Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Alušáček píše: Více
A nebo jen prostě kombinace příliš benevolentního přístupu rodičů a povaha dítěte.
@Marrixie píše: Více
To byl prave muj zamer a uplne se nepovedl…jako, podruhy u toho stejnyho ditete asi jo, ted uz dost znam jeho povahu a reakce a poznam kdy si vynucuje a kdy se citi fakt spatne. Ale u jinyho…no nevim, nejsem si jista. Pro me bylo dost tezky vubec tu jeho povahu pochopit, jsme s manzelem oba tisi klidni introverti co v detstvi nezlobili, obdobi vzdoru ani pubertu prakticky nemeli a narodi se nam „tohle“…
vubec jsem zezacatku nevedela co s nim mam jako delat, dost mi ujizdely nervy, do toho silena spankova deprivace protoze spal od narozeni hrozne…musela jsem se vubec naucit nejak durazne prosadit, vubec jsem to neumela
On ti dělá naschvály, protože ho baví tvoje reakce. Je zkrátka rozmazlenej a hraje si s tebou tímhle způsobem. Vyhovuje mu ta pozornost, kterou to jeho zlobení vyvolává. Tady pomůže reagovat na tyhle jeho excesy s klidem, suše mu oznámit, že se to nedělá, a neběhat kvůli tomu kolem něho. A musí to mít pro něj s odstupem negativní následky. Až bude v pohodě a zlatíčko, třeba druhý den, a bude chtít při nákupu nějakou sladkost, tak mu s klidem připomeneš, co včera prováděl, a že kvůli tomu žádnou sladkost dneska nedostane. Tohle je třeba dělat důsledně. Ten trest je nejúčinnější, když přijde až s odstupem, kdy je dítě v klidu a plně tě vnímá a chápe, co mu říkáš. Když se vzteká, tak je lepší ho ignorovat. Nedopřávej mu tu zvýšenou pozornost, když zlobí, protože o tu mu právě jde.
@Marrixie píše: Více
Když jsem byla těhotná s první dcerou, tak jsem byla na 4 seminářích o respektující výchově.
Sama ta přednášející říkala, že se to musí studovat pořád a je to opravdu těžká záležitost.
A nejvtipnější byl poznatek, že 10% dětí je na tuhle výchovu rezistentní ![]()
To mě hodně pobavilo.
Pokud chce někdo jít tímto směrem, tak se v tom opravdu musí pořád dovzdělávat. Nejen jak fungovat s dítětem, ale hlavně sám se sebou.
Pokud jako rodič praktikuješ jen určitou část této metody, tak je to více ke škodě, jak k užitku.
Ona ta respektující výchova zní strašně hezky, ale 95% rodičů ji neumí a pak to dítě vlastně neví, co může a nemůže a jde to velmi špatným směrem.
@Marrixie píše: Více
Vis co, tohle je ta teorie kterou vsichni vime a chceme delat, ale v praxi to ma spoustu promennych. Nechat dite tri ctvrte hodiny vyrvat a vyvztekat muzes, dokud neni rano a nemusis byt vcas v praci, neni naopak vecer kdy vis ze kdyz se zdrzis venku o hodinu dyl, vecerni rutina se ti rozpadne a budes mit pretazeny dite se kterym nepujde uz vubec nic a jeste si zadelas na dalsi vyzivnej den protoze se nevyspi, proste nemas silu kdyz jsi hodne nevyspala nebo nemocna…na to moje duslednost narazela vzdycky nejvic
Zkus se poradit s dětským psychologem - bude to chtít dlouhodobý plán, jak to urovnat a naučit se s takovým dítětem pracovat třeba jinak.
@Centropen píše: Více
tak s tím „za dveře bytu, domu“ pozor, mně kdyby toto rodiče udělali jako dítěti, tak prostě odcházím, pryč, v noci, kamkoli,
a věřím, že moje dcera by takhle odešla také. to pak nechceš policajtům vysvětlovat, že jsi vyhodila z domu vlastní pětileté dítě a teď ho hledáš
Nejsi špatný rodic. Spatna bys byla, kdyby ti děcko vyvadelo a tobě to bylo jedno. Ty to chces řešit, coz je počátek úspěchu. Tak neboj, vytrvej a uvidis vysledky. Ja myslim, ze vzdycky pomáhá jen neprůstřelná důslednost. Ale u kazdeho v jine podobě. Syn šel do skolky v prosinci v pyzamu, protoze se nechtel oblékat. Šel tak jednou. Druhý syn jednu celou návštěvu hriste seděl na lavicce, protoze nechtel mit boty (asi březen, zima a mokro). Taky to udělal jen jednou. Dcera je lepsi kousek, te to vetsinou jednou nestačí, ale funguje to taky. Každá akce ma reakci. Co řekneš, to se musi stát, i kdybys to mela zařídit ručně a vést ruce tomu diteti. Ale proste to udělá. Ne napodesate, ale max napotřetí. Třikrát a dost je taky oblibene a funguje. Musis proste vsechno, co řekneš, opravdu uskutečnit. Hned. Plánovat, upozorňovat dopředu a trvat na slíbenem. A počkat. Ovoce to ponese za dlouho. Ale ponese.
@stinga píše: Více
Taky bych to neudelala, bud ten odchod, nebo vztekly maly dite bez dohledu, to bych se bala co (si) provede. Muj syn by velmi pravdepodobne zacal nicit ze vzteku a mohl by si u toho dost ublizit. Nebo by se presne vydal pryc.
Na plácnutí mi zabralo chytit ruku, kterou to udelal, a držet dokud se neomluvil, aniž by mě absolutně zajimal jeho záchvat vzteku.
Válení v obchodě nezájem, překročim a odcházím i za cenu ostudy a že tam už v životě nevlezu.
Na neadekvátní záchvaty vzteku mi zabrala ignorace neboť kde není divák není ani divadlo.
A výsměch jsem v určitém věku párkrát oplatila a taky přestal.
Vezmi si z toho co uznáš za vhodné. ![]()
@stinga píše: Více
Jasne, tak samo za dodržení nějakých bezpečnostních pravidel. To jsem myslím psát nemusela.
V bytovce pohlídat panoramatickým vočičkem, u baráku je plot a branka. ![]()
Příspěvek upraven 19.10.26 v 20:03
@Anonymní píše: Více
A ještě v tom obchodě na něho křiknout: já to řeknu tvé mamince!! ![]()
@Anonymní píše: Více
V obchode bych teda nechat taky nemohla, to mel tendence ve vzteku vyhazovat veci z regalu ![]()
@Centropen píše: Více
no a v brance je klíč a pětileťák odchází, panoramatické kukátko také nemají všechny bytovky
No já se svou úzkostnou povahou jsem nikdy neměla koule na to, nechat vztekající se děcko v obchodě a dělat, že není moje
Ne že by mi to děti někdy až tak ad absurdum předvedly, ale když začaly nějaké protesty, radši seberu dítě a klidím se. Následky si nese potom, viz to že nemáme, co chtělo koupit.