Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte, občas nad tím tak uvažuji a říkám si, jestli nejsem divná na rozdíl od ostatních mých vrstevníků. Je mi 21, brzy 22, nikdy jsem neměla kluka, a to nejsem si myslím ošklivá, o sebe se hodně starám, ale vždy když o mě někdo projevil zájem, tak jsem odmítla, nechci být nijak hnusná, ani nemám nějak velký nároky, ale většina těch kluků byli fakt hodně velcí podivíni a nebo jim šlo o jedno, a nikdy o mě nestál žádný slušný kluk, který by se mi líbil. Časem jsem si uvědomila, že ani vlastně nikoho nepotřebuji, nechybí mi to, protože jsem lásku a tak nikdy nezažila (ano, jsem panna), nemám potřebu ani s nikým spát, což se hodně liším od ostatních v mém věku. Momentálně se teď ani nestýkám se svými přáteli, kdysi jsem hodně často chodila ven, ale poslední asi rok chodím ven jen jednou měsíčně s někým. Taky jsem snad ještě před rokem byla pořád na mobilu a s někým si psala každý den, ale teď? Teď si mobil zapínám jen když je to opravdu nutné a odepisuji na zprávy snad po 2 dnech, vůbec mě to už nebaví si s někým dopisovat. Jelikož studuji, pracuji a do toho mám i koně u kterého trávím většinu času, a ještě jiné koníčky, tak nemám ani čas, ani sílu a ani chuť s někým chodit ven. Jinak přitom nejsem introvert, ve společnosti jsem hodně komunikativní, a ostatní mě berou za tu, co nezavře zobák
Upřímně ale takhle jsem šťastná a nic mi nechybí, ale lidi kolem, i moje rodina si občas neodpustí nějakou tu poznámku, že jsem furt sama, bez přátel a tak a že jsem divná a NEUSTÁLE se mě ptají, kdy už si někoho konečně najdu. Taky to tak některá máte a jste spokojené? Potřebovala jsem se jen vypsat ![]()
Tak já jsem zhruba ve věku Tvých rodičů, proto nevím jestli budeme úplně stejných názorů.
Myslím, že určitě neděláš nic špatně, ba právě naopak. To, že jsi panna nepovažuji za nic špatného, to, že to není ve Tvém věku standard bych neřešila, nikomu do toho nic není a ten pravý se určitě dříve či později objeví. Na rozdíl od ostatních Tvých vrstevníků jsou myslím nejen Tvoje zájmy hodny obdivu.
Tak on ten společenský styk nebývá vždy med + inteligentnější lidi celkem záhy poznají, že je to dost často jen ztráta času…
A pokud opravdu nemají dobrého přítele, se kterým je radost život sdílet, tak ho nesdílí…jsou radši sami se sebou.
Já si tou nechutí ke společnosti v nácti prošel taky, ale lovil jsem holky, tak nějaký kontakt byl, ale jen proto. Naprosto Ti rozumím, ale asi Tě nepotěším, ani dnes moc lidi nevyhledávám. Nepřijdou mi zajímaví.
Otázka jak vnímat virtuální kontakt…
Jsi úplně normální inteligentní holka a hlavně se nenuť do ničeho co ti není příjemný. Měla jsem v těchto letech (je tomu 15 let už) úplně stejný pocity, ale hrozně jsem se nutila do aktivit s ostatníma, ačkoliv mi to vadilo, jen abych byla normální. Až tak kolem 25 jsem si uvědomila, že to je super vlastnost, žiju akorát s mužem na statku, přátel poskrovnu a jsem šťastná
jo a ten pravej jednou přijde.