Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem neustále podrážděná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.2.23 13:24
Jsem neustále podrážděná
Cítím se dlouhodobě neustále naštvaná, podrážděná a nervózní, i když nemám žádný objektivní důvod. Nemám žádné starosti, kromě těch běžných, každodenních. Finančně a materiálně se máme dobře. Mám dvě zdravé, chytré a krásné děti, ale akorát se na ně utrhuju a pak je mi to líto. Manžel nás miluje a na rukou nosí. A já jsem jak bubák. Dokážu se teda hodně ovládat a přetvařovat před rodinou i okolím, ale uvnitř se necítím dobře.. A nevím, co se sebou. Občas si dám hořčík, ale nemyslím, že by to mělo nějaký efekt. Má to taky někdo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.2.23 13:31
Jsi ve stereotypu, potrebujes nabít energii něčím novým. Zapiš se do nějakého kurzu/cvičení, zkus třeba potkat nové lidi přes skupiny na FB, najdi si nový konicek, atd… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.23 13:42
Hele nezačala si brát antikoncepci?
Já byla taková když jsem začala brát antikoncepci, jakmile jsem ji vysadila, začínám zas trochu fungovat a nebýt neustále protivná 😁
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.23 13:57
Kdy ti naposledy testovali štítnou žlázu?
Co ti přináší radost? Jak často se tomu věnuješ?
Děláš věci, o kterých víš že mají smysl?
Co tě způsobilo to, že neumíš ventilovat svoji frustraci včas a kontstruktivně, taže v sobě emoce dusíš a pak to bouchá? Mnohdy to bývá součástí dětství, kdy nebylo možné chtít po rodičích, aby brali ohled na potřeby dítěte. No a pak se takové věci projevují právě znovu ve vlastní rodině. A nemusel být člověk vyloženě s katastrofické rodiny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.23 13:59
Nemám to tedy tak růžové jako ty. Ale taky žádné hrůzy a cítím se úplně stejně.
Mě konkrétně užírá stereotyp.
Taky neustálé omezení skrz pracovní možnosti, které plynou z toho, ze na trhu práce prostě nejsou zkrácené úvazky. Z toho plyne to, že klidně mužů mít VŠ vzdělání, ale je mi to úplně na nic.
Cítím se podhodnocená jak v osobním, tak pracovním životě.
Nejlepe vynikam jako, pradlena, kuchařka, uklízečka, taxikářka a podrž taška.
Mám i kamarádky, přátele, nicméně se setkání už vyhýbám, protože vnitřně tak strašně zuřím, že ta přetvářka mě strašně ničí a už to asi dlouho nevydržim. Jenže to k ničemu nebude, akorát si vysloužim titul hysterky.
- Citovat
- Upravit
5.2.23 14:24
@Ou Štítnou žlázu mi asi v životě netestoval nikdy nikdo…
Nejšťastnější jsem, když můžu vypadnout ze stereotypu, i když třeba jenom na blbou chatu na víkend. Každý návrat z dovolené domů obrečím. I když se mi doma nic špatného neděje, nechci zpátky k vaření, uklízení, školkovým nemocem atd - známe to. Strašně moc to nechci a nikdy se domů netěším. Ale nejde si pořád jenom užívat na dovolených, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.23 14:25
@Anonymní píše:
Nemám to tedy tak růžové jako ty. Ale taky žádné hrůzy a cítím se úplně stejně.Mě konkrétně užírá stereotyp.
Mám i kamarádky, přátele, nicméně se setkání už vyhýbám, protože vnitřně tak strašně zuřím, že ta přetvářka mě strašně ničí a už to asi dlouho nevydržim. Jenže to k ničemu nebude, akorát si vysloužim titul hysterky.
Taky neustálé omezení skrz pracovní možnosti, které plynou z toho, ze na trhu práce prostě nejsou zkrácené úvazky. Z toho plyne to, že klidně mužů mít VŠ vzdělání, ale je mi to úplně na nic.
Cítím se podhodnocená jak v osobním, tak pracovním životě.
Nejlepe vynikam jako, pradlena, kuchařka, uklízečka, taxikářka a podrž taška.
Soucítím. Taky jsem ubitá stereotypem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.23 14:41
Muze ti to delat jen ten stereotyp, je to na palici… Ale vubec nic nezkazis, kdyz si nechas zkontrolovat stitnou zlazu, vit. D a horcik 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.2.23 23:47
@Janadel @AnastazieB osobně jsem prokleplá na vše možné. Všemožné doplňky beru na osteoporózu, osobně třeba vím kde je problém.
Ale nejde ten problém řešit.
Takové ty klasické „rodinné radosti,“ kdy víš, že nemáš vlastně žádné, jsi vděčná, že se manžel dostal z rakoviny, ale pořád nějak čekáš od života víc…
Nechci tady zakladatelce nějak plevelit, ale někdy ten stereotyp je příšerný, tak příšerný, že z toho máš až depresi, přitom tusis, co by pomohlo, jenže to není „zatím“ reálné.
Osobně se dokážu z toho stavu vyhrabat na vteřinu, pokud ten podnět přijde, proto ani nechci řešit nějaká antidepresiva, popřípadě terapie.
Nicméně vnitřně jsem žalostně nespokojená a podrážděná. Na venek to nemůžu dát najevo, poněvadž by to nikdo nepochopil.
Už jsem to párkrát zkusila a s ohledem na to, že to nemá řešení se trápím dál…
Na povrch 
uvnitř 
- Citovat
- Upravit
6.2.23 09:21
Zajimave, jak se tu často zmiňuje stereotyp. Ale způsob života je přece ve vašich rukách? Žijete tak jen z pohodlnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.2.23 09:55
@Mamhlucnehosouseda píše:
Zajimave, jak se tu často zmiňuje stereotyp. Ale způsob života je přece ve vašich rukách? Žijete tak jen z pohodlnosti.
S dětmi ne tak úplně. Já nechci, psát, že kdyby nebyly, tak je to vše jinak.
Nicméně způsob toho, že nemohu najít práci na zkrácený úvazek ovlivnit nemohu.
Přijmou mě, ale pouze na plný.
Hlídání není, manžel je často mimo domov. Dříve jsem na plný úvazek pracovala a mohli jsme se střídat, to šlo s jedním dítětem, se dvěma to nejde.
Nicméně abychom pokryly rostoucí náklady hlavně skrz energie si manžel musel najít jinou práci. Teď už nejde co dřív.
A já nemohu najít, kde by mě vzali.
Dosud jsem na zkrácený úvazek nějaký čas pracovala, propustili mě při reorganizaci společnosti, ale další nemohu najít a od té doby se trápím.
Práce v mém oboru mě baví, bohužel je to administrativní pozice, na kterou bez podmínek a bariéry deti najdou stovky jiných. Když se doptam kolik lidí se na výběrové řízení hlásilo, tak cca 150 uchazeček, z toho 7 pozvou na výběrové řízení, já mezi nimi, ale zatím to nedopadlo.
Placené hlídání jsme zkoušeli. Rozhodně to není něco, co by šlo bez rizika aplikovat. Ty nervy aby hlídání klaplo byly na denním pořádku. Taky se mockrát stalo, že se paní, slečna omluvily (v tom lepším případě) a já s tím nemohla udělat vůbec nic. A to jako nikoho nezajímá. Ukončili to se mnou v práci ještě ve zkušební lhůtě, čemuž se vůbec nedivím.
No a pak nastupuje prostě ten rychlý stereotyp a způsob života, který nemůžeš ovlivnit a přitom chceš a děláš pro to vše možné dostupné.
Dokonce jsem zkoušela pohostinství, úklid, obchod a to vše s VŠ diplomem.
Nejdříve se vše slibně rozjíždělo, pak vypadl ta nebo ten a už to jelo, tlak na to, že nejsem flexibilní, že jsem extrémně neochotna, přitom mé podmínky a možnosti jsem jasně specifikovala hned v začátku.
Nutno dodat, že kraj kde bydlíme není zrovna velký rybník.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
