Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když jsem objevila skyrtou kameru v obýváku ![]()
Ale skutečné prozření bylo v okamžiku, kdy mi došlo, že vedle sebe nebudeme nikdy šťastní, nejsme kompatibilní a jen se trápíme. A že syn už začíná pobírat rozum a že nechci, aby vyrůstal v takovém prostředí.
Příspěvek upraven 31.07.18 v 13:57
Já jsem věděla, že má manžel milenku a strašně jsem se snažila aby se vrátil byť jsem v tom vztahu šťastná nebyla ani před tím odhalením. Jednou jsem seděla s našim sousedem večer, pili jsme víno a on se mě zeptal zda mám tohle zapotřebí. Druhý den jsem už pila víno sama, přemýšlela a došla k tomu, že to fakt zapotřebí nemám. Tak jsem to celé tak nějak odpískala, srovnala se s tím. Rozvedla se, našla si nového partnera a jsem teď šťastná. Člověk k tomu musí dojít tak nějak vnitřně.
@Bethuska píše:
Když jsem objevila skyrtou kameru v obýváku
Ježíš, na co tam byla? ![]()
@LenkaN26 Aby měl důkaz mé údajné nevěry (či stýkání se s neoblíbenými kamarádkami). Paranoia, no… ![]()
Moc koukáš na romantické filmy. Zamilovanost vydrží tak rok, dva, pak by jí měla vystřídat vzájemná úcta a respekt a nebo jít od sebe. Pokud nejsi úplně šeredná, tak se dá celkem předpokládat, že za život se kolem tebe bude pár nápadníků motat, a ti motýlci v břiše jsou nádherný pocit. Ale rozbíjet kvůli tomu rodinu, je krátkozraké. Až tě ti motýlci přejdou, mohla bys litovat. Jestli si za každou cenu chceš zase připadat, jako zaláskovaná puboška, tak si třeba párkrát štrejchni vedle, ale víc bych to nehrotil. Když chceš mermomocí sklenici mléka, tak hned taky zařízneš celou krávu? ![]()
@Bethuska já jsem pro změnu netušila, proč můj ex ví některé věci. Měla jsem napíchnutý počítač…
Pochopila jsem, že to nikdy nebude dobrý. Že nejsme ani kamarádi, natož partneři, už vůbec ne milenci. A dítě by vyrůstalo v absolutní přetvářce, která by se později změnila na hlubokou nenávist. Už tak to bylo doma peklo. A já ho už ráda neměla, tím se to dost usnadnilo.
Kolik jsi předtím měla partnerů? Já už měl v životě hodně milenek, většina z nich nebyla ani schopná říct, co jím na manželovi vlastně vadí. Spíše to bylo o tom, že neměly s čím srovnávat. Já to znám, taky jsem z nové milenky vždycky nějaký čas poblázněny, skoro zamilovaný, ale stojím nohama na zemi. Když byla žena s dětmi na tři dny pryč, tak se mi nesnesitelně stýskalo, to jsou ty city, které si člověk často ani neuvědomí.
@LenkaN26 Jj, znám to. V mém připadě napíchnutý whatsapp a možná i něco dalšího, a byla sledována i moje aktivita na netu, mimo jiné i na emiminu
Co tu píšu a jestli to nemá nějaký skrytý význam při doazení do určitého kontextu. Blázinec no… Vůbec nechápu, že to mají lidé zapotřebí. Jen toho času co to zabere
Ale to už jsme OT.
@Bethuska píše:
@LenkaN26 Jj, znám to. V mém připadě napíchnutý whatsapp a možná i něco dalšího, a byla sledována i moje aktivita na netu, mimo jiné i na emiminuCo tu píšu a jestli to nemá nějaký skrytý význam při doazení do určitého kontextu. Blázinec no… Vůbec nechápu, že to mají lidé zapotřebí. Jen toho času co to zabere
Ale to už jsme OT.
tyjo, to je teda sila.
@Michal1986 píše:
Moc koukáš na romantické filmy. Zamilovanost vydrží tak rok, dva, pak by jí měla vystřídat vzájemná úcta a respekt a nebo jít od sebe. Pokud nejsi úplně šeredná, tak se dá celkem předpokládat, že za život se kolem tebe bude pár nápadníků motat, a ti motýlci v břiše jsou nádherný pocit. Ale rozbíjet kvůli tomu rodinu, je krátkozraké. Až tě ti motýlci přejdou, mohla bys litovat. Jestli si za každou cenu chceš zase připadat, jako zaláskovaná puboška, tak si třeba párkrát štrejchni vedle, ale víc bych to nehrotil. Když chceš mermomocí sklenici mléka, tak hned taky zařízneš celou krávu?
Ty jo, já na ně právě nekoukám vůbec… ![]()
Vzájemnou úctu a respekt to snad máme, jsme spolu 10 let. Škaredá nejsem no, to je možná taky ten problém.
Zamilovanost je krásná, ale o žádné štrejchání vedle nejde, bohužel jsem se zakoukala do člověka, kterého znám vlastně od dětství, dokonce jsme spolu i kdysi jako náctiletí chodili. Primárně chci ale řešit svoje manželství, jak se v něm zase cítit šťastně a uvolněně. A nebo jak správně zhodnotit, že už prostě není kam…
Zakladatelka
Neblazni, nemluvis ted rozumne. Tohle opravdu neni stav, kdy by se melo borit msnzelstvi. Tohle je stav, kdy by ses mela s kamaradem z detstvi prestat stykat. To, jak ted hodnotis sve manzelstvi, je z velke casti dusledek toho, co se ted deje.
@Anonymní píše:
Ty jo, já na ně právě nekoukám vůbec…
Vzájemnou úctu a respekt to snad máme, jsme spolu 10 let. Škaredá nejsem no, to je možná taky ten problém.Zamilovanost je krásná, ale o žádné štrejchání vedle nejde, bohužel jsem se zakoukala do člověka, kterého znám vlastně od dětství, dokonce jsme spolu i kdysi jako náctiletí chodili. Primárně chci ale řešit svoje manželství, jak se v něm zase cítit šťastně a uvolněně. A nebo jak správně zhodnotit, že už prostě není kam…
Zakladatelka
Vždycky bude někdo lepší, hezčí, chytřejší, chemicky přitažlivější. Člověk prostě od přírody chce to, co nemá. Kolikrát se chlapům divím, co za zrůdičky mají za milenky, když mají doma pěkné ženské, a je to prostě jenom o nějakém detailu, nebo pocitu, který doma neznají. Takové myšlenky jsou dost problematické a chce to je utnout hned ze startu. Jestli nedáte manželství dohromady, tak to se nedá nic dělat no, ale určitě by to nemělo být proto, že jsi „zamilovaná“ jinde a užíváš si pocit, že máš kolem spoustu možností. Mi to skoro připadá jako nemoc. Znám pár ženských, ale i chlapů, kteří jsou notoričtí kverulanti a nic jim není dost dobré. Chodí ze vztahu do vztahu, pálí mosty a přitom vlastně pořádně neví, co chtějí a akorát působí zoufale a chovají se, jak sloni v porcelánu. Ona je to sranda a rajc, když je člověku pětadvacet, ale jak nám chodí po firmě zoufalé čtyřicítky, rádoby sexuální prédátorky, tak jsou většinou pro skrytější, či otevřenější legraci, tak jenom majzla, aby jsi tak třeba jednou nedopadla
Ja jsem čekala 2 roky (to se mi potvrdila nevěra z jeho strany), ze se neco změní. Uz tehdy jsem narovinu resila, jestli mam odejit i s prckem. Jeho reakce, ze ne, ze o nas nechce prijit, tak jsem mu rekla, ze ale pro to musi taky neco udelat. Neudelal vubec nic. Cas travil mimo domov, z prace chodil az pozde vecer. Kdyz byl doma, tak radsi chodil do hospody. Kdyz jsem. navrhovala spolecny výlety, posezeni s přáteli (doma, abychom nemuseli resit hlidani), tak vsechno bylo na houby. Ze neni kredencak.aby sedel doma. Na vylet s deckem, proboha, kde se s nim chces tahat. Takze to dopadlo tak, ze jsem se naucila zit bez nej a hlavne moje ucta a duvera k nemu se vytratila. Takze jsem rekla sbohem. Ale nyni mame velmi dobry vztah. On jiz ma pritelkyni a vidame se vsichni dohromady. Umime se domluvit a hlavne, vsechno delame pro nase spolecne dítě.
Hezký den,
mám dotaz na všechny, kteří odešli ze vtahu či manželství, po x letech, ve kterém byly děti… Kde je ta hranice, u které jste zhodnotili, že už to dál prostě nejde? Jak vypadal okamžik, kdy už jste si řekli, že udržet rodinu, tátu+mámu+děti už za to zkrátka nestojí? Dá se tohle vůbec určit?
Nemám manžela, který fetuje, chlastá, nechodí do práce, nestará se o děti, bije mě…prostě žádný extrém. Jenom nejsem už delší dobu šťastná, což jsem si naplno uvědomila až ve chvíli, kdy jsem se zamilovala jinde. S manželem se snažíme o nápravu, ale jde to velmi ztuha, mám ho nesmírně ráda, ale něco neidentifikovatelného tomu chybí. Cítím se stísněně. Kdyby šlo jen o mě, chci být nějakou dobu sama a srovnat se. Ovšem jsou tu děti. Člověk nemůže jen tak něco zkoušet… Měli jste někdy pocit, že stojíte ve slepé uličce? Co vám pomohlo rozhodnout se?