Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neaktivní matka stráví den na epipi nebo u telky. Takže klid. Disciplinu je třeba trénovat od mala
Já tak napůl, celkem úmyslně zastávám výchovu líné matky, nevymýšlím furt zábavu a nejsem od bavení dětí, chci, aby se uměli zabavit sami a myslím, že se mi to daří a mám 2 dost samostatné rarachy.
Taky nejsem typ matky, co dítěti neustále sedí za zadkem a vymýšlí program.. Ano, chodíme na hřiště, mezi děti. Ale jak jsme doma, posílám ho, ať si jde hrát sám. Občas si s ním maluju, prohlídnu knížku, říám si, že něco ho naučit musím a ejhle.. on je dost šikovný i bez toho, aniž by u něj seděla od rána do večera. V necelých dvou letech mluví tak, že mu rozumí i všichni ostatní, né jen já, sám se nají, sedí s jídlem u stolu, po obědě si sám vezme plínku a jde spinkat, je od ledna bez plen… tak nějak ani nevím, jak bych si s ním měla hrát.
@Anonymní píše:
Ahoj,
zajímalo by mě, jeslti jsem jediná nebo to má někdo stejně…
Jsem hrozně pasivní matka. Děti obstarám, uvařím, uklidím, vykoupu, vyperu, upeču dort k naroizeninám, jdu na hřiště, procvičím logopedii, přečtu pohádku před spaním, ale to je tak vše… Navím ani to všechno nedělám s nějakou velkou radostí… Naopak dělám vše pro to, abych od nich měla klid… Těším se na večer, kdy půjdou spát, drtí mě jejich provokace, poslední dobou často brečím, protože dělají samé naschvály a mě už to prostě nebaví (ale ty aktivity mě nebavily nikdy).
Když mám náladu, zahraji si s nima pexeso, ale že bychom něco tvořili, motivovala jsem je k malování, dělala s nimy nějaké ukolové knížky, stavěla kostky a hrady z písku, to vůbec…
Pokaždé, když slyším slovo mami, točí mě to
Osobně si myslím, že to je tím, že jsem na ně náročná, 10× za den je ženu uklidit pokoj, chci, aby u jídla seděly u stolu (jasně, normálka, jenže oni schválně neposlechnou), dokod nepohrozím vařečkou, nefungují v podstatě v ničem ani po dobrém ani po zlém..
Spolu se neustále rvou, řev v celým baráku, nemůžem bez řevu ani vyjet výtahem domů…
Jsem z toho už na palici, mrzí mě, že se jim nevěnuji, nechci mít hloupé děti, ale tohle všechno mě naprosto vyčerpává…
Má to někdo taky tak?
Ahoj, me ani neprijde divne, ze se clovek detem nevenuje na 100%, spis by mne znepokojovalo, ze te vubec ten cas straveny z detmi netesi. Pusobi to na mne dost rezignovane a myslim, ze to ty deti vyciti a mozna i pro to ti flaji same naschvaly, jak pises. Nebes si to zle, ale pokud to tak mas dlouhodobe, urcitdm bych vyhledala pomoc odbornika
Jinak me nas malej taky casto toci a se.se, ale chvile s nim bych nevymenila za nic na svete ![]()
Měla jsem to podobně, hlavně když už jsem byla doma déle a hrabalo mi. Na ruční práce jsem nebyla nikdy, takže abych si malovala, vyšívala, atd., to ne. Bohužel, mně se nedařilo ji nechat „napospas“ - vyžadovala komunikaci, péči. Ale měla jsem toho podobně plné zuby jako Ty. Podle mě typická ponorka. Chce to trochu si od dětí odpočinout.
Co si najít kapinku práci?
Tvoření mě nikdy nebavilo, takže to u nás bude asi suplovat babička. Syn teda zatím nevypadá, že by ho nějaké patlání či lepení čehokolov nějak zajímalo. Knížky prohlížíme, skládáme puzzle, přicmrndávám při stavění dupla, chodíme na písek (i tu bábovku mu uplácám) a na hřiště, na cvičení, veškeré domácí práce dělá se mnou. Ale že by mě nějak extra naplňovalo dělat xtou bábovku, kterou mi hned rozšlápne nebo po xté za den prohlížet stejnou knihu, to teda fakt ne.
Dost se těším, až budeme moct hrát alespoň to blbé pexeso.
@Anonymní píše:
Ahoj,
zajímalo by mě, jeslti jsem jediná nebo to má někdo stejně…
Jsem hrozně pasivní matka. Děti obstarám, uvařím, uklidím, vykoupu, vyperu, upeču dort k naroizeninám, jdu na hřiště, procvičím logopedii, přečtu pohádku před spaním, ale to je tak vše… Navím ani to všechno nedělám s nějakou velkou radostí… Naopak dělám vše pro to, abych od nich měla klid… Těším se na večer, kdy půjdou spát, drtí mě jejich provokace, poslední dobou často brečím, protože dělají samé naschvály a mě už to prostě nebaví (ale ty aktivity mě nebavily nikdy).
Když mám náladu, zahraji si s nima pexeso, ale že bychom něco tvořili, motivovala jsem je k malování, dělala s nimy nějaké ukolové knížky, stavěla kostky a hrady z písku, to vůbec…
Pokaždé, když slyším slovo mami, točí mě to
Osobně si myslím, že to je tím, že jsem na ně náročná, 10× za den je ženu uklidit pokoj, chci, aby u jídla seděly u stolu (jasně, normálka, jenže oni schválně neposlechnou), dokod nepohrozím vařečkou, nefungují v podstatě v ničem ani po dobrém ani po zlém..
Spolu se neustále rvou, řev v celým baráku, nemůžem bez řevu ani vyjet výtahem domů…
Jsem z toho už na palici, mrzí mě, že se jim nevěnuji, nechci mít hloupé děti, ale tohle všechno mě naprosto vyčerpává…
Má to někdo taky tak?
kdo si hraje nezlobí, zlobící dítě = nudící se dítě, zlobící dítě = díte volající o pozornost… tak to předávám ze zkušenosti s vlastními dětmi…
jinak ano, děti by se měly umět zabavit i samy, měly by i umět hrát a tvořit, a ledskdy to i dělají, ale musí jim to někdo ukázat, naučit je to…
Tak koukam, ze jsem normalni, nekdy me totiz prepadne silena depka, ze se detem „nevenuji“. Ja a starsi dcera jsme na tvoreni, takze, kdyz mame dobry napad tak spolu neco tvorime nebo stavime. Me spis nebavi pexeso.
Jsi naprosto normální..Taky dceři nestojím za zadečkem a nevymýšlím každou hodinu jinou aktivitu. Ano, jdeme ven, na hřiště…doma, když chce, něco si spolu namalujeme, někdy zatancujeme, ale jinak od ní chci, aby si hrála sama. A je teda fakt, že jsem teprve před týdnem přišla na to, že ona si sama klidně bude hrát, ale musí mít kolem sebe děsnej bordel.
Nechápu to, ale je to tak. Takže její pokojíček uklízím vždy až večer ![]()
Zakladatelko, vubec bych si tim nelamala hlavu. Ja to mam obcas uplne stejne.. ![]()
Myslím, že jsi celkem normální matka
Podle popisu to klidně může sedět i na mně a mé děti. Hlavně v době kdy měly tak 2 a 4 roky, nebo 3 a 5, teď už je to trochu lepší co mají 4 a 6let. Kolik je tvým dětem?
Já se jim tedy snažím věnovat po výtvarné stránce, ale to proto, že mně to docela baví a hry hraju v zimě proto aby nedělaly jen bordel, ale že by mně to všechno nějak bavilo to taky ne vždy. A to mamíííííí mně tak před rokem až dvěma taky neskutečně vytáčelo. Vydrž bude líp. ![]()
Jak tady zaznělo máš prostě ponorku. Asi to známe každá. Mě pomáhá, když se ráno po probuzení na děti usměju, ony na mě, potulíme se a vím, že den bude v pohodě. Děti vycítí tvoje vnitřní naladění. Zkus si z toho co ti na nich vadí udělat srandu, poslední dobou mi to moc pomáhá. Malá třeba kousala příbor, tak jí říkám důrazně ‚ty zase koušeš příbor potvoro‘ a směju se u toho a ona se řehtá a za chvíli s tím přestane, jakmile to dostane befelem začne dělat naschvály. Jinak znám snad jen jednu matku, která vymýšlí dceři neustále program a zapojuje se do hraní, ale jen díky tomu, že malá je dost nesamostatná. Jako program máme na každý den, třeba jdeme s kámoškama s dětma na hřiště, na procházku, třeba na čtení do knihovny, zoo a tak různě, ale během té doby o ní chci vědět jenom, když má hlad, žízeň a nebo se jí chce čůrat
Abych jí stála za zadkem nebo si s ní 2 hodiny dělala bábovičky to fakt ne
Nerekla bych, ze jsi neaktivni. Jen bys potrebovala mozna chvili sama pro sebe. Zkus se domluvit s manzelem nebo babickami na pravidelne hlidani trebe na par hodin jednou tydne a delej neco, co mas rada. Mozna se jen zbytecne ze vseho stresujes. Hod na chvili nejaky neporadek za hlavu a zkus se trochu bavit.
Ahoj,
zajímalo by mě, jeslti jsem jediná nebo to má někdo stejně…
Jsem hrozně pasivní matka. Děti obstarám, uvařím, uklidím, vykoupu, vyperu, upeču dort k naroizeninám, jdu na hřiště, procvičím logopedii, přečtu pohádku před spaním, ale to je tak vše… Navím ani to všechno nedělám s nějakou velkou radostí… Naopak dělám vše pro to, abych od nich měla klid… Těším se na večer, kdy půjdou spát, drtí mě jejich provokace, poslední dobou často brečím, protože dělají samé naschvály a mě už to prostě nebaví (ale ty aktivity mě nebavily nikdy).
Když mám náladu, zahraji si s nima pexeso, ale že bychom něco tvořili, motivovala jsem je k malování, dělala s nimy nějaké ukolové knížky, stavěla kostky a hrady z písku, to vůbec…
Pokaždé, když slyším slovo mami, točí mě to
Osobně si myslím, že to je tím, že jsem na ně náročná, 10× za den je ženu uklidit pokoj, chci, aby u jídla seděly u stolu (jasně, normálka, jenže oni schválně neposlechnou), dokod nepohrozím vařečkou, nefungují v podstatě v ničem ani po dobrém ani po zlém..
Spolu se neustále rvou, řev v celým baráku, nemůžem bez řevu ani vyjet výtahem domů…
Jsem z toho už na palici, mrzí mě, že se jim nevěnuji, nechci mít hloupé děti, ale tohle všechno mě naprosto vyčerpává…
Má to někdo taky tak?