Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem neoblíbená v práci.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.1.25 17:05
Jsme stejného věku, jednou bych se něco dozvěděla po straně a šla bych si promluvit s nadřízeným, jak máš tu chybu opravit když ti to do očí nikdo neřekne, zkus se zapojit do žití ve firmě, já vím, že je to pro tebe těžké, ale taky se vžij do jejich kůže když s nima nekomunikuješ. Vždyť se jim nemusíš s ničím svěřovat, jen takové tlachání o ničem, co vaříš já budu vařit, jak jsou mladší o kolik
Příspěvek upraven 17.01.25 v 17:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.25 17:05
Netáhne se to s TEBOU - tohle se děje nám všem. Jen ty to vzhledem k povahovému nastavení moc prožíváš a řešíš. Co třeba psychoterapie? Přeju hodně štěstí. A není důležité, co si myslí ostatní. Ale co si myslis o sobe ty, na tom zapracuj🍀
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.1.25 17:18
@nick mandarinka píše: Více
Tak dám příklad na tom vaření. Většina z nich nevaří. Když nahodím řeč na vaření, tak mi řeknou, že ony by každý den teplou večeři nevařily. Když třeba řeknu, že jsou dneska ty potraviny čím dál dražší, tak se mi donese, že si stěžuju, jako kdybych na to neměla. Vždy se mi nějak donese, kdo co o mě postranně říkal. Já už si tak dávám pozor na to, co říkám, aby se to nemohlo obrátit proti mně, že už to, co chci říct, většinou raději spolknu.
- Citovat
- Upravit
17.1.25 17:43
@Anonymní píše: Více
Taky jsem se s tím setkala. Předpokládám, že je to převážně ženský kolektiv. Je to o tom, že mezi ně nezapadáš. Nezáleží na tom, co řekneš, vždycky to bude vnímáno v horším světle, ale kdyby to samé řekla jedna z nich, tak je to v pohodě.
Z vlastní zkušenosti vím, že lámat to tím, že se budeš snažit zapadnout, moc nepomáhá. Vede to akorát k tomu, že budeš zklamaná.
Poradit moc nevím co. Já jsem to prostě začala ignorovat. Jsme v práci, takže tu dělám. Nesnažím se být kamarádka, ale komunikuji normálně a mile, když spolupracujeme, řešíme něco, ale nic víc. Když je někde zádrhel v práci, ozvu se a dám najevo, že mi to vadí. A funguje mi to. Moje situace je jen obrácená. Jsem mladší než ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pamina
17.1.25 17:53
@Anonymní píše: Více
A proč ti přijde vůči tobě „nepřátelské“, když někdo řekne, že on by každý den teplou večeři nevařil? Podle mě je to normální diskuze. Ty vaříš, a máš k tomu jistě své důvody, ten druhý nevaří. To přece není žádná konfrontace.
Jinak jsem podobně stará, introvert, ale rozhodně si nemyslím, že bych byla v práci neoblíbená. Vztahy máme korektní a pracovně si s většinou kolegů vycházíme vstříc. Nic jiného ani nečekám, práce mě těší, ale nechodím tam, abych si našla kamarády a už vůbec abych se někomu zavděčila svými názory či postoji.
Neočekáváš příliš? Nebo nezáleží ti zbytečně moc na tom, co si o tobě kolegové myslí? Zkus se nad to povznést, přestaň se snažit zavděčit a buď sama sebou. Uvidíš, jak se ti uleví, a myslím, že se i vztahy zlepší.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
17.1.25 17:59
Počkej, ale to si odporuješ. Nikdo se s tebou nebaví, ale pak se ti něco donese.. jak se ti to donese? Takže se s tebou někdo asi baví?
A možná máš nerealistickou představu o reakcich ostatních.
Jak jsi třeba reagovala na to s tím vařením? Kolegové ti řeknou, že teplé vecere nedělají, to přece není nic proti tobě a normální je pokračovat v dialogu dal - aha a co jite? Objednáváte si? Odkud? Chleba s něčím? Jaky chleba máte rádi? Tyjo, to by se dalo vytěžit..
Pak je dobře si o každém pamatovat něco osobního, protože na to se dá taky navazovat - někdo třeba rád pije čaj, někdo má zrovna doma na návštěvě tchyni, někdo má malé dítě..
Taky jsou obecně platná témata, která se dají taky použít bez ohledu na věk- počasí, co kdo bude dělat o víkendu, nějaká velká událost, co bylo k obedu..
A nebrat si osobně, ze s tebou nejsou všichni nejky, jste kolegové, stačí, že se snesete.
- Citovat
- Upravit
17.1.25 18:07
@Anonymní píše: Více
už tu máš těch diskusí o problémech v práci docela hodně, akorát měníš věk a práci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.25 18:25
@Anonymní píše: Více
jestli je to pravda
tak své osobní nastavení nikdy nezměníš..
my se můžem řezat ráno smíchy, ty ne, není to ničí vina
nauč se otevřít pusu, když ji máš, a aspon na ty nejdůležitější věci se zeptat…
si pamatuju, jak mne před 30lety ponížil a zničil můj nový vedoucí - mrkl na mne a říká : Si myslíte, že jste krásná, nějaká královna ze sáby, tak to teprve uvidíte!!!
řekl to poté, kdy nebyl ve svých 50 letech tehdy absolutně normálně schopen reagovat na mou věcnou připomínku, že daleko efektivnější by bylo řazení jiným způsobem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.25 19:30
Bez ohledu na to, jestli je tohle tvá první nebo x tá diskuse na tohle téma, jak tu někdo psal/ já to nepoznám, ani to nehledám, když sem někdo napíše problém, asi je kvůli tomu nešťastný a je mu dobrý každý postřeh, který by ho někam posunul/, s touhle situaci asi nejsi nijak osamocená. Řekla bych, že lidí se stejnými pocity není málo.
Obecně vzato, lidi a zejména ženské se prostě navzájem paktují a pomlouvají. Někteří jdou i dál a cíleně si škodí. Někdo tohle na pracovišti unese, někdo to vzdá a jde jinam. Na druhou stranu, aby člověka přátelsky od prvního dne poplácávali po zádech, a falešně mu pochlebovali, jak je dobrej, na to asi je málokdo stavěný a málokdo by tomu i věřil.
Ujasni si, zda chceš tuhle práci dělat a nebo jít jinam. Do práce chodíš hlavně pracovat a ne se kamarádit. Chápu, že cítit se tam dobře je lepší, než chodit tam s obavou nebo nechutí. Je ale rozdíl mít pocit, že tam nemám spřízněnou duši od toho, že jsem terčem útoků, které mohou ovlivnit postavení a výkony v práci. Každý jsme nějak citlivý, každý na něco jiného. Někoho dopálí poznámka o rodině, jiného komentář k provedené práci. Jsou věci, nad kterými umí jeden člověk mávnout rukou, ale druhý je nedovede akceptovat. Myslím, že stížnosti okolo ti nepomůžou vůbec, ani nic nevyřeší. Musíš si ujasnit a srovnat, co ano a co už ne. Pokud máš pocit, že ostatní s tebou nemají společné téma, pak se o soukromí nebav. Protože čím míň toho o člověku v práci vědí, tím míň témat a důvodů mají k pomluvám. Jestliže jsi poslední, která nastoupila, dočasně jsi to tedy ty, od koho se čeká, že se zaběhne a podřídí dosavadnímu režimu. Jsou sice typy, kterým nevadí být čerstvě nastoupená a o generaci mladší a klidně při první příležitosti řeknou, že by se to nebo ono mělo dělat jinak a možná i najdou spojence. Věčně tam nová nebudeš. Fajn kolektiv a šéf, který vidí, jak kdo pracuje, tě ocení, i když jsi nová. Oni poznají, jestli jsi přínos. Pokud skutečně uvidíš, že si tě v práci neváží, neocení, že děláš za druhé za stejné peníze, že se ti kolegové za to smějí do obličeje, pokud to budou evidentně podpásovky, pak je na tvém rozhodnutí, buď jim otevřené říct, proč odcházíš jinam, nebo prostě budeš nad věcí a v klidu podáš výpověď. Ale opravdu se snaž rozpoznat, zda nejsi jenom vztahovačná. Oni se už znají, oni o sobě už ledacos vědí, takže třeba o vaření mají jasno. Je podle mě zbytečné přemýšlet nad tématy ke konverzaci. Spíš bych se soustředila na témata pracovní, která v mě posunula dál. I možná jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 20:35
Tak začni u svého liniového manažera, pokud se potkáváte fyzicky.
Dtačí ráno přijít, pozdravit, zeptat se jak se má. Před obědem se zeptat, jestli někam nepůjde, pokud se jde skupinově, tak buď ta osoba, která informuje o tom, kam se jde.
Také udělá dojem i nějaký ten kompliment. Pochvala u manažera, tvého manažera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 20:44
@Anonymní píše: Více
Táhne se to s tebou celý život…no tak v kom asi ten problém bude. Lidi si o sobě vždycky myslí, to lepší - jak jsou nekonfliktní, pracovití a všichni okolo jsou ti špatní. Ať půjdeš, kam půjdeš, bude to všude stejné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.25 21:06
Netáhne se to s Tebou celý život. Tohle prožívají úplně všichni. Akorát ne všichni zaujímají proti tomu stejný postoj.
A kdo říká, že ne, tak si lže do kapsy.
Do práce se nechodíš přátelit, ale pracovat. Práce tě má bavit a dobře živit. Máš tam chodit ráda. Máš tam věcem rozumět, umět je, a nestresovat se. A máš v tom vidět smysl.
Jestli to tak máš, tak je to v pořádku.
Lidi neřeš. Nikdy se jim nezavděčíš a ani to není smysl tvé existence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.25 22:46
@Pe.M.1 píše: Více
Já tam nejsem nová, jsem tam téměř deset let. Dříve jsem to až tak negativně nevnímala, ale vedení i některé kolegyně odešly do důchodu, přišli misto nich jiné, mladší. Akční, společenské, dynamické a já nevím co ještě. Já jsem dost flexibilní, umím v podstatě zaskočit za každou z nich. To je bráno jako samozřejmost. K tomu vaření - ony odpoví takovým tónem, že si připadám, že je obtěžuju. Já se tedy přemáhám, úsměv na tváři, na prosbu vždy reaguju kladně. Říkám si „udělej, co chtějí, ať je klid“, ale stejně se od někoho dovím, že se divně tvářím. Je mi jasný, že zazní názor, že si můžu myslet, jak jsem dobrá a okolí to nevidí.
- Citovat
- Upravit
18.1.25 23:12
Ahoj, taky jsme měli v práci “holku”, co byla tichá a introvert a dávali ji to všichni sežrat… ja se s ní treba bavila i druhá kolegyně, ale bylo nás tam 30… a proste odešla.. dneska je to hrozny.. kdyz nejsi středem pozornosti a nekecáš furt si asi nežádoucí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Jsem neoblíbená v práci, ať udělám nebo řeknu cokoliv, snad pokaždé je to špatně nebo je to překrouceno. Jsem introvert, tichá povaha, moc toho nenamluvím, neumím pochlebovat, neumím se vnucovat, neumím se prosazovat. Práce mě baví, myslím, že jí dělám pořádně, nikdy jsem neměla nic zásadního vytknuto. Dozvím se to vždy postranně a téměř vždy si v duchu pomyslím, proč tohle vůbec řeší, když u jiných se to neřeší. Prý jsem to měla udělat „takhle“ a když to tak příště udělám, tak je to zase špatně a podobně. Už dva roky si hledám jinou práci a nemůžu nic najít. Teď už najisto víme, že jeden z nás bude muset odejít a je mi jasný, že to budu já podle určitých náznaků. Jsem 55+, většina je tam podstatně mladších. V podstatě se to se mnou tohle táhne celý život, přitom jsem nekonfliktní, práci udělám, i nabídnu pomoc nebo výpomoc, nepomlouvám, přesto se cítím jako oudsider. Hrozně bych si přála nebýt introvert, umět si s každým povídat o všem, umět snadněji uvěřit lidem a třeba se i svěřit. Neumím se předělat. Teambuilding je pro mě utrpením, ale snažím se překonat, abych si situaci v práci ještě nezhoršovala. Nakonec jsem tam stejně tak nějak sama. Je tady někdo, kdo je na tom podobně?