru je zlatá… ale ta puberta
Je třetí a je to naprosto nesrovnatelné s těmi staršími. Asi se to nějak naakumulovalo.
@Anonymní píše: Více
A myslíš že zpětně bys to odhadla co byly potreby kdy ta reakce přijít měla a kdy už né, že jsi se měla zachovat víc výchovně?
Mě k tomu napadá, že se mi hodně líbí respektující výchova. Ta je právě o tom, že se dítě učí respektovat i potřeby a kapacitu rodiče, respektovat svoje okolí a za to se dostává respektujiciho přístupu i tomu dítěti.
Ale člověk musí být v ty výchově asi dost vědomý a neustále ten přístup upravovat podle věku dítěte. Aby od něj neočekával víc než dítě dokáže zvládnout a nebo právě naopak aby nebyl k dvouletakovi tak benevolentní jako k tříměsíčnímu miminku. Což pak v ty realitě unavenyho rodiče musí být dost náročný. ![]()
@Anonymní píše: Více
Jak se v rodině chováte k sobě vy dospělí? Dítě často kopíruje co vidí.