Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja som zo starej školy a zastávam skôr prísnejšiu výchovu. Podľa mňa musí dieťa vedieť, že existujú určité hranice a že ich prekročenie má primerané následky. Ak vie, že si môže dovoliť prakticky čokoľvek a nič sa nestane, ťažko sa potom čudovať, že si z rodičov robí dobrý deň. S moderným prístupom, keď sa takmer každé nevhodné správanie ospravedlňuje tým, že dieťa je jednoducho osobnosť, sa veľmi nestotožňujem.
Nepíšete však jednu zásadnú vec. Ako konkrétne reagujete, keď sa syn takto správa? Aké máte nastavené hranice a aké dôsledky nasledujú, keď ich prekročí? Pretože láska, trpezlivosť a vysvetľovanie sú určite dôležité, ale podľa mňa musia ísť ruka v ruke aj s dôslednosťou.
Dle mě je tohle důsledek té 100% pozornosti a péče. Za mě je to prostě špatně.
Jak reagujete, když udělá něco, co nemá?
Částečně to určitě je výchovou, ale i povahou dítěte.
V 5 letech ještě není nic ztraceno, ikdyž už to bude těžké ho trochu napravit.
@Markéta188 pokud boucha, zabránim mu tomu, odvedu ho třeba z obchodu, hřiště, když neposlouchá, TV vypnu po dohodě, I když on nechce, nedělám vše co mi řekne samozřejmě. Dostal už I na zadek, řeknu mu něco důrazně. Ale na něj to nejde po dobrým ani po zlým.
@Anonymní píše: Více
A když něco provede, má to následek? Nebo ho jen odvedete, držíte ruce, aby to nedělal?
Jak reagujete, když nechce něco udělat?
@Anonymní píše: Více
No a jak reaguješ, když udělá co nemá, vysměje se ti a uteče? Partner reaguje jak?
Dítě plácne, začne se smát a uteče? Dělá si co chce, neposlechne, posmívá se ti? Nejde na něj po dobrým ani po zlým? Ale jdi ty, co budeš dělat za deset let? Ty jsi rodič, nebudeš ho přece přemlouvat, domlouvat mu atd. On má z vás obou srandu, protože ví že může.
Asi ma tu ukameňujete, ale podľa mňa ste stále príliš mierna. Som zo starej školy a u nás, keď rodič zvýšil hlas, obrazne sa triasli steny. Vedeli sme, kde sú hranice a že slovo rodiča platí. Myslím si, že váš syn skúša, kam až môže zájsť. Moja rada? Menej opakovať, menej vyjednávať a viac dôslednosti. Dajte mu jasné pravidlá a primerané následky, ktoré vždy dodržíte. Keď niečo poviete, musí to platiť, nie až na desiaty pokus. A keďže sa jeho správanie zhoršilo náhle, skúsila by som zároveň zistiť, či ho niečo netrápi.
@arinecka píše: Více
Dobře, jak tedy reagovat? Já odejdu pryč nebo mu řeknu, ať jde on pryč.
@arinecka píše: Více
Už nevíme, jak reagovat, zvýšíme hlas, pošleme ho pryč, ale nevím, jaký jiný trest dát.
@Anonymní píše: Více
Jakože když něco provede, tak jeden z vás odchází?
To ale není přeci trest, jemu je to beztak úplně jedno.
@Takyjedna13 píše: Více
Ke všem stejně. Ve školce je to lepší, tam v pohodě.
Má vás na háku. Stačí jedna věta - sedne si v obchodě na zem a nic s ním nehne? To nad ním stojíš a přemlouváš ho, aby vstal a mohli jste odejít nebo pokračovat v nákupu? Jako rodiče jste zdá se mi naprosto ztratili respekt. Najdi si psychologa Milana Studničku a jeho stránky Dovychovat. Má různé poradny a bezplatné webináře, jak přesně z té situace, ve které jako rodiče jste, ven. Dovychovat cílí nejvíc na výchovu malých chlapců a jejich rozdílnost oproti děvčátkům. Určitě pomůže.
@teroonka píše: Více
Tak hne s ním akorát to, že ho zvednu a jdeme pryč.
♥️Akutně, prosím, o radu nebo váš názor. ♥️
Syn má pět let a tři měsíce, a posledních 10 dní je s ním k nevydržení. Vždy byl hodně emotivní, svérázný, chtěl si dělat vše podle sebe, ale vše bylo celkem v mezích. Já jsem to asi všechno pokazila. Hodně jsem se mu věnovala, dokazovala lásku, snažila jsem se vše řešit v klidu a teď,,sklízím,, ovoce.
Syn
😑má časté záchvaty vzteku s agresivitou, házením věcí, křikem a nadavanim.
😑 často se mi posmiva, směje se tomu, a když mu říkám, ať přestane, nic. Hodně se předvádí. Třeba mě nebo partnera placne, začne se tomu smát a uteče.
😑 mohu mu něco říct 100× a nic, sedne si třeba v obchodě na zem a nic s ním nehne.
😑 neposlouchá, na vše má čas, asi ví, že mu to pořád budu říkat, že to má udělat.
😑 rozčiluje ho vše
😑 přijde mi neskutečně drzý, jako puberťák
😑 téma jeho legraci jsou prdy, prsa, zadek,…
😑 je prostě jinaci, dřív byl mazlivý, teď mě spíš placne, udělá si ze mě srandu a běží pryč.
Mám z toho strach, nevím, co jsme pokazili, zda jsme ho rozmazlili, nevím.
Je hodně náročné dítě už od narození, ale šlo to zvládnout. Teď to už nezvládáme těch 14 dní, I když se snažíme.
Jsou i třeba období dopoledne odpoledne pohody, spolupráce, ale najednou bum a hrůza.
Má někdo názor? Radu??