Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Některé děti jsou náročné, ale zrovna nucení jídla které dítě nejí, mi přijde jako zbytečně vyvolané drama. Jsem v jídle extreme vybíravá a jsem šťastná, že jsem měla tolerantní maminku, stačilo co jsem si užila ve školních zařízení, nebo u babičky. S tím oblékáním, dítě se odmítalo samo obout a obléknout, nebo se nenechalo ani od tebe? Protoze ja bych skolkove dite v klidu oblíkla a šli by jsme, netrvala bych si za každou cenu ma tom, ze musi samo..
@Anonymní píše: Více
Jednou jsem četla článek, ne z Česka a možná ani nebyl pravdivý, ale mělo to něco do sebe. Matka se dozvěděla, že její dcera šikanuje jiné dítě - oblečení, značky,… Tak jí vyklidila celou skříň a nechala ji jen jedno oblečení. To jí prala, měla to čisté, ale neměla na výběr a denně chodila v tom samém. Zabralo to.
Někdy dá sakra práci najít adekvátně věku a povaze dítěte trest, který zabere. A čím menší dítě, tím dřív to musí přijít. Po problému být druhý den např. bez dobroty, nevím, jestli si pětileté spojí. Čím menší, tím dřív se musí jednat.
Mně u dětí, když byly malé, pomáhala domluva dopředu. Např. mi byly schopné rozložit nakupování kňučením, co chtějí. Tak jsem jim dopředu řekla, že potřebuji udělat velký nákup a až budu mít v košíku vše, tak mi řeknou, co by chtěly.
Co klukovi říct dopředu, že když to bude fajn, bude dobrota (nebo něco) a když ne, tak…
@Anonymní píše: Více
Jo, to mě taky. A jakékoli plácání sem zrušila dávno, jen měl tendence mi to oplácet, naprosto nepochopil a nepochopil by dál, že já smím a on ne, tak tomu jsem se začala vyhybat. Taky by byl schopný zmrznout, vyhladovět, porvat se se mnou do krve, nechat se smýkat po zemi a kdoví co, než by ustoupil, no ustoupila bych samozřejmě já, abych mu opravdu vážně neublížila. Ale slušně opravdu funguje to, že se k sobě buď budeme chovat vzájemně hezky, já od tebe něco potřebuju a ty vyhovíš pokud můžeš, když nemůžeš slušně to řekneš, ty něco chceš a já vyhovím tobě, když je to možné, nebo slušně vysvětlím, proč to nelze, a bude to fajn, nebo si prostě vyhovovat vzájemně nebudeme a to se mu velmi rychle nelíbí, když is já začnu jet podle sebe to co vyhovuje mě.
Už jsme se dost posunuli k tomu, že když není v úplně zarputilé náladě a není ničím rozhozený, tak stačí naznačit, že takhle se mi to nelíbí, a rovná se. Teď máme nějaké horší dny celkově, nevím přesně proč, tak nás to trochu vrátilo zpátky. Ale budu v tomhle pokračovat, vidím dlouhodobě nejlepší výsledky ze všech pokusů o cokoli. Prostě ledový klid, nenechat se vytočit, co nejvíc důsledně trvat na pravidlech přes které nejede vlak, a když nejsou dodržovány, konec kooperace z mojí strany (chceš jíst? no tak si vezmi, hrát si s tebou nebudu, jdu dělat něco co já chci, s ničím ti nepomůžu a nic ti nepodám, zábavu nezajišťuju)
@Anonymní píše: Více
Fakt to funguje? Tak to velká gratulace. Ono opravdu co dítě, to originál. ![]()
Ospravedlňujem sa za anonym, ale moja teta bola presne takéto dieťa. Viem to z rozprávania svojej maminky. Bola schopná si aj vážne ublížiť, len aby si presadila svoje. Keď jej mama (moja babička) odmietla kúpiť nové rukavice, chodila v mrazoch celé hodiny vonku s vystretými rukami, až si spôsobila vážne omrzliny. Len aby dokázala, že bude po jej. Bohužiaľ, v dospelosti sa z nej stal nesmierne manipulatívny človek s až psychopatickými črtami, ktorý dokáže ľuďom okolo seba poriadne znepríjemniť život. Tým samozrejme nechcem povedať, že aj z vašich detí vyrastú takíto ľudia. Len som chcela uviesť príklad toho, kam až môže u niektorých detí zájsť potreba presadiť si svoje za každú cenu.
@Platanka píše: Více
Já sice chápu že většina toho, co píšeš asi funguje, otázka je, co se z toho dítě opravdu naučí.
Protože je rozdíl mezi tím, když rodič přestane dítěti nadměrně ustupovat, a tím, když mu začne odpírat blízkost, aby mu ukázal, že ho má méně rád. Vpodstatě se pak může naučit být „people pleaser“, aby ho měli ostatní rádi, bude potlačovat sebe a snažit se zalíbit na úkor sebe…
Tohle může dlouhodobě napáchat větší škody na jeho chápání vztahů, náklonnosti a opětování lásky/citů i v dospělosti. :/
Hodně to mívají ženy - syndrom hodné holčičky.
@Anonymní píše: Více
Mně to připadá manipulativní podmiňovat mateřskou lásku a náklonnost/pozornost tímhle způsobem. To se pak naučí používat i v dospělosti a buď může zkoušet být poddajný aby se zalíbil a ustupovat na úkor sebe nebo naopak bude nezdravě vyžadovat takové ústupky od svých partnerek… protože se naučí špatný princip fungování vztahů už v dětství… přiřadí vlastní hodnotu nebo hodnotu partnerek k tomu, jestli se chovají, tak jak chce on nebo jestli on se chová dostatečně líbivě ostatním. :/
Nečetla jsem celé, ale pokud se to takto znatelně zhoršilo ze dne na den, hledala bych příčinu. Nebyl třeba na očkování? Nemohl slyšet/vidět něco co neměl? Problém ve školce?
@stringify píše: VíceDobre, ale prece nejde, aby dite se chovalo naprosto bez respektu, neposlechlo, delalo si ze me srandu, a ja mu plnila kazdy jeho pozadavek a prani. Materska laska je jedna vec, nikdy bych se k nemu nechovala nejak zle, nenechala ho bez pomoci aby se mu neco stalo nebo cokoli takoveho, ale takhle prece taky vztahy nefungujou. Aby se choval osklive a bez respektu k partnerce a ocekaval, ze ona protoze ho bezpodminecne miluje, bude dal miluje a splni cokoli co on po ni krikne. To by se asi jednou spis pekne divil.
@Anonymní píše: Více
Jezkovy zraky! Prestan se litostit a litovat a bud dospela! Mas dite, ktere vas zacalo solidne terorizovat po letech vysvetlovani, je treba s tim zacit neco delat. Kdyz uz tomu diteti tatinek naplacal a ono se polekalo, je treba se podivit nahlas nad tim, co ze jineho cekalo, kdyz vysiralo tolik, ze tatinkovi ruply nervy. Vysvetlit na co ta reakce byla a ze to byl jediny zpusob, ktery tatinek jeste nevyzkousel, aby mu dostatecne dal najevo, ze je za hranici. A zamerit se na to, ze nektere veci to dite proste nenechate delat, ani vuci vam, vuci jemu samotnemu ani okolnimu svetu. Pokud to bude stat pohlavek, tak ok, neda se svitit a nezbyde mu nic jineho, nez se jen bat. Anebo muzete nechat zazivat prirozene dusledky - nedokoncit aktivitu, u ktere bude delat cirkus, oznamit, ze o vikendu nejdete nikam, protoze pres tyden kvuli jeho vyvadeni jste nestihli, co jste potrebovali, pripadne cokoli jineho, co je opravdovym dusledkem jeho chovani. A co je pro tebe dusledkem jeho chovani si musis ujasnit sama pro sebe hlavne ty.
A možná neděláš špatně nic a je to vývoj, chce to jen dal držet hranice a vydržet. Mám kolem sebe hodně chlapecku v tomto věku a shodly jsme se s jejich maminkami, že kolem těch pěti let začali vystrkovat růžky. Včetně jedinců, kteří byli do té doby zlatí. Já mám dva kusy, jeden cílevědomy cholerik, druhý trpělivý melancholik. Momentálně mají divocejsi období oba. Hranice mají od malicka, s dvojcaty a starším sourozencem to jinak ani nejde. A stejně. Mít jen to starší dítě a případně melancholika, tak se můžu pochválit, jak to mám zmakle. Cholerik mi do toho vytrvale haze vidle.
@Alušáček píše: Více
Jídlo bylo na táboře pro rodiny s dětmi. Dítě nechtělo jíst společné a já jsem nechtěla vařit všechno extra. No, nakonec jsem vařila.
Obléct se ve školce se nenechalo ani ode mě. Lítalo po šatně, padalo na zem, smálo se, válelo se, ječelo, úplně bez sebe, blázen, prostě.